Muchovo Ivančicko a jeho okolí, část II. (mezi Templštejnem nad Jihlavou a Moravským Krumlovem)

Po ranním probuzení jsme s radostí zjistili, že večerní pošmurno vystřídalo klasické italské azuro, a tak jsme se co nejrychleji vydali k romantické zřícenině hradu Templštejn, který na konci 13. století založil vysoko nad řekou Jihlavou řád templářů jako sídlo své komendy. Je jistě pochopitelné, že jsme se tady docela zdrželi – vždyť jen „trojzubec“ jižního paláce je prostě fascinující a nezapomenutelný. Hrad, jehož historie bývá spojována mj. s pány z Lipé, prý nebyl nikdy dobyt a jeho konec přivodil požár.

Po opuštění půvabné zříceniny pokračujeme v cestě údolím středního toku řeky Jihlavy. A že tady je na co se dívat; za zmínku stojí min. skalní stěny tyčící se převysoko nad říčními meandry, skalní věže i terasy nebo Biskoupská hadcová step a rezervace Velká skála. A zanedlouho už vjíždíme do malé vísky Hrubšice (jen něco přes 200 obyv.), v které se nachází nenápadný, ale velmi zajímavý, renesanční zámek. Ten vznikl na konci 16. století přestavbou gotické tvrze a vzhledem k tomu, že se nám podařilo vstoupit na krásné arkádové nádvoří, jsme si mohli připsat další bonusový úspěch.

Pak ještě jedno krátké „repete“ u kostela v Řeznovicích (dovnitř už to nešlo) a v přírodní rezervaci Pekárka (vzácné slepencové skály s teplomilnými rostlinami) a před námi už opět svítí pomyslný nápis Ivančice. Tentokrát se zde ale hodláme zdržet podstatně déle než včera, čemuž nahrávala i neobyčejně pozitivní změna počasí. Smutnou šeď vystřídala modrá a my odložili větrovky a další podobné „módní doplňky“ …   

Začneme fotografií věže farního kostela (později, samozřejmě, stejně znovu nahlédneme i do jeho interiéru), protože v modré a slunci vypadá tak nějak jinak. Potom se přesuneme k radnici (někdejší dům pánú z Lipé), kde nás zaujme zejména bohatě zdobený vstupní portál a stejně pozoruhodný okrouhlý arkýř. Následuje Palackého náměstí s Paganovým vápencovým morovým sloupem z roku 1726 a s několika zajímavými domovními portály.

Vzhledem k tomu, že Ivančice bývají spojovány hlavně s malířem Alfonsem Muchou a bavičem Vladimírem Menšíkem, nastal čas se vydat ke staré radnici. Tady jsme se ale spokojili s návštěvou Památníku Alfonse Muchy (některé skicy, studie a fotografie rozhodně stály za vidění). Závěr návštěvy Ivančic byl skutečnou třešničkou na dortu; vstoupili jsme totiž na půdu zdejšího židovského hřbitova. Jedná se o třetí nejstarší památku svého druhu v ČR (nejstarší náhrobek pochází z r. 1552, většina stél z 18. a 19. století). Velmi zajímavou záležitostí je zde tzv. Rabínský vršek.

Na hřbitově jsme díky vstupnému a koupi zajímavé publikace nechali další peníze, s kterými jsme původně moc nepočítali, ale vůbec nám to nevadilo. Horší bylo, že jsme museli opět dál. Předposlední zastávkou na naší cestě byly Oslavany (město, 4.500 obyv.), ve kterých nás jako první přivítaly haldy dolu Krupka. Náš zdejší cíl byl ale jiný a z časových důvodů, bohužel, jediný. Tím byl arkádový renesanční zámek s kaplí, o kterém asi ne každý ví, že se původně jednalo o románský klášter s kostelem Panny Marie. Klášter se jmenoval Vallis s. Mariae (Údolí sv. Marie) a jednalo se o první ženský cisterciánský klášter na Moravě. Takže historie dlouhá a zajímavá, na zámeckém arkádovém nádvoří zrovna probíhaly slavnosti, chystala se prohlídka kostela z roku 1240, jídla i pití všude sdostatek … a my museli všeho nechat, zamáčknout slzu a rychle ujíždět dál.

Chtěli jsme totiž stihnout ve stavu otevřenosti zámek, který je chloubou více než pětitisícového města Moravský Krumlov. Zdejší nádherný, byť lehce zanedbaný, renesanční zámek byl totiž v té době domovem slavné Muchovy Slovanské epopeje. Na možnost vstupu jsme si poprvé museli vystát frontu (dostali jsme ovšem lístek zlevněný z – tuším, že – 100 Kč na 70 … a to už se vyplatí). Historie a cestovatelské aktivity těchto gigantických pláten z let 1912 až 1926 jsou všem notoricky známy, takže tuto kapitolu přeskočíme. A i když to nemusí být ten pravý šálek kávy pro každého, nám se cyklus slavných událostí z dějin Slovanů líbil až překvapivě hodně.

Zklamáním byl naopak fakt, že na nádherné arkádové nádvoří zámku jsme z bezpečnostních důvodů (pořád tam prý něco opadává) nemohli pohlédnout ani koutkem oka. Tak alespoň ještě obvodovou zeď s falešnými portály, Knížecí dům (nejstarší dům ve městě, jehož historie začíná v I. polovině 13. stol.) a exteriér barokního klášterního kostela sv. Bartoloměje.

Posledním úkolem dne bylo vyjet – kolem poutní kaple sv. Floriána z konce 17. století – vysoko nad město, tam najít tu správnou kolej a nechat se po naprosto vydařeném víkendu dopravit Českými dráhami zpátky na sever.

Závěrečná poznámka: Ve fotogalerii k tomuto dvojdílnému cestopisu z roku 2007 jsou úmyslně použity pouze skeny „dobových“ fotografií 9 x 13 cm. Přijde mi to autentické (ono se pár věcí od té doby přece jen změnilo či obnovilo), vždyť můj „digitální věk“ měl přijít až o 1,5 roku později. A je smutné, že jsem vlastně většinu výše popsaných míst už od té doby nenavštívil …