Knihovnická expedice Bory

Moje kamarádka je knihovnicí v malé knihovně a pro zájemce pořádá knihovna, která vyhrála titul "Venkovská knihovna roku xx" takovou expedici do duše knihovny na venkově a také prohlídku nadřízené knihovny. To bylo v roce 2009, kdy pořádající knihovnou byla knihovna v Borech na Vysočině.

Sraz byl v knihovně ve Velkém Meziříčí. Na první pohled je vidět, že se tu stále něco děje. Co člověk od knihovny čeká? Půjčování knih. Dnes už je většina knihoven zaměřena šířeji a poskytuje různé informační služby, internet, besedy, dílny a výstavy. Přijala nás paní ředitelka Mgr. Vaňková, příjemná, veselá a také trochu od rány, asi proto aby to šlapalo jak má. Získali jsme řadu informací o městské knihovně a novotách. Nejvíce mně zaujala zahradní čítárna, kam si můžete půjčit knížku, deku, hry a pro malé děti je tu i pískoviště. Tyto služby, kromě jiných nabízí i turistům či navštěvníkům Velkého Meziříčí. Také jsme prohlédli výstavu - takový průřez výstavami. Po prozkoumání prostor knihovny téměř od sklepu po půdu jsme se vydali na prohlídku městem s průvodkyní. Zahltila nás tolika informacemi, že si je nemůžeme pamatovat. Naštěstí máme letáčky. Každopádně byla velmi znalá historie města. Vznik města je obestřen tajemnstvím, ale přisuzuje se kolonizaci díky Přibyslava z Křižanova/otce sv. Zdislavy/, někdy ve 12. až 13. století. Ovšem první zmínka je až z roku 1281. Město dosáhlo největšího rozkvětu v době renesance, z té doby jsou domy na náměstí se sgrafity. Nejcenější je stavba luteránského gymnázia, městský pivovar zvaný Obecník a budova radnice na náměstí. Pak postupně docházíme pod známý dálniční most, který si můžeme prohlédnout zdola. Je to tedy kolos! A pak již jdeme cestou pod zámek a klikatící cestičkou nahoru k zámku s parkem. Zámek byl přestavěn z hradu, který tu byl již někdy kolem roku 1230. Přestavba proběhla v době renesance. Posledními majiteli byl rod Podstatzkých - Lichtenstein. Po válce byl znárodněn a nyní jim byl vrácen zpět. Od průvodkyně jsem se dověděli o paní hraběnce jak je skromná i přísná, a to i na sebe. Kromě zámeckých prostor, jsou zde k vidění stálé expozice, tak příležitostné výstavy. Mezi nejznámější expozice patří muzeum pozemních komunikací - silnice, dálnice, mosty. Večer jsme pak vše probírali a také nás zaujala beseda se spisovatelkou Petrou Dvořákovou. Mladá spisovatelka se složitým osudem nám dala nahlédnout do života jeptišky.

Další den jedeme do Borů, 10 km od Velkého Meziříčí. Obec vznikla sloučením Horních a Dolních Borů. My jedeme do knihovny, která je vyzdobená a dovídáme se, co všechno zde dělají. Také knihovníci Křížovi mají na starosti malé vesnické muzeum. Tak si hned vzpomínáme, co jsme všechno měli doma. Paní Křížová barvitě líčí, jak zhání předměty do muzea a jak ji to pomáhá celá rodina. Když se prodá dům a přijedou noví majitelé vyklízet, tak startuje kolo a hned se snaží zachránit nějaké věci do muzea. Pak jedeme na mravence, kde nás čeká odborný průvodce, co ví o mravencích všechno. Procházíme chráněnou rezervací Šebeň a dovídáme se plno zajímavostí, které nejsou ani na cedulích naučné stezky. Např. kdyby byl mravenec velký jako člověk, tak by byl schopný obrátit autobus. Po výkladu máme pocit, asi správný, že mravenci jsou všude a naše obavy jdou až tam, že myslíme, že nás za chvíli sežerou. A film natočený o mravencích jako sci-fi /myslím Pomsta mravenců/ se nám nezdá tolik sci-fi. Ač je to zajímavé, tak jsme rádi od mravenců pryč a raději si myslíme, že jsme"pány tvorstva". Pak jsme naplnili naše fyzické potřeby a pak duševní a vesele jsme se bavili.

Další den se loučíme a jedem do Městské knihovny ve Žďáru nad Sázavou. Knihovna sídlí v historické budově, jinak je Žďár se spíše sídlištní město. Historie počátků knihovny sahá až do 19. století. V současné budově - zvané Čechův dům, sídlí po rekonstrukci od roku 1985. Knihovna se nachází na Havlíčkově náměstí, dům pochází z roku 1270. Dnešní podoba je z doby velké přestavby v 17. století v držení rodiny Krupičkových, pak tu bydlel místní ranhojič Tobiáš Opitz. V 19. století tu bydlel buditel Jan Pluhař, přítel K.H. Borovského, pak dostal do rukou rodiny Hajných a jejich dcera se provdala za Adolfa Čecha a po něm se dům jmenuje. Tolik k historii domu, kam se knihovna dostala roku 1985.Knihovna se dál modernizovala a dobudovávala. Nyní je z ní krásná a moderní knihovna v krásných prostorách. Moc se nám líbila. Završením knihovnické expedice bylo Muzeum knihy ve Ždáru na zámku Kinských. Dnes ho už nenajdeme, protože loni bylo zavřeno - to je v roce 2014. Expozice byla vyjímečná u nás i v Evropě. Výstavním prostorám končí smlouva a Národní muzeum ho už nechce dál provozovat. Možná však zapůjčí majitelů do jejich muzea některé předměty.Tak uvidíme! Zřejmě tu je místo Muzea knihy - Muzeum nové generace. Pak jsme se vydali na poutní místo na Zelenou horu, kde stojí památka Unesco - kostel sv.Jana Nepomuckého od geniálního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky. Dílo se vymyká běžným dobovým stavbám. Průvodkyně nás seznámila se stavbou a vyjímečným vnímáním Santiniho a jeho realizací děl a uvedení různé symboliky. Dodnes jsou jeho díla zkoumány jako stavby, tak z hlediska energie místa. Založení kostela bylo také symbolicky, a to zasvěcení sv. Janu Nepomuckému k jeho svatořečení.

A tady náše putování končí a nezbývá než se rozjet domů a předat naše zážitky.