Moldavská Holubinka a český život v ní

Vesnička Holubinka - moldavsky Huluboaia či Goluboje - leží v Moldávii, asi 25 km SSV od okresního města Cahul, tedy přibližně 15 km od rumunské hranice, v jižní části země. Do roku 1912 se nazývala Novohrad. Zajímavá je tím, že zde žije česká menšina.

Holubinku založilo v 80. letech 19. století 153 Čechů, kteří sem přišli z jihoukrajinského Čechohradu, kam připutovali z různých koutů Čech, např. z České Třebové nebo Žamberka. Protože na Ukrajině byl nedostatek půdy k osazení, přemístili se migranti v čele s rolníkem Josefem Koštou a učitelem Horákem do Besarábie a založili zde osadu Novohrad.

V roce 1912 se obec přejmenovala na Holuboje (znamemá to holubice, či modré). Na vesnici v průběhu historie působily různé vlivy, neboť Moldávie byla nejprve po 1. světové válce připojena k Rumunsku a během 2. světové války roku zase v roce 1941 k Sovětskému svazu. Až v roce 1934 tu úřady z Bukurešti povolily otevřít českou školu. Za Sovětského svazu se obec rozvíjela, po osamostatnění Moldavska však nastal úpadek. Obec dnes tvoří centrum českých krajanů vMoldávii. Ve vesnici, která čítá zhruba 800 obyvatel, má česká komunita své respektované místo. Kromě Moldavanů a Čechů zde žijí komunity Ukrajinců, Bulharů, Rusů a Gagauzů. Čeští krajané a jejich potomci jsou na svůj původ velmi hrdí a vřele vítají každého „živého Čecha", který překročí jejich práh (a pak se tím také patřičně chlubí).

Většina obyvatel žije z vlastní zemědělské činnosti, pěstuje se tu hlavně kukuřice. Ale snad každý tu má i svůj vinohrad a na své víno jsou místní hrdí. A mají být na co hrdí...

Od roku 2004 je ve vesnici zaregistrován český spolek Novograd, předsedou je Ivan Lauda. Tento spolek má více jak 120 členů. Ve škole funguje Kroužek českého jazyka Novohrádek, během léta sem přijíždí studenti z České republiky, kteří zde učí češtinu. Ve vesnici je i hudební škola (samostatný domek), kde se schází pod vedením ředitele Iriněviče krajanská dechová hudba.

Spíš než auto tu potkáte koníka s povozem, večer se přes náves vracejí krávy z pastvy a potok je plný hus. I díky tomu se ale v Holuboje udržely zvyky, které v Čechách vymizely už v 19. století. Např. stínání kohouta o posvícení.