Lambaréné zůstalo za džunglí

Přežili jsme Kinshasu a pokračovali v naší cestě po zemích u Guinejského zálivu. Další etapou našeho putování bylo Kongo – Brazzaville. Do Brazzaville jsme se přepravili z Kinshasy přívozem přes řeku Kongo. Strávili jsme tam dva dny a pokračovali do Gabonu.

Gabon je jednou z nejstabilnějších zemí regionu a subsaharské Afriky vůbec. Od vyhlášení nezávislosti v roce 1960 čelil jen dvěma neúspěšným pokusům o převrat. Svou stabilitu si hlídá mj. tím, že důsledně kontroluje přistěhovalectví a vstup do země obecně, o čemž jsme se přesvědčili na vlastní kůži, byť zpočátku se to jevilo jednoduché.  O víza jsme zažádali elektronicky velvyslanectví Gabonu v Berlíně. Prakticky obratem nám přišla registrace žádosti o vízum. Dalším informacím na webu velvyslanectví jsme rozuměli tak, že vízum nám bude uděleno při vstupu do země po předložení registrace žádosti a zaplacení 130 EUR (za osobu). Totéž jsme se dočetli i na několika českých webech poskytujících rady cestovatelům. Bohužel jsme informacím velvyslanectví špatně rozuměli a radami se nechali uvést v omyl.

Už na letišti v Brazzaville u odbavení měl zaměstnanec letecké společnost na seznamu cestujících u našich jmen poznamenáno, že nemáme vízum. Mávali jsme mu před očima registracemi žádosti a pasy. Jeho reakce byla neoblomná. Na víza jsme měli počkat v Čechách. To mu potvrdil i imigrační důstojník v Libreville, se kterým se spojil po telefonu. Chtěli jsme tedy alespoň tranzitní vízum. To ano, ale musíme ukázat vízum do země, kam chceme z Gabonu pokračovat. Pokračovat jsme chtěli na Ostrov Svatého Tomáše a Princův ostrov, který má s ČR pro turistické cesty bezvízový styk, takže jsme vízum předložit nemohli. Zaměstnanec si to ověřoval, což nějakou dobu trvalo. Nakonec všechno dobře dopadlo a my jsme mohli konečně nastoupit do letadla. Musím ocenit přístup onoho dobrého muže. Vždyť se s námi nemusel vůbec bavit a do letadla nás prostě nepustit. Dokonce odmítl i poděkování. V Libreville jsme na letišti museli čekat 4 hodiny, než nám bylo vízum uděleno. Moc nám čekání nezpříjemnilo, že vyřízení víza trvá i několik týdnů, jak jsme se dozvěděli od cestujících, kteří vízum už měli v pase.

Den v Gabonu před odletem na Ostrov Svatého Tomáše jsme původně chtěli využít k návštěvě Lamabaréné. Od toho jsme upustili a jen jsme z taxíku prohlédli město a uklidňovali se popíjením piva v restauraci u pláže. Z Ostrova Svatého Tomáše jsme měli v itineráři návrat do Gabonu, cestu trans gabonskou železnicí a zakončení naší expedice v Rovníkové Guinei. Nechtěli jsme si kazit náladu myšlenkami na to, že martýrium se vstupem do Gabonu budeme muset absolvovat ještě jednou, ale nešlo se tomu vyhnout. Byl pátek, odpoledne jsme odlétali na Princův ostrov, v neděli se měli vrátit zpět do Sao Tomé a do pokračovat do Libreville. Zajeli jsme proto do kanceláře letecké společnosti, ale tam nám s vízy nepomohli. Pomohl nám řidič taxíku. Slyšel, o čem se bavíme a nabídl se, že nám víza zařídí na tamějším velvyslanectví Gabonu. Když mu dáme peníze a pasy, v neděli nám pasy s vízy přiveze na letiště. Moc se nám to nezdálo. Ani ne tak proto, že bychom řidiči nedůvěřovali, ale proto, že byl pátek po úředních hodinách a v sobotu se také neúřaduje. V podstatě jsme neměli jinou možnost, a tak jsme taxikáři svěřili peníze i pasy. K naší velké radosti a úlevě na nás skutečně řidič na letišti čekal. Druhý vstup do Gabonu na rozdíl od prvního proběhl neuvěřitelně hladce.