Kralice – kolébka českého písemnictví

Do Památníku Bible kralické zve návštěvníky smaltovaná plechová cedule připevněná na nádražní budově železniční stanice Kralice nad Oslavou ležící na trati Brno - Jihlava. Když tu bude mít vlak hodinové zpoždění, můžete si tam klidně odskočit, neboť z nádraží je to k němu jen 600 m. Skalní turisté, mezi které počítám samozřejmě čtenáře tohoto časopisu si na prohlídku Kralické tvrze, zmíněného Památníku, kostela sv. Martina a zajímavou lokalitu s usazeninami třetihorního moře v okolí vyčlení celý den.

Z historie Kralic

Název obce, která má ve svém znaku dva žluté králíky sedící proti sobě na bobku v černém poli a pod nimi v červeném poli knihtiskařský lis, pochází z období panování krále Vratislava II. v letech 1061 – 1092. Jeho zájmy zastupovala ozbrojená posádka obývající tvrz, kolem níž vznikala ves lidí poddaných králi. Královští poddaní „králíci“ střežili nejen jeho majetek ale i důležitou křižovatku obchodních cest či spíše stezek spojujících brněnskou kotlinu se západní Moravou a jižními Čechami a Libickou stezku vedoucí mezi dyjsko-svrateckým úvalem a středními Čechami. S chovem oblíbeného dietního domácího zvířectva nemá název ani znak obce nic společného. Za věrné služby bývali správci králem obdařeni majetkem, a tak první zmínka o Kralicích je v listině z roku 1310, na níž je uváděn vladyka Mikuláš z Kralic. Jeho rod tu pak vládl ještě 262 let.

Archeologové kladou počátky osídlení ještě nejméně o dvě století zpět, a to na základě nálezů slovanské keramiky z doby nazývané „středněhradištní“ objevených na zahradě zdravotního střediska a z kosterních pozůstatků s esovitě zakroucenými náušnicemi z doby „mladohradištní“, nalezených při stavebních Pracích souvisejících s odvlhčováním zdiva kostela sv. Martina.

Kostel sv. Martina

Původně románský kostelík je uváděn z druhé poloviny 14. stol.. Čeští bratři si jej upravili jako svou modlitebnu a vyzdobili ji nástěnnými malbami, které tvoří přechod mezi byzantsko-románskými freskami a vyspělou malbou gotickou.např. korunování P. Marie, sv. Martin se dělí s nuzákem o svůj plášť a postava biřice z ukřižování Ježíše Krista. Vlivem vzlínající vlhkosti ve zdivu se zachovaly pouze jejich fragmenty. Na stěnách byly obnoveny počátkem 20. století citáty z bible a mezi 18 náhrobními deskami zasazenými ve zdi je i jedna figurální představující na svou dobu výjimečně statného 184 cm vysokého obrněného Jindřicha Králického z Králic. Výškou převyšoval o 30 cm průměrnou výšku tehdejší mužské populace. Ženy byly tehdy ještě o 10 cm nižší. Při válečném tažení budil nejenom respekt u svých podřízených, ale byl také snadnějším terčem pro nepřítele. Utrpěl zřejmě četná zranění, takže mu bylo povoleno nosit brnění od hlavy až k patám. Zemřel sice v Dalešicích ale přál si být pochován v Kralicích. Byl sem přivezen v mosazném sarkofágu, který můžete shlédnout ve zpřístupněném sklepení. Jeho tělo však bylo vyjmuto a pochováno v rodové hrobce pod kostelem.

A tím se pomalu ale jistě dostáváme k hlavnímu cíli našeho poznávacího výletu.

Pomník Bible kralické

Již před 1. světovou válkou se Národní jednota pro jihozápadní Moravu snažila o vybudování pomníku Bibli kralické, knize, která byly pojmem nejen v evropské ale i světové kulturní historii. První návrh na pomník zpracoval věhlasný figurální sochař Jan Štursa. Znázorňuje polosedícího muže, který se symbolicky opírá o knihu a zároveň pravou rukou chrání její odkaz. Bohužel, k realizaci jeho návrhu nedošlo pro různost názorů, nedostatek peněz a příchod válečných událostí. Střídmější žulový podstavec s rozevřenou bronzovou biblí zhotovený brněnským sochařem Josefem Axmanem podle návrhu Ing. Oskara Pořízky byl odhalen až v roce 1936. Přesto drží světový primát, protože je to jediný pomník na světě věnovaný knize. Na pomníku jsou vytesána jména všech tvůrců, kteří se o vznik Bible kralické zasloužili.

Je zajímavé, že v té době se ještě nevědělo, kde se tajná tiskárna Jednoty bratrské nacházela. Jen se tušilo, že by to mohlo být v renesančním zámečku, který odkoupil od Jindřicha z Kralic majitel náměšťského panství Jan starší ze Žerotína v roce 1572. Světlo poznání přinesl až archeologický výzkum. K zahájení výzkumných Prací přispěl i dar československého presidenta dr. Edvarda Beneše, který ze svého letního sídla v Náměšti nad Oslavou Kralice v roce 1946 navštívil. Z jeho finanční podpory mohl Muzejní spolek vykoupit pozemky tvrziště, na nichž po deseti letech byly 1. srpna 1956 zahájeny archeologické práce vedené historičkou dr. Vlastou Fialovou a skončily až v roce 1971, kdy zemřela. Byla při něm rekonstruována nejen podoba tvrze, ale největší překvapení čekalo na archeology v okolí jejího půdorysu. Objevili obrovské množství originálních tiskárenských literek, špendlíků, ozdobných prvků, pracovních nástrojů, knižního kování a spon, které nemá ve světě obdoby. Historikové předpokládají, že tiskárna byla poničena vojáky při tažení císařské armády po bitvě na Bílé hoře, kterým takové „zbytečnosti“ jakými byla písmenka pranic neříkaly a tak je vyházeli z oken. Ani v Německu, rodišti vynálezce knihtisku Johanna Gutenberga, nebylo zachováno více než několik bezvýznamných sazečských typů a zde bylo nalezeno kolem 4.000 olověných písmenek.Byla to světová senzace, která u členů místního Muzejního spolku, Moravského zemského muzea v Brně oživila myšlenku na vybudování důstojného stánku k uchování jedinečného historického pokladu.

Památník Bible kralické

Podle projektu předního brněnského architekta Bohumila Fuchse byl vybudován úsilím místních občanů v letech 1967- 1979 Památník Bible kralické. V současné době je tu již šestý rok instalována velmi zdařilá expozice, která na pozadí historických souvislostí seznamuje návštěvníka s významem Jednoty bratrské, s rolí knihtisku v našich zemích a s činností tiskařů, překladatelů, korektorů a dalších tvůrců, jejichž úsilím tu bylo za 40 let vydáno přes 70 tisků. O tiskárně by se dalo říci, že byla putovní – vždyť z Ivančic, kde byla v letech 1562-1572 se stěhovala do Kralic, odtud po čtyřiceti letech do zámku v Náměšti nad Oslavou, po deseti letech do Přerova a tentýž rok do Polského Lešna, kde v roce 1656 podlehla zhoubnému požáru, který zachvátil celé město.

Můžete tu obdivovat skutečně mistrná tiskařská díla od tzv. „kopečkové“ mapy, která místo šrafování nebo vrstevnic používala pro znázornění hornatého terénu obrázku kopečku, postily, edice modlitebních knih a příruček ke křtu, oddávání a vzdělání. Nejčestnější místo v expozici však zaujímá dílo, jehož význam daleko přesahuje hranice našeho státu.

Dlouhých patnáct let tu vznikala šestidílná Bible kralická. Devět let trvalo významným teologům a filologům než přeložili z hebrejštiny, řečtiny a aramejštiny Starý zákon a zrevidovali starší překlady do pěti svazků, dalších šest let pracovalo vědecké středisko, tiskárna a písmolijna na úpravě dřívějšího překladu Nového zákona z pera Jana Blahoslava. Důsledností na obsahovou přesnost, kvalitní tisk a vynikající grafickou úpravu celého díla dovedli její tvůrci Bibli kralickou k naprosté dokonalosti. Bible kralická, chlouba národního písemnictví, je klenotnicí jazykové čistoty a základem nového českého jazyka. Mimo ní bylo v průběhu 42 let působení vytištěno ještě dalších sedmdesát titulů s náboženskou, naučnou i světskou tematikou. Jaké skvosty tu ještě mohly vzniknout nebýt Bílé Hory. Plenící vojska generála Buquoye v prosinci 1620 napadla i kralickou tvrz a rozjaření vojáci rozházeli po okolí to, co v tiskárně zbylo po jejím přesunu do náměštského zámku.

Je tu vystavena jedna ze šesti u nás dochovaných exemplářů rozevřená v místech, kde není poškozena. zajímavostí je i menší vydání, které jimramovský mlynář Pánek uchovával v době pobělohorského pronásledování v hřídeli mlýnského kola. Snad až po přečtení poznámky připsané k této knize: „Kateřina Pánková to psala. Vona umí psát.“ si uvědomíme, jaký význam měla tehdy četba Bible pro vzdělání prostých obyvatel.

Není bez zajímavosti, jaká péče musela být věnována konzervaci ze země vykopaných literek, které na své objevení čekaly více než tři století.. Náročného úkolu se ujali pracovníci Technického muzea v Brně. Metodu konzervace testovali nejdříve na deseti vybraných písmenkách s dobře zachovalým kovovým jádrem. Mechanické čištění povrchu otryskáním skelnou drtí se neosvědčilo, protože abrazivo působilo mírnou deformaci olova a zaoblení hran. Nakonec byla zvolena elektrolytická-konsolidační cesta redukce korozní vrstvy. Při ní odpadávaly uhličitanové korozní vrstvy z povrchu písmenek a čisté olovo pak bylo dočisťováno zubními kartáčky. Aby se povrch stabilizoval, byla písmenka neutralizována ve slabém roztoku kyseliny sírové, vymyta v destilované vodě a vysušena v etylalkoholu. Závěrečná konzervace, jejíž výsledky můžeme shlédnout v expozici, spočívala v ošetření řídkým lakem v acetonu a v potažení tenkou vrstvou včelího vosku.

Rozměrný obraz v čele expozice malovaný řídícím učitelem Janem Černým znázorňující tiskaře při práci visel ještě v roce 2001 v čekárně na kralickém nádraží. Byla to snad jediná železniční čekárna u nás, která se právě kvůli tomuto obrazu zamykala.

Tvrz

Středověká tvrz, jejíž zakonzervované pozůstatky si můžeme prohlédnout, se nachází hned za Památníkem. Byla postavena na místě původního srubového dvorce, kde královi družiníci se správcem žili. Nejdůležitější stavbou byla věžovitá gotická tříprostorová budova s rozměry 24 x 10 m. Na jižní straně bylo nádvoří s vlastní studnou a celá tvrz byla obklopena příkopem a valem. V tomto stavu vydržela až do léta 1466, kdy se znelíbila kolem táhnoucímu vojsku Matyáše Korvína, které ji poničilo včetně kostelíka.

V 16. stol. k ní přistavěl válečník a světoběžník Jindřich Králický z Králic tři křídla v renesančním stylu. Nedostal na to žádné dotace a tak si na investice musel po rytířsku sehnat peníze v bohatém Nizozemí. Zatím co se toulal po světě, jeho manželka se nudila a začala si s mladým správcem milostný románek. Když se to Jindřich po svém návratu dozvěděl, zažaloval svůdníka u brněnského soudu. Rozsudek byl na tehdejší dobu obvyklý - rozčtvrcení za živa. Potrestání nevěrnice bylo ponecháno na zvážení manžela. A Jindřich, jak bylo tehdy zvykem, ji nechal za živa zazdít. Ženám tehdy bylo ponecháno malé okénko, kterým jim byla ještě asi čtrnáct dnů podávána potrava. Při archeologickém výzkumu byl při vstupu do sklepení objeven záhadný výklenek, který k tomuto účelu mohl sloužit, ale žádné kosti se tu nenašly.

Jindřich tu však již dále žít nechtěl a prodal tvrz i s dalšími svými statky za 14 tisíc kop grošů svému synovci Janu staršímu ze Žerotína, jemuž patřilo i náměšťské panství. Ten byl velký přívrženec moravské větve reformačního křesťanského společenství – Jednoty bratrské, která podporovala rozvoj školství a českého písemnictví. Poskytl jim ve tvrzi azyl, v němž Jednota mohla ukrýt svoji tajnou bratrskou tiskárnu převezenou z Ivančic, kde na ni nemile doléhala cenzura olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského.

Vzhůru do údolí

Než se vrátíme k železniční stanici, vydejme se ještě kousek po modré značce podél železničního náspu směrem na Brno. Po několika desítkách metrů projdeme tunýlkem pod tratí a ocitneme se v údolní nivě řeky Chvojnice. Když se nám podaří dostat na levý břeh, objevíme tu ve strmém břehu známky po kutání. Pokud budeme mít sebou lopatku a síto, můžeme si zkusit „narýžovat“ schránky mořských živočichů, kteří v těchto místech obývali třetihorní moře. Budete-li mít štěstí, podaří se vám najít i žraločí zub.

Důležité informace: Památník je otevřen celoročně, na tvrz i do kostela sv. Martina vás zavede na požádání ochotná průvodkyně.

Kralice jsou na turistické mapě Velkomeziříčsko č. 84 vydané KČT v měřítku 1:50.000.

Text i foto: Ing. Rostislav Novák

Fotogalerie