Na kole z Paříže do Čech

Start. 18.7.2009 Paříž

Cíl: 31.7.2009 Horšovský Týn

0.den 17.7. - pátek

Přesun autem do Paříže

1220 km

Dnešní den je ve znamení totálního chaosu. Máme plánovaný odjezd na 13:00 ale ještě kolem desáté není jasné co nakonec provedeme. Tomáš totiž den předem ztratil veškeré doklady, takže celé dopoledne vyřizuje náhradní. Nakonec má zrychlený pas a světe div se, původní řidičák. Paní, která to našla měla dost času na odevzdání a přinesla je bohužel až po zablokování občanky. Takže stará se musela znehodnotit. O půl jedné přijíždí domluvený fotograf z Mladé fronty a dělá pár snímků.

Opravdu nakonec kolem jedné odjíždíme. Loučíme se s našimi zvířátky a mažeme na Prahu.

Cesta je docela volná. V Německu začíná silně pršet, je to dost nepříjemné. Tomáš přebírá řízení někde ve Francii kolem půlnoci. Kemp v Paříži nacházíme ve 4:15 hod. Dospáváme v autě, protože kemp se otevírá v sedm.

1.den. 18.7. - sobota

Prohlídka Paříže, zajížďka do Versailes

90 km.

Stavíme stany a Tomáš s Kubou odcházejí na městskou Dopravu. My nasedáme a ukrajujeme první kilometry naší výpravy. Prohlížíme si vše, co máme v plánu. Začínáme chrámem Notre-Dame de Paris,: Pavlína tady zapaluje za nás všechny svíčku. Zaznamenáme i Point zero) Pokračujeme přes Louvre, Vítězný oblouk (Paříž) a Eiffelovu věž.

Tady se potkáváme s Tomášem a Kubou. Obědváme a pak vyrážíme na Versailles (město). Samozřejmě, že navštěvujeme i královskou rezidenci. K naší velké lítosti nás nepustí s koly ani na nádvoří. Jedeme tedy do parku. Tam je to podobné, po hlavních cestách můžeme společně i s auty, ale to je vše.

Pomalu se vracíme do Paříže, máme toho na první den docela dost. Jízda po Paříži na kole vyžaduje určitý druh hazardu. Místy je to pro opravdu otrlé. Dvakrát se musíme vyptávat na cestu a ve finále se zamotáváme tak, že máme pocit že je to nadobro. Jsme asi 2 km od kempu a nedokážeme se dostat k mostu přes La Marne. Nakonec nám ukazují mladí Francouzi cestu tak, že před námi prostě jedou na kolech.

Kluci jsou už v kempu, takže máme co rozebírat. Ještě chceme naplnit nádrž aby se hoši ráno nemuseli zdržovat. Je téměř nadlidský úkol najít v neděli podvečer otevřenou benzínku. Povedlo se nám to až na pátý pokus.

2.den. 19.7. - neděle

Odjíždíme z Paříže. Držíme se kanálu de ľ Ourcq

Trasa Paříž - Chateau-Thierry

122 km

Ráno vstáváme s klukama, Ti odjíždějí kolem páté, tak ještě jdeme trochu dospat. Je zataženo, fouká a je docela chladno. Kolem osmé máme sbaleno a vyrážíme teď už definitivně na naši cestu k domovu. Cestou na jedné autobusové zastávce najednou slyšíme:"To máte odvahu s tím dítětem". Je to paní žijící v Paříži. Chvíli se bavíme, ukazujeme vozík a v něm jen naše věci. Slibujeme, že jí dáme vědět jak jsme dojeli.Dnes už se orientujeme lépe a docela snadno nacházíme výchozí bod. Je jím kanál de ľ Ourcg.

Je podle něj velice solidní cyklostezka, která nás vyvádí z města.. Podle kanálu se dostáváme až k městu Meaux . Prohlížíme si centrum a vyjíždíme teď už po silnici směrem na Charly sur Marne a Château Thierry. Od Charly sur Marne projíždíme vinicemi a blížíme se do kraje šampaňského. Ještě předtím však potkáváme krajana na lehokole. Jede z Ostravy do Paříže a zřejmě i zpáteční cesta bude na kole. Dáváme mu mapu kempu, připijeme na zdar cest (naší i jeho) a opět popojedeme. V městečku Charly sur Marne kupujeme šampaňské přímo od vinaře, abychom zaplnili mezeru ve vzdělání. Ač naprostý laik co se šampaňského týče, bylo výborné.

Dojíždíme do Château Thierry a zjišťujeme že kemp je od letošního roku zavřený. Přesto se v něm utáboříme, dnes ještě s trochou obav jak to dopadne.

3.den 20.7. - pondělí

Kraj šampaňského. Vinicemi nahoru a dolu.

Trasa Chateau-Thierry – Chalons en Chapagne.

99 km

Vstáváme před sedmou, vypadá to na krásný den. Noc byla klidná, naše obavy se nenaplnily. Rodina, která tam bydlela v karavanu a vypadala spíše na squattery než turisty nakonec byla v pohodě. Snídáme a chceme vyrazit, ale Pavlína má prázdné přední kolo. Měníme tedy duši a s menším zpožděním se dáváme na cestu k dalším zážitkům.

Ještě než opustíme město, přichází na řadu náš zlepšovák. Máme na papíře vytištěných pár zásadních vět ve francouzštině. Takže poprosit o vodu v nejbližším obchůdku není žádný problém. Pán je velice milý a tužkou opravuje některé drobné nepřesnosti v dalších větách. Krajina kolem nás je nádherná. Od rána nás silničky vedou mezi vinicemi a je opravdu na co se dívat. Okolí skýtá nepřeberné množství námětů k focení. Jedeme přes Dormans, Venteuil, Mardeuil a v Dizy se opět napojujeme na kanál. Tentokrát tu začíná Canal de la Marne au Rhin. To je ode dneška náš věrný průvodce po Francii. Na začátku kanálu chceme v jedné vesničce doplnit vodu. Vašek jde do dvorku a najednou se na něho dívá dobrman. Naštěstí je trochu zaražený, možná z jeho přilby na kolo, takže stačí udělat čtyři couvací kroky. Přichází mladá slečna a dá nám rozhodně najevo, že by pes vyhrál. Vodu nám s úsměvem doplní, ale příště si máme dát lepší pozor. Ta branka nebyla nijak označená, tak přít musme dvorky raději vynechat. Dojíždíme do města Châlons-en-Champagne. Máme toho nějak dost. Fotíme katedrálu, projíždíme centrum města a navštěvujeme infocentrum. Zjišťujeme, že je tady kemp, tak Nic nevymýšlíme a končíme dnešní etapu. Bohužel nám přidělené místo bylo docela z kopce, takže žádná velká sláva. Alespoň dobíjíme mobil.

Platíme 15,- Euro.

4.den úterý

Převážně podle kanálu De la Marne au Rhin

Trasa Chalons en Chapagne – Ligny en Barrois.

106 km

Odjíždíme opět kolem osmé. Vracíme se ke kanálu, i když cesta je někdy dost mizerná. Střídáme tedy chvílemi silnici a kanál, tak na půl. Je docela horko. Vašek má navíc pochroumanou ruku po nepříjemném pádu, je celý den a několik dalších na Brufenu. Dostáváme se pomalu, vlastně hodně pomalu k městu Bar le Duc. Teploměr na jedné z budov ukazuje 40° C. Prostě skvělé pro jízdu na kole. To alespoň trochu proudí vzduch. Prohlížíme město a pokračujeme dál. Kemp ani nehledáme, počítáme s nocí někde u kanálu.

V městečku Ligny en Barrois nakupujeme v Aldi a když se vracíme ke kanálu míjíme upoutávku na kemp. Jdeme to zkusit a děláme moc dobře. Je tu pár lidí a klid. Cena je víc než příznivá, platíme 5,30 Eura. Takže máme vystaráno a můžeme v pohodě hrát žolíky.

5. den středa

Opět většinou podle kanálu De la Marne au Rhin

Trasa: Ligny en Barrois – Toul - Messein

118 km

V noci začíná pršet, takže se balíme pod střechou sociálek. Je klika, že je tady opravdu málo lidí, protože tam dost překážíme. Když se nám podaří všechno zabalit, přestává pršet. Jedem ještě k Aldi, ale je na ně moc brzy. Musíme si nechat zajít chuť na třetinkové pivo za dobrou cenu. Cesta podle vody je občas víc než hrozná, opět střídáme se silnici. Blížíme se navíc k tunelu, který musíme objet přes pár kopečků. Nakonec přeci jenom přijíždíme do Mauvage, tunel tady končí a my jsme odměněni za námahu. Silnice podle kanálu jde dost výrazně z kopce. Navíc fouká, a to překvapivě přímo do zad. U Void Vacon vede stezka podél dálnice. Jednou si nás všímá i český kamion a zdraví klaksonem. Fotíme si i jednu vodní křižovatku. Na něco takového nejsme od nás zvyklí. Přes Pagny sur Meuse a Foug přijžídíme do Toulu,. Je to historické město, jehož centrum je obehnané hradbami. Je tu spousta malých uliček a dvě katedrály. Fotíme, nakoukneme do Íčka a paní nás vybavuje radami kudy dál a přidává podrobnou mapu další cesty. Hned na první větší křižovatce jsme opravdu rádi, že nám ji dala. Toul opouštíme po břehu Mosely,. V těch různých kanálech a řekách nám tady z toho vzniká dost zmatek. Všechno nakonec dobře dopadne a pomalu plánujeme nocleh. Údajný kemp v Messienu je nakonec jen koupaliště. Vzhledem k tomu, že jsme odmítli pozvání na noc k jedněm lidem tak nám nezbývá než najít nějaké zašité místo na stan. To nám vychází, spíme prakticky na břehu kanálu jak v lesním doupěti.

6. den čtvrtek

Ne vždy podle kanálu, kopečky, půl dne v dešti

Trasa: Messein – Arzviller

101 km

Ráno je ve stanu tma jako v pytli. Je to proto, že je pořádně zataženo a vypadá to na kvalitní buřinu. Než se rozkoukáme jsou tady první kapky. Máme sbaleno opravdu velice rychle. Ono to vypadá, že bude pršet delší dobu, tak smíření s osudem na sebe navlékáme ponča a snídáme pod stromem než stačí propršet. První kilometry s námi hraje počasí hru: svleč pončo –obleč pončo. Tak to jde asi dvě hodiny a potom se definitivně rozlije jako z cedníku. Když se přidá bouřka tak se ve vesnici Lagarde schováváme do čekárny. Bouřka se kolem jedné přehnala a my opět sedáme na kolo. Sluníčko hned pěkně připaluje. Jedeme chvíli podle kanálu, jenže cesta je hrozná, tak střídáme silnici a je to zase nahoru a dolu. Tak zase ke kanálu, po chvíli se ale stezka ztrácí definitivně v trávě. Vzdáváme to a jedeme po silnici. Za Nidervillerem potkáváme českou výpravu Cesta za snem. Četli jsme o Heřmanu Volfovi, který s kolem na ruční pohon jede do Paříže. Těšíme se, že popovídáme ale celá výprava kolem nás profrčí bez povšimnutí. Zřejmě hodně spěchají. To už se blíží večer a jak to vypadá i další bouřka. Na kraji vesnice Arzviller je taková pěkná a hlavně poloprázdná stodola, že moc neváháme a v noci máme pevnou střechu nad hlavou. Bouřka opravdu přišla, ale byla velice krátká a do rána ani nekáplo.

7 den pátek

Podle kanálu po dobrém povrchu opouštíme Francii

Trasa: Arzviller – Saverne – Štrazburk-Stollhofen.

122 km,

Ráno opět na osmou vyrážíme. Celkem snadno se dostáváme ke kanálu a máme radost jak nám to odsýpá. Jsou tu dopravní značky, že je to slepá ulice. Nic na ně nedáme, protože tady si z nich cyklisti mnoho nedělají. Ostatně kolo projede téměř všude, že? Jenže tady je právě ta výjimka potvrzující pravidlo. Po několika kilometrech dojíždíme k bytelné a hlavně zamčené bráně. Nezbývá než se vrátit. Kdybych jen tušil, co ona brána ukrývá, tak bychom snad poprosili nějakou loď o svezení. Lodní výtah se opravdu jen tak nevidí (viz obr. zdroj: Wikipedie)

Jenže jsme Nic nevěděli, tak se vracíme a po chvíli jízdy po silnici jsme u stejné brány z druhé strany. To už nám opravdu vrtá hlavou, co to vlastně schovávají. Jenže zajet se tam stejně nedá. Přijíždíme do Lutzelbourgu. Stezka kolem kanálu má krásný asfaltový povrch, takže ani moc dlouho netrvá a jsme v Saverne. Nádherné místo s bohatou historií. Odjíždíme kolem jedenácté. Stezka pokračuje po skvělém povrchu až do Štrasburku. Město a hlavně katedrála, nás hodně nadchlo. Zdrželi jsme se asi dvě hodiny. To byl vlastně na naší cestě poslední počin ve Francii. Přejíždíme most nad Rýnem a jsme v německém Kehlu. Hned za mostem, v domnění že přeci po břehu tady MUSÍ být cyklostezka, se dostáváme do nákladního přístavu. Tady najezdíme pěkných pár kilometrů. Nicméně nakonec vyjíždíme tím správným směrem podle Rýnu, ale po silnici. V jedné samotě se ptáme po kempu. Prý je asi 10 km. Ve vesnici Stollhofen opravdu nalézáme kemp. Je to snad několika tisícové město. Prostě obrovský komplex. Chvíli přemýšlíme, jestli nepojedeme dál, ale máme toho dneska už tak akorát, takže zůstáváme.

8.den sobota

Údolím Rýnu, většinou po silnici.

Trasa: Stollhofen- Leimen

109 km

V náš tradiční čas vyjíždíme směrem na Rastatt. Obloha je docela zatažená, ale na déšť to nevypadá. V Rastattu navštěvujeme tržnici a kupujeme si hruškovici. Naše zdroje už vyschnuly. Na výjezdu z města měla Pavína nepříjemný pád, naštěstí to odneslo jen rozbité koleno. Dokupujeme nějaké zásoby a míříme do městečka Ettlingen. Opět se zastavíme na tržnici, kupujeme si výborné naložené olivy a děláme menší pauzu. Pomalu míříme na Karlsruhe Město vlastně projíždíme po okraji a jsme zase rádi mezi poli. Projíždíme Bruchsal, doplňujeme zásoby vody na večer. Paní, která zalévá zahrádku, by nás nejraději nakrmila a možná i uložila. Děkujeme, jsou moc hodní a jedeme dál. Nacházíme si pěkné místo pod zahrádkářskou kolonií kousek od Heidelbergu u vesničky Leimen.

.

9.den neděle

Z Heidelbergu jedeme podle řeky Neckar . Nádherná trasa Neckartal-RadwegTrasa: Leimen, . Heidelberg, Heilbronn, Weinsberg.

111 km

Probouzíme se v obležení slimáky. Stan je jimi úplně posetý, kola i vozík. Jeden se nějak profiltroval i do stanu a olezl Vaškovi spacák. Na kola sedáme zase kolem osmé a dojíždíme do Heidelbergu. Je to moc pěkné historické město s např. nejstarší univerzitou v Německu. Prohlížíme si centrum, fotíme a pomalu podle řeky Neckar míříme k Heilbronnu. Místy vede stezka po lesních cestách. Ty jsou po nočním dešti dost bahnité, mezi to se přidá nějaký kopeček a výsledkem je "vražedné tempo". Ne, že bychom někam spěchali, ale přeci jen máme radši, kdy to trochu jede. Projíždíme asi zatím nejhezčí úsek naśí cesty. Podle řeky je toho hodně k vidění. Jedeme přes historický Eberbach a spoustu dalších městeček. Jednou musíme i přívozem. Povrch cesty je nyní kvalitní a tak pomalu blížíme k Heilbronnu. V Neckarsulmu zastavujeme u benzinky a chceme poprosit o natočení vody. Bohužel, byl to první případ, že nás vyhnali a to pěkně zhurta. Dojem nám ale vzápětí spraví paní, která nám nejen dala vodu, ale přidala i minerálku a nanuky. Ta zmrzlina nás opravdu osvěžila. Jsme rozhodnutí, že už nikam daleko nepojedeme. Kousek za městem se krajina zvedá do kopců s vinicemi. Po delším hledání Pavlína nalézá pěkné místo za jednou zanedbanou chatkou. Máme tam opravdu klid. Za plotem se pasou koně, které majitel na noc zahání do stáje, takže už je klid dokonalý. Přichází na řadu hygiena z petky a zasloužená večeře a odpočinek.

10.den pondělí

Kopcovitá etapa přes několik říčních údolí.

Trasa: Weinsberg, Öhringen, Waldenburg, Braunsbach Langenburg , Blaufelden

92 km

Ráno před odjezdem fotíme chatičku a jedeme do prvního většího městečka na nákup. Potom se držíme stezky na Öhringen. Cesta je dost náročná. Jsme moc rádi za každý kousek z kopce. Navíc se tady poctivě držíme panevropské stezky a máme pocit, že snad každý kopec vymete. Z Öhringenu jedeme na Neuenstein a Waldenburg. Dnešní etapa nás opravdu honí po kopcích, tak ani ke hradu nejedeme. Myslíme si, že si trochu ulehčíme, ptáme se jednoho místního pána na další vesnici. Výsledek je potom takový, že tlačíme kola do takového krpálu a po šotolině, že dost drbeme hlavu za ten nápad. Je opravdu horko a dá se říct, že sotva jedeme. Vynecháváme město Schwäbisch Hall míříme na Braunsbach a Langenburg Čekají nás teď dvě řeky a k nim dvě údolí s velkým Ú. Dolu to jde lehko, na horu vždy tak hodinu. V jednom stoupání nám nabízí německý motorkář vodu a asi půl hodiny si s ním povídáme. Dost nás to povzbudilo. V druhém sjezdu nás zastavuje čeští manželé. Jedou stezku z Prahy do Paříže . Jestli se prý budou cítit dobře, tak chtějí až do Španělska. Inu důchodci. No nakonec proč ne, když je čas a chuť. V Landerburku prosím o vodu do lahví na mytí a pán nedá jinak, než že dostáváme balenou z obchodu. Holt se večer umyjeme sodovkou. Vaškovi nějak nejede kolo ani z kopce, je toho po těch dnešních kopcích až dost. Navíc se blíží bouřka, tak nalézáme posekanou louku za kukuřicí kousek za Blauffeldenem.

11.den úterý

Poklidná etapa se třemi většími stoupáními. Bezvadný dojezd do Norimberku.

Trasa: Blaufelden, Rothenburg_ob_der_Tauber, Ansbach, Norimberk.

114 km

V noci dost prší, stan je ráno jako houba. Navíc to vypadá na další vodní příděl. Nahonem balíme a najednou slyšíme ránu. Je jasné, že je to ze silnice. Netrvá ani dvě minuty a už slyšíme houkačky. Chceme pomalu vyjet a Vašek zjišťuje, proč včera to kolo nechtělo jet. V zadním kole jsou prasklé dva dráty, samozřejmě u řetězu. Ještě štěstí, že to do Rothenmburku není moc daleko. Objíždíme kukuřičné pole a jedeme na silnici. Přes něj jsme neviděli, jak je ta havárka blízko. Pod svahem leží zdemolované auto na střeše a hasiči se do něho dostávají nůžkami.Brrr. Rothemburk je hezké město s historickým středem. U jednoho obchůdku se ptáme po servisu. Sláva. Není daleko. Cedule na něm však praví, že v pondělí a úterý je zavřeno. Dnes je ÚTERÝ. Prostě podraz. Přemýšlíme, jestli jet dál, nebo si udělat volný den a počkat na zítřek. Nakonec pomalu odjíždíme s tím že budeme v každé možné vesnici hledat servis. Ponurou náladu nám vylepšuje jeden německý cyklista, který má okolí rozhodně najeté a dobrou radou nám šetří několik namáhavých stoupání. No v Colmberku je naše štěstí dokonalé. Pavlína si všimne prodejny kol. Je u ní i servis, a ne ledajaký. Opravují tady veškerou možnou techniku co jenom na venkově je. Od zemědělské techniky až po ty kola. Oprava nás ani moc nezdržela. Byli velice milí a hlavně rychlí. Cena 21,-Euro. Ještě před Colmberkem potkáváme další krajany na kole. Pavel a Dana z Brna cestují ke kamarádce do Rotterdamu. Potom už míříme na Ansbach. Je to moc hezké město. S historickým jádrem. V uličkách na nás dýchla příjemná atmosféra. Je tu spousta kaváren a venkovních restaurací. Lidé tady vychutnávají odpolední kafíčko,prostě pohoda. Projíždíme pomalu městem a děláme nějaké fotky. Na jednom rohu mají grilovaná kuřata, tak si půlku necháváme zabalit. Ansbach opouštíme pěkně do kopce. Táhlý, hnusný, rozpálený. Na vrcholu se ale nechá zajet na cyklostezku. Na cedulce se píše, že je to Norimberská stezka. Netrvá dlouho a odjíždíme od hlavní silnice a jedeme do údolí. Z tohoto bodu vlastně jedeme neustále z kopce. Je to naprosto pohodová záležitost až na předměstí Norimberku. Jenomže čas přeci jen pokročil, a my jsme na kraji města téměř v osm večer. Na benzínce si kupujeme mapu a hledáme kemp. Už to vypadá, že ho nenajdeme a čeká nás další noc na volno. Pak nás konečně napadne poprosit slečnu z pumpy, ať zavolá na informace, přeci jenom se domluví lépe než my. Vše dobře dopadlo a s mapou na řídítkách jedeme do kempu. Přijíždíme tam na poslední chvíli, zrovna zavírají recepci.Tak se domluvíme na platbě ráno a už stavíme stan. Ještě štěstí, že máme dneska sebou to kuře. Náramně nám přišlo k chuti. Jdeme ještě provést nějakou hygienu a ono je jedenáct. Tak to nám to dneska pěkně uteklo.

12.den středa

Prohlídka Norimberku, etapa po Fünf-Flüsse Radweg.

Trasa: Norimberk, Lauf, Sulzbach-Rosenberg.

80 km

Dneska vstáváme později než obvykle. Máme dost času a chceme si v klidu prohlédnout Norimberk. V pohodě po stezkách jedeme až do centra. Fotíme a popojíždíme pomalu po starém městě. V Norimberku se moc hezky jezdí na kole. Chvíli před jedenáctou nalézáme cyklostezku, která nás podle řeky Pegnitz vyvede z města. Dneska na nás už doléhá únava. Naštěstí máme naplánovanou kratší etapu. Prohlížíme městečko Lauf a kupujeme opět kuře. Krajina se kolem začíná přeci jenom pomalu zvedat a kilometry lezou nahoru dost ztuha. Řeku Pegnitz opuštíme před Pomelsbrunnem a dále jedeme podle potoka Högenbach, který se stává úplně čirou bystřinou.

Ve městě Sulzbach-Rosenberg děláme delší pauzu a sedáme si do zahrádky na točené. Majitelem penzionu je Čech. Povídáme si a on nám nabízí nocleh, jenomže by byl trochu problém s koly. Hlavně s naším vozíkem. S díky tedy odmítáme a jedeme dál. Ono se nám ale už moc nechce, tak kousek za městem nacházíme příhodné místo u lesa. Stavíme stan, dáváme kuře a zjišťujeme , že za rohem je nějaká zkratka do sousední vesnice. Bohužel, velmi frekventovaná, máme pocit, že nás už viděla větší polovina místních obyvatel. Ale už bydlíme a za chvíli bude tma.

13.den čtvrtek

Z počátku dost kopcovitý terén, Později po cyklostezce Waldnaabradweg.

Trasa: Sulzbach-Rosenberg, (http://www.sulzbach-rosenberg.de/herzogstadt/tschechien.pdf ) Hirschau, Weiden in der Oberpfalz, Neustadt a.d. Waldnaab

75 km

Ráno na nás svítí sluníčko. Vypadá to na krásný den, pomalu balíme. Mezi tím se obloha začíná nepříjemně zatahovat. Dnes bychom teda moknout nemuseli. Z počátku jedeme dosti kopcovitým terénem. Naštěstí po velice kvalitním povrchu. Vítr se postaral o oblohu, už je zase hezky vymetená. Za Hirschau jedeme kus cesty lesem, je to docela příjemné. Kolem nás je tady spousta sběračů brusinek. Nic pro nás, myslím tím samozřejmě ten sběr. Pomalu se dostáváme podle řeky Waldnaab do Weiden i.d. Oberpfalz. Opět projíždíme centrum s pěší zónou a se spoustou venkovních zahrádek. Zase ta známá pohodička. Nevíme jestli je to tak vždy, ale působí to velice dobře. Po kratší pauze míříme k dnešnímu cíli. Tím je sklářské město Neustadt a.d. Waldnaab kde má domov firma Nachtman. Opravdu nikam nespěcháme, přesto jsme poměrně brzy odpoledne v kempu. Tak toho využíváme k důkladné sprše a odpočinku. Je tu klid, zahradní restaurace na nás přímo volá, tak samozřejmě poslechneme. Po chvilce se začínají scházet nějací muzikanti. To, co napřed vypadá zcela nenápadně, se rozroste na třicetihlavý orchestr. Přicházejí i diváci a začíná tu být docela živo. Vedle výčepu se grilují klobásy a steaky. Tak ihned vyzkoušíme, jestli je umí udělat. Umí. Máme trochu strach, aby koncert netrval celou noc,ale dopadne to dobře. Před desátou dávají poslední skladbu a lidi se rozcházejí. V noci je klid a trochu chladno!

14.den pátek

Po cyklostezce Bockl-Radweg.

http://www.bocklweg.de/cz/frameset.htm

Trasa: Neustadt a.d. Waldnaab, Floss, Vohenstrauss, Pleystein, Eslarn, Železná, Horšovský Týn.

97 km

Ráno naposledy balíme. Najednou se konec naší cesty přiblížil nějak moc rychle. Ještě před odjezdem si povídáme s jedním cyklistou, který je taky v kempu. On se vždycky na něco optá, a potom dlouze kroutí hlavou a zdvíhá palec. Zkrátka, nějak tu naši cestu nemůže strávit. Tak tedy odjíždíme. Nacházíme stezku Bockl-Radweg a začínáme stoupat směrem na Floss. Po takovémto povrchu to ale jde skoro samo. Děláme "kochací" zastávky a přesto jsme velice brzy ve městě Vohenstrauss. Tak zastavujeme na delší chvíli, něco málo dokupujeme a opět jedeme. I dnes potkáváme krajany. Mají zde autobus a podle zdatnosti a věku jedou na kolech různé trasy. Kousek za městem je v jedné skupince i pán z Havlbrodu. Tady se profil trasy otáčí a odsud jedeme z kopce skoro až na české hranice. Stezka končí v Eslarnu. Na přechod to jsou asi 4 km. Do Čech vjíždíme ve tři odpledne.

Cíl je dosažen. Voláme Tomášovi, domlouváme se kam pro nás má přijet. Po chvíli opět sedáme na kola a míříme přes Bělou nad Radbuzou do Horšovského Týna. Tam, i když jedeme pěkně pomalu přijíždíme kolem šesté. Na jedné restauraci je nápis, že uschovají kola obědvajícím cyklistům. Ptáme se, jestli to platí i pro večeři. Kola nám samozřejmě schovají. Domlouváme se, že tu strávíme pár hodin, než budeme mít odvoz. No a to je vlastně celé. Tomáš přijel docela brzo, jen tak trochu zapomněl doma držáky na kola. Musíme je rozebrat, ale i to se podaří, takže jsme kolem půlnoci doma.

STATISTIKA

Start. 18.7.2009 Paříž

Cíl: 31.7.2009 Horšovský Týn

1436 km,

13,6 km/h

1 x píchnutá duše, 2x prasklý drát výpletu kola.

Pády: 2 x Vašek, 1 x Pavlína.

FOTOGALERIE:

http://vvaclav.rajce.idnes.cz/20090718_Panevropska_cyklostezka_Pariz_-_Praha/

.

Fotogalerie