Ledové sluje

Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý. Seneca

Přede mnou úterý, státní svátek. Nemám státní svátky moc rád, zvláště ty s "politickým" nádechem. Jak řekl kdysi moudrý klasik: Všechny učebnice dějepisu na světě nebyly nikdy ničím jiným než propagačními brožurami ve službách vlád.

Ale proč toho nevyužít, vzal jsem si na pondělí volno a na prodloužený víkend vyrazil do Znojma za přáteli. Večer jsem byl pozván na ochutnávku vín v Louckém klášteře (http://www.znovin.cz/Article.asp?nDepartmentID=6&nArticleID=122&nLanguageID=1), kde jsem se díky mojí švagrové - učitelce dostal do klubka učitelek vyprávějících si o turistických výletech po okolí. Povídalo se a povídalo a přišla řada i na Ledové sluje u Vranova. Všichni věděli, o co jde, ale nikdo v nich nikdy skutečně nebyl. Něco jako Yetti, všichni o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl. A tak slovo dalo slovo a v neděli ráno jsme vyrazili.

V Lesné jsme nechali auta a vyšli po žluté (cca 3km). Byl krásný podzimní slunečný den, ideální počasí na fotografování. Cesta vede okolo dvou pěkných míst. Rybníku Pod lesem a Loveckého letohrádku (http://www.jizni-morava.cz/Znojemsko_a%C2%A0podyji/Pamatky/Architektonicke/Vranov_nad_Dyji_-_letohradek_Lusthaus/). Po cestě jsme narazili ještě na jednu zajímavost, uprostřed nízkého lesíka stála nádherná kadibudka.

Nad ledovými slujemi byl okolo roku 1860 Okrašlovacím spolkem ve Vranově k poctě hraběnky Heleny Mniszkové postaven obelisk jako projev díků za jejich zpřístupnění. Odtud lze udělat mnoho nádherných fotografií údolí Dyje (http://www.nppodyji.cz/drobne-stavby).

Nakonec jsme vyrazili do slují. Naštěstí nikdo nebral na lehkou váhu moje varování o nebezpečí pohybu ve skalních puklinách, kde špatný krok či uklouznutí může znamenat pád do několikametrové hlubiny a prolezli jsme tři, podle mne nejhezčí sluje. Myslím, že nikdo z účastníků si před tím nebyl schopen představit, co se v tomto případě pod pojmem "sluj" vlastně skrývá, nicméně všem se lehce "dobrodružná" výprava líbila.

Vy, kdo se necháte zlákat a do slují vyrazíte, neberte varování "POZOR" na lehkou váhu, a nechoďte tam sami, kdyby se přece jen něco nemilého přihodilo.

K Ledovým slujím se váže i pověst - Ledové sluje u Čížova

Poblíž Dyje se mezi Vranovem a Čížovem rozkládá kouzelné údolí, které se nazývá Ledové sluje. V tomto údolí se nacházejí jeskyně, v nichž lze prý i v parném létě nalézt rampouchy.

Odborníci vědí, že tyto rampouchy se zde objevily jedné zimy za spánku takzvaných kožešniček. To jsou zvláštní vodní víly, které se prohánějí v olšových keřích na břehu Dyje. Koupou se v řece a pak se ve svých hebkých kožíšcích sluní na břehu.

Na zimu si ovšem začaly hledat příbytek a nalezly ho právě v jeskyňkách u Čížova. Stulily se ve svých kožíšcích k sobě a usnuly.

Listí ze stromů opadalo, údolím se začal prohánět studený vítr a tůňky na Dyji začaly zamrzat. Mráz vstoupil i do skrýší kožešniček. Trochu ho znervózňoval teplý proud vzduchu, který vystupoval z jeskyněk. Kožešničky spokojeně oddechovaly. A jejich dech zahříval celé okolí. To nemohl mráz strpět a tak foukl svým ostrým vichrem do vyhřívané jeskyňky ještě jednou. Teplý vzduch ochladl a začal tvořit na stěnách obydlí kožešniček ledovou vrstvu. A po čase začaly vyrůstat i první rampouchy.

Když na jaře vystřídal studený vítr vítr teplý, ledové sluje byly stále plné ledu. Taktak, že se kožešničky vůbec probudily ze zimního spánku. S hrůzou se rozhlédly po ledové sluji a se strachem vystrčily hlavu ven z jeskyně. Ale ano, jaro už opravdu začalo! Čerstvá tráva se zvedala ke slunnému nebi posetá žlutými kvítky.

Kožešničky rychle vylezly ze zmrzlého brlohu a rozběhly se skotačit do stříbřité Dyje. Ledové sluje už po nich ale zůstaly. (http://www.fatym.com/taf/knihy/povesti.htm)

Další odkazy:

http://www.treking.cz/regiony/ledove-sluje.htm

http://www.rotrekl.cz/p_znojemsko.htm

http://www.vesmir.cz/clanek/b-gruna-a-reiter-editori-vyzkum-lokality-ledove-sluje-u-vranova-nad-dyji