Na běžkách z Hostýna na Troják

Cestopisy

Svatý Hostýn - jeden z vrcholů Hostýnských vrchů jsme navštívili v létě roku 2012 a až do tohoto výletu jsme na jeho vrcholu nikdy nestanuli, i když jsme jej z dálky často pozorovali při našich putováních. Uběhlo půl roku a na Hostýnu jsme se ocitli podruhé - jaká to zvláštní souhra náhod. Celých 7 let se turista někam chystá, konečně tam dojde či dojede a jeho druhá návštěva stejného místa proběhne v poměrně krátkém časovém úseku od té první. O našem prvním výstupu na Hostýn se více dozvíte zde :

https://www.turistika.cz/cestopisy/chvalcov-hostyn-skalny-klapinov-chvalcov

Pravdou je, že na rozdíl od naší první návštěvy Hostýnu, kdy jsme zde prošli několik křížových cest, vystoupali na rozhlednu, prohlédli si baziliku, poseděli venku u stánků s pivem a shlédli zajímavou Vodní kapli, jsme se zde při té druhé dlouho nezdrželi. A poprvé jsme sem poctivě došli po svých z Chvalčova, kdežto podruhé jsme se nechali vyvézt autobusem. Inu, on je rozdíl mezi létem a zimou, kdy cesta zaváté sněhem jsou a sluníčko brzy zachází za obzor uléhat ke spánku....

Autobus nás vysadil na parkovišti, v půli cesty mezi Bazilikou a Vodní kaplí. Vydali jsme se ke schodišti, které církevní stavbu spojuje se zastřešenou studánkou. Ale co to ? Schody byly celé zaváté sněhem, takže výstup k Bazilice byl poměrně obtížný. První stánkaři teprve otevírali své krámky a na sochy sv. Cyrila a Metoděje před Bazilikou ospale mžouraly dvě halogenová světla, marně se snažíce prorazit ranní mlhavé nebe. My jsme zase marně sháněli novou verzi turistické známky č.360, neboť v létě jsme zde koupili ještě tu původní první variantu. Neuspěli jsme a tak jsme opatrně sešli dolů k rozcestníku, který nám ukázal nám již důvěrně známý směr. Buď zdráv Hostýne a přijmi se shovívavostí tisíce dalších přicházejících pocestných......

Opustili jsme poutní místo a vydali se k rozcestí Pod Valy. Minuli jsme rolbu, která nejen pro naše lyže měla brzy vyznačit běžeckou stopu na hřebeni Hostýnských vrchů. K rozcestí jsme ale raději sešli pěšky, neboť se jedná o prudké klesání a člověk sedící v rolbě ještě nevyrazil na trasu - vyřizoval zřejmě důležitý telefonát uvnitř svého stroje. Za pár minut jsme tedy stanuli na místě zvané Pod Valy, kde jsme se krátce zastavili a přemýšleli, jestli již nasadíme běžky na své údy. Zaslechli jsme hluk motoru - rolba vyrazila do akce a po chvilce projela kolem nás a pustila se dalším prudkým klesáním dolů směrem na rozcestí Bukovina.

Rozhodli jsme se raději neriskovat, vzali jsme běžky do ruky a jali se sejít prudké klesání až ke studánce Pod Valy, která následně neodolala našemu fotoaparátu a nechala se zvěčnit v bílých šatech, které v létě měla zase modro - zelené. Mezitím kolem nás profičelo několik odvážlivců dolů, přičemž většina z nich měla ve tváři vetknutý zoufalý výraz. Zaslechli jsme i několik nadávek na ledové plotny či vykukující kameny. Doufá, že děti nic neslyšeli. Naše nejvyšší hodnocení za umělecký dojem ale získali dva lyžaři, kteří své tělo položili na zemi českou, zemi sněhem a ledem pokrytou, snad marně se snažíce teplem svého těla bílou vrstvu rozpustit, snad seznámit se blíže s podmínkami, které na Hostýnských vrších panovaly.... Když se země narovnala, nasadili jsme běžky a po pár desítkách metrů dojeli na rozcestí Bukovina. Pokračovali jsme směr Skalný a vzápětí nás čekalo první stoupání. Nutno podotknout, že jsme běžky nemazali žádným voskem a skluznici nechali hladkou. Sice nám pochopitelně občas lyže podklouzla, ale zato na rovinkách jsme se mohli pěkně sklouznout.

Z Bukoviny ( 613 m.n.m ) na Skalný ( 683 m.n.m ) jsme ujeli 1,5 km, většinou do kopce, které nás, amatérské běžkaře, poprvé prověřilo. Cestou jsme minuli Studánku Pod Skalným, kterou ale ukryl sníh tak dokonale, že jsme si jí vůbec nevšimli. Za 15 minut jsme všichni zdárně dorazili na místo, kde v létě synek lozil po skalách a hledal ukryté geokeše a kde jsme si mohli odpočinout pod přístřeškem. V zimě jsme se na tomto prostranství zastavili jen krátce, popili horký čaj z termosky a vydali se dál. Zde je možná vhodná chvíle upozornit, že na celé trase žádný bufet s usměvavým prodavačem klobás, párků v rohlíku, piva či lima nenajdete. Zkrátka první občerstvení se podává na Hostýnu a poslední na Trojáku či Tesáku, záleží kam sjedete z rozcestí Tři kameny. Ale nepředbíhejme...

Poslední pohled na zasněženou pláň a skaliska krásného místa s příznačným názvem Skalný a vzhůru dál. Tedy spíše by se slušelo říci Vzhůru dolů, protože nás čekal sjezd na rozcestí Pod Skalným ( 530 m.n.m ). Místy prudký sešup jsme sjeli opravdu pomalu, protože lesní cesta mezi stromy byla celkem úzká. A nikdo z nás nechtěl obejmout strom v příliš vysoké rychlosti....Opustili jsme modrou značku a dále pokračovali po zelené trase. Sjeli jsme na rozcestí Pod Sklaným a synek si skočil do lesa. Žádný doskok do telemarku ve stylu skokanů na lyžích se nekonal. Jeho cílem byla blízká Veverkova studánka, kde je prý pěkné posezení. Po 15-ti minutách se vrátil obohacen o odlovenou geokešku. My ostatní jsme již v důsledku čekání pociťovali vlezlou zimu, ale ta nás velice brzy opustila.

Museli jsme totiž překonat krátké, ale prudké stoupání, během kterého se hrany našich běžek zarývaly do sněhu vší silou. Potom nás čekal mírný sjezd na další zajímavé místo naší trasy - Klapinov. Tato rozlehlá a široká lesní louka je jednou z důležitých křižovatek Hostýnských vrchů. Naše zelená značka pokračovala rovně na Holý vrch a Tři kameny a Doprava po červené se dostanete do Rusavy. V létě jsme se dali doleva a prudkým klesáním jsme přišli pod hrad Obřany, odkud jsme dále pokračovali do Chvalčova.

Klapinov ( 653 m.n.m ) je pro nás další zajímavé místo na hřebenu Hostýnských vrchů. Když jsme přicházeli či v zimě přijížděli od Skalného, ohromila nás velikost této louky, na níž se kdysi scházeli portáši. Ti byli strážci valašských hor a hlídali průsmyky před vpádem nepřátel do země a obyvatele před lupiči. Na Klapinově jsme se prostě cítili dobře a tak jsme se zde občerstvili z naší termosky, pojedli oplatek a vyrazili dál. Čekal nás nejtěžší úsek na naší trase.

Horské louce jsme dali vale a vnořili se do lesa. Zároveň jsme začali ukusovat první metry z 1,5 km dlouhého stoupání na Holý vrch ( 724 m.n.m ). Naštěstí se jedná sice o delší, ale nikoli prudké stoupání, takže jsme jej zvládli bez problémů. Navíc jsme se ještě zastavili u Drobečkovy studánky, která se nachází přímo u cesty mezi Klapinovem a Holým vrchem. Synek šel odlovit další kešku a tak jsme si prohlédli kamennou studánku. V kameni je vložena deska s nápisem 1999 a křížkem, může se tedy jednat o něčí úmrtí v onom roce. Po chvilce jsme pokračovali dál ve výstupu a brzy jsme dorazili na Holý vrch. Zde je možné odbočit na modrou trasu, která vede na Okluk, poté okolo Kuželek, o kterých krásně píše Franta Lysáček zde na turistice, a která vede až do Zlína. My jsme se zde vůbec nezdržovali a běželi dál. Naše zelená značka se spojila právě s modrou.

Z Holého vrchu je to jen 1 km na další známé rozcestí Tři kameny. Překonali jsme poslední nepříjemně prudké stoupání a cestou potkali výpravu z 19.století, kdy v Krkonoších hrabě Harrach rozdával první ski. Členové nás míjeli jeden po druhém na dřevěných lyžích, s hůlkami a dobovém oblečení. Neskutečné a krásné. Brzy jsme však vystřízlivěli, protože jsme potkali skupinu lidí, kteří tahali sáně a boby, neohlížejíc se na běžeckou stopu, kterou zcela rozbili. Hrozné a nepochopitelné chování. Naštěstí jsme již mírným klesáním dorazili na Tři kameny, nejvyšší místo naší trasy ( 730 m.n.m. ).

https://www.turistika.cz/mista/tri-kameny-hostynske-vrchy-730-m-n-m

Na křižovatce U tří kamenů jsme se na chvíli zastavili a pod dřevěným přístřeškem něco malého snědli a vypili. Prohlédli jsme si i samotné kameny. Pokud také uvidíte o jeden více, neblouzníte, jsou skutečně čtyři. Tři z nich se vážou k pověsti o třech králích, kteří zde rokovali. Pravděpodobnější ale je, se jedná o historické hraniční kameny, které označovali panství bystřické, kelčské a lukovské v 18.století. Dnes se jedná o trojmezí obcí Držková, Rajnochovice a Chvalčov. No a čtvrtý kámen je pomník studentky Aleny Bábkové, která během lyžařského výcviku v roce 1947 ztratila orientaci a umrzla. V roce 2006 všechny kameny prošly rekonstrukcí. Na Tři kameny jsme poprvé přijeli na běžkách z jiného směru - po zelené trase z dalšího význačného místa Hostýnských vrchů - z Tesáku.

https://www.turistika.cz/mista/tesak-hostynske-vrchy-640-m-n-m

A stejně jako tenkrát jsme pokračovali směr Troják po modré značce. Synek ještě odlovil místní kešku a pak jsme dojeli před prudké klesání, které končí na rozcestí Pod křížkem ( 644 m.n.m. ). Zatímco děti celý sjezd stáli na dlouhých prkénkách, starší polovina rodiny jsme je nesli v ruce a sešli těch 600 metrů raději pěšky. Starší běžkaři, kteří proti nám stoupali nahoru, nám řekli, že jsme udělali dobře, přesto kolem nás projelo několik zkušenějších lyžařů dolů. Pod křížkem jsme si prohlédli jedno ze zastavení NS Tesák, které nás informovalo o zdejší floře a fauně, což nám v zimě nebylo příliš užitečné. Zde jsme nasadili běžky i my a všichni jsme jeli dál. Krátký sjezd a rovinka nás zavedli na místo, kde nad běžkařskou stopou sklánějící se stromy tvořily jakýsi přírodní tunel. Zajímavé místo pochopitelně neuniklo našemu fotoaparátu. Tunel nás vyvedl na jakousi louku s vyhlídkou. Byli jsme pod Soliskem, které ale nemá nic společného s tím na Slovensku.

Zde se modrá značka rozděluje. My jsme překonali prudké stoupání na kopec, přičemž modrá trasa zabočuje doleva mezi stromy. Obě trasy se za chvíli zase sjely dohromady, přičemž my jsme měli výhodu, že nám lyže pěkně jeli a krásně jsme se svezli na místo zvané U Češků ( 629 m.n.m. ).

Nacházeli jsme se na místě, kde i dnes stojí pár domků a nechápu, jak se sem jejich obyvatelé v zimě dopravují. Kdysi dávno se jednalo o pasekářskou samotu. Tehdy si lidé podmaňovali přírodu, těžili dřevo, pálili uhlí a pro tyto účely si stavěli obydlí v lesích. Ještě v polovině 19.století se zde pásly tisíce ovcí.

Běžecká stopa získala úplně jiný ráz než doposud. Kolem nás již nebyl žádný les, ale široká otevřená krajina, úzká cesta se rozvinula do široka, že by se vedle nás vlezl i kamion. Pustiny bez obydlí vystřídalo několik domů s názvy jako Kotáry, U Gréty či Šanghaj. Od rozcestí U Češků zbývaly k našemu cíli pouhé dva kilometry. Nejprve jsme sjeli pohodové mírné klesání, které nás dovedlo až mezi domy. Projeli jsme osadou s již uvedenými zajímavými názvy a kdesi napravo od nás se ukrýval pramen řeky Dřevnice, která později protéká mimo jiné Zlínem. Od dřevěného ukazatele k prameni jsme překonali poslední stoupání a pak jsme již stanuli přímo nad Trojákem, ke kterému jsme sjeli mírným klesáním až přímo ke stylovému hostinci.

https://www.turistika.cz/mista/na-trojaku-hostynske-vrchy-583-m-n-m

Sundali jsme běžky a jelikož nám jel za 10 minut autobus do Bystřice pod Hostýnem, nešli jsme ani do stylového valašského hostince. Zatímco kousek od nás sjížděli svah lyžaři sjezdaři, my jsme se brzy dočkali našeho povozu a nechali se odvézt přes Tesák zpět k našemu francouzskému stříbrnému přibližovadlu, které na nás věrně čekalo nedaleko autobusového nádraží.

Výlet jsme završili dobrým obědem a odlovením poslední keše na náměstí v Bystřici pod Hostýnem.

Přečtěte si také můj další cestopis

https://www.turistika.cz/cestopisy/trojak-tesak-tri-kameny-u-cesku-trojak

Aktuální stav Hostýnské magistrály :

http://www.hm52.cz/bezecka-trat.asp?id=1

Poslední aktualizace: 4.5.2014

Na běžkách z Hostýna na Troják na mapě