Máchovo jezero a Provodínské kameny-léto 2009
Rozhodl jsem se, že si o tomto výletě konečně více prohlédnu Máchovo Jezero, podívám se na pověstnou Jarmilinu skálu a zakončím to prohlídkou nedalekých a monumentálních Provodínských kamenů. Původně jsem chtěl pak harcovat ještě kousek dál, avšak jisté pracovní povinnosti mi to nedovolily. Tak snad příště...Poté, co jsem si z Liběchova chytil stopa, který mne zavezl přímo do Doks, jednoho z nejvýznamnějších turistických a informačních center Máchova kraje, jsem se bez zdržování vydal k jezeru a posléze po červené značce podél jeho břehu, směrem k již zmiňované Jarmilině skále. Cesta k ní však tak snadná nebyla, zvlášť, když jsem se posléze od jedněch tuším místních lidí dozvěděl, že se nachází na placené pláži, kde je vstup možný pouze tehdy, když si tam zakoupíme vstupenku, která navíc je navíc poměrně drahá (cca 100 až 200 Kč, možná i víc-záleží na tom, kolik poskytovaných služeb tam návštěvníci využijí). To mne docela zarazilo a začal jsem se obávat, že s takovou se mi tam třeba ani nepoštěstí podívat, a když, tak jedině načerno (pokud nebudu přistižen), protože dávat tolik peněz jenom za to, že si tam chci jen prohlédnout a vyfotit Jarmilinu skálu a jít dál, se mi skutečně dávat nechtělo, nehledě na to, že jsem tehdy taky u sebe neměl tolik peněz na rozhazování...Zda je to pro obyčejné turisty, kteří tam jenom procházejí, něco si tam vyfotí a přitom nevyužijí žádnou plážovou službu typu tobogán apod. zadarmo, to však tamti lidé, kteří mne na tento fakt upozornili, nějak nebyli schopni uspokojivě říct, také to přesně nevěděli...Tak jsem jim poděkoval za radu, rozloučil jsem se a urychleně jsem se vydal tím směrem. Když jsem přišel ke vstupní pokladně, chtěl jsem tam nepozorovaně proklouznout jako myš, ale nepodařilo se, prodavač si mne všiml a hned mne celkem slušně upozornil, že si u něho musím koupit vstupenku. Naštěstí jsem s takovouhle smůlou při pokusu dostat se tam ilegálně počítal, takže jsem neztratil hlavu, hned se vrátil zpět, jaksepatří jsem se mu omluvil a věrohodně se vykecal s tím, že jsem byl nějak zamyšlenej a holt jsem si to nějak neuvědomil. To mi, zdá se, uvěřil, nicméně poté, co jsem mu na rovinu řekl a vysvětlil, že nejsem žádný rekreant, který by tam využil nějakou místní službu a že si tam chci jen něco vyfotit, mne tam pak už beze všeho pustil. Předtím si ale ještě ze udělal srandu, když mi řekl, že za fotografování v těch místech mu stejně budu muset zaplatit tuším stovku...ale hned poté mi vysvětlil, že si ze mne jen utahoval a že to byla odezva na to, že jsem tam původně chtěl jít načerno. Myslím, že takhle mi to fakt nějak řekl. Takže vy všichni ostatní, kteří tam také v létě půjdete se pouze procházet a fotografovat, radši se u pokladny rovnou slušně zeptejte, jestli za tímto účelem máte vstup zadarmo a pak už to budete mít v pohodě...než se tam pokoušet nelegálně vklouznout...no, a zanedlouho jsem po místní pláži, která je v letní sezóně zařízena skutečně exoticky-například je tam pravý bílý písek a mají tam palmy, došel k Jarmilině skále, kde, jak asi všichni víte, se podle legendy skokem do jezera utopila Vilémova Jarmila, když se dozvěděla, že byl zajat a nemine ho poprava. Stojí za zmínku, že dneska si návštěvník tohoto místa nejspíš jen velmi těžko představí, odkud přesně se Jarmila do jezera vrhala, protože dnes už Máchovo Jezero není tak rozlehlé, jako bývalo za časů K.H.Máchy a Jarmilina skála se již ocitla mimo dosah vodní plochy. Ostatně, to si můžete dobře přečíst na pamětní desce, která se nachází na úpatí této skály...Přesto je z Jarmiliny skály dodnes poměrně slušný pohled na jezero i vzdálený Bezděz, stojí za to se tam podívat, tato skála nijak vysoká není, takže výstup na ni není nijak namáhavý. Poté jsem pozvolna došel do Starých Splavů, kde Máchovo Jezero končí a odtud se po modré značce vydal na Provodín a přilehlé Provodínské kameny. Přestože jsem zprvu trochu bloudil a omylem jsem se vydal do jedné nedaleké skupině chatek, využívaných nejspíš čistě rekreačně, pak už byla cesta v pohodě. Šel jsem pěknými borovicovo-modřínovými lesy, pro tuto oblast velmi typickými a posléze kolem ještě pěknější tamní myslivecké obory. Zanedlouho jsem dorazil k železniční trati a odtud to bylo do Provodína už skutečně nedaleko, odhadem zhruba jeden kilometr. Začínal mne už tlačit čas, takže jsem se musel spokojit s tím, že si z Provodínských kamenů stačím prohlédnout pouze Lysou skálu, nejvyšší a nejvýznamnější vrchol těchto jedinečných buližníkových balvanů, které jsou svou rozlohou a výškou mezi obdobnými skalními výtvory tohoto druhu v naší zemi skutečnou raritou, doporučuji každému návštěvníkovi Máchova kraje. Dlužno ovšem upozornit na to, že výstup na úplný vrchol Lysé skály je dost krpálovitý a neschůdný, takže pokud nemáme opravdu dobrou vandráckou obuv, nejsme dobře obratní a nemáte aspoň nějaké zkušenosti se zlézáním skal bez horolezeckého vybavení, rozhodně až na úplný vrchol nelezte, třebaže rozhled z něho je fakt úchvatný. Fakt to není pro každného a riziko eventuelního pádu je zde bez patřičného vybavení a zkušeností poměrně vysoké! Poté, co jsem se pokochal úchvatnými vrcholovými výhledy na Bezděz a okolí, Českolipsko, České středohoří a jiné oblasti, urychleně jsem slezl zpátky a poklusem se vydal zpátky na provodínské nádraží, abych stihl vlak zpátky do Doks a ještě předtím si v nedaleké hospodě řádně doplnil tekutiny, neb tou dobou začalo přímo vražedně pálit slunce a voda mi už došla. Abych nezapomněl, pro ty, kteří cestu k Provodínským kamenům neznají, nejspolehlivější cesta k nim je od již zmiňovaného nádraží v Provodíně a odtud posléze pod opuštění modré značky pokračovat po zelené asi kilometr do kopce přímo na odbočku k vrcholu Lysé skály, odkud si lze bez větších problémů prohlédnout i sousední vrcholy tohoto kamenného minipohoří...
Poté, co jsem se jaksepatří božsky zchladil dvěma pivy (fakt už jsem z toho horka a žízně začínal mít pomalu duši na jazyku, zvlášť když jsem v tom žáru od Lysé skály zpět do Provodína musel víceméně běžet), jsem se vydal k vlaku do Doks a bez problémů ho stihl, ač skoro na poslední chvíli. Poté, co jsem dojel do Doks, jsem se od nádraží vydal směrem za město, na výpadovku k Dubé, kde jsem začal stopovat směrem na domov. Tentokrát jsem na stopa takové štěstí neměl, nicméně mi zhruba po třičtvrtěhodině přece jen někdo zastavil a vzal mne aspoň do Dubé. Odtud jsem chtěl stopovat dále na Prahu, ale jelikož už jsem začal v cestě domů nabírat trochu zpoždění, nemohl jsem spoléhat na to, že mi v nejbližší době někdo zastaví a tak jsem se zakrátko vydal k přilehlému autobusovému nádraží, kde mi vbrzku šťastnou náhodou jeden bus na Prahu zrovna jel. No-a tím můj výlet k Máchači a Provodínským kamenům končí a rozhodně stál za to!
Jan Fencl
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut