Franto, perfektní. Jsem se náramně pobavil a zasmál. Svoje paměti bys mohl vydat i knižně. Díky za ně.
Jo jo, mládí pryč, do důchodu daleko, ale ty vzpomínky nám nikdo nevezme. Móóóóc pěkně napsané Františku, píšeš velmi interesantně. Škoda, že spousta mladých dnes vůbec nečte, to jsou jen mobily, tablety, kino....Ale jsou i výjimky a já jsem tomu velmi rád....
Super příspěvek. Výborně jsem se pobavil. Já měl první čundr v 15 letech stopem do Bratislavy, ale tolik si z něho rozhodně nepamatuji. Ovšem tu zkušenost s kontrolou OP v každém pohostinství hned po dovršení legislativní dospělosti mám také.
Ahoj Franto, no já žasnu, tak dlouhý článek a ještě hezky napsaný, hlavně to nářečí a ty dobrodružné zážitky. Kdyby jsi tohle vidal knižně a ještě nějaké příběhy k tomu, tak by jsi podle mě, Honzi a počítám i ostatních měl o čtenáře postaráno. To myslím vážně. Fakt o tom popřemýšlej. Vítek.
Ahoj Franto krásný článek, při něm jsem si zavzpomínal na svoje čundry a před vojnou jsme s kamarády jeli celou Lužnici a byla to jedna z mých nejlepších dovolených v životě. Franto pokud se neživíš jako spisovatel, tak o tom přemýšlej. Honza
Myslím, že je nás víc, co jsme začínali podobně. Při útěku od rodičů ke svobodě v přírodě jsme v ní nakonec dostali pochopení pro tu krásu a proto se tam stále vracíme. Já už jsem měl ke vztahu k přírodě a toulavým botám základ od svých rodičů, takže mně k tomu kroku moc nechybělo.
krásné, ale nejhorší na tom je, že mi ta poměť už slouží podobně
Zpět na příspěvek Můj první vandr - Jeseníky