Krušné hory: Horní Blatná - trochu historie; okruh 4 km: naučná stezka Horní Blatná - Vlčí jámy (Vavřincova lavička, Ledová jáma, Blatenský vrch a rozhledna) - naučná stezka Blatenský vodní příkop (její konec) - štola Vavřinec - Horní Blatná

V době květnových svátků měl náš malý školáček ředitelské volno a tak syn zamluvil ubytování v Krušných horách v Horní Blatné v apartmánech U Muzea. Vybrali apartmán až pro šest lidí a tak mne pozvali, zda nechci jet s nimi. Proč ne, aspoň si je všechny užiji - syna se snachou i vnoučata.

Možnost ubytovat se byla až v neděli. Ale to v podstatě stačí. A mladí se aspoň v klidu během soboty spakují na cestu. Pojedou autem. Mají dvě děti v autosedačce a třetí by tam byl mezi nimi jako sardinka. To jde na chvíli, ale ne na skoro 2 hodiny. Proto jedu autobusem do Karlových Varů a dál vlakem. Věděla jsem, že budu v půl 12 na místě a doufala jsem, že si to taky tak nějak načasují. Moc se jim to nepovedlo. Když jsem vystupovala z vlaku, byli teprv ve Varech.

Dřív jsme často byli ubytováni v penzionu u kamaráda v Nových Hamrech, jenže ten penzion vloni prodal, už to nezvládal. Sem jsme na výlet často jezdili, takže o městečku leccos vím a také jsem už o něm sem něco napsala. Přesto se jeden dovídá stále nové věci.
Historické jádro Horní Blatné je od r. 1992 městskou památkovou zónou a patří mezi nejzachovalejší v Krušných horách. Času mám dost a tak si to mohu tady znovu pěkně v klidu prohlédnout. Do města jdu okolo hřbitova, tudy jsem snad nikdy nešla. Hned u vchodu je z 1. pol. 18. století hřbitovní barokní kaple s vysokou věží. Většina zařízení byla bohužel ve 20. století zničena.

Na hlavní Hamerské ulici se jdu podívat na patrně jeden z nejstarších hrázděných domů v západní části Krušnohoří. Tento dům dlouho chátral, ale už vypadá, že bude opět chloubou města. Přízemí je roubené, patro hrázděné. Je zde však využit starý typ saského hrázdění s ondřejskými kříži.

Hned pod ním je jeden z nejstarších zdejších domů. Má hrázděnou konstrukci v patře, která je krytá dřevěným bedněním. Do dvora bývala dřevěná pavlač, kde byl suchý, tzv. krušnohorský záchod.

To už jdu nahoru na náměstí sv. Vavřince, kterému dominuje původně protestantský kostel sv. Vavřince. Původně byl ve městě dřevěný kostel, který se r. 1542 z důvodu těžby cínové rudy zřítil. R. 1594 byl postaven ve stylu saské renesance tento nový kamenný kostel, který byl r. 1686 přesvěcen na katolický. V letech 1605 – 1607 byla přistavěna věž, která se však r. 1672 zřítila. Kostel byl r. 1737 rozšířen a r. 1754 barokně přestavěn. Věž byla dostavěna r. 1755. Zajímavostí je, že věžní hodiny jsou pouze ze tří stran. Podle pověsti se prý na hodiny složili majitelé okolních statků. Jen statky, stojící na jižní straně věže, na hodiny nepřispěly, proto tam hodiny nebyly umístěny. Další zajímavost se týká opět věže. Nebyla postavena jako součást kostela, i když to na první pohled tak vůbec nevypadá. Nikdy však jejím majitelem nebyla diecéze a v současné době ji vlastní město.

Na jižní straně náměstí je další v patře hrázděný dům s konstrukcí saského typu. Je to patricijský dům z r. 1713 s barokním vstupním portálem, kde je umístěna nika pro světce.

Za zmínku na náměstí snad stojí ještě radnice, která byla postavena r. 1893, když o rok dříve ta původní vyhořela.

I když v současné době vypadá město spíš jako vesnice, bývalo to ale bohaté město, které mělo při silnici na Boží Dar ještě evangelický kostel. Byl postaven na přelomu 19. a 20. století. Pak dlouho chátral, byl dokonce i odsvěcen jako nepoužívaný. V současné době ho vlastní rodina z nedaleké vily, která ho opravila a slouží spíš pro kulturní účely.

To už přicházím k našemu penzionu U Muzea. Je to skutečně přímo proti muzeu, dalšího domu, který je v patře hrázděný. Budova byla postavena r. 1754, jak je vytesáno na horním rámu světlíku nad vchodem. Je to dům, který si zachoval původní dispozici, v přízemí jsou místnosti klenuté, v patře je původní štuková výzdoba. V přízemí je nyní muzeum města, v patře se bydlí. Při tom tento dům byl určen k demolici. Jenže rodina, která v patře bydlela, se odmítla přestěhovat do nového bytu s tím, že si tento opravili a zde zůstanou. Proto nemohl být dům zbourán. Řadu zde popsaným informací o některých stavbách jsme získali právě při úterní návštěvě tohoto muzea.

Je poměrně teplo, čekám před penzionem. Dala jsem si svačinu. Věděla jsem, že pořádné jídlo si dáme až večer. Odpoledne půjdeme ven - k večeru hlásí déšť, tak ať si to venku ještě trochu užijeme.

Než jsem se najedla, mladí přijeli.

Ubytovat se můžeme až v 16. hodin. Rodinka se převlékla u auta do teplejšího a jdeme na výlet. 

Chceme projít 4 km dlouhou naučnou stezku Horní Blatná - Vlčí jámy, kde je 7 naučných tabulí a která vede přes rozhlednu. Hlavně na tu se děti těší.
Město opouštíme po červené. V těchto místech jsme se pohybovali přesně před 14 lety - v květnu 2010. To tu ještě nestála obří Vavřincova lavička. Byla sem umístěna r. 2018. Je široká 4 m, vysoká 2,8 m a sedadlo je ve výšce 1,42 m. Protože děti utíkaly napřed, tak Tomáš hned hlásí, že se pod sedadlo vejde, jen mu tam překáží ta přední lišta - kvůli ní prý musel sehnout hlavu. Karolínku zase zajímali trpaslíci. Hned kontrolovala, co který z nich drží.

Až na rozhlednu nás čeká cesta do kopce. Přicházíme na vyhlídku do Vlčí jámy, která je pozůstatkem po těžbě cínových rud v 16. - 18 století. Není však jediná, i když je druhá největší. Zde byl důl Wolfgang, jeden z největších dolů revíru, jehož staré chodby a komory se časem propadly. Propadlina je přes 120 m dlouhá, asi 14 m široká a až 25 m hluboká. Samotný důl byl hluboký až 85 m, což bylo na tehdejší dobu hodně. Propadlina sice děti zajímá, ale také je zajímá zdejší odpočívadlo. Bylo jim slíbeno, že až dojdeme k nějakému posezení, dostanou svačinu. Hned křičí, že mají hrozný hlad. My si zase uvědomujeme, že i dřív byly tyto propadliny oplocené, ale spíše tak, aby se do nich nespadlo. Jsou vidět cestičky, jak se dřív chodilo dolů. Dnes je tady souvislé dřevěné zábradlí a vydlážděný chodníček. Jde se po něm lépe, ale dřívější kamenitá cesta byla víc přírodní.

Na mapě je označené místo jako vyhlídka ještě na konci této propadliny. Od zábradlí toho však moc vidě není. Abych to mohla vyfotit, musela jsem počkat, až děti odejdou z dohledu a dojít k propadlině blíž. Nesmím jim být přece špatným příkladem. Však na to časem přijdou sami, že zákazy se občas mohou porušovat.

O kousek dál je další vyhlídkové místo a další propadlina. I tady se těžil cín. Ledová jáma je až 15 m hluboká a velmi úzká. Tady býval důl Jiří, který dosahoval hloubky až 50 m. Uvnitř je velmi malý oběh vzduchu, drží se tam chlad, a dokonce do léta i sníh nebo spíš jeskynní led. Letošní zima však byla mírná, moc nemrzlo, sníh nebyl žádný, takže dnes se tam nic takového neuchovalo. Dříve se dovnitř smělo, ještě tam jsou vidět schody a zábradlí. Na cestě jsou však upevněná a zamčená vrátka. Škoda, těm našim šmejdilům by se tam určitě líbilo.

Takto dlážděná cesta vede až na Blatenský vrch, kde od r. 1913 stojí 21 m vysoká dřevěná rozhledna s kamennou podezdívkou. Věž tehdy byla součástí hotelu. Měl velký taneční sál, terasu na opalování. Dokonce tu tehdy byly podzemní garáže pro pět automobilů. Ve 40. letech 20. století to tady však zabrala československá armáda. Objekt využili netypickým způsobem. Během 50. let hotel zbourali a dřevem topili. Kupodivu rozhlednu ponechali. Od r. 1983 se o její provoz starají členové Českého svazu ochránců přírody. Svoji základnu stále mají v chatě naproti věži. Rozhledna byla na podzim 2016 opravena. Pravděpodobně stále existují plány na postavení třípatrového wellness hotelu v podobě staveb z 50. let, která měla být realizována již v letech 2014 - 2020. Ale zatím k tomu nedošlo a snad ani nedojde. Už se o tom ani nemluví.

U rozhledny je kiosek s občerstvením, tam se prodávají i vstupenky. Na dřevěném rámu jedné z informačních tabulí, je zařízení, které umožňuje vstupenku proštípnout. To se dětem moc líbilo. Ale protože se těší na vyhlídku, tak jim stačí 2 dirky a už cupitají nahoru po 94 schodech - nejdřív po kamenných, na závěr jsou dřevěné. Už jsou na vyhlídkové uzavřené plošině ve výši 18 m. Okna jdou otevřít, tak se nechá i pěkně fotit. Zvlášť Tomáše zajímá, co je kde vidět. Samozřejmě nejvíc to, co zná. Je vidět německá část Krušných hor, Klínovec, Božídarský Špičák, Doupovské hory, Karlovy Vary, Tisovský vrch a Zaječí hora. My kromě toho vidíme,jak je to pěkně zatažené a že v dálce prší.

Než jsme sešli dolů, začíná poprchávat i tady. Plán však neměníme. S případným deštěm jsme počítali, jsme tedy na něj připraveni. Blatenský vrch opouštíme po žluté - pokračujeme tak po naší NS. Jdeme z kopečka, ke konci úmyslně míjíme žlutou odbočku a jdeme ještě kousek rovně až k Blatenskému příkopu, podle kterého vede naučná stezka Blatenský příkop. Ta začíná skoro až u Božího daru. Tento vodní příkop sloužil jako přivaděč vody z Božídarského rašeliniště do Blatenského potoka. Této vody se využívalo pro praní rud a pohon důlních strojů. Byl vybudován v letech 1540 - 1544, je široký 2 m a dlouhý 12 km. V letech 1995 - 2001 byl rekonstruován. Dnes je překvapivě tato část kanálu bez vody. To se líbí Tomášovi, už si hraje na vodu a běží kanálem. Karolína nesmí zůstat pozadu. Už je tam taky. Jdeme lesem, je tu hezky, občas se otevírají výhledy do kraje. V dálce vidíme kapličku, to ještě netušíme, že zítra půjdeme okolo ní. Občas jen drobně sprchne, takže je vše zatím docela v pohodě.

Přicházíme do míst, kde ústila 1600 m dlouhá štola Vavřinec, součást stejnojmenného dolu. S ražbou štoly se začalo r. 1749, hlavním cílem bylo odvodnit všechny chodby nejen dolu Vavřinec, ale také dolu Wolfgang, jehož propadlinu jsme dnes viděli. To umožnilo další těžbu. Od r. 1811 se těžba snižovala až do r. 1817. Pak následovaly spíše práce průzkumné a těžba v malém objemu, které byly ukončeny r. 1837. Ústí štoly tady bylo obnoveno r. 2015 a je součástí naučné stezky.

V levé míjíme menší Černé jezírko, které původně sloužilo jako vyrovnávací nádrž Blatenského vodního příkopu. I když je v něm i v létě poměrně studená voda, využívá se jako přírodní koupaliště.

Tady trochu začínáme zrychlovat. Černé mraky nevěstí nic dobrého.

Proto jsme ve 3 hodiny už u penzionu. Dostali jsme vstupní kód, zkoušíme to, zda nás to dovnitř pustí už teď, i když podle propozic bychom se měli ubytovat až za hodinu. Sedět s dětmi hodinu v dešti v autě by asi nebylo nic příjemného. Naštěstí zámek cvakl, dveře jdou otevřít a jsme uvnitř.

Již za drobného deště vynášíme věci z auta, dokonce i děti v mezích svých možností pomáhají. Už se však nemohou dočkat to uvnitř prozkoumat. Včera jsem se dívala na rezervační systém penzionu a zjistila, že bychom tady měli být sami. To by bylo fajn.

Za dveřmi je malá předsíňka, dál se v botách nikam jít nesmí. Děti mají bačkorky ve svých baťůžkách a za chvíli to tady už zkoumají. Je tady herna, či spíš malá tělocvična, velká společenská místnost, kde jsou dětské hry a puzzle. Tady je i malá kuchyňka s elektrickou troubou, která je společná pro všechny pokoje. Ty jsou v dalších dvou patrech. My si vybrali podkrovní pokoj až pro šest lidí, kde děti mohou spát v patře, dole je kuchyňka s jídelnou a rozkládacím gaučem, vedle je ložnice pro 3 lidi. Moc se nám tady líbí - všem.

Nejdřív jsme se vybalili a jdeme chystat večeři. Přivezla jsem grilované kuře, udělali jsme k tomu v troubě pečené brambory a všichni se cpeme, až se nám dělají boule za ušima. Každé dítě spořádalo celé jedno stehno. Jsou to žrouti a když jim to chutná, neví, kdy přestat. Do spaní ještě vytráví, tak je neomezujeme.

Mezitím se venku přehnal silný liják, ale už zase svítí sluníčko. Jdeme se Standou udělat pár fotek zdejší krajiny, kterou jsme odpoledne rychle prošli v úprku před deštěm. Teď si to jdeme užít. Tato zvlněná krajina nás přitahuje.

Večer plánujeme program na další den. Dopoledne má pršet, to jsme si říkali, že bychom se mohli jít podívat do bývalého dolu Mauritius. První prohlídka je v 10,30 a zatím je úplně volno. Rezervujeme si 5 míst a uvidíme, zda nás tam s Kájou pustí. Vstup je od šesti let, jí je teprve pět.

Krušné hory: Horní Blatná - trochu historie; okruh 4 km: naučná stezka Horní Blatná - Vlčí jámy (Vavřincova lavička, Ledová jáma, Blatenský vrch a rozhledna) - naučná stezka Blatenský vodní příkop (její konec) - štola Vavřinec - Horní Blatná na mapě