Přidat Řecko mezi oblíbené
Kefalonia 2010 - cesta autem přes ČR, Rakousko, Itálie trajekt, Řecko pevnia, Lefkada, Kefalonia
Je začátkem března a já s Šárkou přemýšlím, kdy se zase vydáme na „naší“ milovanou Kefalonii – jinou variantu, že bychom jeli někam jinam si ani nepřipouštíme. Manželka opět preferuje červenec nebo srpen kvůli zaměstnání a já zatím nemám ještě úplně jasno.
Kariérní postup totiž způsobuje to, že moje zaměstnání bude 100 km od domova a vidina toho, že hned po 5 měsících na nové pozici dostávám 14 dní dovolenou se hodně vzdaluje….
Následuje spousta přemýšlení, jak to letos udělat. Po velkém snažení dospívám k tomu, že ideální pro nás bude poslední možný termín zájezdu a to 27. 9. - 11. 10.
Manželka si tento termín v práci prosadila takže první věc, kdy vlastně pojedeme bychom měli.
Fajn, říkám si po nocích, než usínám. Letos dovolená trochu jinak. Cestovní kancelář totiž
poslední termín praktikuje kombinovanou Dopravou. Letecky tam, zpátky kombinace
trajektu a autobusu.
A což takhle jet celou cestu po vlastní ose napadá mě jeden večer. Něco načteno už jsem měl z webu recko-autem.cz a musím se přiznat, že s touhle myšlenkou jsem si už dlouho pohrával.
Chvíli ještě přemýšlím jestli jet celou cestu do Řecka autem a jen se nějaký kousek přeplavit na Kefalonii nebo cestu naplánovat jinak. Pár dní se utápím ve světě internetu, studuji lodní řády a hledám vhodné termíny, kombinuji různé trasy a ceny až výsledkem je rozhodnutí jet trasu - ČR – Jablonec nad Nisou – Německo, Rakousko s cílem v italské Anconě tam se nalodit na trajekt a doplavit se do řecké Igoumenitsy. Odtud po pevnině směr Lefkáda a pak na malý trajekt, kterým se dostaneme na Kefalonii….nóóó hezká štreka říkám si….
K této odvážné volbě musím udělat ještě jeden krok. Email do cestovky, zda jde zakoupit pouze ubytování bez Dopravy. Pan Firla nakonec udělal super nabídku, které se nedalo odolat za což mu moc děkujeme..
Chystám se zabookovat lodní lístky a při projíždění nabídky lodních společností koukám, zrovna 50% sleva na celou platbu u společnosti SUPERFAST. Po pár propočtech není co
řešit. 2 dospělé osoby + auto – směr Ancona-Igoumenitsa a zpět 166 €. Ubytování na palubě prošlo doma bez problému takže jen spacáky sebou a je to..
Před cestou kupuji 2x 10 denní rakouskou známku, dopočítávám co asi bude stát mýtné v Itálii. Odhaduji to cca na 40 €. Také musím počítat s nějakým tím Eurem na malý trajekt mezi Vasiliky (Lefkada) a Fiskardem (Kefalonie). Orientačně nacházím na internetu cenu cca 50€ z roku 2009. Snad to bude podobné doufám v duchu..
Vyjíždíme v sobotu 25.9. kolem 10 hod. směr Plzeň, kde se ještě zastavujeme nakoupit kinedril pro manželku, která má strach z mořské nemoci Je zataženo, prší a teploměr v autě ukazuje venkovní teplotu 8 stupňů . Před Rozvadovem dotankuji akorát plnou nádrž a s klidným svědomím mířím do Německa za monotónního zvuku stěračů a hudby z autorádia.
Za Mnichovem přestává pršet a ani skoro nepostřehnu vjezd na území Rakouska. Kocháme se nádherným pohledem na Alpy, jejichž vršky jsou už zasypány sněhem. Auto šlape jak hodinky, spotřeba 5,5l na 100 km, nastavený tempovat na 135km/h a klid v duši, že jde vše jak na drátku.
Podle informačních cedulí podél dálnice zjišťuji, že nás za pár kilometrů čeká průjezd Brennerským průsmykem. Hledám peněženku a v ní drobné Eura na zaplacení. Průjezd za 8 Euro a jedeme dál. Najíždíme na italskou dálnici, kde v automatu cvakám pro lístek na mítné. Postupně se začíná stmívat. Zastavujeme na benzínce, kde kupuji RedBull a leju ho do sebe, manželka nic nechce tak se jen 10 minut procházíme v okolí benzínky. Chtěl bych dojet ještě kousek do Itálie a na některé z benzínek to zapíchnout a chvilku si natáhnout tělo. Čas máme naprosto luxusní, proto v klidu jedem dál. Po 21hod. cítím únavu tak zajíždím na ne moc hezkou benzínku, plnou zaparkovaných kamionů a asi jen dvou osobních aut. Sklápíme si sedačky do přijatelnějších poloh, vyndáme z kufru deku a spacák a snažíme si zdřímnout nějakou tu hodinku než pojedeme dál. Probíráme se po 2 hodinkách takového nemastného neslaného převalování. Únava, ale odezněla tak vyrážíme dál. Je jasná noc, a nás provází cestou jen pár aut, osvětlená města při dálnici – Verona, Modena, Bologna a nad hlavou plující měsíc. Za Bolognou stavíme na nádherné benzínce s nádhernými krytými místy pro auta. Dlouho nepřemýšlíme a přehazujeme kufr, tašku a další zbytečnosti na přední sedačky, sklopení zadních sedaček je jen dílem okamžiku. Nařizujeme si budík na čtvrtou hodinu ranní, kdybychom přeci jen tvrdě usnuli. Převaluji se jen malou chvilku a z příjemného podřimování mě vytrhne nepříjemný zvuk budíku. Jsou opravdu čtyři ráno. Podle navigace, ale není Ancona už daleko, přesto se po balíme na benzínce dotočíme plnou nádrž a za teplé jasné noci putujeme do přístavu…, začínají se objevovat směrníky Ancona a Ancona Porto. Sjíždíme z dálnice na jednu z otevřených mýtnic a já předávám sympatické slečně můj lístek, který jsem dostal z automatu na začátku Itálie. Tak a teď tu částku na mě vybal přemítám v duchu. Platíme 38 Euro a slečna s úsměvem zvedá závoru a já hledám další směrovku s nápisem „porto“. Jízda do přístavu je už hotová brnkačka…Je neděle 5.45 hod. 26.září
v přihrádce máme připravené pasy a internetovou rezervaci na trajekt. Vyzbrojen z domova informací, že lodní lístky se vyzvedávají v administrativní budově lodní společnosti, projedu prázdnou kontrolou v přístavu, kde si nás zatím nikdo nevšímá a tak se snažím jet kam mě navigační pruhy zavedou. Nikde nic, kličkujeme autem přístavem a objevujeme jen jednu budovu, která je zavřená. Začínám trochu zmatkovat a vracím se po přístavní cestě zpět, když tu se za námi řítí na motorce policista z námořní police. Předjíždí nás a zastavuje s požadavkem co zde hledáme.Vysvětluji mu, že máme internetovou rezervaci na trajekt a chci si vyzvednout lístky. Odpovědí italského příslušníka je mě věta „One kilometer back, go to check-in. „ Odvětím „oukej“a jedem zpátky a div bych si nedal facku, když vidím ten velký žlutý nápis check-in. Parkoviště před lodní společností otvírá až za půl hodiny tak se jdeme projít kolem, abychom rozchodili ztuhlé nohy z dlouhé cesty. Společnost Superfast otvírá svoji přepážku až v osm hodin tak začínáme hledat v útrobách kufru a hledáme si něco k snídani..Pak už vše utíká podle mých představ. Po osmé se udělá před přepážkou fronta asi 7 lidí z nich první je párek angličanů zbytek podle pasů tipuji na albánce. Všichni bez rezervací a tak kupují a domlouvají vše na místě díky čemuž se čekání ve frontě protahuje skoro k deváté hodiny. U nás je vše rychlé – předám paní vytištěnou rezervaci ona jen do počítače na cvaká pár údajů, řekne si o „passport please“ ,zkontroluje údaje a předá nám trajektové lístky s informací o mole a čase v kolik tam máme nejpozději být. Nechceme už trávit čas na parkovišti a tak projedeme jako ráno kontrolou, kde už jsou všichni v pohotovosti, opět ukazujeme pasy a za 10 vteřin nás propouští závorou přímo k molu, kde už si nás odchytává člověk co nás rozděluje do řad Patra, Igoumenitsa.
Je po deváté hodině ráno a procházíme se po mole v přístavu, kde obdivujeme spoustu loděk, trajektů, plachetnic atd…voláme domů, že cesta byla v pořádku, a že čekáme už jen na trajekt a nalodění. Odplouvat máme ve 13.30 takže času máme na rozdávání. Fotíme co se dá a snažíme se užít si už teď teplého sluníčka. Trajekt připlouvá teprve po 12 hodině a to pak začíná pěkný kolotoč výjezdu kamionů, aut, karavanů. Říkáme si, kam se to všechno může vejít a hlavně, že není možné v půl druhé odplout než se všichni nalodíme.. Jsme na omylu. Všichni mají vše zmáknuté a dokonale rozvrhnuté, že je 13:40 a odrážíme od italského břehu směrem Řecko.
Na palubě si konečně kupuji chlazené pivo, zabereme místo až na horní prosklené palubě a složíme se k filmu na notebooku. Občas se jdeme projít po palubě. Je nádherné odpoledně a mě se do duše vkládá nádherný klid s vidinou 3týdenní dovolené. Navečer objevíme za místem na sezení prostor, kde rozložíme deku a spacáky a do pěti hodin do rána si vesele spíme. V půl 6 už jsme na řecké půdě. Kaliméra. Tma jak v pytli to se to pojede po řeckých silnicích, uvažuji si nahlas. Jo vlastně přeřídit hodiny o hodinu dopředu . Je teda 6:45 a s tímhle hodinovým posunem jsem jaksi v mém časovém plánu nepočítal. Z Igoumenitsy na Vasiliki je to podle Google maps 154 km a 2hod 37 min cesty. V duchu se s trajektem odplouvajícím z Lefkády na Kefalonii o deváté hodině ráno loučím., další jede v pět odpoledne. No co, sedneme si když tak do nějaké taverny nebo na pláž a pojedeme déle.
S přibývajícím světlem a lepšíma silnicemi si pohrávám s myšlenkou, že bychom to přeci jen na tu devátou mohli stihnout. Manželka spí, proto začínám přidávat na plyn a ženu se po silnici při řeckém pobřeží. Dojíždím za Prevezu, kde platím 3 eura za použití podmořského tunelu a zanedlouho míjíme letiště za Prevezou. Brzdí mě most na Lefkadu, který je dlouhý asi 50 metrů a průjezd samotným městem taky není moc svižný a ještě ke všemu když tam jedete poprvé. Snažím se držet směrníků, ale nemám jistotu jestli jedu dobře. Čas je opravdu neúprosný, ale jedem co se dá v rámci možností. Opět nás brzdí nějaké velké vozidlo, které se nám nedaří delší dobu předjet. Vidíme cedulku Vasiliki port pár kilometrů a nám zbývá 15 minut času. To musíme stihnout říkám manželce. Sjíždíme serpentýnama směrem k moři a čekám, kdy se objeví přístav. Přichází osudný moment cesta se rozdvojuje, obě cesty vedou směrem k moři, ale nikde žádný informace o přístavu. Nahlas prokleji všechny pracující Řeky na téhle křižovatce, proč tady nemůže být cedule. Instinkt napovídá jet po cestě vlevo. No co myslíte? Svažuje se dolu, ale čeká nás pouze pár baráčků s ubytováním a taverny. V 9 hodin to otáčím a vracíme se na křižovatku, kde volím z druhou cestu. Jsme v přístavu Vasiliki na Lefkádě.
Trajekt je od nás vzdálený asi 400 metrů… smutně mu zamáváme, ale řekneme si no co za 8 hodin jede další. V budce zkontroluji lodní jízdní řád a zjišťuji, že informace na internetu nelže. Odjezd v 17 hod. plavba 55 minut, předprodej otevřený hodinu předem. Jdu si vymáchat aspoň ruce do moře. Vlastně jsem spokojený, už jen pár kilometů od svého ostrova.
Usadíme se v taverně, kde si dáme moc dobré frappé, vyřídíme hovory domů, kde jsme a jaká byla cesta a přesuneme se na nedalekou pláž. Tady vydržíme asi do pul 4 a pomalu se vracíme k autu. V přístavu jsou kromě nás asi další 4 řecká auta a 3 zahraniční. Paní v budce je na čas, tak kupujeme lístky. Cesta je přímá, žádná zastávka na jiném ostrově není. Platíme 7,5 euro za osobu a 35 euro za auto. Hodinku se houpeme na moři, kde trávíme dlouhou chvíli tím, že si po palubě kopeme pet láhev s pitím a koukáme jak na ní působí houpání lodi.
Je 18.10 hod a vyjíždíme z útrob trajektu Captaina Aristida do městečka Fiskarda. Teď už je cesta po paměti. Oba to tu dobře známe z minulých let a tak si připomínáme známá místa. Městečko Assos, následuje pláž Mirtos, cesta vnitrozemím a městečko Lixouri je nadohled.
Zaparkujeme před penzionem a vycucávám tachometr. 1535km autem a do toho 2 cesty trajektem. Hurááá je to za námi..
Sotva za mnou bouchnou zadní dveře už je tu Babis – majitel penzionu a taverny Apolafsi.
Upřímně se vítáme a jsme rádi, že se zase po roce vidíme.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Kefalonia
Půjčovna autPříspěvky z okolí Kefalonia 2010 - cesta autem přes ČR, Rakousko, Itálie trajekt, Řecko pevnia, Lefkada, Kefalonia
