Loading...
Ve středu 26.9. 2012 v 8h ráno nastupujeme v Kóta Kinabalu na trajekt do Labuanu. Asi 15 minut po vyjetí na volné moře se loď začala víc pohupovat. Nedělalo mi to dobře. V pravidelných asi půlhodinových intervalech jsem chodil na záchod. Hodně lidí zvracelo na sedačce do pytlíku. Byl jsem rád, že jsem nesnídal. Po příjezdu do Victorie, hlavního města Labuanu, jsme hledali hostel Hai Thian Lodging. Měl být přes ulici od ferry terminálu. Nedařilo se nám ho najít ani v širším okolí. Neporadili ani taxikáři. Naštěstí v terminálu bylo bezplatné wifi. Našel jsem na google mapách přesnou polohu. Hostel nebyl nijak označen. Jen otevřené dveře a schodiště do patra. V místnosti za recepcí byly pootevřené dveře a kdosi tu spal. Hlasitě jsem zaklepal. Byl to recepční Kim. Příjemný chlapík a pohodář. Měli jsme objednané ubytování už od včerejška. Kim řikal " šef by chtěl aby jste zaplatili i včerejší noc, ale já ne". Měli jsme rezervovaný 3- lůžkový pokoj. V hostelu bylo volno, tak nám nabídl za stejnou cenu 2 - lůžkový. Dole vedle hostelu je indická restaurace. Prý nic moc. Ale nedaleko má jeho bratr restauraci a ta je dobrá. Vždy, když mi něco vysvětloval, tak to opakoval pětkrát. Jdeme si prohlédnout město. Labuan je malý ostrov dlouhý přibližně 20km a v nejširším místě asi 5 km. Proto mě udivilo množství aut a dopravní zácpa v centru Victorie. Šli jsme podél pobřeží na východ. Přes Labuan square až k International Sea Sport Complex. Potom zpět okolo Financial park. Zastavili jsme se v baru na Labuan square. Večer jsme zašli do hospody Blue Wave Lodge vedle Labuan square na pár piv.
Ve čtvrtek ráno okolo 7h nás zbudil silný déšť. Nejdříve jdeme do turistických informací. Potom do Financial parku. Je tu obchodní dům. Navštěvujem internetovou kavárnu a rezervujeme si letenky na pozítří z Bandar Seari Begawan do Kóta Kinabalu. Jednu za 100 brunejských dolarů. V poledne déšť ustává. Prší jen slabě. Nejdřív si kupujeme lístek na trajekt do Bruneje na zítra ráno v 9 hodin. Měli jsme v úmyslu si půjčit skútr a projet celý ostrov. V důsledku špatného počasí jsme si půjčili auto. Vybrali jsme si od malajské automobilky Perudua, Viva. Srovnatelné s Daewoo Matiz. Cena 75 ringgitů na 24 hodin s palivem v ceně. Volant má na pravé straně. V Malajsii se jezdí vlevo. Nejdřív jedem na sever ostrova prohlédnout si Chimney - komín, v kterém se nikdy netopilo, sloužil jako maják. Po Západním pobřeží zpět směr jih. Jsou tu dvě pláže. Na té první se zastavujeme. Je tu plno škeblí. Dáváme delší procházku po pláži a vybíráme si ty nejlepší škeble a korály. Dál autem na jih. Tady na západní straně ostrova je malý provoz. O několik kilometrů jižně stavíme u mešity. Prohlížíme si ji jen zvenku. Je tu i pláž. Asi 50 metrů od břehu stojí rybář. Voda mu je po pás. Další jde za ním. Na nohou obyčejné gumáky a jako prut bambusovou tyč. Nasedáme do vozidla. O kousek dál je restaurace. Jen venkovní posezení. Jídlo bylo dobré. Dál podél pobřeží. Dojeli jsme k rafinérii Shell v západním jižním cípu ostrova. Na spodní části druhého jižního cípu k továrně Petronas Methanol. Zpět okolo vodní vesnice až do přístavu ve Victorii. Parkujem auto a odevzdáváme klíče. Je 17 hodin. Večer navštěvujeme Blue Wave lodge na pár piv.
V pátek ráno nejdřív kafe v indické restauraci vedle hostelu a potom v 9h odjezd trajektem do Bruneje.