Malý výlet na malou horu

SLetošní turistickou sezónu jsem začal velice pozvolna. Uondán vánočními svátky, kily navíc, patřičně zlenivělý povalováním se před televizní obrazovkou a otráven nepříznivým počasím, jsem se donutil silou vůle vytáhnout paty z vyhřátého bytečku ve středu České Lípy a pokořit nějakou horu ve svém okolí. Ikdyž všude okolo města se nachází dostatek kopečků, hor a vršků, usoudil jsem, že hned na poprvé bych to neměl s horskou turistikou nijak přehánět a po krátké úvaze jsem za cíl zvolil Hůrku, nevelký zalesněný pahorek vykukujíc nesměle nad městskou čtvrtí Svárov, nacházející se asi 1.5km severovýchodně od mého bydliště.

Byl začátek ledna, počasí bylo pošmourné, ale na leden netypické, poměrně teplé. První moji zastávkou byl Vodní hrad Lipý, nacházející se opravdu co by kamenem dohodil od domova. Raně gotický hrad z poloviny 13.století, nacházející se na ostrůvku obtékanému rameny Ploučnice, nechal postavit jistý Chval z mocného rodu Ronovců, ale o přestavbu původního dřevěného hrádku v pevný kamenný hrad se zasadil důležitý český velmož Jindřich z Lipé. Hrad se ještě dočkal renesanční přestavby, kdy byl v držení Berků a později Vartenberků. Počátkem minulého století byl objekt účelově využíván, po válce začal rychle chátrat a nakonec byla velká část hradu soudruhy odstřelená. Za povšimnutí stojí i vedle se nacházející renesanční letohrádek ozdobený sgrafity, známý jako Červený dům, kdysi sloužící šlechtě jako lovecký zámeček, později využíván jako barvírna, dnes se tu nachází depozitáře Vlastivědného muzea.

Přešel jsem rušnou rušnou vozovku na křižovatce před obchodními domy, pak přes lávku nad Ploučnicí na dohled kostela sv.Máří Magdalény z 1.poloviny 15.století, u kterého se nacházejí dvě památné lípy, údajně přes 500 let staré, podle kterých město získalo svůj název. Rychle jsem přešel rozlehlé parkoviště před Kauflandem,dále okolo dnes už nevyuživaného objektu železničního nádraží, který se v našich dějinách neblaze proslavil tím, že zde v březnu 1939 prvně vystoupil na českou půdu Adolf Hitler.

Stále jsem měl před sebou malý, nevýrazný vrcholek Hůrky, u Základní školy v Partyzánské jsem odbočil vlevo a po pár desítkách metrech vpravo a za mírného stoupání okolo posledních domků Svárova, jsem se ocitl již přímo pod zmiňovaným vrcholkem. Stačil kousek cesty po mokré louce pod svahem a pak krátký, ale poměrně strmý výstup po úzounké stezce okrajem lesního porostu a zadýchán jsem se ocitl na skalnatém vrcholku Hůrky.

Jak sám název napovídá, jedná se o poměrně malý vrch , 327m.nm. Z vrcholu je částečný výhled na Českou Lípu, směrem na sídliště Lada,Sever a Špičák s další nevelkou,ale dominantní horou Špičák, přes mlžný opar jsem spíše jen vytušil obrysy Lužických hor. Když jsem se náležitě pokochal a pořídil pár nezbytných foteček,počal jsem sestupovat druhou stranou. Sestup byl dost obtížný, ne-li přímo nebezpečný, na mokrém listí to nepěkně klouzalo.

Obešel jsem nevelký hřeben Hůrky okolo objektu vodárny a pokračoval smíšeným lesním porostem.Les byl pustý, tichý, místy se halil do mlžného hávu a působil na mě podivně stísněně. Raději jsem přešel k zahrádkářské kolonií na Naučnou stezku Obecní les. Ale začalo poprchávat, navíc stezka, i když docela zajímavá, byla dosti blátivá a tak jsem ani nenavštívil místa s tak lákavými názvy, jako třeba Srub Fešáka Huberta, nebo Jezírko chlípné Milady.

Nakonec se z mlhy vynořil tajemný jezdec na koni a já za sílícího deště raději opustil naučnou stezku a po ulici Českých bratří, pokračoval Svárovem zpět do České Lípy. Cestou jsem neodolal a zastavil v hospodě Na Svárově na pulitr lahodného Staropramenu. Když jsem u kruháče pod nemocnicí přecházel most přes Ploučnici, počala se mračna protrhávat a opět vysvitlo slunce.

Můj první výlet nebyl náročný ani dlouhý,- cirka 5km-, ale doufám, že jsem jim důstojně počal mou turistickou sezónu v roce 2014 a že se opět budu moci podělit se svými přáteli a příznivci turismu o své nové zážitky.