Moravský kras - ( Retro 1984) - 1.část

Fotografie (3)  • Foto: Franta

Sobota 21.7.

Sobota odpoledňa probíhá velice chaoticky : na letošní dovolenů sem vymyslél - pod dojmem dvúdílnéj knížky od Karla Absolona o Dobývání Moravského krasu - výpravu do téjto exotickéj oblasti a tak je třeba domluvit s ogarama podrobnosti a sbalit sa na cestu. Leoš, Míra a já si dáváme sraz v brumovskéj hospodě " Veliká". Iďa tam potkáváme Laďu, kerý by rád jél s nama a tak nás s Rosťů, kerý nás má zitra ráno čekat na bylnickém nádraží, bude 5 ! Dneska večér ale eště jedeme na zábavu do Štěpána. Hraje tam bigbítová skupina od nás z Brumova - Intolerance - a to si přeca nemožeme nechat ujít !!!

Foto: Franta

Batohy a ruksaky si necháváme v "úschově" u kamaráda, kerý bývá hneď u bylnického nádraží, v hospodě "U Rufra" sa eště stavujeme v salónku na večeřu, vedle paříja ogaři z bylnickéj mafie a pak přijížďajú vlakem ogaři z Klobúk a ti zas nemajů rádi Bylničany a tak bude na téj zábavě asi velice veselo - gang proti gangu - pro jistotu si ve Štěpáně sedáme trochu bokem, ať nedostanem po čumákoch... Na zábavě je to správně blbé: abysme sa trochu zahříli, tož dáváme akci 10 a popíjáme svařené víno a za chvilku propuká první rvačka a po ní zhasíná po celém Štěpáně elektryka. Skoro hodinu - než to nahodíja - sedíme potmě. Pak je chvilku normální zábava a hudba, tanec a klobásy a pak, když hrajú Inťáci poslední sadu, tož propuká rvačka asi 30 lidí ! Mlátíja sa aj pořadatelé a dávajú frájerom hašišákom pořádně po čuňách !! My si popíjáme v rohu vínečko a máme z toho pravú nefalšovanů a škodolibů radosť !!!

O půl 4. jedeme vlakem do Bylnice, ogaři idú spat na lavky do čekárny a já venku hlídám pinkle a bdím, abysme nezaspali. Při téj příležitosti si zašívám gatě a Mira ide doprovodit jakúsi kočku do Štítnéj...

Neděla 22.7.

Foto: Franta

Ráno v 5 přicházá Rosťa, budíme ogary a sedáme do osobáka na Brno. Dosť dlúho lozíme po ulicách a náměstích a vyvalujeme očiska na ruch velkoměsta - to víte, vidláci ve městě - ideme na prohlídku Moravského zemského přírodovědného muzea a potem hledáme nejaků hospodu. Všecky sú ale včil dopoleňa v centru Brna zavříté a tož sa vracáme na jídlo a pivo do bufeta na hlavním nádraží. Pak odjezd prvním autobusem do Gottwaldového údolí za Líšňů. Tady si procházáme areál a zastavujeme sa ve venkovní restauraci. Mastíme karty, popíjáme pivečko a baštíme párky, keré nám "nervák" vedúcí nachystál.

Pak zdviháme kotvy, ideme kúsek po zelenéj značce a zastavujeme sa až u první velikéj přehrady na kúpání. Je to tu moc bezva. Ogaři plavú až na 2.stranu a skúčů tam šipky do vody ze stavidla. Po jejich návratu si všeci v tom horku trošku zdřímneme, pak berem pinkle a pokračujeme dál údolím okolo 2. pěknéj přehrady až k téj třetí - tá je ale malá a hrozně špinavá - k restauraci Muchova búda. Je zavřítá, my máme veliků žízeň na pivo a tak pokračujem nádherným Krasovým údolím okolo potoka Hádku dál...

Z lesa vycházáme až " U Jeleňa" - je to moc sympatická krčma, ale máme smolu - už tam zavírajů a nám nezbývá než šlapat dál. procházáme okolo jedného propadání - ( nebo vývěru)- ve skale, kde majů tábor jacísi speleologové, o kúsek dál nás vítá rozcestí u Ochozské jeskyně. Dřív byla přístupná aj pro veřejnosť. V jejím okolí sa nacházajú další jeskyně a jiné ďůry, my sa tam ale dneska nezastavujeme a mírným stúpáním lesem pokračujeme až do velikéj dědiny Ochozu. Jedného borca sa ptáme, gde tu majů hospodu - ten neco odpoví, ale pak ho chytne tik a tož si ju radši hledáme sami. Hospoda je narvaná až na salónek, gde nasávajů místní borci. Přisedáme si k nim, seznamijeme sa a pak s nima sedíme a hulákáme piesničky až do závěrečnéj, gdy nás vyhazujú ven. Arnošt s Peťů nám ukazujů jednu neobydlenů stodolu se senem a tu všeci svorně uléháme ke spánku. Před ním ale eště necháme kolovat flašku Rosťovy sliovice...

Pondělí 23.7.

Ráno sa budíme do krásného dňa, kerý nám slibuje prožit hodně dobrodružství. Zatýmco ogaři idú do obchodu pro snídaňu, já s Mirů idem provést částečnů hygienicků očistu pod pumpu na návsi a místní domorodci na nás hledíja jak zjara... Po snídani s Arnoštem na obhlídku blízkého hřbitova a jakýsi dědáček nám podává zasvěcený výklad o hrobu neznámého vojína.

Lúčíme sa s ním a ve strašném hicu pochodujem přes kopec k rybníku Hádku. První zastávka je u bufetu na pivo a pak přes hráz na tábořiště u kempu. Tady losování, gdo půjde na dřevo a kdo pro pivo a vaříme si tu oběd. Po něm nám Arnošt říká, že jestli chcem, tož nám ukáže blízké jeskyně, což všeci - ( a hlavně já !!! ) - vítáme s velikým nadšením ... až na Leoša, kerý je zhnilý a radši ostává chrápat u ohňa a hlídat nám batohy. Bereme si sebů 2 baterky a može sa jít ! Cesta vede lesem se strašlivě polámanými smrkama - vypadá to jak gdyž praskne párátko - řádila tu nedávno silná vichřica a vidíme moc zajímavostí a informačních tabulí. Netrvá to dlúho a stojíme před vchodem do Ochozské jeskyně, kerá je ale včil pro lidi zavřítá. Pak sa dostáváme k nižším skalám, chvílečka strmého stúpání nad ně a stojíme před veličajzným portálem Jeskyně Pekárna. Je známá mnoha nálezama z pravěku, ale není až tak veliká - to Šarkaní jaskyňa v Sůlovkách byla daleko větší !!!

Zpátky sa vracáme po druhéj straně potoka Hádku a napřed ideme k Netopýří jeskyni. Vstup tvoří sice dosť úzký vchod, ale v nás všeckých plane objevitelská nálada a tak sa s nadšením vrháme do tajemného podzemí. Je to dosť rozsáhlé bludiště s velikými dómama anebo enom úzkýma chodbama, gde máme co dělat, abysme nima prolézli. Místama sú vidět aj krápníky. Největší horor nastál, gdyž v jednéj zvlášť úzkéj chodbě zhasla přední batérka, všeci sme sa lekli a začali vypůšťat bojové plyny a jeskyňa sa na chvilku změnila v plynovů komoru a tak tak, že sme sa neudusili !! Radši sme hodili zpátečku a býl to věru moc krásný pocit, zaséjc vidět paprsky denního světla a miláčka Oskara !!!

Další jeskyňa sa menovala Švédův stůl - takéj proslula archeologickýma nálezama, jak hlásala info cedula u vchoda, ale dovnitřka sme nešli a pokračovali s Arnoštem k Málčinéj jeskyni. Rosťa ostál venku, Arnošt, Laďa, Mira a já sme sa vyslékli enom do červených trenýrek - ( slipy byly v téj době eště zakázané) - a vnikli do jeskyně. Napřeď cesta védla přes veliké dómy a potom chodby. Zlatým hřebíkem byl průstup " Mamutím žebrem", skrz nekolik "Kapliček" a pak už sme sa čvachtali v blatě málem po kolena. Zdálky zme slyšeli šum podzemního potoka - ale my sme hodili radši už navrátila. Rosťa mezytým venku usnůl. Vzbudili sme ho a my - průzkumníci, zasraní od blata od hlavy až k patám - ( místama to nešlo ináč jak plazením po břuše) - tak my ostatní sme naskákali do ledového potoka a před zraky vyvalených turistů sa v něm umývali a kůpali.

Pak návrat k rybníku a Kempu za Leošem. Nastaly první rozepře o další cestě. Já sem chtěl jít pěšo dál údolím až do Křtin, ale ogaři NEE - oni že mosíja jet z Ochoza autobusem !!! A tak utěkáme jak blbci do dědiny, bus nám ujél a tož stejně ideme pěšky, ale přes Kanice směr Babice n.Svitavou. A je to do takového kopčiska, že všeci enom sténajů - dobře jim tak !! V Babicách si v hospodě dáváme debrecínsků, párek a pár piv a pak sa vydáváme hledat nocleh. Zastavujeme jednu místní kočku a tá nám poradí 2 věci : - buď na "Palouček" ( místní hašišpařeniště ) - anebo do JZD do stohu ! Volíme tů druhů možnosť a nelitujeme. Napřeď sice mosíme ukecat dědu hlídača a slíbit mu, že ve stohu nebudeme kůřit a on nás pak dovede na místo. Stoh je veliký a je dokonca zastřešený, navrchu sa parádně poskládáme a chvilku eště popíjáme slivku a vykládáme si zážitky z vojny, pak usínáme jak malé děcka spánkem spravedlivých...

Úterý 24.7.

Ráno nás čeká nepříjemné překvapení : je puštěný fukar a zároveň zjišťujeme, že je JZD plné lidí. Vytrácáme sa potichu jak myšky a cestů přes les sa náhodů dostáváme na ten " Palouček". Je tu pěkné místo - majů tu lavičky aj ohniště - a tak sa rozhodneme tu posnídat. Ogaři idů do dědiny pro proviant, rozděláváme ohýnek a vaříme si lečo. Pak předváďáme svoju gramblavost ve vrhu nožem na nepohybující sa cíl a gdyž sa dosytosti nabažíme týchto volovin, tož idem všeci do Babic, gde Leoš a Rosťa posílajů z Pošty kanady dom a pak sbíháme lesem po asfaltce do údolí Svitavy na babické nádraží. Čeká nás tu velice milé překvapení - majú tady krásné kúpaliště.

Ogaři sa s nadšením vrhajů do vody a já si eště odskakuju na zříceninu nedalekého hradu Ronova, ale to sem neměl, protože to bylo 1 km do strašného kopca a z hradu, kerý zanikl už za husitských válek sa dochoval enom val u silnice a nepatrné prohlubně a kúsky základového zdiva...

Po návratu sem si s ogarama poslechl veselé vyprávjání Luďka Soboty z gramofóna, kerý půšťal plavčík. Byla to dobrá sranda a byli bysme tu aj zostali, ale neměli tu pivo a tak sa rozhodlo, že pojedem do Adamova. Napřed sme si šli na smažený sýr do restaurace a Rosťa a Leoš odjeli do Blanska zháňat polotrampky. Nepodařilo sa ně ukecat Miru a Laďu, aby sa se mňů šli podívat na Býčí skálu a tak sem tam šél pěšky sám...

Cestů sem viděl slavné Josefovské hamry a jedno zajímavé vyvěrání potoka. Na Býčí skále je vidět opravdu enom tá asi 40 m vysoká skala - jeskyňa je zamřížovaná a speleologové, keří vyvážajů na kolečkách blato z jeskyně ven, moje škemrání - či bych sa nemohl do jeskyně aspoň na kúsek podívat, vůbec neberů na vědomí !! A tak lezu nasraný dál a náladu ně spravuje krásná průchozí jeaskyňa Kostelík. Zpátky do Adamova sem sa chtěl původně vracat 2. stranů údolí kolem Eviny jeskyně a Výpustku, ale podařilo sa ně chytnút stopa a tož snáď negdy příště...

Rosťa a Leoš eště nedojeli, což sa dalo čekat, co sem ale nečekál bylo, že Laďa s Mirů chrápů ožralí na lavičce v parku před hospodů !!! Protože sa ně nepodařilo jich probrat z bezvědomí, tož sem sa vypravil eště na zříceninu Nového hradu.

Cesta naň vede okolo fabriky Adastu údolím Svitavy. Míjám nekolik rybářů a pak u jednéj samoty s upravenů studánků stúpám do kopca na Nový hrad.Ten mňa ale moc zklamal, protože nad ohromným, ve skale vylámaným příkopem sa vypíná zachovaná nebo spravená plášťová zeď a vstupu dovnitřka bráníja nedobytné železné vrata a člověk nevidí ani malinků ďůrků dovnitřka, jak to tam vlastně vypadá !!! ( Kdyby v téj době byla turistická veřejnost lepší informovaná, tož sa idu podívat k asi 200 m vzdáleným zbytkom Starého hradu, kerý vznikl na konci 13. století - zachovaná část jako předsunuté opevnění o 100 roků pozdějc - byl dobytý Uhrama a aj Švédama a tá nepřístupná zachovaná čásť sa prý opravuje a bude přístupná veřejnosti...)

Tak si enom prohlédnu krátce okolí hradu a s moc bolavýma nohama sa vracám do Adamova za partiů. Mira a Laďa už sú chválabohu naživu a střízliví, to sa ale nedá řéct o Leošovi a Rosťovi, keří z Blanska přijížďajů až o půl 9. a obá su narvaní jak dogy a gdyž idů okolo nás, tož nás v prvním momentě ani nepoznávajů !!!!

Ideme si hledat nocleh a nacházáme ho až za městem u garáží. Enomže Rosťa přišél na to, že cestů ztratíl vojenský kabát kongo s občanků a tak sa ho vydává s Mirkem hledat. My s Laďů už máme rozbalený spacák a chystáme sa ulehnút, gdyž sa ti dvá blázni přiřítíja zpátky a řvů, že tu za chvilku bude Veřejná bezpečnost !! Vpadli totiž do jakéhosi baráku, gde na ně borec vytáhl kord a ať prý hned vypadnou nebo zavolá fízle, oni mu ještě stačili sprostě vynadat a tak to bylo jasné !!

Balíme sa s Laďů, necháváme ostatní, ať si lezů gde chců a my ideme naproti přes potok spat do hory. Tam sa uvelebujem v nepohodlném ďolíku ve svahu a spíme neklidně až do rána....

Vždycky sa říká, že je ráno múdřejší večera a je to sice stará a 100 kráť omletá, ale přeca enom pravda !!!

Gdyž sa ráno ideme umyt k potoku, tož už tam sů aj ogaři - kongo aj občanka už sa našli - a tak sa zas smiřujeme a ideme to oslavit do Adamova do bufeta snídaňů a dáváme si všeci grilované kuřátko....