Moravskoslezské Beskydy

Večer si opět dáváme večeři v našem pensionu.

Dnes pojedu na výlet sám. Holky nechám doma odpočívat. Zaprvé má být velké teplo a Sendy by to špatně nesla. Zadruhé mám v plánu ujít zhruba 22km, což je dost. Vyrážím hned po vydatné snídani. Tentokráte jedu autem do 25km vzdálené „Komorní Lhotky“. Objíždím „Jablůnkov“ po obchvatu, míjím „Hrádek“ a pak to přijde. Kolona a pořád stojí. Popojíždíme po 500metrech až do „Oldřichovic“. Do Komorní Lhotky tak přijíždím až po 90ti minutách – třicetiminutová cesta se tak protáhla na trojnásobek.

Auto nechávám na náměstíčku a po žluté mířím nahoru k turistické chatě „Prašivá“. Zpočátku vede mé kroky asfaltka, míjím hřbitov s kostelíkem a na rozcestí „Komorní Lhotka – Sauna“ zahýbám po žluté mírně vlevo. Cesta se zužuje, míjím několik usedlostí a pak už se cesta vnořuje do lesa a přechází v kamenitou, dobře schůdnou lesní cestu. Stále mírně stoupám až k samotné chatě.

Na „Prašivé“ kupuji TZ 48 - Prašivá a dávám si malé pivko. Rozhledna je bohužel kvůli havarijnímu stavu uzavřena. K4T nemá bohužel na její opravu finance. Nedaleko chaty je nově opravený, dřevený kostelík sv. Antonína.
Zahýbám na červenou značku a lesem prudce stoupám až k vrcholu „Prašivá“. Zde je postaven vysilač, bohužel bez rozhledné plošiny. Znovu stoupám – nyní již mírněji k vrcholu „Čepel“. Odtud seběhnu na rozcestí „Kotář“. Odtud je to na samotnou chatu „Na Kotáři“ slabý kilometr cesty.

„Na Kotáři“ kupuji TZ 94 – Na Kotáři a také zjišťuji velmi nepříjemnou věc. Otevřel se mi camellbag s vodou v batohu a skoro celý jeho obsah se vylil dovnitř. Rychle vytahuji všechny věci. Voda naštěstí nic nepoškodila. Batoh a bundu dám sušit na slunce. Já si k sušení dávám pivko, aby mi to lépe utíkalo, pokecám s ostatními návštěvníky a vyfotím pár fotek.

Naštěstí je batoh za necelou hodinu poměrně suchý. Proto vše zase sbalím a po červené vyrážím dále. Prudkým stoupáním zdolám vrch „Lípí“ a příjemnou lesní pěšinou za chvíli dorážím k horské chatě „Ropička“. Ta je bohužel v rekonstrukci a tak nemám kde koupit TZ 93 – Ropička. Rychle proto seběhnu k rozcestí „Ropičník“, odtud si udělám prudkou odbočku k „památníku tolerančního patentu“ Je odtud opět krásný výhled. Vrátím se neznačenou cestou, abych nemusel absolvovat prudký sestup, a zanedlouho se opět napojím na zelenou, která mě dovede k rozcestí „Komorní Lhotka – Odnoha“, kde odbočím na modrou a po pár minutách jsem u auta.

Cesta autem zpět probíhá hrozně. Tam, kde jsem ráno projel je uzavírka. Otáčím se a po značené objížďce mířím směr Jablůnkov. Naneštěstí se rozhodnu si cestu zkrátit přes „Milíkov“. Cestu bych si zkrátil a nemusel bych se motat mezi kamiony. Proč naneštěstí? Cesta Milíkovem je také uzavřena, bohužel to není nikde značené. Takže se v milíkově otáčím a jedu zpět. Zbytečně jsem si zajel 15km, ale kdo to mohl vědět.

Domů dorážím po skoro dvou hodinách bloudění a nadávání. Nechápu, kdo vymyslel uzavřít všechny cesty najednou. Naštěstí si náladu spravím výbornou večeří.

Dnes vstáváme déle, snídani máme na osmou hodinu. Opět smažená vejce, tentokrát se šunkou a sýrem. Dnes máme v plánu jet do nedalekého Jablůnkova. Zde necháme auto a autobusem přejedeme do Mostů, odkud se přes „Gírovou“ vrátíme zpět do Jablůnkova.

Auto necháváme na parkovišti před Lidlem. V IC kupujeme TZ 1131 – Jablůnkov. Odtud je to co by kamenem dohodil k autobusovému nádraží. Náš autobus odjíždí v 9:05, nastupuje zde vcelku dost lidí. Řidič ani nic nenamítá proti Sendyně bez košíků. Vyrážíme na čas. Po 10ti minutách jízdy autobus prudce brzdí – silnice je uzavřena, všude hasiči. Dál nás nepustí, prý u silnice při stavbě porušili plynovod a do oblasti se nesmí vjíždět. Nikdo neví, kdy bude závada opravena. Pěšky nás ale prý psutí.

Chvíli se tedy rozhodujeme, pak raději než čekat míříme směr Mosty. Na náměstí odkud jsme původně chtěli vyrazit je to 4km. Procházíme Mosty, je to maličké, podél silnice roztáhlé městečko. Cestu lemují tu hezčí, tu ošklivější baráčky. Po zhruba 40tii minutách dorážíme do „centra“. Je tu však jen Kostelík, tři hospody a infocentrum. Odtud již podle plánu vyrážíme po červené turistické značce na „Gírovou“.

Cesta vede okolo restaurace „Beskyd“ ta vypadá dost otřesně, nedal bych si tu ani limonádu. Stoupáme vesničkou k „Největšímu roubenému hotelu GRUŇ“. Podcházíme obchvat „Mostů“ a dále cesta vede po sjezdovce s nyní opuštěným snowparkem. Míjíme lanové městečko i bobovou dráhu. Výstup je dost náročný. Vede po příkré sjezdovce, navíc je vedro a slunce praží. Naštěstí se za asi 1km noří konečně do lesa, míjíme horský hotel „Studniční“ a stále po červené pokračujeme dál. Proběhneme jakousi osadou a za chvíli narazíme na to, čeho jsme se obávali. Po velkých deštích na jaře se v okolí Mostů objevili četné a rozsáhlé sesuvy půdy. Vypadá to opravdu hrozivě, polámané stromy, sesutá půda propadlá desítky metrů hluboko. Naštěstí je naše červená odkloněna a vyznačena jinou, schůdnou trasou.

Zdárně dorážíme na turistickou chatu „Gírová“. Zde kupuji TZ 386 – Gírová a piju nejdražší nealkoholické pivo – lahvového radegasta za 40,-. Z Gírové jdu stejnou cestou a po chvíli odbočím na zelenou značku. Odtud již vede cesta celou dobu po asfaltu. Vytrvale a příkře klesneme k chatě „Polanka“. Odtud po 6ti km na rozpáleném asfaltu dorazíme zpět k autu do Jablůnkova. Cestou dolu míjíme jen jednu lesní kapličku a nevyužívaný amfiteátr v Jablůnkově.

V pensionu si dáme opět výbornou večeři a jdeme spát.

Dnes musíme odjíždět – bohužel, klidně bych tu ještě týden zůstal. Dáváme si poslední snídani, potom sbalíme věci, naházíme bágly do auta a v 9hodin vyrážíme.

V plánu máme navštívit nejtypičtější místa Beskyd – Pustevny, sochu Radegasta a Radhošť. Do Trojanovic je to z Jablůnkova necelých 60km. Auto necháváme na parkovišti pod lanovkou na „Pustevny“. Parkovné je 50kč. K lanovce je to asi 400metrů, jezdí každou hodinu. Lístek nahoru stojí 50kč, zpáteční pak 90kč.

Lanovka je sedačková (162 sedaček pro 2 osoby). Nástupní stanice je v 620 m.n.m, výstupní pak v 1020 m.n.m. Lanovka tak na 1600metrech překonává 400metrové převýšení. Jízda trvá přibližně 20minut. Ihned za výstupem z lanovky je půjčovna koloběžek. Za 90kč můžete na vypůjčené koloběžce sjet dolů k hotelu Ráztoka. My nikam nejedeme, ale vyrážíme po modré značce z Pusteven k soše Radegasta. V samotných Pustevnách nejvíce zaujmou hotely a restaurace v ruském stylu. Jsou tu tři a svým tvarem a barevností vypadají na tomto místě dost zvláštně. Dále je tu množství stánků se suvenýry a občerstvením. V jednom z nich kupujeme TZ 51 – Pustevny, TZ 52 – Radegast a TZ 53 – Radhošť. Socha Radegast je vzdálená asi 1,5km. Nejdříve vystoupáme prudkým kopcem na rozhlednu „Cyrilka“. Je to tedy jen jakýsi altánek, ale rozhled je z něj pěkný. Pokračujeme dále okolo lyžařských vleků. Od nich je také nádherný výhled. Samotná socha je opravdu krásná a impozantní. Je to sice jen replika ze žuly, ale to ji nic neubírá na kráse.
Originální socha je uschována v na radnici ve Frenštátě. Je 3,2m vysoká a váží 1,4tuny, je vytesána z umělého kamene. Autorem je Albín Polášek, který vytvořil i sochu Cyrila a Metoděje na Radhošti. U sochy je stánek s občerstvením a suvenýry.

Od Sochy je to ke kapli na Radhošti ještě zhruba 2km. Převážně kamenitá cesta lehce stoupá a klesá. Jsou u ní umístěny tabule naučné stezky. Za zhruba ¾ hodiny už stojíme u Kaple sv. Cyrila a Metoděje. Ta je více než 100let stará. Z počátku kamenná stavba byla roku 1924 rozšířena o dřevěnou zvonici se šindelovou střechou. Před kaplí je socha Cyrila a Metoděje a vedle je pak moderní televizní vysílač.
Scházíme opět dolů okolo horského hotelu a stejnou cestou míříme zpět. Už cestou na Radhošť se tvořili mraky. Nyní hrůzou sledujeme úděsné divadlo. Černý mrak jakoby se roztrhl a chrlí ze sebe kvanta vody, ta tvoří takovou clonu, že vůbec není vidět krajinu za ním. Toto řádění živlů je od nás vzdálené odhadem 8km a pomalu se blíží. K dešti se přidávají blesky a dunění hromů.

Uvažuji, že lanovka v dešti a za bouřky asi přestane jezdit – zariskujeme a rychlou chůzí se vydáváme zpět na Pustevny – snad stihneme poslední spoj dolů. Rychle míříme zpět k Radegastovi, bouře se naštěstí nepohybuje příliš rychle a poskytuje nám tak trochu naděje. Míjíme několik vracejících se turistů – nijak zvlášť nespěchají. My si však uvědomujeme nebezpečí bouře v horách, navíc na hřebeni. Proto přidáváme ještě více do kroku.
Míjíme sochu Radegasta a rychle pokračujeme k Cyrilce. Bouře se pomalu, ale vytrvale blíží. Pojede Lanovka? Tato otázka mi zní hlavou celou cestu. Konečně jsme na Pustevnách. U Lanovky je fronta – obsluha debatuje. Posléze se lanovka opravdu rozjíždí, máme vyhráno. Cestou dolů se zatajeným dechem pozorujeme blížící se mraky. Blesky doslova skáčou po okolních hřebenech – jsou blízko, hrom se ozve skoro okamžitě. V půli cesty dolů začíná pršet, konečně vystupujeme a za deště míříme k autu. To není naštěstí daleko a tak za pár chvil převlékáme mokré věci, nasedáme a odjíždíme. Ještě se stavujeme v Trojanovicích v infocentru, kde kupujeme TZ 1468 – Trojanovice.

A už hurá domů, po cestě si ještě dáváme oběd. Po bouřce již není ani památky a celou cestu nám praží slunce. Teplota venku se šplhá k 36ti stupňům - děkujeme za klimatizaci. Po 5ti hodinách jízdy jsme konečně doma.

Beskydy jsou opravdu nádherný kus České Republiky. Zalesněné kopce, horské bystřiny, podhorská stavení i mohutné horské chaty. Moc se nám tu líbilo. Celkem jsme zde nachodili okolo 100km a získali jsme celkem 16 turistických známek. Prochodili jsme vlastně celou východní část moravskoslezských Beskyd. Celá západní část tak na nás ještě čeká, a že přijedeme, to je 100% jisté.

Samostatnou kapitolou byl pension Na Kamyncu. Nádherné ubytování, výborné snídaně, skvělé jídlo za slušnou cenu. K tomu milá obsluha a výborné pivo Radegast. Tímto tedy děkuji za skvělou dovolenou celému kolektivu pensionu Na Kamyncu a hlavně milému majiteli Antonínu Podešvovi.

Perlička na závěr – 3 noci vedle nás byla ubytovaná skvělá country zpěvačka Věra Martinová. S ní i jejím manželem jsme každý den prohodili pár slov a musím říct – jsou to milí a skromní lidé. A hlavně se jim moc líbila naše fenka Sendy.

V Beskydech kvetlo mnoho květin, neodolal jsem a vytvořil jsem z nich samostatnou galerii :

Vybavení :

Používal jsem již časem prověřené (a poznamenané) boty The North Face, výborné funkční prádlo od Direct Alpine s přídavkem stříbra (opravdu je méně cítit).

Z fotografické výbavy pak Nikon D200 s objektivy Sigma 10-20 a 18-50 a Nikkorem 70-300VR. Jako doplňkový foťák pak Samsung PL-80.

Veškerá výbava přežila bez úhony a nebyl s ní sebemenší problém.