Menorca – koňská stezka Binimel-lá – Cala Tirant.

Autobus se dokodrcal na parkoviště u Binimel-lá a po projití krátkého úseku kolem farmy se již díváme na moře. Jsme na severní straně ostrova, který je podle Unesca biosferickou rezervací. Pohled do mapky nám oznamuje, že dnes půjdeme větší část cesty přímo nad mořem. Zátoka před námi má několik menších pláží s jemným pískem, které ohraničuje příkré a skalnaté pobřeží. Z vnitrozemí přitéká menší říčka kolem které jsou louky, na kterých vynikají trsy až třímetrových trav. Na několika místech si o své místo řekly porosty růžového pcháče. Květena v okolí je druhově poměrně chudá. Sem tam jsou trsy rmene, smilu a velmi hezkého svlačce. Stezka prochází v některých místech přímo nad mořem. Je většinou hodně kamenitá a v dešti bych tu jít nechtěl. Zato výhledy na moře jsou jedinečné. Procházíme nad několika menšími zátokami a pláže kolem nich přímo lákají. Jak se ale na některé pláže dostat, je záhadou. Zřejmě je to možné pouze z moře. Větší zátoka de Cavalleria je konečnou kamenité stezky.

Vzdalujeme se od moře a procházíme kolem parkoviště. Odtud musíme jít po silnici, kolem které rostou divoké olivy, tamaryšky a fíkovníky. Za nimi se zvedá menší kamenitý hřbet. Po chvilce se před námi objevuje další farma. Místo je označené jako Santa Teresa. Je tady další parkoviště a po levé straně je vidět stará strážní věž. Silnice je úzká a projíždějí tudy auta k majáku Cavalleria. Docela vítáme rozcestí, na kterém koňská stezka silnici opouští. Informační tabule oznamuje, že jsme v místech archeologických nálezů a je vidět, že se v okolí dosti kopalo. Stezka mírně stoupá mezi vyššími porosty, přes které není vidět. Přibližně po tři sta metrech jsme opět u moře nad širokou zátokou s velkou pláží a skalními útesy. Stezka jde po hraně břehu a v několika místech je opatřena dřevěným zábradlím. Květena je opět o něco chudší, ale trsy kručinek dosahují značných rozměrů. Sem tam je ve skále uchycen trs pryšce a všemu vládne již zmíněná vysoká tráva.

Od zátoky vystupujeme o několik metrů výše a před námi se objevuje cíl naší dnešní cesty, Cala Tirant. Moře se nám začíná vzdalovat. V okolí je postaveno několik bělostných domků. Přicházíme na silnici, po níž jdeme přibližně půl kilometru. Stezka poté míří do mělkého údolí a v zátoce Cala Tirant jsme zase u moře. Po mostku přecházíme další říčku a dostáváme se na území přírodní rezervace. Stezka je opatřena provazy, které mají za úkol oznámit turistům, že vstup do rezervace není možný. Ale i ze stezky začíná pastva pro oči. Celé okolí je porostlé stovkami trsů rmenu, mezi kterými si o své místo na slunci říkají nádherné květy svlačce. Vše roste v jemném písku a rostlinám, jak je vidět, se tu líbí. Procházíme kolem zátoky a vstupujeme do cílového městečka. Končíme v hospůdce nedaleko velkého hotelu a nutno dodat, že na ostrově vaří i dobré pivo. Ušli jsme něco mezi 12 až 14 kilometry a některé úseky lze označit za obtížnější. To ostatní necháme fotkám.