Mezi středočeskou plackou a rovinou Vysočiny aneb Čáslavsko, Kutná Hora a Golčův Jeníkov

O posledním víkendu památek jsem vyrazil již tradičně, protože potřetí, do kdysi královské Čáslavi. A rovněž již tradičně – protože také potřetí - mě doprovázel kamarád Milan, který si tentokrát hodlal zejména rozšířit vzdělání v oboru Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Na naši výpravu jsem se velmi těšil, protože památky románského původu u nás na severu Moravy moc k mání nejsou a ani gotických věžových tvrzí se tu zrovna neurodilo. Vzhledem k tomu, že normální člověk občas (cca 71,5 % dní v týdnu) chodí do pracovního procesu (pravda, někteří nemusí, ale o to vyšší pak zase berou sociální dávky nebo senátorský plat), vyrážíme autem až v pátek odpoledne. Navíc se nedá moc spěchat, protože hlídky našich milých pomahačů a chráničů potkáváme skutečně "na každom kílometri". Cestou registrujeme městečko Dašice, které nevypadá vůbec špatně, takže se tam si cestou zpátky stavíme. Krátkou zastávku podnikneme jen těsně před Čáslaví, abychom ve Zbyslavi provedli kontrolu dokončovacích prací na zalomeném schodišti před kostelem Nejsvětější Trojice (loni to bylo ještě pod lešením). Už je hotovo, ale úplné nadšení to v nás nevyvolává. A samotný kostel stejně chátrá vesele dál.

Hned po příjezdu do Čáslavi a následném ubytování jdeme do sedel, neb slunce už nevisí nahoře tak dlouho, jako třeba v červenci. Vyrážíme do městečka Golčův Jeníkov, které se proslavilo zejména tím, že je rodištěm, již zřejmě věčné, světové rekordmanky Jarmily Kratochvílové (její rodný domek jsme ovšem neobjevili). Takže po zbytečně moc frekventované silnici č. 38 (spěchali jsme, tak jsme to po ní chtěli urychlit - ale bylo to tam opravdu dost o držku) pílíme k našemu cíli. Ujedeme asi 14 km a rázem jsme se přesunuli ze "skoroplacky" kolem Čáslavi do výšin Českomoravské vrchoviny (tedy jen papírově, ráz krajiny se totiž nijak nezměnil...).

Golčův Jeníkov (cca 2.600 obyvatel) má co nabídnout i příznivcům památek a vděčí za to zejména štědrému císařskému generálovi jménem Martin Maxmilián z Goltze, který zde v polovině 17. stol. postavil např. i jednu z posledních věžovitých tvrzí na našem území. Ta dnes, stejně jako město, nese jeho jméno – Goltzova. Pozornost zaslouží např. "dvojzámkový" komplex, kde byla původní továrna zv. Tabačka, kterou dnes známe pod názvem Philip Morris Kutná Hora, a židovský hřbitov. O tom jsem nevěděl, nasměrovali nás tam až velmi ochotní místní, a zaskočil nás asi 3 m vysokou ohradní zdí a uzamčeným vstupem. Na zeď jsem se kvůli fotkám nakonec vydrápal, a protože mi z hřbitovní strany byl příznivě nakloněný přítel strom, tak jsem se prošel i mezi náhrobky (současně jsem tímto výkonem znovu odhalil svou špatnou fyzickou kondici, a proto jsem si raději hned dal cigárko a pivko, abych z tohoto důvodu nepodlehl depresím). Zde je třeba zmínit, že jsme ochutnali pro našince v té době vzácná až neznámá piva, tedy Chotěboř a Rebel. Bylo by to zde takřka dokonalé, nebýt blížící se svatomariánské pouti, kterou zatím signalizovala jen spousta kolotočových atrakcí a odpudivý řev Michala Davida z reproduktorů, umístěných po celém náměstí. A tak raději rychle pryč.

Cestou jsme ještě navštívili obec Okřesaneč (zajímavý hřbitovní kostelík), Tupadly (zde jsme se na zámeckém nádvoří poprvé - a rozhodně ne naposledy - setkali se stádem nevzhledných - sociálně zesláblých - osob různých barev pokožky, a sympatickým hejnem koťátek) a Žáky (goticko-renesanční tvrz). Vzhledem k tomu, že můj zaměstnavatel bojuje v současné době s památkáři kvůli výměně oken na paneláku, vzdáleném asi 500 m od silnice kolem velkolosinské papírny, mě fascinoval fakt, že na kamenné tvrzi byla použita plastová okna bílé barvy (fuj !!!) a památkáři povolili i stržení poloviny původní ohradní zdi z důvodu vybudování nové přístupové komunikace. Holt jiný kraj, jiný mrav ...

Večer trávíme tradičně v naší - z loňska velmi oblíbené - čáslavské hospůdce, kde nám milý personál (přeloženo do češtiny: moc pěkný holky) nosí kvasničák a hruštičky. V noci pak ještě uděláme pár fotek města, zaměříme se i na zajímavou sochu před jedním z místních paneláků (následný spor o tom, jestli ta žena vykonává potřebu nebo startuje k běhu, jsme ještě pořád neukončili ...)

V sobotu ráno se nám pak sice vstává o něco tížeji, ale panák meruňkovice, kterou jsem vzal do cestovní lékárničky, spolehlivě pomáhá. Hlavním programem dne je Kutná Hora s jedinou předzastávkou. A tak za mírného chladu a oparu putujeme přes Močovice a Kluky k obci Malešov. Zde se má nacházet chátrající a volně přístupná, původně gotická, tvrz. Od doby umístění této informace na net se však mnohé změnilo, dnes je již tvrz obývána a hlavně je obklopena snad 3 m vysokou dřevěnou ohradou. Po objíždění okolí a radě domorodců pořídím alespoň pár snímků přes plot areálu místní čističky.

Prohlídku památek Kutné Hory zahájíme kostelem Nejsvětější Trojice, který se nachází v lesích nad obcí Vrchlice, dnešním kutnohorským předměstím. Jedná se o významnou stavbu václavské gotiky po rekonstrukci z konce 19. stol. Klenba trojlodí si zachovala původní ráz z doby Václava IV. a její žebra vyrůstají přímo ze štíhlých válcových pilířů. Uvnitř kostela je významné pozdně gotické pastoforium, ostatní zařízení (tedy skoro žádné) je barokní nebo novogotické (hlavní oltář). Celkem hodně se nám tam líbilo, využil jsem i nabídku zdejší "kustodky" a vylezl si na kostelní věž bez zvonů.

A potom nás již čekal toužebně očekávaný vrchol našeho snažení i celého prodlouženého víkendu …

(psáno v září 2010)