Kolem Brandýsa nad Orlicí
Městečko Brandýs, ležící na pravém břehu Tiché Orlice a v přilehlých údolích dvou menších potoků, vzniklo jako podhradí stejnojmenného hradu koncem 13. nebo začátkem 14. století. Jeho předchůdcem bývala ves Loukoť, připomínaná již v roce 1227, která stávala v dnešní západní části obce.dodnes stojí nad městem. Počátkem 14. stol. jej obýval loupeživý rytíř Oldřich. Pak se v držení hradu a panství vystřídali páni z Boskovic, krátce Štenberkové, Kostkové z Postupic. Za nich se Brandýs stal ve 2. pol. 15. stol. významným střediskem Jednoty bratrské. Její zakladatel bratr Řehoř zde zemřel v roce 1474. Bratří zde měli proslulou školu v tzv. bratrském domě, výstavné budově v místech dnešního zámku. Roku 1503 se stal Brandýs městem s právem mít svůj znak. Hrad byl již opuštěn, za Pernštejnů byl r. 1507 dokonce pobořen. Nedlouho předtím ale byl postaven jakýsi zámek, v místech, kde dnes stojí dům čp. 20. Pamětní deska zde připomíná, že právě tady se narodil r. 1564 slavný Karel starší ze Žerotína. Ten v době pobělohorské, po r. 1620, poskytl ochranu a azyl řadě bratrských kněží. Byl mezi nimi také J. A. Komenský v letech 1622 až 1625. Napsal tady několik spisů, zejména slavný Labyrint světa a ráj srdce. V Knize svatebních smluv je záznam o jeho sňatku s Dorotou Cyrillovou. Jejich potomci žijí dodnes. V místech, kde snad stál domek Komenského, je od roku 1865 jeho pomník. Od 2. pol. 17. stol, a celé 18. století patřil Brandýs Trautmannsdorfům. Ti dali stavět r. 1781 budovu dnešního zámku, za nich byl také postaven kostel Nanebevstoupení Páně. Po vybudování železnice se stal Brandýs ve 2. pol 19. stol. vyhledávaným letoviskem, mezi hosty byli např.prof. T. G. Masaryk, spisovatel Julius Zeyer, K. V. Rais, později Alois Jirásek a další....
1. den
Do Brandýsa jsme přijely vlakem a hned šly najít zamluvené ubytování. Penzion paní Řehákové mile překvapil. Pokoj v patře hezkého domku pod hradem, ráno nás budilo zvonění zvonů z kostela. Hned jak jsme se zabydlely, vyrazily jsme na hrad. Je vidět, že na jeho údržbě se stále pracuje, nadchly nás hlavně dochované sklepy.
Večer jsme strávily příjemně na pivu v hospodě na náměstí s posezením venku a pak s naší paní domácí u grilování kapříka a u Dobrého vínka....:-)
2.den
Ráno posnídáme v cukrárně Na výsluní, kde mají tak úžasné zákusky a koláče, že je těžké si vybrat...Pak konečně vyrážíme po červené značce podél zahrádek a pak podél řeky. Míjíme bývalý mlýn, kde je restaurace, vyhlížející lákavě, ale dnes se v ní bohužel koná svadba. Přejdeme můstek přes řeku a po levé straně je bývalé hradiště Hradníky. Kdysi zaujímalo 8,5 ha, dnes z něho zbyl jeden val a příkop.....na opukové skály se ale hezky kouká i dnes :-)
Na okraji Chocně v parku je nádherný a opravdu nevšední pohled na skály Pelin za řekou. Opukové stěny dosahují i přes 35 metrů výšky... Pokračujeme stále po červené značce, která nás zavede do lesů nad levým břehem Tiché Orlice a železniční tratí.V těsném okolí Chocně je několik opevněných lokalit, jejichž vzájemne vztahy a
souslednost jejich existence je prozatím nejasná.
souslednost jejich existence je prozatím nejasná.
Jednou z nich je i hrad Zítkov. Díky nejednoznačným pojmenovaním nelze přesně určit, které z historickych zpráv se vztahují k Zitkovu a které k dalším opevněnym lokalitám v jeho okolí.
Choceňske panství patřilo v první třetině 14. století Mikulášovi z Potštejna.
Roku 1341 bylo choceňské panství rozděleno mezi pány z Lichtemburka a ze
Žampachu. Někdy ve druhé polovině 14. století si Lichtemburkové na sve polovině
postavili nove sídlo, zmiňované poprvé roku 1388 jako Nový hrad. Tím byl s velkou
mirou pravděpodobnosti Zítkov. Ani další zmínky o choceňskych sídlech v
pramenech není možné jednoznačně ztotožnit s tím či oním, proto nelze ani
odhadnout, kdy a jak Zítkov zaniknul.
Hrad Zítkov se nachází na hraně terasy na protáhlé ostrožně. V nejužším místě jej od zbytku ostrožny odděluje strž, rozšířená v šíjový příkop. Za ním se nachází předhradí, v jehož čele je
výrazná oválná vyvýšenina s okrouhlou prohlubní na vrcholu - zbytek opevnění
(snad věže) chránícího vstupní bránu. Plocha předhradí je Rovná bez viditelných
stop zástavby, pouze nízký valovitý útvar na severozápadě by se dal považovat za
zbytek opevnění.
Neskutečně nás znechutilo, jak je terén značně devastovén nezodpovědnými majiteli terénních motorek a čtyřkolek :-(
Z Hlavačova se dodnes dochovaly pouze terenní nerovnosti, ktere jsou však
na první pohled patrné. Jedná se o asi 6 m hluboký hradní příkop a val.
Uprostřed je pahorek na místě bývalého hradu, kde je i prohlubeň na místě věže.
Areál je dnes zcela zalesněn. Východni svah k Tiche Orlici je velmi strmý, pod
svahem dnes vede železnice Chocen-Tyniste nad Orlici. Na ostaní strany je v
podstatě rovina, proto zde bylo vybudováno mohutné opevnění.
Hradiště Hlavačov je již za námi, protože ale jdeme proti směru naučné
stezky, nalezneme teprve zde tabuli, na ktere je zmínka (nejen) o obou
hradištích, která jsme již navštívili.
Někde v těchto místech se nachází hradiště Darebnice. Místo bylo
osídleno ve starověku, bylo to sídliště lidu popelnicových polí, později se zde
usídlili staří Slované. Nakonec zde stávala středověká tvrz. Písemné údaje o ní
však chybějí, některá fakta byla vypátrána při archeologickém průzkumu v 60.
letech 20. století. Dodnes se dochovaly pouze terénní nerovnosti, cca 2 m hluboký hradní
příkop a 2 m vysoký val. V minulosti zde byly při výzkumech nalezeny zbytky zdi
široké 2 m. Areál je dnes zcela zalesněn. Východní svah k Tiché Orlici je velmi
strmý.
Sejdeme do vsi Chloumek původní přístupovou cestou. Za povšimnutí určitě stojí mohutný dub.
Po červené dojdeme na železniční stanici Újezd u Chocně, odkud se vrátíme zpět vlakem do Chocně. Tam jsme povečeřely v pizzérii u jezu na okraji parku a opět vlakem se vrátily do Brandýsa.
Choceňske panství patřilo v první třetině 14. století Mikulášovi z Potštejna.
Roku 1341 bylo choceňské panství rozděleno mezi pány z Lichtemburka a ze
Žampachu. Někdy ve druhé polovině 14. století si Lichtemburkové na sve polovině
postavili nove sídlo, zmiňované poprvé roku 1388 jako Nový hrad. Tím byl s velkou
mirou pravděpodobnosti Zítkov. Ani další zmínky o choceňskych sídlech v
pramenech není možné jednoznačně ztotožnit s tím či oním, proto nelze ani
odhadnout, kdy a jak Zítkov zaniknul.
Hrad Zítkov se nachází na hraně terasy na protáhlé ostrožně. V nejužším místě jej od zbytku ostrožny odděluje strž, rozšířená v šíjový příkop. Za ním se nachází předhradí, v jehož čele je
výrazná oválná vyvýšenina s okrouhlou prohlubní na vrcholu - zbytek opevnění
(snad věže) chránícího vstupní bránu. Plocha předhradí je Rovná bez viditelných
stop zástavby, pouze nízký valovitý útvar na severozápadě by se dal považovat za
zbytek opevnění.
Neskutečně nás znechutilo, jak je terén značně devastovén nezodpovědnými majiteli terénních motorek a čtyřkolek :-(
Z Hlavačova se dodnes dochovaly pouze terenní nerovnosti, ktere jsou však
na první pohled patrné. Jedná se o asi 6 m hluboký hradní příkop a val.
Uprostřed je pahorek na místě bývalého hradu, kde je i prohlubeň na místě věže.
Areál je dnes zcela zalesněn. Východni svah k Tiche Orlici je velmi strmý, pod
svahem dnes vede železnice Chocen-Tyniste nad Orlici. Na ostaní strany je v
podstatě rovina, proto zde bylo vybudováno mohutné opevnění.
Hradiště Hlavačov je již za námi, protože ale jdeme proti směru naučné
stezky, nalezneme teprve zde tabuli, na ktere je zmínka (nejen) o obou
hradištích, která jsme již navštívili.
Někde v těchto místech se nachází hradiště Darebnice. Místo bylo
osídleno ve starověku, bylo to sídliště lidu popelnicových polí, později se zde
usídlili staří Slované. Nakonec zde stávala středověká tvrz. Písemné údaje o ní
však chybějí, některá fakta byla vypátrána při archeologickém průzkumu v 60.
letech 20. století. Dodnes se dochovaly pouze terénní nerovnosti, cca 2 m hluboký hradní
příkop a 2 m vysoký val. V minulosti zde byly při výzkumech nalezeny zbytky zdi
široké 2 m. Areál je dnes zcela zalesněn. Východní svah k Tiché Orlici je velmi
strmý.
Sejdeme do vsi Chloumek původní přístupovou cestou. Za povšimnutí určitě stojí mohutný dub.
Po červené dojdeme na železniční stanici Újezd u Chocně, odkud se vrátíme zpět vlakem do Chocně. Tam jsme povečeřely v pizzérii u jezu na okraji parku a opět vlakem se vrátily do Brandýsa.
Kdyby bylo více času,určitě by za návštěvu stálo projít si celé Peliny. Tak někdy příště....
3.den
Ráno nemůžeme odolat snídani v naprosto úžasné cukrárně a pak už se vydáváme na cestu. Dnes je to po modré značce vzhůru na kopec nad město, kde kdysi stávala tvrz Orlík.Dnes na jejím místě stojí usedlost a pasou se tam ovečky...cesta vede krásnou krajinou, moc se nám líbila Sudislav s lekníny na rybníčku... před Hrádkem se nám díky špatnému značení povedlo trošku zabloudit. To samé pod Andrlovým Chlumem. Značky jsou tam přemalované, tak jsme si od plic zanadávaly.... a hlavně nedoporučuji zbytečně si zacházet na Andrleho vyhlídku, protože z ní není vůbec žádný výhled.
Po prudkém výstupu po žluté značce na Andrlův Chlum začala bouřka a tak jsme ji velmi příjemně přečkaly u studeného piva a vynikající česnečky v chatě Hvězda. Odvaha zdolat 183 schodů na rozhlednu nás neopustila, bohužel místo nádherné vyhlídky jsme viděly jen mlhu a bouřkové mraky.
Dolů scházíme po zelené značce, po kdysi nádherné Křížové cestě s kapličkami, která je dnes bohužel přerušována serpentýnami silnice. U Poustevníkovy Studánky nás navíc dostihla druhá vlna bouřky s prudkým lijákem a tak do Ústí nad Orlicí přicházíme jako dva vodníci.... :-)
Náměstí v Ústí je moc hezké a když navíc najdeme hospodu, kde dobře vaří, pro dnešek už není nač si stěžovat....Do Brandýsa návrat večer vláčkem.
4. den
Ráno opět cukrárna, jak jinak, do ruksaku s sebou koláčky rodině a pak už jen cesta domů....
Fotogalerie
Nejsou zde žádné fotografie, jestli k tomuto příspěvku nějaké vlastníte, nahrajte je.
Poslední aktualizace: 27.3.2009
Byl jsem zde!
Zapamatovat