Letní putování za ledovými jámami

Po chladném deštivém pracovním týdnu se přeci jenom navrátilo léto ve své pravé podobě. Na koupání to ale ještě nevypadalo a tak jsem otevřel svůj sešit s návrhy výletu a jal se v něm pátrat. Na cestování vlakem bylo již poměrně pozdě a tak jsem zvolil alternativu pěšího výletu v okolí Litoměřic. Po krátkém hledání jsem ohlásil : - Půjdeme na Plešivec!- Mirka sice chvíli protestovala, že jí pořád tahám po kopcích, ale pak si jako vždy dala říci.

Za krátko jsme opustili litoměřické sídliště Cihelna, přešli trať vedoucí do Lovosic a pokračovali podél bývalého areálu kasáren Pod Radobýlem. Zahrádkáři z okolní kolonie pilně pracovali a nebo se slunili a my se shodli, že tohle není naše pravá představa jak trávit letní víkend. Vystoupali jsme na silnici a chvíli se odtud kochali panoramatickým výhledem na Litoměřice a Polabí.

Zaujala nás opuštěná a chátrající vila zarostlá zelení, která by se hodila k natáčení hororového filmu. Odbočka k Radobýlu nás tentokrát nezlákala, jen jsme zavzpomínali na svůj prvý společný výlet. Po náročném výstupu blátivou cestou a následném sestupu po svahu Radobýlu, se Mirka zapřísahala, že se mnou už nikdy na žádný kopec nepůjde! Od té doby jsme jich zdolali ještě několik.

Před Michalovicemi jsme odbočili vpravo řídíce se směrovkou na Kamýk. Odolal jsem pokušení výlézt na zajímavě vyhlížející holé Tři vrchy a zanedlouho jsme procházeli obcí s nemálo zajímavým názvem Malíč - Knobložka. Obec zajímavá nebyla, zdála se vylidnělá, jen tu a tam na nás za ploty štěkali psi. Sešli jsme na další silnici a za nedlouho jsme již spatřili monumentální siuletu zříceniny hradu Kamýk. Po silnici se nám nechtělo a tak jsme zvolili cestu podél nepříliš udržovaných sadů. Na okraji obce Kamýk, před odbočkou k hradu jsme nalezli modrou turistickou značku, která nás měla dovést k našemu cíli, k hoře Plešivec (509m.nm.) Došli jsme k rozcestníku, žlutá značka vedla do Hlinné a naše modrá pokračovala až do Sebuzína. Při okraji smíšeného lesa jsme pomalu stoupali kamenitoblátivou cestou, až k odbočce na vrch. Mezi stromy se objevila zářivě žlutá fasáda barokní kaple sv. Jana Křtitele z roku 1660. Nedávno byla celá nově zrestaurována, mezi stoletými duby se vyjímala epochálně. Chtěl jsem se jí pokochat zblízka, ale všude se to hemžilo ohromnými lesními mravenci, kteří se chovali velice agresivně a tak jsem si kapli prohlédl a vyfotil jen z uctivé vzdálenosti.

Na Plešivci mě lákali mimo uváděného krásného panoramatického výhledu tzv. ledové jámy. S tímto zajímavým přírodním jevem jsem se setkal již u nedaleké hory Boreč. Tento ukáz vzniká tím, že těžký studený vzduch se hromadí v dutinách v suti,kde se dlouho drží. V takto vzniklých jámách pak vydrží sníh až do začátku léta.

Pomalu jsme stoupali po sotva znatelné stezce vedoucí rozsáhlým suťovým polem nacházejícím se na svahu kopce. I když je hora poměrně dost zalesněná i na samotném vrcholu, toto suťové pole vzniklého zvětráváním olivinického čediče, dalo název celé hoře, zdálky připomínající pleš. Výstup byl náročný, sunce začalo nepříjemně pálit, pod nohama nám stále ujížděly kameny, ale určitě to za trochu námahy stálo. Odměnou nám byl opravdu krásný výhled na dominantní vrcholy hor Českého středohoří. Dlouho jsme s posvátnou úctou shlíželi na všechnu tu krásu kolem sebe, než jsme se odhodlali k sestupu. Pod svahem jsme konečně našli i jednu ledovou jámu, sníh v ní sice už nebyl, ale za chvilku mě v ní zábly nohy.

Původně jsme zamýšleli že ještě navštívíme i zříceninu kamýckého hradu, ale už jsme tam jednou byli a tak jen přikládám fotografie, snad se v příštím příspěvku k němu ještě vrátím. V obci Kamýk jsme neodolali navštívit místní hospůdku, kde docela dobře vaří a hlavně tam mají výtečné Žatecké pivo, které po takovém výstupu příjde rozhodně vhod. Do Litoměřic jsme se vrátili přes Miřejovice. Výlet to nebyl dlouhý, ani zase příliš náročný, ale každý milovník krásné přírody si na něm určitě příjde na své.