Kokořínsko 1 - holky na cestách

S kamarádkou jsme se rozhodly, že podnikneme dámskou jízdu za krásami naší vlasti. Ona měla auto – malého renaultka, že bude řídit. A já znala dopravní předpisy a přednosti a měla na starost navigaci.

Volba padla na Kokořínsko, nic „blíž“ jsme si nemohly vybrat. Do týmu jsme každá přibrala dceru, tak jsme nakonec jely čtyři holky.

Vyjíždíme z Brna, první zastávku jsme měly v Litomyšli. Protože jsme vyrazily pozdě, tak zámek okukujeme jen zvenku a jeho zahrady. Zámecký areál byl zapsán do seznamu Unesca v roce 1999. Slibujeme si, že se sem vydáme jindy, abychom se dostaly i dovnitř, vždyť z Brna to není daleko. Tentokrát máme ještě kus cesty před sebou. Od zámku projdeme uličkami kolem gymnázia na náměstí. Probíhají nám hlavou vzpomínky, protože ve městě jsme se cestou zastavovali na chvíli v době školních výletů. Tak jako my se zastavily ve městě, tak už dávno se tu zastavovali pocestní, kupci, protože tudy vedla obchodní cesta - Trstenická stezka. Dnes vidíme, jak město prokouklo a je většina domů krásně opravených. Jsme potěšeni a díváme se po nějakém občerstvení. A protože jsme zjistily, že naše polovina zapomněla doma plavky, tak se vydáváme na nákup plavek. Také jsme chtěly navštívit Portmoneum a vidět malby, ale šlo to jen na domluvu předem. A nás čeká ještě kus cesty a v Hradci Králové vyřizování. Kamarádka totiž jela s tamní cestovkou do Indie, tak potřebovala vybavit nějaké podrobnosti ohledně víz.

A my jsme zatím zašly do cukrárny. Vše vybaveno a tak se vydáváme dál po hlavních tazích až do Benátek nad Jizerou, pak sjíždíme na silnice nižší třídy a přes kotěhůlky se dostáváme do Kokořínského dolu. Kokořínský důl je údolí, kterým protéká řeka Pšovka. Je vyzdobené skalními útvary a věžemi, z něho odbočují temné rokle a tajemná zákoutí, skalní jeskyně i romantické chodníčky a tůně s lekníny. Tady se nám začíná líbit, i když se nám zdá, že se tu dole nějak setmělo. Vyhlížíme hrad Kokořín a ten nikde. Z dolu zase jedeme nahoru do obce Kokořín. Jak se proplétáme skalami tak vyjíždíme, řekla bych na náhorní plošinu. A hrad Kokořín nikde! O obci Kokořín je první písemná zmínka roku 1320, kdy ji pro sebe vyměnil Hynek Berka z Dubé, Kokořín vlastnili a měli ho jako svoje sídlo sto let a zřejmě vystavěli i hrad Kokořin na sklaním ostrohu. Pak se majitelé střídali, až Beřkovští ze Šebířova postavili v obci tvrz/dnešní zámek/.

Ubytování máme domluveno v Penzionu Myslivna. Majitel je milý a sympatický pán, hlásí nám, že zítra odjíždí do Prahy, ale má tu personál. Ubytování celkem jde až na jednu postel, která při uložení těla na postel se chová jako houpací síť. Tak se snaží naše nejmladší cestovatelka Terezka sjednat nápravu a domáhá se pořádné postele. Po usilovném nahánění je postel také v pořádku. Ještě že máme objednanou i večeři, už bychom se nechtěly nikam trmácet. Personál nám připomíná Adamsovu rodinu, máme z nich divný pocit. Raději si ani kafé nedáváme. Prohlídneme zahradu, která je pěkně udržovaná a těšíme se na bazén. Uděláme si večerní procházku obcí, abychom zjistili, kde vlastně je ten hrad Kokořín. Tak jsme ho konečně odhalily. Také jsme přišly k zámku, kde poskytují ubytování, ale zásadně nereagovali na žádné emaily či telefony. A už víme proč, shánějí personál a vypadá, že i kupce. Už se stmívá, tak se vracíme z druhého konce vesnice. A co nevidíme, jakýsi velký kopec v pozadí.

Co to je? Vypadá to jako Říp? Vždyť nic jiného takového tvaru neznáme, ale zdá se nám to hrozně velké a blízko. Přitom Říp je odtud dost daleko. Na pokoji musíme prozkoumat mapy.

A podle mapy zjišťujeme, že opravdu v zorném úhlu nám leží Říp. Nenapadlo nás, že můžeme odtud vidět Říp. No on je vlastně jen cca 30km, tak to je možné. To jsou ty paradoxy, hrad Kokořín jsme čekaly nahoře, on je vlastně v lesích pod vesnicí a Říp jsme vůbec nečekaly, a to jsou ta krásná překvapení z cest. Zajímavé pohledy, krásné vyhlídky,

nečekané objevy a zážitky.

Fotogalerie