Kokořínsko 3 a hrad Houska - holky na cestách

Ráno na devátou jsme u hradu Kokořína a těšíme se na prohlídku. Hrad je sympatický, ale uvnitř je spíše jako lovecká chata nebo jen chata. Těšíme se na věž, ale výhled máme na okolní vršky stromů a můžem pozorovat případné vyhlídky veverek nebo hnízda orlů, ale bohužel ani jedno jsme nezahlédly. Tak se vracíme a odpoledne se vydáváme do Harasova. Máme v plánu udělat okruh, ale naše plány se hatí. Harasovská tůň nás nadchla, krásné prostředí okolo skal, krásná voda. Využíváme spolu s dalšími ke koupání. Kouzelné prostředí.

Ve skále u tůně stopy po obydlí/něco jako Sloup v Čechách/. Trasa má vést po skále nahoru a podél tůně se dostat do Kokořína. Na skály jsme se vyšplhaly, dokonce jsme se chtěly dostat i přes roklinu, ale nahoře kameny tak hrozně kouzaly jako po mýdle, že jsme si říkaly, že nemusíme skončit na dně tůně pádem ze skal a raději jsme podstoupily prudký sestup dolů.

A nakonec jsme volily stejnou cestu zpět do Kokořína. Při výstupu serpentýnami nad hrad Kokořín ke vsi Kokořín se již smrákalo a zase jsme zahlédly v podvečerním soumraku Říp, jeho obrovskou kupu. A to nám stačilo k dnešnímu spokojenému zakončení dne.

Další den, ráno, se rychle balíme, po snídani vyrážíme směr Hrad Houska. Na Housku jedeme silničkami jako na konec světa. Chvílemi máme pocit, že jsme zabloudily na lesní cestu, protože hrad nikde nevidíme. Jsme plni očekávání, protože jsme slyšely o bráně do pekel a různém působení tajemných sil. Najednou se před námi objevuje spíše palác než hrad. Zrovna se zde koná nějaký jarmark, tak nakupujeme dárečky, protože při našich toulkách skálami jsme na ně docela zapomněly. Prohlídku máme i s hudebním doprovodem historických nástrojů. Vstupné je dražší jen o 5Kč. Kastelán umí zaujmout a vypráví nám o historii i tajemných silách. Prohlídku jsme přežily bez újmy a do pekel jsme naštěstí nenahlédly a žádná pekelná hovada nás neobtěžovala.

Něco z historie hradu:

Hrad byl snad založen ve 13. století Přemyslem Otakarem II., spolu s nedalekým Bezdězem na místě bývalého hradiště. Pak byl v držení pánů z Dubé. Dnes je výstižnější označení renezanční zámek s prvky gotického hradu. To proto na nás působil spíše jako palác než hrad.

Dalšími majiteli hradu byl Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Kounicové, princezna Hohenlohe i hraběnka Andrássy. V roce 1924 kupuje hrad prezident Škodových závodů Josef Šimonek. Po opravách byl až do roku 1939 užíván jako rekreační a reprezentativní sídlo rodiny. Za války zde byla německá armáda, pak archív a pak zde bylo plánováno rekreační sanatorium. Nyní je vrácen v restitucích majitelům – Šimonkům. Veřejnosti byl zpřístupněn v roce 1999.

A odtud již se ubíráme k domovu, protože nás přece jen čeká kus cesty domů.

Fotogalerie