Koperníkova Toruň
Na největší polské řece Wisle, v Chelmińském kraji v srdci Kujawsko-Pomořanského vojvodství, stojí univerzitní město Toruň, známé především jako rodiště významného astronoma 16. století Mikoláše Koperníka. Historické centrum TORUně je od roku 1997 zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. A právem. Při procházce městem se až tají dech nad množstvím architektonicky nádherných staveb a duch minulosti na nás číhá doslova na každém kroku. Nechme na sebe dýchnout trochu toruňské atmosféry a navštivme ta nejzajímavější místa.
Troška historie
Počátek vzniku města se datuje do roku 1233, kdy řád německých rytířů (Teutoni), který do oblasti přišel šířit křesťanství, začal budovat na pravém břehu Visly město a opevněný hrad. 14.-15. století bylo ve znamení velkého rozkvětu, Toruň se stal díky své poloze důležitou obchodní křižovatkou a jedním z největších pruských hanzovních měst. Počet obyvatel dosáhl téměř dvaceti tisíc.
Mocenské soupeření o území mezi Polskem a pruskými městy vyústilo v třináctiletou válku, jejímž počátkem bylo v roce 1454 protikřižácké povstání v TORUni a dalších městech, během něhož byl křižácký hrad zbořen a Teutoni z města vyhnáni. Toruň připadla Polsku a většina obyvatel TORUně přešla z křesťanství na luteránství.
Od dvacátých let 17. století začíná úpadek města. Roku 1629 shořelo předměstí, které již nebylo nikdy obnoveno. Ekonomická a sociální krize byla ještě posílena náboženskými konflikty mezi jezuity a luterány, které vyvrcholily roku 1724 toruňskou vzpourou, při které luteráni vydrancovali jezuitské kolegium.
Během švédských válek na počátku 18. století bylo město poničeno a mnoho obyvatel uprchlo. Ke konci století byl Toruň opět připojen k Prusku, ale již roku 1807 se stal součástí Varšavského knížectví. V době napoleonských válek bylo město opět poničeno a nepomohlo mu ani nově zbudované opevnění. Po Vídeňském kongresu byl Toruň vrácen Prusku a stal se jakousi okrajovou pevností pruského území. V té době nedosahoval počet obyvatel města ani dvou tisíc.
V druhé polovině 19. století se do města pomalu dostával technický pokrok a po vybudování železnice z Berlína do Wystruče se začal zvyšovat strategický a ekonomický význam města a tím i počet obyvatel, které přicházelo z nedalekého Polska. S probíhající obnovou města začal i vzkvétat i kulturní a vědecký život.
Po první světové válce připadlo město Polsku a stalo se centrem Pomořanska - oblasti zahrnující část bývalého západního Pruska. Rozvoj města byl přerušen v letech 1939 -1945 okupací nacistickými vojsky.
Po válce byla založena univerzita, která byla pojmenována po nejslavnějším polském vědci Mikuláši Koperníkovi a během své existence se stala jednou z nejdůležitějších vědeckých vzdělávacích institucí v Polsku. Dnes je Toruň živým třísettisícovým městem s bohatým kulturním životem.
Vstup do města
Historické centrum TORUně je jakýmsi městem ve městě, do kterého bylo ve středověku možno vstoupit osmi branami z červených cihel a kamene – z jihu od nábřeží Klasztornou, Żeglarskou, Łaziennou a Mostowou bránou, z východu Paulińskou a Kotlarskou, ze západu Starotoruńskou a ze severu Chełmińskou bránou. Do dneška se zachovaly jen tři brány na nábřeží, ostatní byly zničeny v 19. století.
Snad nejhezčí bránou je ta Mostowa (Mostecká), postavená roku 1432, která se původně nazývala Dopravní. Do města jí bylo dopravováno obilí a zboží. Nový název získala brána až koncem 15. století, kdy byl naproti ní dokončen dřevěný most přes Vislu, který dnes připomíná již jen informační tabule na nábřeží. Most shořel ve druhé polovině 19. století. Věž brány je zajímavá svým kulatým tvarem a cimbuřím. Na ní jsou umístěny kovové značky ukazující, kam až sahala hladina Wisly od 16. do 19. století. Za bránou stojí po levé straně bývalá švédská sýpka dnes přestavěná na hotel Spichrz. Na stěně ve dvoře vedle hotelu je spolu s historií stavby také nákres znázorňující, jak to v takové sýpce vypadalo.
Ačkoli nám dnes, na rozdíl od středověku, nikdo nebrání vstupu do města, je jistým způsobem těžké dostat se za brány. Než si vyfotíme působivé panorama města z mostu nebo protějšího břehu, obejdeme všechny brány a za pěkného dne posedíme na nábřeží, uběhne asi hodinka a to jsme ještě neviděli proslulou Křivou věž ukrytou v parku po levé straně od Klášterní brány.
Křivá věž (Krzywa Wieża)
Šikmá věž v Pise není jedinou stavbou na světě, která je vychýlená ze své osy. V jihozápadním rohu toruňských obranných zdí se „křiví“ městská věž postavená ve 14. století z červených cihel. Její vychýlení je 140 centimetrů do uličky, ale na rozdíl od té pisánské nehrozí její zhroucení.
Legenda praví, že ji musel postavit za trest křižácký mnich, který složil slib cudnosti, ale poté byl přistižen při nemravných hrátkách s mladou měšťankou. Věž měla být připomínkou jeho hříchu.
Do 18. století hrála obrannou roli, poté sloužila jako ženské vězení a kovárna. V současnosti je uvnitř stylová hospůdka a obchůdek se suvenýry. Za povšimnutí stojí vysoký jasan, jehož kmen je jakoby prorostlý dřevěnou venkovní terasou hospody na hradbách.
Staroměstské náměstí (Rynek Staromiejski)
Staroměstské náměstí je srdcem historického centra s množstvím architektonicky zajímavých budov a od Křivé věže se na něj dostaneme uličkou podél parčíku. Asi po dvě stě metrech dojdeme ke třem domům, jejichž průchody nás dovedou ulicí Różana na čtvercové Staroměstské náměstí, jemuž vévodí gotická radnice.
Původně samostatná hodinová věž z poloviny 13. století byla na konci 14. století doplněna čtyřkřídlou přístavbou, jejíž střechu doplnily o dvě století později renesanční věžičky. Z hodinové věže je nádherný pohled na město a řeku a v prostorách radnice si můžeme prohlédnout expozice gotiky a polského malířského umění. Před hodinovou věží stojí bronzová socha Mikuláše Koperníka, u které se fotografují snad všichni, kdo navštíví Toruň.
Vydáme-li se od Koperníka severním směrem, narazíme po pravé straně na světlý bohatě zdobený barokní dům U hvězdy (Pod Gwiezda), jehož štít nese osmicípou hvězdu. V severní části náměstí se nachází v domě č. 21 hotel U tří králů, u jehož vchodu jsou na zdi zavěšeny tři mramorové desky připomínající pobyt polské královny a krále a ruského cara Petra I. Velikého.
V severním cípu náměstí se zdvihají k nebesům věže františkánského kostela Panny Marie a kousek od něj na západní straně Barokní kostel sv. Ducha. Obě stavby nelze přehlédnout. U západní části radnice stojí legendou opředená kašna s plastikou malého houslisty s žábami. Podle pověsti byla jednou v létě Toruň zaplavena velkým množstvím žab a nebylo možno je žádným způsobem dostat ven z města. Až se přihlásil jeden mladý houslista, že je odláká. Stoupl si na Staroměstské náměstí a začal tak pěkně hrát, že všechny žáby vylezly ze svých úkrytů, aby si ho mohly lépe poslechnout. Houslista se vydal směrem z města a žáby za ním. V lesích za Toruní houslista přetrhl struny a žáby se rozutekly. Na jeho počest dali radní postavit kašnu.
Naproti vchodu radnice se nachází impozantní cihlová budova z 19. století nazývaná Artušův dvůr (Dwór Artusa), v němž se v minulosti scházeli kupci. Dnes se v něm nachází městské kulturní centrum.
Kromě místního obyvatelstva, studentů a turistů je Staroměstské náměstí místem setkání snad všech holubů TORUně. Jejich hloučky jsou občas rozehnány žlutou toruňskou „rikšou“, která nás za pár zlotých proveze kolem radnice nebo po celém turistickém okruhu historickým centrem. Východní a severní část radnice je obsypána stánky s nádhernými květinami všech barev za velmi přijatelnou cenu a všude se line vůně „zapiekaček“ (zapečená půlka bagety s houbami a sýrem) a vaflí se šlehačkou a jahodami, které umí nejlépe a nejlevněji v kiosku v ulici Różana naproti kostela sv. Ducha. Kiosek nelze přehlédnout, většinou u něj stojí fronta lidí.
Tajemství uliček
Kromě Staroměstského náměstí se ve staré TORUni nachází i Novoměstské náměstí (Rynek Nowomiejski) ve východní části centra, které částečně spojuje ulice s množstvím obchůdků s moderním oblečením a obuví, nesoucí trefný název Szeroka (Široká). Po obou stranách ji lemují uličky se zajímavými domky a stavbami, které stojí za to prozkoumat.
Pokud se na Staroměstském náměstí podíváme ve směru, kterým by se dívala Koperníkova socha, kdyby se dívala před sebe, spatříme mohutnou cihlovou věž katedrály sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty ze 13. století, v jejíž zvonici je ukryt jeden z největších polských zvonů nazývaný „Tuba Dei“(Boží trumpeta). Zdatnější jedinci mohou vyšplhat až nahoru do věže a prohlédnout si jej. Legendy praví, že toho, kdo se levou rukou dotkne místa, do kterého udeří srdce zvonu, nikdy neopustí štěstí.
Kromě boční uličky Szczytne po levé straně Szeroke, která svou zvláštní tajemností a klidem připomíná opuštěné ulice pařížského Montmarteru, je snad nejzajímavější ulička Podmurna, křižující Szerokou ulici asi v jejích dvou třetinách. Její jižní část probíhá kolem zbytků starého opevnění, jehož součástí je i bašta z 15. století nazývaná „Monstrance“. Uličkou mezi domky s polorozpadlými střechami se dostaneme na ulici Mostowa (Mostecká), na jejímž konci stojí již zmíněná Mostecká brána. Severní část Podmurne ulice se stáčí mírně doleva a na jejím konci byla ve středověku vybudovaná obraná bašta označovaná jako „Kočičí hlava“.
Zřícenina křižáckého hradu
Zřícenina křižáckého hradu je jedním ze symbolů TORUně. Předzámecká ulice (Przedzamce), která nás ke hradu dovede, začíná po pravé straně Szeroke ulice těsně před jejím rozdvojením v ulici Wielkie Garbary a Królowej Jadwigi.
U vchodu do areálu zříceniny je umístěna tabule informující o historii hradu a jeho vzhledu před zbořením. Za malý poplatek se projdeme polorozbořenými zdmi, které kdysi od sebe oddělovaly místnosti, prozkoumáme zachovalé hradní sklepení a mostní chodbou se dostaneme do jediné zachované věže. Ve sklepení jsou občas pořádána dramatická představení a u vchodu si můžeme zkusit střelbu z luku.
Novoměstské náměstí (Rynek Nowomiejski)
Ulicí Królowej Jadwigi dojdeme na Novoměstské náměstí, v jehož středu stojí budova evangelického sboru. Prostranství náměstí slouží hlavně na pořádání trhů a bazarů. Zakoupit zde lze jak umělecké předměty a květiny, tak mince a bankovky z celého světa.
Domy na náměstí jsou především barokní a za pozornost stojí hlavně gotický kostel sv. Jakuba ve východním rohu náměstí.
Koperníkův dům a planetárium
Každý, kdo přijede do TORUně by se měl jít podívat na rodné domy Mikuláše Koperníka, které se nacházejí nedaleko Staroměstského náměstí na Koperníkově ulici č. 15 a 17. Ulice probíhá kolem katedrály sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty dál na západ a oba domy poznáme podle gotických štítů. Historici se nemohou dohodnout, ve kterém z nich se slavný astronom, matematik a lékař v roce 1473 narodil. Domy jsou vnitřně spojeny a slouží jako muzeum. Ve třech patrech lze shlédnout sbírku předmětů z Koperníkova života, například jeho významné dílo „De Revolutionibis“, dále maketu TORUně patnáctého století, život měšťanů ve středověku aj.
V severozápadní části Starého Města v ulici Franciszkańska se nachází v budově bývalé plynárny toruňské planetárium. Je jednou z největších atrakcí TORUně od roku 1994, kdy bylo vybudováno a jeho technické vybavení je nejlepším v Polsku. Každý den zde můžeme shlédnout množství projekcí, které nás doslova vtáhnou do vesmíru.
Slovo závěrem
Na návštěvu TORUně bychom si měli vyšetřit alespoň dva dny. Okouzlující je město po západu slunce, kdy z ulic mizí prodejci suvenýrů a většina turistů. S přibývající tmou se město rozsvěcuje oranžovým světlem, ze zahrádek kaváren se line hudba a město začíná žít nočním životem. Nejlepší doba pro návštěvu TORUně je od května do září. Během léta se v TORUni konají četné festivaly – hudební, divadelní, festival perníčků… A co si dovézt domů na památku? Vyhlášené jsou tradiční toruňské perníčky, které se doslova rozplývají na jazyku.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Polsko
Půjčovna aut