LAOS 2002
Při našem toulání se,vandrování, plahočení a šmejdění Asií jsme navštívili také Laos, zemi ležící ve vnitrozemí jihovýchodní Asie. Předtím jsme však ještě pobyli v Thajsku, mj. také proto, že přímé letecké spojení z Evropy do Laosu neexistuje a v Bangkoku lze celkem jednoduše získat laoské vízum. Lze to i ve Varšavě či Vídni, ale k tomu potřebujete pozvání laoského občana, což může být problém J. Všechny fotografie ze státu Laos 9.2.2002 Po příletu do Bangkoku jsme zamířili do "turistického gheta" na Khao San a ubytovali se v hotelu Siam, pokoj pro 4 s příslušenstvím a klimou za 780B. Pro získání laoského víza v Bangkoku jsou dvě možnosti. Ta první je osobně si dojít na laoské velvyslanectví, 502/1-3 Soi Ramkhamhaeng 39, Bangkapi, Bangkok 103 10, po-pá 8-12 13-16 hod., tel.: 5397341. Cena se údajně pohybuje okolo 10 USD a vyřízení trvá jeden pracovní den. Druhá možnost je svěřit své pasy jedné z malých cestovek na Khao San. Ta naše se jmenovala U Charlieho ( uprostřed ulice před hotelem Siam ). Mimo laoských vyřizují také barmská a kambodžská víza. V cestovce jsme vyplnili formuláře, odevzdali dvě pasové fotografie, každý 600B a taky svůj pas. Z tohoto důvodu se vyplatí vyřídit si doma druhý pas a jeden, s thajským vstupním razítkem a vstupní kartičkou, mít stále u sebe. Vyřízení víza trvá tři pracovní dny. 19.2.2002 Strávili jsme několik dní na ostrovech jižního Thajska a vrátili se do Bangkoku. V cestovce U Charlieho bylo vše v pořádku a naše víza vyřízena. S důvěrou jsme si zde také koupili vlakové jízdenky pro druhou třídu lehátkového vozu. Trasa Bangkok-Chiang Mai za 680B a trasa Nong Khai-Bangkok za 580B ( cena spodního lehátka je vždy vyšší, proto jsme cenu zprůměrovali ). Po zaplacení jsme navíc dostali dárek v podobě brožurek o laoských zajímavostech. Okolo páté hodiny odpolední jsme se ještě vesele proplétali taxíkem dopravní zácpou, ale krátce po šesté jsme už byli ve vlaku a vyrazili z bangkokského vlakového nádraží Hua Lamphong směr sever. 20.2.2002 Ráno po deváté hodině ( vlak měl dvě hodiny zpoždění ) nás přivítalo hlavní město thajského severu Chiang Mai. Před vlakovým nádražím nás odchytil řidič jednoho z tuk-tuků a za 20B nás odvezl na autobusák. S dobrou mapou se to dá zajít i pěšky. Koupili jsme si jízdenky směr Chiang Rai, nápisy na nich byly jen v thajštině. Jedna jízdenka stála 140B. Protože odjezd autobusu byl až v 11.30, sedli jsme do jedné z hospůdek obklopujících autobusák. Měli tam chutná a levná jídla. Autobus druhé třídy nás dovezl do města Chiang Rai okolo druhé hodiny odpoledne. Měli jsme štěstí, hned za hodinu totiž vyjížděl místňák do hraničního města Chiang Khong, jízdenka stála 50B. Bylo pěkné horko a tak nám přišel vhod bufet, v němž se prodávala pitná voda. V 17.45 jsme stáli na břehu Mekongu ve městě Chiang Khong. Cestou do centra jsme zjistili, že tady jezdí i přímé autobusové linky až z Bangkoku. Ale dvanáctihodinová cesta vlakem, při níž se můžete pohodlně vyspat, se nám zdála příjemnější. Laoská hranice byla již v tuto hodinu zavřená, zvolili jsme proto ubytování v Green Tree Guest housu ležícího přímo u hlavní ulice ( bungalov pro 2 stál 120B ). Bungalov byl vybavený matrací a moskytiérou, ve které jsme preventivně zalepili izolační páskou všechny velké díry. V této oblasti totiž komáři přenášejí velmi nebezpečnou formu malárie! Nepodcenit proto užívání antimalarik po poradě s Vaším lékařem! Při placení za ubytko nám místní recepční nabídla lodní lístek do Luang Prabangu. Existují dva způsoby přepravy- rychlá loď, která Vás přepraví do cíle za cca 6 hodin ( této varianty jsme využili my, cena 1100B ), nebo loď pomalá, která to jede dva dny a cena je tudíž poloviční. Večer jsme se prošli po městě řádně nastříkáni sprejem proti komárům- Autanem. 21.2.2002 Ráno jsme byli recepční z Green Tree Guest housu zdarma odvezeni k hraničnímu přechodu s Laosem, cestou jsme se ještě zastavili v obchodě s potravinami. V 9.30 nás dřevěná brána za hraniční závorou vítala v Indočíně. Za 20B jsme přepluli lodí na druhý břeh řeky Mekong, s dohněda zakalenou vodou, a stanuli v Laosu. Na celnici proběhly úřední formality a do pasu jsme dostali hodně milých razítek. Takto se dostat do Laosu je možné jen několik let, jelikož jeho hranice byla zcela uzavřená. Výměnu peněz jsme nechali až do Luang Prabangu, na celnici totiž nebyl příliš výhodný kurs a kromě toho bylo všude možné platit thajskými bahty. V městečku Houay Xay nás človíček doprovodil od hraniční budky k malé cestovce, podobné jako na Khao San, a odtud nás svezl dodávkou spolu s dalšími turisty k přístavišti. Po chvilce čekání nevím na co jsme všichni nastoupili do lodí. Nabídli nám přilby a záchranné vesty. Jízdou rychlou lodí po Mekongu jsme si skutečně způsobili zážitek. Opěradla kvalitně tlačí do zad, místa pro nohy a batohy je málo a voda stříká do obličeje, protože se s tím kormidelník příliš nemazlí a jede co to dá. Na stránkách ministerstva zahraničních věcí není tento způsob přepravy rychlou lodí doporučen. Zdejší příroda je ale pěkná, strmé kopce, džungle, banánovníky, traviny, skaliska a peřeje. V okolí se pasou buvoli, jsou vidět skromné rybářské přístřešky a chýše na kůlech. Za 6 hodin jízdy ( 3 přestávky, v Pakbengu střídání lodí ) jsme dopluli do města Luang Prabang. Z přístaviště do centra je to asi 7 km, tuk-tukáři byli připraveni, pevná taxa 20B. V centru Luang Prabangu ( dále jen L.P.) jsme nahlédli do darované brožurky a podle plánku se mírně zorientovali. Střechu nad hlavou jsme našli v Phone Thavy Guest housu ( pokoj pro 2 s větrákem, sprchou a hajzlem za 250B nebo 50000Kp ), jenž leží kousek za místní nemocnicí a školou. Večer jsme v hospodě ochutnali špagety ( 18000Kp ) a tradiční jídlo Olam ( 12000Kp ). 22.2.2002 V místní škole na sebe pokřikují malí pionýři. Cestou na snídani jdeme okolo tržnice, u jednoho stánku sedí děda se spokojeným výrazem. Prodává totiž dýmky a kousek dál nám jakási trhovkyně nabízí opium. L.P. je středověké královské hlavní město Laosu, prohlášeno za památku UNESCO. Leží na soutoku řek Mekong a Khan, obklopeno horami porostlými bujnou vegetací. Je centrem laoského buddhismu. Jako odkaz koloniálního panství se zde zachovaly administrativní budovy, ale taky petang a bagety. Směnárna- 2000 Bahtů = 435000 Kipů. Obdrželi jsme pěkný balíček peněz, jelikož nejvyšší bankovkou je 5000Kp. V některých směnárnách údajně disponují pouze dvou nebo tisícovkama, takže se hodí igelitová taška J. Všechny nejvýznamnější památky L.P. jsou soustředěny při ulicích Thanon Sisavangvong a Thanon Kingkitsarath. Chrám Wat Xieng Thong, postavený v roce 1560, je v celém městě nejvýznamnější ( vstupné 5000Kp ). Kromě efektní kombinace černé a zlaté barvy použili stavitelé při jeho výzdobě taky mozaiky s barevnými zrcadly. Štíty chrámu jsou zakončeny háky, které zahánějí zlé duchy a tak ochraňují Buddhův klášter. Vedle chrámu u břehu Mekongu stojí přístavek se dvěmi pramicemi, které se spouští na vodu při slavnostech. V kapli na nádvoří chrámu odpočívá zlatý pohřební vůz laoských králů. Poslední král byl sesazen komunisty v sedmdesátých letech. Cestou z areálu chrámu Wat Xieng Thong jsme míjeli Wat Mai Suwannaphumahan, jehož průčelí pokryté zlatem zdobí plastiky ukazující život obyvatel Laosu před stovkami let a výjevy z eposu Rámajána. Vyšplhali jsme na vyhlídku That Phu Si, kde se vybíralo 8000Kp. Stavební dělníci tam namísto oprav spokojeně pokuřovali a hráli karty. Ještě jsme navštívili chrám Wat Hosian, fresky na zdech znázorňovaly buddhistické peklo. Uplynulý den i příští program jsme pak večer hodnotili v hospůdkách na hlavní ulici. 23.2.2002 Po městě jezdí pick-upy a malé dodávky, jejichž řidiči nabízejí výlety za město: na vodopády a do jeskyní. Vzhledem k tomu, že poslední dobou moc nepršelo a pravděpodobně by na vodopádech nebylo moc vody ( zkušenost z Thajska ), rozhodli jsme se podniknout výlet do jeskyní. Poskakovali jsme na korbě dodávky asi 25 km po prašné cestě až do malé vesnice, z níž nás loďkou přes Mekong dopravili až k jeskyním Pak Ou, jednoho z nejposvátnějších míst v Laosu. Jeskyně jsou dvě, dolní a horní a jsou zde k vidění různá vyobrazení Buddhy v podobě sošek. Dolní jeskyně je větší a zajímavější, do horní je dobré jít s baterkou. My jsme měli baterku vlastní, ale lze si ji i vypůjčit u babky sedící u vchodu. Celkově však na nás jeskyně ani sošky nijak zvlášť nezapůsobily. Rozpočet na čtyři osoby pro tento výlet: dodávka = 90000Kp, loďka přes Mekong = 32000Kp, vstup do jeskyní = 32000Kp, celkem tedy 154000Kp. Odpoledne jsme se prošli po parku s budovou Starého královského paláce. Uvnitř paláce je pěkná výzdoba hlavního sálu a celý objekt v současnosti slouží jako muzeum, vstupné 10000Kp. V cestovce na hlavní třídě jsme si koupili jízdenky na autobus do Vientiane za 62000Kp. 24.2.2002 Ráno bylo chladné a mlhavé, po ulici kráčel zástup mnichů v oranžových róbách. Rozvážně našlapují bosýma nohama a v rukou svírají misky na almužnu. Kolem sedmé hodiny jsme dojeli tuk-tukem na autobusové nádraží, kde už stál náš autobus staršího data výroby. Batohy skončily na střeše a my v autobusu na zadních sedadlech. Před námi v uličce se válely pytle s cementem a nad nimi seděl muž na malé plastové židličce, patrně už na něj nezbylo místo na sedadle. Držadla u stropu zdobí přivázané igelitové sáčky pro případ, že by se někomu neudělalo jakýmsi způsobem dobře. Ačkoli hodiny bily teprve 7.05, autobus se dal za doprovodu skřípavých zvuků do pohybu, i když měl odjezd až v 7.30. Údajně jsme všichni a můžeme tudíž jet. Desítky kilometrů serpentin, nulový provoz. Ještě před několika lety zde Hmongové přepadávali vozidla - na stránkách ministerstva zahraničních věcí je informace o přepadeních autobusů v roce 2003, při nichž přišli o život 4 turisté ! Cesta místy bez asfaltu a s výtluky se klikatí přes primitivní vesničky s chatrčemi, blíže k Vientiane se objevují i zděné domky. V 11.30 proběhla půlhodinová pauza na oběd, ve 13.00 jsme dojeli do Vang Viangu. Vystoupivší polovinu lidí vystřídala jiná skupina a tak se autobus o5 zcela zaplnil. Jízdu nám zpříjemňovaly L tóny laoských písní z repráků na stropě. Krátce po 16.00 jsme dorazili do Vientiane, hlavního a největšího města Laosu. Tuk-tuk nás od nádraží zavezl doprostřed hlavní třídy Thanon Lan Xang. Při šmejdění okolními uličkami jsme viděli černou pagodu That Dam, načež se ubytovali v Nita Guest housu. Pokoj s klimou a příslušenstvím stál 100000Kp. Hotýlků v okolí je dostatek a ceny jsou podobné. Za ubytování je možné platit i v bahtech a dolarech. Při procházce večerním městem nám trošku vyprahlo a tak jsme večer zakončili místním pivem Lao beer. 25.2.2002 Vientiane je divné hlavní město, přesně se tu odráží chudoba celého státu. I tak není v Laosu mnoho odpůrců komunistického režimu, systém jedné strany zde lidem vyhovuje. Hlavní třída Thanon Lan Xang začíná u Prezidentského paláce, vedle kterého stojí chrám Haw Pra Keo ( vstup 2000Kp ). V chrámu byla v minulosti soška Smaragdového Buddhy, jež se nyní nachází v Bangkoku. Uprostřed hlavní třídy, kterou lemují zplihle visící rudé vlajky, vidíme Vítězný oblouk Patuxai, vstup 3000Kp. Na oblouku se vyjímají dvě vlajky: z jedné strany vlajka Laosu a z druhé strany červená vlajka s velkým srpem a kladivem. Oblouk byl postaven z amerického daru na výstavbu nového letiště, jakožto kompenzaci za to, co Američané během válek v této oblasti obyvatelům Laosu zničili. Vientiane tím pádem nezískalo nové letiště, ale tento monument. (Letiště postavené r.1997 za pomocí japonců). Od oblouku se hlavní třída rozděluje na tři ulice. Na konci jedné z nich se nachází pagoda That Luang, symbol jednoty laoského národa. Vstupenka stála 2000Kp. Pagoda zlatavé barvy, před kterou je velké prostranství, byla postavená na místě bývalé khmérské svatyně a těší se velké úctě. Krátce po poledni jsme se vrátili k našemu hotýlku, kde už čekal tuk-tukář, kterého jsme si včera najali pro odvoz k mostu Friend ship za 200B. Hraniční přechod - most Friend ship je od Vientiane vzdálený asi 20 km, cestou jsme míjeli pivovar Lao Beer. Při opouštění Laosu chtěla imigrační úřednice přesnou adresu našeho hotelu, měli jsme v kapse vizitku. Přes most jezdí kyvadlově mikrobus za 10B. Od thajské hranice k vlakovému nádraží v Nong Khai byla Doprava zdarma. V 13.30 jsme usedli do hospody, vlak měl odjezd v 19.15 ( lehátko 2.třída ), v Bangkoku jsme vystoupili v půl osmé ráno a šli na snídani do KFC. Thajsko a jeho hlavní město Bangkok je však námětem na další povídání J . Všechny fotografie ze státu Laos
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Vientiane
Půjčovna autPříspěvky z okolí LAOS 2002
