Moje druhá návštěva města Roudnice nad Labem a jejích dalších památek

Moje druhá návštěva města Roudnice nad Labem a jejích dalších památek…

Minulý týden jsem navštívila město Roudnice a vydala se za jejími památkami ale všechno jsem si nestihla prohlédnout a tak jsem se vydala včera znovu na další prohlídku tohoto jednoho z nejstarších českých měst…. města, které leží pod úpatím Hory Říp, města, které bylo přes 300 let v držení jednoho z předních šlechtických rodů a to rodu Lobkowiczů …

Posledně jsem skončila svoji prohlídku Karlovým náměstím, i když ne zcela vše jsem si na něm prohlédla.

Ale začnu po pořádku. Přijela jsem z Teplic s přestupem v Ústí nad Labem, kde jsem čekala asi okolo 20 minut na další vlak do Roudnice a tak jsem si čas vyplnila rozhlížením se po okolí nově zrekonstruovaného nádraží, prohlédla nově opravený a zvětšený zámeček Větruši, který se vyjímal na protějším vrchu po pravé straně a z druhé strany vlevo zas za mostem Eduarda Beneše se tyčila Mariánská skála. Mariánský most, pojmenovaný po této skále v oparu za mostem E.Beneše vidět nebyl – v té mlze zanikal….Přímo proti mně přes řeku dýmilo pár komínů, což vytvářelo s protékající a na jednom místě se čeřící řekou a ještě k tomu v mlze zajímavý kontrast.

Vlak za chvíli dorazil, já do něj nasedla a za necelou půlhodinku jsem již byla v Roudnici. Podešla jsem most, který pocházel z r.1910 a který byl vystavěn na místě starého mostu z r.1338, který zničili za třicetileté války Švédové. Jinak by to byl třetí nejstarší most v Čechách, kdyby nepodlehl tehdy své zkáze…. Na konci tohoto mostu již ale směrem k městu byly zasazeny pamětní desky v bývalém domku pro výběrčí poplatků. Naproti tomuto domku na druhé straně stojí socha Čechie a českého lva, kteří symbolizují tehdejší postavení města Roudnice na národnostní česko-německé hranici.

Nu a já jsem zamířila k Informačnímu centru, abych si zjistila bližší informace o dalších památkách, které jsem ještě hodlala navštívit. Ukazatel u mostu mě navigoval kterým směrem se mám vydat a tak jsem zamířila ke Karlovu náměstí, kde stál v čele vedle Radnice žlutý dům, v němž Informační centrum sídlilo. Dostala jsem ochotně různá poučení i s letáky, zakoupila si magnetku a pokračovala za prvním místem a to Kratochvílovou rozhlednou. Ukazatel mě nenechal na pochybách, neboť hned před vchodem mě navigoval kudy se mám ubírat……

A tak jsem vkročila hned vedle vchodu Informačního centra do podloubí domu, mírným stoupáním jsem vešla na dvorek mezi domy náměstí a znovu vkročila do dalšího podloubí a vyšla již ven do krásně ozeleněné ulice. A teď „babo“raď kudy dál - ukazatel jsem hned neviděla ale asi intuice mě řekla, že se mám dát vlevo a taky mě navigovala správně, neboť jsem již viděla směrovku, po které se mám dát mezi domy k rozhledně….a tak jsem k ní vykročila. Cesta vedla napřed mírným stoupáním mezi domy, posléze se začaly ukazovat břízky a mezi nimi vedla cestička středem a já již v dáli viděla probleskovat mezi stromy něco kamenného…. Rozhledna není nijak vysoko, za chvíli jsem se k ní přiblížila. Je obklopená kolem dokola parkem, který jsem ale neprošla, protože a to se dozvíte později proč….

Ale o rozhledně…. Je to moderní funkcionalistická architektura z r.1934, její výstavbu tehdy financovala podřipská rolnická záložna. Projektantem této stavby byl pražský architekt Otakar Štěpánek. Na rozhledně je umístěna dosti velká pamětní deska, připomínající přední osobnost na Podřipsku v 19.století a to statkáře Václava Kratochvíla. Rozhledna je na 6-ti pilířích, okolo kterých se vine schodiště.

Já, když jsem stanula již u rozhledny, jsem najednou zjistila že nejsem sama, že za mnou jde o kus dál chlap jak hora, mladý, něco držel v ruce… a najednou ve mně byla malá dušička….v tom momentě mě hlavou prošly všechny ti vrahouni, kteří se vydávali za svými obětmi do odlehlých koutů a byli postupem času sice odhaleni ale co by mě to bylo platné, když bych tu někde „eksla“? Dokonce mě v mysli vyvstanul i Mrázek, známá to kdysi osobnost, který řádil na mostecku a zavraždil několik žen a který byl svého času mýtem ale skutečným a už jsem se viděla, že tu asi někde zůstanu zakuchnutá nebo zastřelená v hájku a skončím svůj ještě pro mě nadějný život, byť již v pokročilém věku…. No, nepřejte si poznat ten můj vnitřní děs a tak jsem obešla rozhlednu, ke které byl vchod zezadu a pomalu vystoupávala výš a výš a uši napnuté jak radary, jestli se za mnou dotyčný vydává…. Nic jsem ale neslyšela a tak jsem ač napjatá dostoupala až na vyhlídkovou terasu a začala se kochat rozhledy z vrcholu, které mě výhledy nabízely. Výhled z rozhledny byl jen jedním směrem a to k městu. Vzadu byl výhled zarostlý stromy….. Napřed mě upoutal zámek, poté věže kostela Narození P.Marie, její zvonice, taktéž se v zeleni ukazovala částečně věž městské Hlásky, i část města z jiné strany a v dáli se také zjevovala v oparu hora Říp. Mezi mým pozorováním jsem samozřejmě stačila stále napínat uši a poslouchat dění zvenku i v patách rozhledny a nakoukla i dolů po schodech,jestli tam v úpatí schodiště na mě nečíhá onen chodec…., nic jsem ale neslyšela. Když jsem se dost vynadívala a nafotila co lahodilo mému oku, tak jsem musela ač s bázní v duši sestoupat zase dolů a jak už jsem vyšla z rozhledny, najednou jsem ho viděla sedět na lavičce u rozhledny, v ruce mobil a já kvapem rychle prošla asi na 5 metrů od něj a pospíchala dolů……cestou jsem se ještě ohlédla, zda mě nenásleduje ale nic se nedělo. Takže prohlídku parku, který se nacházel okolo rozhledny jsem vynechala, přece se nebudu jen tak vydávat do nebezpečí…….. No, již dopředu se omlouvám tomutu člověku, pokud by se mu náhodou dostaly tyto řádky ke čtení, že jsem ho podezřívala z hrůzné činnosti…ale kdoví? Dnes je doba, kdy si člověk svým životem není jist a tresty za násilné činy pro násilníka jsou tak minimální, že si nakonec odsedí polovinu a pro dobré chování je pak propuštěn domů…

A tak jsem Vám jistě svým zážitkem okořenila čtení tohoto článku, což je taky účel, neboť někdy historická data o památkách, které člověk navštíví jsou někdy i pro někoho nudná ale i přesto si myslím, že je nutné je znát, neboť je to kus historie naší země…..

A tak abych se dostala k pokračování mého výletu, sešla jsem dolů od rozhledny a dala se ulicí, ze které jsem na ni vystoupala opačnou stranou a došla k budově, která mě již z dálky dávala tušit, že je to zámecký špýchar, který tu někde v těchto místech měl být. Ano, nemýlila jsem se podle nápisu na něm… a sochou Jana Nepomuckého před ním. Zámecký špýchar pochází ze 17.století a nachází se jihovýchodně od zámku. Je to dochovaná hospodářská stavba ve 3.podlažích, která je občas přístupná návštěvníkům a krásně udržovaná. Před špýcharem se nachází socha sv.Jana Nepomuckého z r.1721 jako připomínka morových epidemií.

Dále jsem pokračovala přejitím ulice a došla jsem k boční straně bývalé jízdárny zámku, nyní galerie, která byla bohužel v tento den z technických důvodů uzavřena, což mě mrzelo, neboť jsem chtěla navštívit výstavu obrazů, kterou zde měli mimo jiné umělce Antonín Slavíček, Jan Zrzavý, Emil Filla a Václav Špála. Škoda….a tak jsem si prohlédla aspoň okolí galerie, kde se nacházel bývalý Kapucínský klášter s kostelem sv.Václava, bohužel všechno za uzavřenými a neprůchozími vraty. Tak jsem si místo aspoň nafotila, zavzpomínala na tehdejší dobu, jak tu kdysi žili mniši, podumala a šla podél zámecké zdi, za níž na mě vykukovala věž zámku a část budovy dál směrem ke Karlovu náměstí.

Já jsem se vlastně ani nezmínila o zámku, který vybudovali Lobkowiczové, což jsem sice už napsala ale něco blíže k němu…..

Zámek stojí na skalnatém ostrohu nad řekou Labe zdaleka viditelný při cestě vlakem na Prahu, pod kterým vede železniční trať. Na místě, kde stojí nyní zámek, stával kdysi ve 12.století hrad, který byl koncem 17.století celý zbořen a na jeho místě postaven již výstavní zámek o třech křídlech. Ten v 18.století vyhořel ale znovu byl obnoven. Ve 2.světové válce tu byla německá armáda, po ní zas v zámku sídlila armáda naše. V 90 letech 20.století byl zámek navrácen Lobkowiczům ale pro veřejnost je otevřen jen minimálně, neboť když jsem byla posledně na zámku v Nelahozevsi, tak se o tomto zámku zde v Roudnici průvodce zmiňoval a informoval, že zde není nic k prohlídce, jen krásné kazetové stropy ale v letních měsících se zde občas pořádají výstavy, tudíž pak je zámek otevřen veřejnosti. V den, kdy jsem tu byla já, byl sice také otevřen ale stropy, které bych viděla bez různého zařízení pokojů mě nijak neimponovaly, a výstava čehosi též ne, abych tuto prohlídku uskutečnila.

Nu a tak jsem se vydala ke Karlově náměstí, kde se mě již z dálky zjevoval sloup se sv.Vavřincem, dále jsem měla krásný výhled na městskou Hlásku, na které jsem také nebyla, neboť je otevřena jen o víkendech a já návštěvu Roudnice uskutečnila ve všedních dnech….Střed náměstí jsem obešla, byly tam znázorněny na velké kamenné desce významné památky města Roudnice, dále pak se nacházela kamenná kašna - kdo ji zhotovil se mě nepodařilo zjistit. Z náměstí byl vidět rohový dům s pamětní deskou na ruského legionáře Jindřicha Varhana, němci popraveného za činnost v podzemí a v brannosti českého lidu v r.1942, který v tomto domě žil a byl zatčen.

Karlovo náměstí jsem si prohlédla a vydala se ještě k Husovu náměstí, které na Karlovo navazovalo. Začalo se ale pořádně mračit a tak jsem měla obavy, zda mě neprožene pořádný liják a tak jsem sem tam pokukovala po obloze, která nevěstila nic dobrého….. Zašla jsem až k restauraci u Hlásky, na oběd jsem nepomýšlela, i když mě zvala k posezení, neboť jsem tam již byla na její terase s přítelkyní před pár dny a moc se mi tam líbilo ale já hlad neměla a zásoby k zakousnutí jsem měla sebou….Hláska v rohu vykukovala, pohled na ni byl pro mě moc úchvatný a tak jsem jej zvěčnila. Nebe se prosvětlilo, takže to nevypadalo na spršku a tak jsem se vydala do druhého rohu, kde jsem zas viděla věže kostela Narození P.Marie a taktéž zvonici, která stála opodál a po schodech, které vedly směrem k ní blíž jsem trochu sestoupala a udělala si další záběry……Obrátila jsem se zpět k náměstí, které se pyšnilo v tomto rohu malovanými, nízkými a historickými domy a pokračovala dál k pomníku Mistra Jana Husy, naproti výstavní budově pošty. Ještě jsem si znovu nafotila náměstí z tohoto opačného pohledu a pomalu se vydala cestou k nádraží. Do jednoho průjezdu jsem nakoukla a ejhle….viděla jsem věž Hlásky zase z jiného úhlu a tak jsem nemeškala a zašla se podívat, byl to dvorek sice neupravený-sem tam kupa smetí ale pohled na Hlásku byl pro mě zas jiný a tak jsem „cvakla“ a Hlásku si zvěčnila. Cestou jsem ještě dál pokoukávala po okolních obchodech, lákavá tabule s levnými cenami jak zeleniny tak ovoce mě vlákala do svého dalšího průjezdu, kde byla na konci prodejna. A já si nakoupila ještě různé ovoce a zeleninu a tentokrát již obtížená docela dost těžkou váhou jsem se už vydala k nádraží, ač jsem chtěla ještě navštívit řipské muzeum……ale s touhle zátěží bych si už netroufla. Takže zas až někdy příště, až se ve mně uloží všechny ty památky, které jsem viděla a já, jak se znám, sem určitě podniknu další cestu znovu navštívit to, co jsem tentokrát nestihla a v čem mám ještě manko…….