Le Mont Saint Michel- hora opředená legendami

V zátoce na pomezí Normandie a Bretaně, 2 kilometry od pobřeží, stojí na žulové skále městečko, nad nímž se ve výšce 78 metrů zvedá opatství Le Mont Saint Michel. Ostrov obehnaný hradbami je zaplavován nejen vodami Atlantského oceánu, ale i desetitisíci turistů denně. Toto druhé nejvíce navštěvované místo Francie je od roku 1979 zapsáno v seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Na cestě mírně zvlněnou krajinou zelené Normandie se u města Avranches asi 15 kilometrů od pobřeží náhle objeví silueta stavby dálky připomínající pyramidu.

Unikátní dílo v moři je spojeno s břehem násypem se silnicí, která není při přílivu nikdy zaplavena mořem. Kolem silnice na pobřeží porostlém travou se popásají černohlavé ovečky. Občas se některá z nich vydá ochutnat travičku na druhou stranu silnice, po které přejíždějí sem a tam auta a autobusy plné turistů.

Tráva je díky přímořskému klimatu plná živin a vitamínů a zdejší jehněčí je vyhlášené po celé Francii pro svou vysokou kvalitu.

Na vlhkých nánosech písku sto metrů před hradbami parkují stovky aut a desítky autobusů. V době nejvyššího přílivu (za úplňku a novu ), kdy rozdíl výšky hladiny dosahuje až 15 metrů, je parkoviště zaplaveno. Přílivová vlna, tzv.mascaret, tehdy postupuje neuvěřitelnou rychlostí 1m/s. Viktor Hugo napsal, že se blíží rychlostí „cválajícího koně“.

Je-li odliv, písek kolem ostrova vybízí k procházce kolem hradeb. Ta však může být životu nebezpečná. V písku jsou okem neviditelné písečné jámy, kam se, došlápnete-li, propadnete do písečného bahna, odkud není úniku. I přes cedule se zákazem se po okolí procházejí skupinky lidí a vyšlapávají do písku cestičky.

Do zátoky, hned vedle příjezdové cesty, vtéká řeka Couesnon, jejíž náplavy zanášejí ostrov. Řeka tvoří geografickou hranici mezi Normandií a Bretaní a Mt.Saint Michel leží na normandské straně pár metrů od hraniční řeky.

Legenda o založení Le Mont Saint Michel

V době rozkvětu megalitické kultury pokrýval rovinu kolem řeky Couesnon les, v němž byl ukryt posvátný pahorek. Na pahorku stál dolmen a o kus dál menhir. Tyto stavby byly roztroušeny i po okolí.

Po příchodu Keltů byly stavby využívány jako pohřebiště a když oblast později obsadili Římané, nazvali pahorek Mont Tombe (Hrobová hora). Křesťanství v Normandii zakořenilo během 5. a 6. století a nahradilo místní kult slunečního Boha Mithry.

Vznik opatství je opředen legendou. Jedné noci roku 708 n.l. se Aubertu, biskupovi z Avranches, zjevil ve snu archanděl Michael. Nařídil mu, ať postaví na nejvyšším místě nedaleké Mont Tombe kapli. Když Aubert nevěnoval snu pozornost, zjevení se opakovalo, až Aubert uvěřil a dal na kopci postavit svatyni na počest archanděla. Díky pověsti o zjevení se Le Mt.Sain Michel (Hora sv.Michala) stala brzy jedním z nejdůležitějších poutních míst.

Legenda o zatopení

Na vrcholku se usadili Benediktini a postavili zde kostelík a dům. Kostelík prý stál na místě dolomenu a nedaleký menhir byl zapracován do jeho podlahy.

Velmi pracovitým mnichům byly nekřesťanské megality táhnoucí se v pásech podél pobřeží trnem v patě. Skáceli je a dopravili k hoře, aby je použili na stavbu dalších budov. Během příštích týdnů se začala země chvět, až se jednoho dne r.709 za velké bouře celé pobřeží sesulo o dva metry níž. Zpěněná voda zaplavila okolí Hory a zničila les. Okolí Hory následující roky klesalo níž a níž, až se z něj stalo dno moře. Celkový pokles byl prý 15 metrů a při odlivu se moře vrací tam, kde bylo původně.

Další vývoj

V 10.stol. bylo na rozkaz normandského vévody Richarda I. na ostrov vysláno třicet benediktinských mnichů, kteří vystřídali ty stávající. Opatství bylo přebudováno a rozšiřováno. Skály byly vzhledem k nedostatku prostoru využívány jako základy budov. Pod opatstvím vznikla vesnice, která se ve 14. stol. Rozkládala až na úpatí skal.

Opatství bohatlo, klášter se stal střediskem kultury a vzdělanosti. V roce 1204 románský klášter vyhořel. Byl však postaven nový v gotickém stylu. Za stoleté války (1337-1453) byl Le Mont Saint Michel přestavěn na nedobytnou pevnost obehnanou hradbami, která s úspěchem čelila útokům anglických vojsk. Po francouzské revoluci v r.1792 sloužilo opatství až do r.1863 jako vězení. Tím si hora vysloužila titul „mořská Bastila“. Deset let po zrušení vězení byla celá skála vyhlášena přírodní památkou a došlo k rekonstrukci.

Prohlídka opatství

Vystoupáme Grande Rue, hlavní uličkou vesnice pod klášterem, která je po obou stranách lemovaná obchůdky se suvenýry, kavárničkami a muzei, a vyšplháme po strmých schodech. Dostaneme se ke vchodu do opatství, u něhož je vybíráno vstupné.

Nemusíme mít obavy, že zabloudíme v labyrintu chodeb. Ne všechny jsou přístupné a směr prohlídky určují šipky. Podle nich se dostaneme po schodech na západní terasu, odkud jsou vidět dvě žulové skály- jihozápadně na pevnině Mont Dol a na severu malý ostrov Tombeline, který je odtud vzdálený (ač se to nezdá) 3 kilometry.

Nad terasou se tyčí novogotická špička zvonice, nad níž ční od r.1897 do výšky 156 metrů nad mořem pozlacená socha Sv. Michal. Poté, co do ní v r. 1982 uhodil blesk, byla opravena a znovu nainstalována.

Z terasy vejdeme do pozdně gotického chrámu, který je nazýván „Merveille“(zázrak). Odtud vcházíme do rajské zahrady s křížovou chodbou. Na jedné straně chybí zeď. Ta je nahrazena sklem, přes které je pěkný výhled na okolí pod námi.

Následuje refektář, ve kterém, zatímco kazatel předčítal, mniši jedli. Po schodech sejdeme přesně pod refektář do sálu pro hosty. Ten sloužil pro přijímání krále a šlechty. Prohlídka pokračuje do tmavé krypty s tlustými sloupy, která je u stropu lehce nasvětlena modravým světlem, jež dodává místu mystické kouzlo. Člověku se až zatají dech.

Následuje krypta sv. Martina. Klenba této krypty má impozantní rozpětí devět metrů. Z krypty projdeme malým průchodem do místnosti, kde je od roku 1820 vestaveno velké kolo, které vytahovalo potraviny do tehdejšího vězení.

Projdeme kaplí sv. Štefana, po schodech dojdeme pod západní terasu. Zde můžeme obdivovat vysoké zdi románské části kláštera. Poté vstoupíme do jedné z nejstarších částí, do místnosti s křížovou klenbou. Následuje rytířský sál, který sloužil jako studijní a pracovní místnost pro mnichy.

Prohlídka kláštera končí v tmavé místnosti, uprostřed níž se nachází jezírko plné drobných mincí. Na podstavci u východu stojí socha sv. Michaela. Zde přijímali mniši chudé a poutníky.

Sejdeme po točitém schodišti a octneme se opět u pokladen. Zde se nám nabízí ke koupi velké množství upomínkových předmětů a knížek o opatství a Francii. Po opuštění místnosti končí placená část prohlídky a vydáváme se z přeplněných místností kláštera do ještě přeplněnějších uliček.Proplétáme se mezi ostatními v návštěvníky po hlavní ulici a necháme se zlákat některou z nabízených dobrot, která jsou tím dražší, čím se blížíme k východu. Je možno též obdivovat okolí, věžičky a můstky a stavbu tyčící se nad námi z hradeb.

Nebýt tisíců turistů, proudících v areálu a řady zaparkovaných aut a autobusů pod hradbami., připadali bychom si jako ve středověku.