Královéhradecký kraj – 2. - 5. den: Trutnov - Open Air festival, rozhledna Památník generála Gablenze, plzeňský pivovar Proud

Někdy po půlnoci mne vzbudilo hřmění, zdá se, že je bouřka blízko, ale asi až za další půlhodinu začalo pršet. Konečně se trochu ochladilo, že přežijeme zavřené dveře. Ani nevíme, jak dlouho a jak silně pršelo. Ráno už zase svítí sluníčko a je vedro.

Vstáváme v 8 hodin. Ota se těší na festival, který se po 7 letech stěhuje zpátky do Trutnova. Je horší než malé děcko. Už se nemůže dočkat. Nejraději by snad vyjel bez snídaně. Ale ví, že je to blbost.

Kupodivu se nebrání ranní koupačce. To už je tady na koupališti Vlčí důl snad povinností. Večer v tom horku se voda zdála studená, teď po ránu je to skutečně příjemné. Dokonce jsme tam byli sami, tak jsme si to užívali. Jen voda ve sprše neměla čas se ohřát.

Po snídani voláme paní starostové do Lazníků, aby vyřídila poděkování v pivovaru Wurst, že pivo je skutečně výborné, že jsme si moc pochutnali. Z toho měla radost a také z toho, že jsme nezapomněli a zavolali. Vzájemně jsme si udělali radost a tak by to mělo být vždy.
Balíme se a odjíždíme. Volíme nejrychlejší trasu, ale stejně do Trutnova pŕijíždíme v poledne. Na našem oblíbeném místě za tu dobu postavili rodinné domky. Tam se tedy spát už nedá. Musíme vzít za vděk velkou loukou jen kousek od amfiteátru Na Bojišti, kde bude festival, ale kde se jen těžko hledá rovné místo a kde také málokdy je klid. Naštěstí jsme přijeli jako jedni z prvních, tak si můžeme vybírat. Nechceme spát blízko amfiteátru, tam ten klid určitě nebude. Parkujeme tedy na opačné straně - blízko vjezdu. Je to sice skoro u silnice, ale je tady křovisko, tak snad ten hluk ze silnice trochu ztlumí. Je tu téměř rovina, Toiky, užitkovou i pitnou vodu máme poměrně blízko. 

Směrem ke křovisku stavíme přístřešek, který je částečně proti slunci, ale také proti dešti. Ještě jsme snad nezažili festival bez deště. Je nepříjemné, když vystupujeme z auta rovnou do mokra. Tím pádem jsme si zde zajistili i trochu soukromí.

Nejdřív se jdeme podívat do města, co se kde za ta léta změnilo. Jednu příjemnou změnu jsme zaregistrovali hned u vchod do areálu. Stojí tu bouda - kontejner, kde prodávají pivo Trautenberk z pivovaru v Malé Úpě, ale jen petky, netočí ho tam. To nás trochu zaskočilo, už jsme se těšili na točené. Tohle pivo známe, je výborné. Ale nakonec jsme se domluvili. Koupili jsme si vychlazenou petku, paní nám půjčila půllitry a my si pivo nedaleko pěkně ve stínu vypili. Hned je nám v tom vedru lépe. Na pumpu jsme je zašli umýt, to je přes ulici. 

Ve městě dále zjišťujeme, že některé hospody jsou zrušené, jedna dokonce zbouraná. Ota si v pivovarské restauraci dává pivo, já ledovou kávu a jdeme k autu uvařit oběd. Program začíná až večer, času máme dost.

 

Mezitím přijelo pár dalších aut a u vchodu přibyl stan, kde vybírají poplatek za parkovné. To tu ještě nebylo. Čekáme, zda budou auta obcházet a kontrolovat je, ale zatím od nás nikdo nic nechce. Uvidíme časem. Nikam se nehrneme něco platit.

Mezitím přijel kamarád Jindŕich s dcerou a její kamarádkou i Otův syn s manželkou. Scházíme se ve městě na pivu a parta odchází do areálu. Já se sama vracím k autu. Vždy jsem chodila s nimi, ale už pred těmi asi 7 lety jsem měla problém delší dobu stát. Silně mne pálila chodidla. Situace se za ta léta zhoršila, nikdo neví, co to je a co s tím. Nejvíc mi vyhovuje chůze, nejlépe po hrbolatém povrchu a nebo masáž. Nevím, jak bych to v areálu ty 4 dny vydržela. Je sice velký, ale zpravidla počet lidí několikanásobně přesahuje počet míst k sezení. Nedá se nic dělat, hlavně že mohu chodit.

Odpoledne se přehnala přeháňka, vedle nás se zabydleli jedni mladší a moc příjemní lidé, často se u mne zastaví na kus řeči a tak mi to při sudoku a knížce rychle utíká.

Večer se ochladilo poměrně rychle, že vytahuji i tepláky a košili. Jsme přece jen už skoro na horách. Ota se občas zastaví – najíst se, obléct.

V noci je příjemně. Spí se tu perfektně a je tu nezvyklý klid.

Ráno nás nebudí horko, jak jsem čekala, ale Otova dcera, která v 9 přijela a na parkovišti nás hledá, telefonuje. Já jsem vyspalá, ale Ota by ještě spal.

Jinak další den je v duchu festivalu. Dopoledne bývá program méně zajímavý, zpravidla se dospává. Okolo poledne se scházíme v některé ze zdejších restaurací na oběd. Po obědě si každý vybírá program podle svého gusta. Je vedro, takové jsme snad tady ještě nezažili. Já trávím čas ve stínu u auta. Naši sousedi se vrací odpoledne poměrně brzy, večerní program je nezajímá. V sobotu ráno chtějí odjet. Martina zjistila, že pásky, které opravňují ke vstupu do areálu, může sundat a já je bez problémů navlékla. Sice by se to asi nemělo, ale takových věcí, co se nemá a dělají se, je daleko víc. Mají tam být oni a nebo já? To budou naši koukat, až se tam objevím. Nejvíc se těším v sobotu večer na Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers. Ti jsou vždycky skvělí. To jediné mne moc mrzelo, že neuvidím.

Sobotní a nedělní dopoledne se moc nelišilo od toho pátečního, hlavní program je vždy až odpoledne, jde se tedy opět na oběd do města, nesmí tradičně chybět ani výstup k rozhledně Památník generála Gablenze na nedalekém vrchu Šibeník. Za ta léta ji vidíme po druhé otevřenou. Tentokrát se vybírá vstupné 20,- Kč. Děvčata jdou nahoru, víc než dva tam jít současně nemohou. Vrací se spokojené, ale zničené. Ve věži je hrozné horko. To nás od výstupu odradilo definitivně.

Změny jsou nejen ve městě, ale i v areálu. Tam se vždy točil jen Prazdroj, Gambrinus a Kozel, letos k tomu přibyl Radegast a k našemu velkému překvapení také pivo z plzeňského minipivovaru Proud. To je pivovar, který vznikl v areálu plzeňského Prazdroje v bývalé elektrárně nedaleko soutoku Mže a a Radbuzy. Elektrárna byla uvedena do provozu r. 1907 a elektřinu dodávala do pivovaru, ale i do města pro veřejné osvětlení. Když se pivovar napojil na odběr elektřiny z veřejné sítě, ztratila tato elektrárna svoji funkci. R. 1995 byla do budovy umístěna plynová kotelna pro zásobování varen Plzeňského pivovaru párou. R. 2019 byla budova zrekonstruována a začal zde své pivo vařit pivovar Proud. Tohle pivo je skutečně výborné.

Když tam Ota objevil tohle pivo, tak mi hned jedno vybral a donesl mi ho k autu. Věděl, že mne tím mile překvapí. A to se mu povedlo.

Hned mi bylo jasné, jaké pivo budu v areálu pít. Nejsem zrovna moc velký pivař, moc piva nikdy nevypiji, dokonce dřív jsem měla problém si vybrat, protože z dřívější nabídky mne zaujal tak akorát Kozel. Teď jsem pila jen Proud. Bylo z čeho vybírat, ale oblíbila jsem si devítku Sommer Ale. V tom horku se mi zdálo nejvíc osvěžující. Navíc díky získanému náramku jsem si mohla do areálu dojít pro pivo a pak si ho u auta vypít, když mne zrovna program v areálu moc nezaujal.

Ještě nás překvapilo, že proti minulým létům je tady daleko méně lidí a jejich věk se pohybuje převážně od 35 let výš. Jsou tady i děti, ale lidí mezi 20 a 35 je tu skutečně minimum. Nejvíc je to vidět na louce, kde parkujeme. Dříve byla obsazena obrovská plocha a často to ani nestačilo. Pak její dost velkou část zabrala pošta. Dnes byla uzavřena i horní část louky a ještě tu zdaleka nebylo plno. Možná někoho odradilo placení parkovného, takže dnes spalo víc lidí v autech při silnici na okraji města, možná i na parkovištích.

Že je tady méně lidi se však poznalo i při vstupu, kde se vždy tvořili fronty. Nyní nebyly fronty na Toiky, ani na pivo, ani při koncertech nebylo hlediště plné. Dokonce i volných míst k sezení tu bylo hodně. To vyhovovalo hlavně mně. A to tu letos jsou jen 2 scény, dříve bývaly tři. Ve městě v restauracích také neměli narváno a je jich tam vlastně méně. A co bylo příjemné, všude byl nezvyklý klid a snad jsme ani neviděli nikoho nalitého. To možná bylo i tou vyšší věkovou hranicí.

V neděli okolo večerní 10. hodiny jsme se všichni, s výjimkou Otovy dcery, která odjela již ráno (doma má malá dvojčata), sešli mimo areál na pivu, abychom dle našeho zvyku zhodnotili celý festival a podělili se o dojmy. I když jsme si povídali do půlnoci, už jsme ani moc nepili, ať jsou ráno řidiči fit. Zbytek osádky aut je v tom už podpořil. Rozloučili jsme se, protože každý spíme jinde, kamarádi i Otovy děti dokonce letos prvně nespí pod stanem, ale na ubytovně. Ráno se už neuvidíme, rozjedeme se na různé strany. My se chceme tady na severu ještě nějaký čas zdržet.