NORSKO LOFOTY - Reine, Å, Vikten, Nusfjord, Henningsvær a Borg. VIKINGOVÉ

Z rybářského centra  Bodø jsme po náročné  cestě z údolí Romsdal a bezesné noci, strávené v dostavníku (najeto cca 1000 km),  trajektem vypluli vstříc souostroví Lofoty. Vůbec  jsme netušili, co úžasného nás  čeká. Už (100 km) plavba se  ve chvíli,  kdy z mořských vln začala vystupovat hradba  strmých, ledovcem vymodelovaných štítů, stala obrovským vizuálním zážitkem. Přemýšlela jsem, jak v takovém prostředí mohou přežívat lidé… Po příjezdu se ale veškeré otazníky rozplynuly.

Matička příroda zde  byla opravdu štědrá. LOFOTY (společně s později navštíveným ledovcem Svartisenem) považuji za  jedny  z nejatraktivnějších  míst ve Skandinávii, která jsme  měli možnost poznat. Tomuto vnímání  přispělo poměrně slušné počasí a také dvě noci  strávené ve stejném tábořišti (poprvé a naposled). 

Vzhledem k rozsáhlosti skandinávské  krajiny   jsme museli oželet určitý komfort. Chatičky jsme sice  měli luxusní, ale kufry jsme  v nich na jedno přespání ani nevybalovali. Některé noci (přejezdy) jsme museli trávit  v autobusu. Odměnou za tento kočovný život  (najeto cca  6000 km) nám byly parádní zážitky !!!!

Lofoty (180 km dlouhý řetěz  asi 80 ostrovů) se nachází na  severozápadním pobřeží Norska,  250 km za Severním polárním kruhem. Ze  západu jsou omývány Norským mořem a od pevniny odděleny Vestfjordem.  Nedotčený kraj, spojený s vikinskou historií,  je známý výraznou  krajinou s dramatickými (velmi starými) horami, ledovci,  otevřeným mořem, plážemi, chráněnými zátokami, jezery,  loukami i bažinami. Právem patří k největším turistickým lákadlům severního Norska.

Lofotské souostroví je sopečného původu.   Stopy osídlení Lofot sahají více jak 5 500 let do historie. Kdysi tu rostlo mnoho stromů. Lidé však  většinu  vykáceli a použili na stavbu lodí. V současné době dochází k obnově  lesů. 

Souostroví spadá do kraje Norland a má přibližně 24 500  obyvatel, kteří žijí na ploše 1 227 km². Lofoty se skládají z několika velkých ostrovů: Austvågøy, Vestvågøy, Moskenesøy a Flakstadøy  a  obklopeny jsou mnoha  menšími ostrůvky a skalisky. Souostroví je zakončeno ostrovy Røst a Værøy. Hlavním městem je Svolvaer, nacházející se na ostrově Austvågøy.

Na východní části tohoto největšího ostrova Lofot se také nachází Higravstinden (1146 m.n.m.), nejvyšší lofotský vrchol. Štíty skal, strmě padající do moře, jsou častým cílem horolezců, kteří se sem sjíždějí z celého světa. Na své si na  Lofotách  ovšem přijdou i cyklisté a surfaři. Velmi oblíbeným „sportem“? a zároveň i únikem mužů (určitě ne pouze českých) je chytání ryb.

Lofoty jsou dostupné  leteckou dopravou, trajekty a ze severu i suchou nohou (pneumatikou). Silnice E 10 (s mnoha  mosty a několika podmořskými tunely) je spojnicí nejen mezi ostrovy, ale i (viz výše popsanou) propojkou na norskou pevninu.

Hlavním zdrojem místních příjmů je  turismus a rybolov. V nížinných oblastech hraje významnou roli zemědělství, zvláště chov ovcí a skotu. Nachází se tu několik farem. Nejvíce obyvatel ale žije v rybářských vesnicích na pobřežích. Nelze si nevšimnout červeně natřených domečků, nazývaných RORBU (ror = veslice, rybářská loď,  bu = žít  či zůstat). Již v 11. stol. se rybáři vydávali na několikatýdenní plavby za obživou. Noci většinou trávili  v těchto malých dřevěných chatkách, stojících na kůlech ve vodě. Obydlí jsou v současnosti typickým ubytováním pro turisty a tvoří důležitý příjem celého souostroví. Trvale obytné domy mají barvu žlutou.

Tradičním způsobem  obživy je  lov a  zpracování tresek, které se zde při lednovém stěhování z Barentsova  moře směrem na jih třou. Lofoty jsou pověstné největšími úlovky na světě (největší tresčí líheň  je ve Vestfjordu). Ryby se suší na obrovských dřevěných sušácích. Sušená treska (Tørrfisk) je  vyhledávaná po celém světě. Tresčí hlavy  nás doprovázely  skoro všude. Koupila jsem  tento typický lofotský produkt  a doma sdělila, aby kousali pomalu, vzhledem k jeho vysoké ceně. Gurmánská pochoutka  se však vůbec nesetkala s pochopením, českým  nosům neskutečně smrděla.

Po celou dobu pobytu nás na Lofotách doprovázeli ptáci, zejména rackové, kormoráni a  kachny. Průvodce se zmínil i o existenci  papuchalků ploskozobých, které  tu kdysi konzumovali  Vikingové.

Žhavá koule  je v zemi  půlnočního slunce  od konce května do půlky  července stále nad  obzorem. Od počátku prosince do počátku ledna zlatý kotouč naopak nevykoukne vůbec.

I když  se  Lofoty nacházejí  vysoko za polárním kruhem, klima je tu  díky životodárnému  Golfskému proudu, oteplujícímu vody Atlantiku, mírné. Bez tohoto proudu by byly studeným a jen velmi těžko obyvatelným místem.

Trajekt  doplul do přístavu malého  rybářského městečka MOSKENES. Odtud  jsme se dostavníkem vydali  po silnici  E 10 směrem k našemu útočišti. Nebyla to obyčejná jízda, ale krasojízda nepopsatelnou krajinou. Za každou zatáčkou... za každým zálivem se nám objevovaly nové a nové obrazy a  úžasné scenérie. Tolikrát byla touha zastavit (bus i čas) a vyběhnout zvěčnit tyto nádherné obrazy. Viděli jsme strmé hory, jejichž vrcholky působily divoce a nehostinně, písčitá i  kamenitá pobřeží. I když tu za dobu našeho pobytu   slunko zasvítilo jen na pár hodin,  Lofoty  hýřily  neskutečnými barvami… odstíny modré  a zelené byly prošpikované sytě červenou barvou bývalých útulen  rybářů, stojících na dřevěných  sloupech podél břehů rybářských vesniček.

Mířili jsme stále na sever  přes  obce  Reine, Ramberg, Flakstad, Vareid, Napp. V Leknes jsme odbočili z E 10 doprava na malou silnici 815, která nás po asi 17 km dovedla do horami sevřeného a civilizací nedotčeného kempu  Brustranda.

Bylo to nejhezčí ubytování z celého zájezdu. (vid.). Zůstali jsme  zde následující dva  dny. Večer jsme podnikali procházky a kochali se panenskou přírodou.  Pánové  nebyli lenošní s sebou na  zájezd  vzít rybářské náčiní. Úlovek byl parádní.  Naše mladičké spolubydlící  vymyslely  šílený nápad. Zbuntovaly hromadnou koupačku. Vzhledem k tomu, že v ČR  byla tropická  vedra, těžko se bude věřit,  kolik síly se muselo  pobrat k ponoření do  zdejších ledových vod. Teplota se pohybovala pod 10 °C. Maturitou jsem prošla, ale jen díky snaze  neztrapnit se před  ostatními  blázny. Užili jsme  si zde  velmi silného (pro nás, Čechy,  neznámého) jevu.  V pozdních večerních hodinách  žhavá koule   rudě zbarvila okolní vrcholky hor. Záře nás vytáhla  z teplých pelíšků. Vyskákali jsme  v pyžamech ze svých příbytků a  s úžasem zírali  na tu parádu. Dobré ráno nám tu
dávaly  krotké ovečky. Jejich zvonce byly nepřeslechnutelné.

Následujícího dne jsme  vyrazili zpět na nejjižnější (třetí největší a prý nejzajímavější)  lofotský ostrov Moskenesøy. Ledovcem utvářený terén propůjčil tomuto  ostrovu mimořádnou krásu. Zaparkovali jsme v  městečku  REINE a vydali se  k úpatí 448 metrů vysoké hory Reinebringen.  Stezka začala   před  vjezdem  do tunelu a byla nenápadná. Túra na  vrchol  hory je prý  jednou z nejpopulárnějších. Cesta nebyla  příliš  dlouhá, ale velmi strmá. Na vrcholku jsme si dali panáka a  s respektem sledovali tu nádheru, rozprostřenou pod námi (Reinefjorden, Kjerkfjorden, Reine, Sakrisøy, Hamnøy). Zajímavé bylo i tmavě zbarvené  ledovcové jezero Reinevatnet, nacházející se  60 m nad hladinou moře. Panoramatická fotografie  z tohoto místa   se  nachází v mnoha katalozích cestovních kanceláří.   Škoda, že nebylo azuro. Majestátné štíty byly  zahaleny těžkým mlhovým oparem.

Skutáleli jsme se dolů a  dostavníkem  pokračovali dále  na jih ostrova  Moskenesøy, do nedaleké vesničky s kratičkým názvem  Å. Právě v této obci končí silnice krále Olafa (Kong Olafvs veg) – E 10 (vybudovaná  v r. 1992). Velkou část vesnice tvoří rybářský skanzen a sídlí zde  Norské rybářské muzeum a Muzeum sušených ryb.  Žádné muzeum jsme nenavštívili, ale sušených smrdutých tresek jsme si užili vrchovatě. Vyběhli jsme nad  vesnici a pokochali se výhledy do krajiny. Vyrazili jsme  pak zpět na sever.

Šestikilometrovou zajížďkou z E 10, trasou vedoucí pod věžemi útesů,  jsme se dostali do  rybářské  vesničky  NUSFJORD (jedné z nejmalebnějších v Lofotech),  ležící na JV  pobřeží ostrova Flakstadøya. Lišejníky tu na okolních skalách hýřily všemi barvami. Prohlédli jsme si UNECSEM chráněný  komplex původních budov. Skanzen nabízel rorbu (bydlícím turistům jsme při důkladné prohlídce div nevlezli do obýváků), rybí továrny, přístavní doky, obchod a další budovy. Parádní pokoukání, parádní atmosféra !!!!  Následoval odjezd do kempu.

26. červenec byl pro mne svátečním dnem, protože po mnoha zakaboněných dnech konečně na pár hodin ráčilo vykouknout sluníčko.  Vyrazili jsme do vesnice VIKTEN, nacházející se  v severní části ostrova Flakstadøya. Vyběhli jsme nad vísku prohlédnout kamenný val vzniklý ledovcovou činností (morénu) a  pohopsali  kolem jezera. Náhle se roztrhala šeď a na modré obloze  zazářily sluneční  paprsky. Upalovali jsme zpět,  dolů k moři. Vyzula jsem boty, vyhrnula nohavice,   brouzdala se  písčitou pláží a nechala si ledovými vlnami omývat nohy.  Užívali jsme si přírodních scenérií a krásného počasí. Poté jsme se  sešli v místní  sklárně, kde  nám byla předvedena ukázka výroby džbánu. Foukání nezkrotné skleněné  hmoty bych přirovnala ke hře na hudební nástroj. Mistrovy  zručné pohyby byly nedílnou součástí tohoto úžasného  koncertu.  Kromě možnosti zakoupit si pěkné a vkusné ruční (světelně i barevně  zajímavé)  práce,  z nichž čišela neuvěřitelná energie,  nám  byly nabídnuty domácí vafle s kávou.  Vládla velmi příjemná atmosféra, vůbec se nám odtud  nechtělo.

Následovala cesta do BORG,  kde jsem z povznesenosti na chvíli spadla na zem.

Během vikinské  éry bylo ve  Skandinávii postaveno mnoho osad se sídly vikinských náčelníků. V této vísce se  nachází    jedno   z nejznámějších muzeí ostrova Vestvågøy. Na travnatém návrší byly kromě různých předmětů objeveny díry po kůlech, které tvořily kostru domu patrně  jednoho z nejmocnějších norských náčelníků  na území Norska. 83 metrů  dlouhý a  8,5m  široký dům byl zrekonstruován do své původní podoby. Lofotr Viking muzeum bylo otevřeno v roce 1995.  V domě  žilo několik rodin.  Nacházely se tu  i stáje a  chlévy.  Konzervovalo, vyrábělo a zpracovávalo  se  zde vše, co Vikingové ke svému životu potřebovali (jídlo, kožešiny, nástroje,  zbraně, látky a další). Prostory  muzea nám daly možnost ochutnat život Vikingů. Nijak zvlášť mě, bohužel,  muzeum  ani replika domu "nenadchla"… možná proto, že mi připadalo zbytečné  v tento vzácný den (plný slunce) trávit čas  uvnitř budov. Prošla jsem se  tedy po naučné stezce, která končila v nedaleké zátoce. Právě odtud   vyplouvala  (s turisty) replika vikinské lodi Gokstad.  O životě Vikingů nám  sdělil spoustu zajímavých informací  náš průvodce a  hodně se načetlo i doma po výletě.

Vikingové  byli ve své době nejobávanějšími evropskými predátory. Obratní a silní germánští válečníci, kolonisté,  mořeplavci  a stavitelé lodí byli zároveň i  výbornými obchodníky, pastevci, řemeslníky a  chovateli zvířat. Původ slova Viking   se dá vysvětlit  různě: vík – zátoka, záliv – fjord, víg – boj, bitva. Víke – kraj na březích. Vikingové obývali dnešní  Skandinávii a  Dánsko. Více než 500 let vyráželi na dobyvatelské výpravy po celé Evropě.

Dělili se do  několika vrstev: otroci (nesvobodní),  selský stav (rolníci, řemeslníci , sedláci,  válečníci), jarlové (velkostatkáři, šlechtici)  a  král (moc).

Postavení žen ve společnosti  bylo významné. Staraly se, společně se starci, otroky a dětmi, v nepřítomnosti mužů  o chod  domácnosti.

Otcové přísně   střežili čest  svých dcer.  Děti byly vedeny   k práci. Přes  zimu  Vikingové zpracovávali kožešiny (k prodeji) a tkali. Oblékali se velmi pestře. Byli považování za  velmi čistotné (určitě  však ne  na dnešní dobu). Koupali se totiž  jen jednou v týdnu – v sobotu.  Potrpěli si na vzhledu a  úpravě zevnějšku.

Vikingové uctívali   velkou  řadu bohů. Průvodce se   za všechny zmínil o otci bohů – Odinovi, bohu války a moudrosti. Božstvu  byli obětováváni lidé i zvířata.

Vikingové se nevyznačovali  jen svými krvavými nájezdy, ale vytvořili působivý umělecký styl – mladší zvířecí ornamentiku (vidět leze např. na  dřevěných stavbách či výzdobách lodí). S příchodem křesťanství bylo figurativní  umění považováno za pohanské.

Průvodce hovořil též  o vikinském runovém písmu (významném prvku vikinské kultury), které prý Odin  daroval lidem. Runy  byly většinou vytesány  do kamene. Najít se ale  daly  i  na předmětech denní potřeby a na zbraních.

Důvodem vikinských výprav (v 8. – 11.  stol.) byl především  nedostatek (poměrně nehostinné) půdy, také výbojnost, obchody atd.

Důkazem jejich vysoké inteligence byly lodě, které  budovali od 8. stol. Úzké a pohyblivé langskipy (délka  přes 30m), jejichž příď byla zdobena hadí (snekkar) či dračí (drakkar) hlavou, měli důmyslně vyrobené. Nepostrádaly pružnost, pevnost a  symetričnost. Pomocí čtvercových  plachet,  vesel a zručnosti byli Vikingové na moři na těchto plavidlech nepolapitelní. Pluli rychlostí až 22km/hod. Díky mělkému ponoru dokázaly lodě proti proudu řek proniknout hluboko do vnitra zemí. Obchodní (a zároveň kolonizátorské)  knarry (10. – 11. stol.) byly hůře ovladatelné, ale stabilnější a prostorově výraznější, uzpůsobené na přepravu zboží. Na těchto lodích téměř nebyla používána  vesla.
Vikingové se plavili bez map a kompasů, řídili se, ve spolupráci  s přirozenými polarizačními vlastnostmi kamene, sluncem a  také např. havrany.

Byli  také dobří bojovníci. Neměli uniformy, ale brnění, meče, štíty, sekery, kopí a  helmy (samozřejmě bez rohů).

Od roku 780 ( a následujících  500 let) vyráželi na dobyvatelské výpravy po celé Evropě. Nebáli se smrti, k bojovnosti je  motivovala  víra  v hojný posmrtný život.

Pohanští nájezdníci nejdříve prováděli pirátské výpady do vnitrozemí mnoha  států (počínaje pleněním klášterů), později  území kolonizovali. V konečném důsledku střet různých kultur  změnil svět. Vikingy byly poznamenány  např.: Francie (Normandie), Anglie, Británie, Irsko, Španělsko, Rusko, Blízký východ, Island, Grónsko. V americkém Newfoundlandu, v Zátoce medúz  se našly  pozůstatky vikinského osídlení (rok 1000), které  tu  krátkodobě existovalo. Předpokládá se, že by právě Vinland (země  vína)  mohla být  legendární „novou zemí“, kterou objevil vikinský mořeplavec  Leif Eriksson. Mimochodem Vikingové  předběhli  s objevem Ameriky K. Kolumba  o 500 let.

Některé země Vikingové  opustili a v jiných se smísili s původním obyvatelstvem. Jejich výpravy končily.  Během 11. stol. Vikingové přejímali křesťanství a feudální systém.  V samotné Skandinávii – Norsku, Dánsku a Švédsku vznikala království.

Od Vikingů  zpět  do současnosti…

Slunečný den jsme zakončili v Benátkách severu. (Nevím přesně, kolik  oblastí je ještě takto nazýváno, ale o pár dnů později jsme zavítali do Stockholmu, který je takto charakterizován a  o pár měsíců později   do  Benátek severu – tentokrát belgických). Rybářská vesnice Henningsvær  leží na jižním cípu ostrova Austvågøy  a  na několika menších ostrůvcích spojených s Austvågøy mosty. Když jsme přijížděli do vesničky, zahlédli jsme  ve vlnách moře radostně se cachtající norské děti. Palubní teploměr  ukazoval +17 °C.

Henningsvær je typický lovem tresek. Pro svou malebnost je přístav oblíbeným místem malířů. Nachází se tu  galerie a  umělecké dílny -  převážně sklárny  s ruční výrobou skla. Dostali jsme  rozchod.  V půvabných křivolakých přístavních uličkách panovala  uvolněná atmosféra. Hrála hudba, lidé seděli v kavárničkách a  rybích restauracích  a  relaxovali. Vyběhla  jsem kolem všudypřítomných dřevěných sušáků  na nedaleký kopeček k vysílači   a kochala  se okolní krajinou. Po návratu do civilizace  jsme se  setkaly s děvčaty na venkovní terase kavárny a u výborného moku  si užívaly dění ve vesničce  a   vzácných slunečních paprsků. Následující den se s námi Lofoty  rozloučily prudkým lijákem. Lišácky jsme  mu  ujeli přes  Vesterály  až do Narviku.

 2015

FOTOGALERIE SKANDINÁVIE

Články s výletem do Skandinávie  související:

Ledovec Svartisen, Narvik, Vesterály, Lofoty - Svolvær. Laponci

 

Severní polární kruh, Trondheim - Nidaroská katedrála, Saltstraumenský malström,vodopád Slettafossen

 

Dalsnibba, Geirangerfjord, Orlí cesta, cesta Trollů, stěna Trollů, údolí Romsdalen

 

Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry

 

OSLO

 

ŠVÉDSKO - Fjällbacka, Stockholm, Tännforse, Grönklitt Björnpark, NP Hamra

 

 

Čerpáno z Wikipedie, průvodce  Norska a  Skandinávie a poděkování  za informace Ing. Pavlu Ondrovi, CSc., průvodci

http://www.go-service.cz/