MĚLNICKO-KOKOŘÍNSKO NA KOLE

Před námi je prodloužený víkend tak jsme naložili kola do auta a zamířili na Mělník. Ubytování jsme sehnali v kempu SK Liběchov v prostorné a celkem levné chatce. V chatce proto, že hlásili bouřky a my se nechtěli tísnit ve stanu, kdyby třeba pršelo déle.

Sobota 4.7.2009: KOKOŘÍNSKO

Po ubytování se vyjíždíme, už na kolech, po cyklotrase na Želízy a, protože už je čas na oběd, zastavujeme v místní restauraci, která je ovšem v cyklistickém obležení. Tak to bude na dlouho, říkáme si, ale protože dál po cestě žádná hospoda není, zůstáváme. A pak jsme velice překvapeni rychlou a příjemnou obsluhou. Najedli jsme se výborně a za chvíli už svištíme dál.

Cyklotrasa 0010 nás vede po silnici a pak uhýbá na zpevněnou cestu po ŽTZ a pak MTZ kolem pískovcových skal Truskavenského dolu. Na stejnojmenném rozcestí pak opouštíme 10 a dáváme se po 0011 doleva kolem jeskyně Klemperka. Potkáváme tu oranžovotrikou skupinu cyklistů, kteří nás předjeli když jsme stáli s autem v koloně před Liběchovem (opravují tam silnici). Žene se bouřka takže všichni radši ujíždíme dál. Oni tvrdí, že po 2-3 km je hospoda a tam, že se můžeme schovat. Podle mne jedeme přímo do té bouřky.

Jedeme teď Semanovickým dolem a je to tu moc pěkný. Oranžový uhnuli do hospody, která je asi km od této cesty, ale bouřka nás, zdá se, už minula tak my jedeme dál. Spadlo na nás jen pár kapek.

Na silnici najíždíme u Dobřeně a zrovna začíná kapat. Rychle uháníme po silnici a cyklo 0012 z kopce ke vsi Vidim. V Dolní Vidim, ale vidim, že nic nevidim. Tedy není kam se před deštěm schovat. Chvíli stojíme pod stromy a když zmírňuje tak popojíždíme dál. Skutečně jen popojíždíme, protože zase začíná pršet. Tentokrát nás zachraňuje pískovcová skála u silnice a stromy nad ní. Za chvíli naštěstí déšť přestává a my můžeme jet dál.

0012 pak ze silnice uhýbá na asfaltovanou silničku Vidimským dolem a na silnici se napojuje před dolem Hluboký.

V Tupadlech zase kape tak si dáváme v hospůdce pivo, ale ono v tu chvíli pršet přestává a naopak zprava se k nám žene bouřka. Rychle dopíjíme a po silnici svištíme na Želízi a Liběchov. Máme to jentaktak, bouřka nás chytá až v kempu.

Celý dnešní okruh byl nenáročný, vedl převážně lesy, krásnou krajinou CHKO Kokořínsko mezi pískovcovými skalami. A měřil asi 30 km.

Neděle 5.7.2009: MĚLNICKO

Ráno je zas hezky tak vyrážíme cestou po MTZ kolem pískovcové kapličky Máří Magdaleny, tajemných Harfenic a Hada - zajímavých soch vytesaných v pískovcové skále kolem roku 1840 Václavem Levým, a dál po ŽTZ kolem Mordlochu – loupežnické jeskyně a Sedmi chlebů – skále připomínající 7 chlebů. Na cestě je místy bahno, ale dá se mu vyhnout lesem kde je plno borůvek a hub. Mlsáme borůvky, houby nemáme kam dát.

Žlutá nás vede i dál kolem zřícené Hraběcí kaple, která byla postavena na místě kde byl roku 1720 zavražděn hrabě Clary, a pěkně vypadající Mariánské kaple, až do Štětí. Tam přejíždíme most přes Labe a za ním se dáváme po MCZ (modré cyklo značce) č.2 podél řeky doleva na Mělník.

Oběd si dáváme v pěkné restauraci Na křižovatce v Dolních Beřkovicích. Nějak se to zas mračí tak brzy ujíždíme dál. Mohli bysme jet do Mělníka rovnou, ale je málo hodin tak si děláme zajížďku a po cyklo 203 uháníme přes Hořín na Vrbno. Cestou nás chytá déšť tak se schováváme pod kaštany u mostu přes plavební kanál. A když pak jedem dál tak si všímáme, že v něm není skoro žádná voda. A to jsou všude záplavy! Jenže ono je to právě proto, jak později zjišťujeme.

Ve Vrbnu uhýbáme doleva na cyklo 2 nebo-li Labskou cyklotrasu a sjíždíme na nezpevněnou cestu. A hned je tu louže jak hrom. Vyhnout se jí nedá. Teda možná dá po valu u Vltavy, na který je ovšem zákaz vjezdu, ale Pavel už do ní vjíždí a tak ho pozoruju jak jede, pak šlápne a je nohou ve vodě. Louže je tedy pěkně hluboká.

Raději se tedy zouvám a naboso kolo vedu. Voda je teplounká a dno hladké, ani se mi z louže nechce :-).

Pak je ještě pár louží, ale těm už se vyhnout dá. Ač jedeme podle Vltavy tak o ní skoro nevíme. Zahlédneme ji jen na jednom místě. Kdyby jsme si kousek zajeli tak jsme se mohli podívat k soutoku, ale nevěděli jsme jistě jestli cesta vede až tam (vede), tak pokračujeme dál k historickému zdymadlu, které je na plavebním kanále a je stále ještě v provozu. Teda momentálně ne protože kanál je pro případ povodní vypuštěný. Pár lodí tu čeká prý už týden.

No a pak už uháníme na Mělník.

V Mělníku jedeme na vyhlídku na soutok Labe s Vltavou a Vltava je tu vážně širší. A taky odtud vidíme, že ta cesta opravdu vede kousek pod soutok. Z jednoho místa je odsud vidět i to zdymadlo na plavebním kanále.

No a pak jedeme do centra a v „I“ se necháváme zlákat do Mělnického podzemí kde lze vidět nejširší známou studnu v republice. Její šířka je až 4,54 m, hloubka 54 m.

Po prohlídce jdeme do cukrárny na zmrzku a potom teprv jedeme dál. Cyklotrasa nás vede do Vehlovic kam teda vede příšerný kopec a, protože ho máme plné zuby, uhýbáme po ZTZ přímo na Liběchov. Jenže tahle zelená je prakticky zarostlá a jede se blbě. Zato jsou odtud pěkné výhledy na Labe.

Dnešní trasa byla, až na pár úseků, většinou po rovině a měřila asi 50 km.

(Ve vyznačené trase na snímku ve Fotogalerii je navíc zajížďka do Zelčína, protože nešlo nijak nastavit aby se to zobrazilo jen po té cyklotrase. Zrovna v tomhle kousku není žádný záchytný bod :-(.

Mapky a profily tras jsou vytvořeny v programu z www.cyklotrasy.info)

Pondělí 6.7.2009: NA HOUSKU

Opouštíme kemp a nejdřív zajíždíme do Želízů odkud si uděláme pěší výstup k Čertovým hlavám. Je to odtud kousek, ale pěšina je špatně schůdná a s koly si to vůbec nedovedu představit. Čertovy hlavy jsou asi 9m vysoké hlavy vytesané také Václavem Levým v pískovcové skále. Prý jsou snad druhé největší hned za hlavami amerických prezidentů v USA. Vypadají opravdu monumentálně.

Pokud bysme odtud šli po modré dál došli bychom k dalším sochám od V. Levého zvaným Blaník nebo Klácelka, ale jelikož jsme v tu dobu ještě nevěděli jak to tam vypadá, vrátili jsme se k autu. Doma pak na netu zjišťuju, že to byla chyba, protože na Klácelce je těch soch asi nejvíc.

Autem pak popojíždíme do Ráje, i když při vjezdu do kokořínského dolu to vypadá spíš jako do Pekla :-). V Ráji na parkovišti necháváme auto a na kolech odtud vyjíždíme po cyklo 211 do Tubože. Tam uhýbáme na okružní Housecký cyklookruh. Původně jsme sice mysleli, že na Housku ani nepojedem, ale nějak si nás přitáhla. On stejně největší krpál vede na rozcestí pod Houskou a k hradu to pak už tak do kopce není. Jenže – čekat ¾ hodiny na prohlídku, která trvá také ¾ hodiny se nám moc nechce, to už je moc velké zdržení. Tak si jen kupujeme zmrzku a pohledy a frčíme dál. Tak někdy příště Housko!

Po ČCZ přes Vojetín, Kružským dolem a pak po silnici, ale zase krpálem jedeme do Nosálova kde si chceme dát oběd. Jenže v místní hospůdce je všechno příšerně drahé (to co bylo levnější už je pryč) tak jedeme dál, že se najíme až v Ráji. Je to tu, ale hodně kopcovité a o hladu se moc dobře nejede.

V Ráji máme najeto 23 km a hospůdka je přelidněná. Teda v obležení cyklistů.

Tak nakládáme kola a najíme se až ve Mšeně. Tam na náměstí nacházíme prima bufet s cukrárnou a je to super zakončení bezva prodlouženého víkendu.