Královnou moravských cyklostezek

18.6.2016

Jaro se už vlastně mění v léto a než se o prázdninách rozjedeme do různých končin, tradice velí vydat se s partou na kole ne nějaký delší výlet. Párkrát jsme takto vyrazili na Choceňskou cyklostezku kolem Tiché Orlice, v jednom parném létě jsme projeli klem Baťova kanálu a protože onehdy se kamarádům líbil i výlet k Bečvě, přišel v potaz nápad zase se podívat mezi Valachy.

Při zmíněné akci jsme sjeli kolem Bečvy od Valašského Meziříčí do Přerova, tentokrát přišel v potaz poněkud vzdálenější úsek s hlavní trasou v údolí Vsetínské Bečvy. Od pramene jsou totiž Bečvy vlastně dvě, kratší Bečva Rožnovská a ta druhá zmíněná, která se považuje za hlavní větev řeky.

Jak je zvykem, k přiblížení do místa startu použijeme hromadný dopravní prostředek, v tomto případě vlak, kam se dá naložit i příslušný šlapací dopravní prostředek. Ačkoliv jsme se domlouvali relativně včas, rychlík, kterým hodláme cestovat a přepravuje bicykly má zavazadlový prostor již obsazen, tudíž budeme muset zvolit poněkud zdlouhavější variantu osobním vlakem.

Výjezdní brzká ranní hodina je sice stejná, ale přeci jen je to takové zdlouhavější. Scházíme se před půl sedmou, první vlak do Olomouce je zatím poloprázdný, stejně tak i pantograf z Olomouce do Přerova. Kuriózní situace nastává v okamžiku, kdy máme vyložená kola a na informační elektronické tabuli čteme, že náš vlak pokračuje pod jiným číslem do Vsetína, kam vlastně směřujeme, takže stroje narovnáme zpět a protože je ještě času dost, mohou se někteří vydat do nádražní budovy pro nějaké pochutiny. Než uplyne cca 20 minut k odjezdu, vlak se vcelku mohutně plní dalšími cyklisty, ráno slibuje pěkný den a cyklostezka Bečva je velkým lákadlem k výletům.

V trase vlaku jsou podle jízdního řádu naznačené nějaké komplikace, prvních 10 minut zpoždění už nabíráme v Hranicích (čeká na vlak z Ostravy), pantograf se loudá i k Valmezu a Vsetínu, trať se vylepšuje na vyšší rychlost, jezdí tudy rychlíky na Slovensko a poslední dobou jezdí přes Horní Lideč a Púchov víc a víc vlaků.

Do Vsetína tedy sekera stoupne na nějakých dvacet minut, naštěstí poslední přestupní vlak na spoj čeká. Do Velkých Karlovic jezdí motoráky, ten přistavený je vybavený pro přepravu kol a cyklistů, v čele jeden banán, dva vlečné vozy s odstraněnými sedačkami pro kola a ještě jeden tlačný motorový vůz. V rychlosti nasedáme poněkud rozděleně ve skupinkách kde je místo.

Nádraží Velké Karlovice tedy uvidíme asi s 15 minutovým opožděním, ale to už tak moc nevadí. V nedaleké hospůdce nás čeká Vašek z Hulína, kamarád Martinky, je to trénovaný sportovec, přijel sem na závodničce, takže ho čeká pár „poklidných“ kilometrů s naším doprovodem.

Než ovšem vyjedeme na trať, stojí za stávku karlovický dřevěný kostel. Asi před dvěma roky jsem kostel navštívil s Markem, dnes je kostel opravován, ale dovnitř se dá nahlédnout a jak nám sdělí zdejší průvodce, venkovní šindelové obložení se mění tak po osmdesáti létech, takže svým způsobem vidíme něco, co není každý rok k vidění. Velké Karlovice jsou plná jiných zajímavých dřevěnic, hned opodál se dá najít dřevěná fara, která momentálně slouží i jako dekorace jednoho TV seriálu.

Hned pod kostelem stojí alespoň k náhledu místní muzeum a nakonec naproti je další dřevěná hospoda, kterou výjimečně vynecháme. Přeci jen nás čeká vcelku notná dávka kilometrů, tak vzhůru na stezku. Cyklostezka Bečva je i ve své Vsetínské části vedená téměř mimo hlavní silniční tah, občas je to širší chodník, kde to jde, je využitá nějaká místní vedlejší komunikace, kde už nic nebylo, vznikly nové úseky s povětšinou kvalitním asfaltovým povrchem. Mimo značného množství cyklistů je stezka v hojné míře užívána i inline bruslaři a občas lze potkat i běžkaře s kolečkovými lyžemi.

Výjezdová zastávka je určená po projetí Karolínky, přesněji objetí, stezka je pěkně blízko vodního toku a po přejetí silnice je lákadlem bývalá pískovna s příznačným názvem Balaton, tedy koupací a slunící lokalita. Mají tu i vybudován skokanský můstek ke skokům do vody, něco podobného jsme měli i u nás na Krásném. Trénoval tam svého času i Aleš Valenta, než si postavil areál ve Štítech.

Chuťové pohárky podráždíme langošem,sice to není nic zdravého, ale v bufetu o mnoho větší výběr není. Posilnění pokračujeme do Nového Hrozenkova. Určitě za zastávku stojí zdejší muzeum Antonína Strnadela (stačí i z venku), je zrovna polední přestávka, tak se zas tak dlouho nezastavíme. Od kostela se line nějaký zpěv a ejhle, nějací odvážlivci vstoupili do manželského svazku a pěje jim k tomu krojovaný sbor. Neplánovaná folklórní vložka je důkazem, že na Valašsku ta lidová Kultura stále žije, bohužel u nás v Sudetech té původní Kultury moc nemáme.

Už jsme promarnili dosti času, tak do toho budeme muset víc šlápnout, míjíme Čubov, následuje Halenkov, kde jsme před léty vegetili v bufetu, ten vynecháme, ale registruji mezi protijedoucími cyklisty pár známých tváří, ovšem naše skupina valí z kopce, protijedoucí se taky nezdržují, takže malé setkání s kamarády ze Staráku (Staré Město p. Sněžníkem) snad probereme v srpnu na zájezdě. Prozatím stezka sledovala levý břeh řeky, kolem Huslenek přejíždí na pravý břeh a projíždí kolem chatové osady pod jižními svahy Vsetínských vrchů.

Ještě kolem Hovězího teče Bečva zhruba od východu na západ (spíš ZSZ), za Janovou se velkým obloukem otáčí k severu a brzy vidíme věže a paneláky nějakého většího osídlení. To je samozřejmě Vsetín. A protože už jsme dlouho nezastavili, tentokrát bude zastávka delší. Mohl jsem si to pamatovat, ale raději se radíme s místními. Ti nás posílají k náměstí, můžeme si vybrat Tři Slunečnice nebo Lva. U slunečnic slibují cizí mok značky Stella, tak se nám střecha s Radegastem U lva zdá hezčí. Jinak jsou oba podniky pěkně vedle sebe.

Na cyklostezku nás navede kuriozní rozcestník, kde cyklisté jsou údajně o 10 m výše než pěší (bílá tabulka má číslo 340, žlutá 350).

Za Vsetínem jsou některé úseky stezky zcela nové, přírodní povrch je jedinou změnou u Pržna, ale i tam by se dala oficiální trasa objet po místní asfaltce. Až na krátké úseky je trasa mimo větší obydlí, povětšinou na levé straně řeky ve stínu stromů. Na okolních kopcích můžeme sem tam zahlédnout stavení samot, čím je Valašsko typické, v našich končinách je taková rozptýlená zástavba ve svazích kopců k nevidění. Přeci jen jsou u nás hory drsnější a navíc v kopcích dřív bývalo větší osídlení ale po odsunu Němců se takové samoty hodně vylidnili a zanikly a louky zarostl les.

Jak vidím označení obce Jarcová, už to značí blízkost Valašského Meziříčí, tedy další větší město. Zde se připojí Bečva z Rožnova a dál už teče řeka bez zeměpisného přízviska.

Valmez jsme vcelku dostatečně prozkoumali při dvou předchozích návštěvách, nicméně mám pocit, že úsek cyklostezky kolem soutoku a průmyslového areálu je dosti nový a že jsme dříve jezdili přímo kolem výroby maso-uzenin Krásno.

Už při prvním výletu do těchto končin jsme tu měli problémy s orientací, přesněji se značením odboček, teď už se tu sice celkem vyznáme, ale i přesto můžeme konstatovat, že ohledně značení se to příliš nevylepšilo. Cesta do Lhotky je běžnou okreskou, ale provoz je minimální, platí to i dál k Hustopečím. Až úsek kolem železnice tvoří samostatná cyklostezka, delší samostatný úsek cyklostezky objíždí bývalé bagry, neboli Hustopečská jezera. V těch už těžba písku a štěrku nepokračuje, zato jsou oblíbenou výletní a rekreační destinací. Oblíbenou je i u nás díky výletní restauraci Jachta, kterou nesmíme vynechat. Nakonec jedeme skoro 30 km bez větší pauzy.

Na dohled je téměř náš cíl, přeci jen už jsou hlavně dívky unavené, tak uspěje návrh vynechat objížďku přes Skaličku a za jezery odbočit na hlavní silnici č. 35 a cca 3 km do Teplic dojet po hlavní.

U Vápenky nám Vašek zamává na rozloučenou, ale ještě ho potkáme pozdě večer, jak dorazí automobilem. K velkému zklamání (je skoro 7 večer) je už u lázeňská kolonáda vylidněná a oplatky ani kávičku tu asi nedostaneme. Nezbývá než pokračovat do Hranic, času k vlaku dost, tak stihneme to občerstvení ve Sport baru na místním rynku. Nádraží je vzdálené asi 2km, přepravu kol máme rezervovanou, nakonec vlak bude mít asi 10 min. zpoždění, čili je to v pohodě.

V Zábřeze nás naštěstí počkal i přípoj k Šumperku, takže je i dost času naložit Alču do Petrova a zbytek vyhodnotit úspěšnou výpravu U Řeka.