Loading...
Malá okružní cesta Norskem
Norsko byla naše první společná dovolená.
2.7.2005
Letěli jsme přes Kodaň do Osla (měli jsme štěstí, protože kvůli přebookovanému letu jsme byli umístěni do lepší třídy s občerstvením…to nám ta dovolená krásně začala:)). Z Osla jsme se vypravili autobusem do Gjoviku, kde na nás čekal Dag (norský kamarád) a odvezl nás autem do Aurdalu.
3.7.2005
Druhý den dopoledne po vyčištění a upravení Dagova terénního vozítka jsme se vydali na okružní cestu Norskem.
Prvním cílem byl Tyinholmen u nádherného modrého jezera uprostřed hor, výchoziště trasy č.31 se jmenovalo Utsikten. Cesta vedla přes neoznačené vrcholy s překrásnou vyhlídkou na zasněžené kopce a jezera. Byla to trasa asi na 3 hodinky.
Odpoledne jsme ještě stihli vodopád Vetti (275 m, pořádný vodopád se spoustou vody…v Norsku je totiž všude spousta vody).
Večer jsme si našli naše první stanoviště, dost podivné místo, plácek u silničky v horách, ale už bylo pozdě hledat něco jiného.
4.7.2005
Třetí den ráno jsme se vzbudili do deštivého počasí, naštěstí pršelo, jen když jsme se přesouvali autem. Po snídani jsme se rozjeli k Bergsetbreenu – neskutečně modrý ledovec, k němu jsme pak došli krátkou procházkou pěkným údolíčkem. U ledovce jsem propadla fotografickému šílenství a s 200 fotkami ledovce jsme šli zpátky. Odpoledne jsme dojeli do Fajaerlandu, městečko u tmavého fjordu, kousek dál jsme zastavili pod Boyabreenem – dalším modravým ledovcem.
Stanovali jsme na louce u jezera, v noci byla šílená vichřice.
5.7.2005
Čtvrtý den, když jsme vystrčili hlavu ze stanu, jsme nevěřili vlastním očím, bylo úplně azuro. Vyrazili jsme brzy a v 9:00 už jsme se koupali v Innvikfjordu, osvěžující voda s vyhlídkou na zasněžené kopce. V 11 jsme se nalodili na trajekt z Hellesyltu do Geirangeru, cestou jsme si prohlídli vodopády 7 sester, napočítaly jsme ale jenom 4. Kousek nad Geirangerem jsme se ještě vypravili k Storseterfossenu, což je vodopád,který si můžete prohlédnout i „zevnitř“.
Po obědě jsme se vyškrábali klikatou silničkou na kopec Dalsnibba (= parkoviště českých autobusů…). Byl odtamtud nádherný výhled. Pod kopcem na cestě dál silnice vedla podél zamrzlého jezera, kde plavali kry. To bylo něco pro Petra, zastavili jsme a Mistr Otužík si doplaval ke kře. Pak jsme ještě viděli další vodopády, rozbouřenou řeku, Lom Stavkyrkje – obrovský dřevěný kostel a večer jsme se po delším hledání usídlili na břehu řeky (doslova na břehu… trošku jsme se báli, jestli nás do rána nevyplaví).
6.7.2005
Den pátý začínal zataženou oblohou a čekala nás trasa č. 27 na Galdhoppigen (2469 m). Vycházeli jsme asi v 9, už na začátku byla trasa celkem náročná, strmá, plná podkluzujícího kamení, počasí se zhoršovalo a obklopila nás mlha. To jsem ještě nevěděla, že nás čeká nekonečné sněhové pole a několik neoznačených předvrcholů (člověk si vždycky myslel, že už je to ono, ale pak se objevil další vyšší vrchol). Když se ale rozlezly mraky, tak výhled stál za to. Ledovce, jezera jako na dlani. Mé unavené tělo i mysl motivovalo k dalšímu výstupu hlavně družstvo malinkých, tak 6ti-letých norských blondýnek, které si to rázovaly tak dvojnásobnou rychlostí, než jsme se vlekli my a vypadaly, že z toho výšlapu mají hroznou radost...
Po 3 a půl hodinách ve sněhu jsme se konečně dohrabošili na vrchol. Tam naštěstí zároveň s námi dorazila i skupina turistů s průvodcem, který nás všechny pustil do suché chatičky. Cesta dolů byla překvapivě rychlá a zábavná, protože jsme vymysleli „pláštěnkový dvojbob“, jednoduše jsme si sedli na pláštěnku a fičeli dolů.
7.7.2005
Na den šestý bylo v plánu pohoří Rondane. Nejdřív se šlo asi 5 km po silnici s nádherným výhledem na okolní Hory, pak se došlo k jezeru Rondvassbu a nakonec jsme stoupali nahoru zvláštní krajinou, kterou jsem ještě nikdy nikde neviděla…Samé menší kameny porostlé žlutým lišejníkem poházené všude okolo. Cílem byl vrchol Veslesmeden (2015 m). Na vrcholu jsme samozřejmě posvačili, zabili pár much, kterých tam byly spousty, já udělala spoustu fotek úžasného údolí a šli jsme zase dolů k opačné straně jezera. Sestup byl náročný, všude drolivý štěrk…U jezera jsme se pokochali bažinkami, Petr se vykoupal v zátočince s plážičkou připomínající spíš Thajsko než Norsko a počkali jsme na člun, který nás převezl na druhou stranu jezera.
Včerejší tábořiště bylo obsazeno, tak jsme jeli dál a našli si jedno ještě lepší u řeky.
8.7.2005
Den sedmý jsme se byli podívat u soutěsky Ridder Spranget, pak jsme jeli krásnou pustinou a obědvali jsme krevetky ze supermarketu na exkluzivní vyhlídce. Odpoledne jsme dojeli zpět do Aurdalu, jenom se pozdravili s Dagem, nakoupili potraviny a šupajdili jsme na jeho chatičku u jezera, kde jsme strávili poslední den (den osmý).
Celý den jsme se váleli, jedli, koupali se a dokonce jsme sestavili i vor, který ale samozřejmě neuplaval s námi na palubě ani metr a okamžitě se potopil. Byl to Olafův vor (jediným možným pasažérem byl dřevěný kůň Olaf).
9.7.2005
V poslední devátý den nás Dag ve 3 ráno vezl na letiště a v 9 jsme přistáli v Praze.
Norsko můžeme vřele doporučit, nádherná příroda, modrá a černá jezera, fjordy,modravé ledovce, všude spousta vodopádů...
(Trasy jsou z průvodce: Jižní Norsko - průvodce Rother)
Poslední aktualizace: 24.6.2012
Malá okružní cesta Norskem na mapě
Byl jsem zde!
Zapamatovat
