Kolem Skřítku, namrzlé a oblevové

Když vyrážíme na běžky, už není čas doufat, že bude nějaké lepší počasí a dokud sníh leží, je třebas využít každou chvíli, než nám ta bílá hmota roztaje.

Po nádherném slunečném týdnu přišla v pátek změna počasí s malým sněžením na horách i dole ve městě, ale už toho není tolik, aby se dalo vyrazit v okolí, tak na hory. Přeci sedlo Skřítek patří spíš k nižším horám, tak zkusíme ještě jeho okolí. Jezdí nám tam vcelku dobrý autobus, není to daleko tak půl hodiny jízdy. Tradice velí před výletem zasednout v motorestu. To přináší nečekaný zážitek. Většinou všichni výletníci máme sebou něco v placaté láhvi pro případné zahřátí během cesty. Co nám ale předvádí jeden ze spolustolovníků, je nad běžný standard. (viz foto). Naštěstí nehodlá vše skonzumovat sám se svou partnerkou, tak ochutnáváme, co že to má za mixovaný nápoj v olbřími placatici s ozdobou s písmeny CCCP. Inu v Savětskom Sajúze vsjo balšóje…

Alkoholismu se ale neoddáváme přehnaně dlouho, jak máme polévku snědenou, platba a do stop.

Sníh sice v pátek napadl, trošku sněžilo i v noci, bohužel ale nadílka dosáhla jen pár centimetrů, takže první metry v lese naznačují, že tentokrát to nebude žádná odpočinková jízda. Jeden z původních záměrů bylo zkusit vyjet na Alfrédku, ale hospoda je prý zavřená a počasí není nic moc, aby jsme se trápili někde v mlze, ačkoliv z doslechu je prý cesta pod Ztracenými kameny kolem Josefínky celkem dobrá, ale nahoru se musí spíš pěšky.

Tak tedy tradiční Rabštejn. Stopa k Bílým kamenů (rozcestí) je tedy značně mizerná, pokračování modré k lesní silničce je poněkud přijatelnější, vlastně to záleží, jak je kolem trasy hustý les, když jsou příliš vzrostlé smrky, na zem toho spadlo málo, jak je porost nižší, hned je stopa přijatelnější, ale moc to nedrží, je to takové mýdlo.

Sníh je nový nakonec i na silnici, tak ačkoliv jsem uvažoval modrý okruh, první běžkař jede silničkou, tak následujeme. Jak stoupací vosk nedržel do kopcem z kopce brzdí. Pitomější je fakt, že není vyjetá nějaká zřetelná stopa, takže to poněkud v cestě háže. Jediným pozitivem je fakt, že většina trasy k Rabštejnu je z kopce. Až asi poslední půlkilometru opět do kopečka a protože se nám některým nechce přemazávat, tak dáme běžky na ramena.

Když jsme byli na Ráblu před měsícem, bylo narváno, nyní už byla situace příznivější, takže zasedáme přímo v teple útulné hospůdky.

Ani se nám nechtělo vstávat, ale naštěstí před námi není zas tak dlouhá cesta. Všichni ale domazáváme, ač nerad, otevírám klistr, ale bylo to dobře. Klistr je taková marmeláda a když se nepoužije ten pravý, je od něho zaplpané všechno, jen ne skluznice. Teď to naštěstí drží. K Hvězdě (rozcestí) je na Rabštejn mírné ale táhlé stoupání, nakonec musí se vystoupit o nějakých sto výškových metrů. Část cesty je hodně odkrytá, tak v týdnu jak svítilo sluníčko i sníh odtál (asi 10 m), ale to tady bývá často. Jak se vjede mezi stromy, je sněhu dost. Před vrcholem stoupání se připojuje modrý okruh a od pohledu je škoda, že jsme sem nepoužili, stopa vypadá dosti dobře. Ale to už jsme na Hvězdě. Část výpravy se oddělí na Traťovku a do Hraběšic (na chalupu).

Většina pokračuje zpět na Skřítek. Tady je stopa na podmínky samozřejmě velmi dobrá. Samozřejmě podklad je umrzlý, ale nový sníh drží i do kopce. Stoupání dosahuje maximálního vrcholu na západním úbočí Bílých kamenů ve výšce kolem 900 m, pak už je to ke Skřítku mírně z kopce (ke Krtinci), pak víceméně rovina, když dojíždíme k malému okruhu, zkusíme i ten kilometr po něm, sice ještě trošku ztratíme výšku, ale pořád je tu hezká strojová stopa a nakonec i konečný výstup k motorestu je zasněženější než dopolední startovací stopa. Ač tedy unaveni, nakonec spokojeni z absolvovaného výletu.