Mohyla M. R. Štefánika (Bradlo), Lázně Piešťany a Větrný mlýn Kuželov

6. července  2015*  jsme  vyrazili do Karpat. Středobodem  jednodenního výletu byla  návštěva  Čachtického hradu, ale  program obsahoval   i další  velmi zajímavá místa.

Bílé Karpaty  (655 km2) se nachází  na území Česka (88%) i Slovenska. Hřeben pohoří se táhne v délce asi 80 km podél státní hranice od Lyského průsmyku  až po Strážnici. U nás se Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty rozkládá na území okresů  Hodonín, Zlín a  Uherské Hradiště (tedy regionech Slovácko a Valašsko), na Slovensku zasahuje do Myjavské pahorkatiny, Trenčianského kraje, Kopanic a Záhoří. Nejvyšším vrcholem pohoří je  Velká Javořina (970 m.n.m.), tyčící se na   pomezí Česka a Slovenska.

Startovali jsme z Brna. V Hodoníně  jsme přejeli  největší moravskou řeku a zároveň Československou hranici. Profrčeli jsme Myjavskou pahorkatinou až do Brezové pod  Bradlom. Městečko  z JV  ohraničuje severní část Malých Karpat. Průvodce ve smrtících +37 stupních ve stínu zrušil plánovanou pěší túru po tzv. Štefánikově magistrále k mohyle, nacházející se  na Bradle (543 m. n. m.), na vrcholku  nejvyšší  hory Myjavské vrchoviny. Účastníky zájezdu totiž byli z  většiny zdatní důchodci. Dostavník nás tedy pohodlně   vyvezl až těsně pod hrobku generála PhDr.  Milana Rastislava Štefánika, prvního ministra války, významného  zakladatele Československého státu a také cestovatele,  hvězdáře, učence, meteorologa a pilota…

Masív  Bradla, nacházející se nad Brezovou pod  Bradlom a Košariskámi, tvoří  v okolí dominantní krajinný prvek. Na informační tabuli naučného chodníku bylo  naspáno, že objekt mohyly, díla  umělce Dušana Jurkoviče, umístěný na vrcholu Bradla, materiálně i kompozičně představuje vrcholný standard evropské monumentální architektonické tvorby.  Dodala bych  jednoduše, že  obrovská  mohyla (95,5 m na délku, 65,5 m na šířku)  nenásilně zapadá  do  okolní krajiny, protože je postavena z travertinových kvádrů. Mohylu tvoří  dvě kaskádovitá podlaží navzájem pospojována schodišti. Na vrcholu centrální části díla je umístěna  hrobka. Čtyři obelisky, tyčící se na  každém rohu stavby,  mají výšku 12,5m. Mohyla  byla postavená  v roce 1928. V roce  2009 byla tato národní kulturní památka zapsána do seznamu Evropského kulturního dědictví. Naskytly  se nám odtud  rozmanité výhledy do všech světových stran - především na Malé Karpaty s nejvyšší horou Záruby 767 m.n.m., dále na  oblast Záhorie, Čachtický hrad, hrad Branč, Bílé Karpaty a jejich vrcholek – Velkou Javořinu, zvlněnou Myjavskou pahorkatinu, či Povážský Inovec…

Tropická teplota nás brzy vyhnala do stínu přilehlého lesa, kde jsme skousli  řízek  a potom sjeli do  Košarisek („prostredí kopaničiarskeho kraja“), do rodné vsi M. R. Štefánika. Zhlédli jsme  jeho dům (bývalou evangelickou faru, nyní národní  muzeum), nacházející se vedle kostela a hřbitova. 

 

M.R. Štefánik se narodil 21.7.1880. Pocházel  z 12 dětí. Syn evangelického faráře vyrůstal v chudých poměrech, ale  nechybělo mu vzdělávání. Ke studiu na střední škole potřeboval maďarštinu,  připravoval se na ni  od 9 let v Šamoríně. Střední školu započal v Bratislavě (tehd. Prešpurku) a pokračoval v Maďarsku. V Praze působil v národovědeckém  spolku Detvan a   začal zde  studovat VUT. Techniky však  zanechal a vrhl se na astronomii, kterou dokončil v roce 1904. Ve vědecké kariéře doktor filosofie pokračoval v Paříži. Spolupracoval s nejslavnějším fr. astronomem P. Janssenem. Za  astronomií  zcestoval celý  svět (navštívil  švýcarský  Mont Blanc, za hvězdami jel i do Španělska,  Ruska, či do Střední Asie, Brazílie, Afriky, na Tahiti… atd.).  Publikoval vědecké práce.

V období 1 sv. války působil jako vojenský pilot.

Štefánik byl uveden do nejvyšší francouzské společnosti,  kde se seznámil  s Masarykem, Benešem a dalšími.  Byla vytvořena  Československá národní rada, orgán zahraničního odboje. Ve  Francii vznikla  i  Česko-Slovenská armáda. Společně s Masarykem a Benešem se  Štefánik zasloužil o zrod prvního státu Čechů a Slováků.

 

Ministr války Československa dle oficiální verze  tragicky  zahynul při letecké havárii (v Ivanke  pri Dunaji, nedaleko Bratislavy)  4.5.1919 ve věku nedožitých 39 let, cestou domů  z  Itálie. Pohřeb se konal  v Košariskách. Devět roků  po jeho  smrti bylo  tělo přeneseno na vrchol  Bradla.

 

Pokračovali jsme průsmykem mezi Bílými a Malými Karpaty. Projeli  jsme  7km kopaničářskou obcí  Prášník,  kde  se mísily  dobové chalupy s luxusními  stavbami městských zbohatlíků. Dostávali jsme se do  povážského údolí. Ve vesnici Vrbové jsme   viděli rodný dům Mórice Beňovského, dobrodruha, cestovatele, objevitele, výzkumníka a prvního krále sjednoceného Madagaskaru. Seniorové při popisu dotyčného pokyvovali, já vůbec netušila, o koho jde.

 Následovaly Piešťany – největší a nejvyhledávanější slovenské lázně, známé po celém světě. Vyvěrá zde několik pramenů s vysokým obsahem minerálních látek. Přírodními léčivými zdroji těchto významných  lázní jsou sádro-sirná termální voda s teplotou 67-69 °C  a léčivé sirné bahno. Produkty, ze kterých se speciální technologií připravuje bahno pro balneologické využití,  jsou  usazeniny vznikající ve Váhu v místě, kde vyvěrají termální minerální vody. Léčba jak  minerální vodou  (koupele  a pitná kúra), tak bahenními zábaly, je zaměřená na  nervová onemocnění a choroby pohybového aparátu (kostí, kloubů, svalů).  

První zmínka existenci několika osad v tomto místě pochází z roku 1113, o léčivých pramenech se zmínilo kolem  16. stol. a  lázeňská léčba  zde započala  v pol. 19. stol.   O největší rozvoj lázní se  zasloužila rodina Winterů. Piešťany navštívil např. císař František Josef či Beethoven.

 Prošli jsme  městem a poté se přemístili se do jeho  lázeňské části, nacházející se na ostrůvku, který lemuje řeka  Váh a z druhé strany její slepé rameno. Vstoupili jsme  do   překrásně upraveného  areálu. Byla to  pastva pro oči. Měli jsme možnost ochutnat „pitnou kúru“ (sirnou teplou termální vodu) … Brrrrrrr, to byl smrad… Honem jsem ten zázrak zapila v nedaleké restauraci chlazeným pivem. Jako nášup k „obedovému menu“ -  zelňačce a   výborným haluškám s brynzou -  číšnice donesla  studené podmáslí, následoval dezert (meloun) a děj se vůle.... Této  poměrně vražedné kombinaci nepřispěla ani  tropická vedra, ani  kodrcání se busem na Čachtický hrad.

Tip na oběd v Piešťanech: Reštaurácia  Centrál (těsně  za lázněmi) – obedové menu pod 4€

Určitě je lepší se najíst mimo lázeňský komplex, ceny jsou ve městě příznivější.

 

O životě  hraběnky  Alžběty Báthoryové je napsáno  zde.

Zpět do vlasti jsme to vzali přes  Myjavu. Předposlední zastávku jsme  udělali na severním svahu hlavního hřebene Bílých Karpat - v horňácké oblasti Moravského Slovácka - v Kuželově. Na kopci nad  vesnicí stojí významná technická památka – větrný mlýn holandského typu z roku 1842.  Později bylo ke mlýnu přistavěno stavení pro rodinu mlynáře (která do té doby  žila ve spodním patře mlýna). V roce 1946  činnost mlýna skončila. V roce 1973 byl mlýn  převeden do správy Technického muzea v Brně. Po rekonstrukcích byl znovu (už jako muzejní exponát) uveden  do provozu. Od  roku 1977 byl památkově chráněný mlýn  zpřístupněn veřejnosti. Protože jsme trochu pozměnili program zájezdu a zpozdili  se o několik hodin,   místní paní  průvodkyně  vzdala  čekání. Místo  prohlídky expozice horňáckého  hospodaření a ukázkového provozu mlýna  jsme jen strčili nosy mezi šprušle  plotu a na pěknou kamennou konstrukci, nesoucí střechu se šindelovou krytinou, mrkli alespoň  zvenčí.

Pohotový průvodce zájezdu nelenil a  jako náplastku nabídl (nad rámec plánovaného programu) zastávku v Osrožské  Nové Vsi ve vinotéce. Nikdo z ucaprtaných neprojevil nesouhlas  a  tak jsme cestovatelsky  bohatý den zakončili lahodným vínem.

 

 6. července  2015* = 600 let  po úmrtí  mistra Jana  Husa

 

 http://www.cebus.cz/