Na Sedlčansko za rozhlednami i za turistikou – den 1.

Vkládám to sice opožděně, ale přece.
Měli jsme před sebou pár dnů volna. I  když byl červen, bylo krásné letní počasí a v Plzni nás to už nebavilo. Odpoledne jsme se domluvili, že vyrazíme na Sedlčansko, protože Ota zjistil, že jsou tam čtyři rozhledny, kde jsme ještě nebyli. Já to doplnila dalšími třemi a k tomu výletem nad Slapskou přehradou. Už před časem jsem tam objevila naučnou stezku plnou vyhlídek. Sice by bylo asi hezčí to projít někdy, kdy bude víc vody, ale teď se to hodí a kdo ví, zda to někdy příště zase vyjde.

V autě už jsme to letos zabydleli, má být teplo, takže moc oblečení taky nepotřebujeme. Sbalili jsme to tedy večer docela rychle.

Ráno jsme jen naložili potraviny do naší ledničky a mohli vyjet. Ještě jsme zajeli do Kauflandu - ode dneška mají v akci za super cenu přerovské pivo Zubr Grand. Ota je Přerovák a tohle je nejlepší přerovské pivo, na které se vždy těšíme, když do Přerova jedeme. I přes toto zdržení jsme kupodivu zvládli vyjet už po 10. hodině. S tím jsme ani nepočítali.

Bez zastavení jedeme do Příbrami. Naše první rozhledna je ještě kousek za Orlíkem. Je to nádherná, převážně dřevěná rozhledna Milada. Parkoviště je jen 300 metrů od ní. V červnu má být otevřena jen o víkendu. Máme však štěstí. Otevřeli ji loni, ještě upravují okolí, takže to nebyl problém se dostat nahoru. Stačilo jen se zeptat. Dokonce i vstupenku jsme dostali. Schodů nahoru je hodně, ale jsou krásně pohodlné. Výhledy byly už dole jedním směrem moc pěkné. Skoro kruhový výhled nahoře ještě lepší. Jen popisky zatím chybí. Tedy snad časem budou.

Na parkovišti, které je stranou od obce, byl klid a také hezké výhledy. Bylo to tedy ideální místo pro přípravu oběda a také to trochu v autě přerovnat. Než jsem oběd udělala, vydal se Ota na průzkum. V křoví zahlédl nějaký památník, jenže cesta k němu nevede a prakticky se tam nedá ani dosat. Nenechal se však odradit. Pomník obětem letecké havárie je skutečně pěkně schovaný a jak se v zápětí dozvěděl, je na soukromém pozemku. Že by obětí byl někdo z příbuzných? Těžko říct.
Jen 10 km je to na Langovu rozhlednu na Onom světě. Je zde i turistická chata, takže se nechá dojet až k ní. Je oficiálně také zavřena, ale na chatě není problém si půjčit klíč. Vstup mimo sezonu je sice o trochu dražší, ale to nevadí. Rozhledna je poměrně nízká, dřevěné schody hodně strmé, ale kruhový výhled opět krásný, tentokrát i s popiskami. Vidíme i Šumavu.

Ještě o kus blíž je to k betonové rozhledně na Koňském vrchu. Nahoru je to kilometr, nikde není však zákaz vjezdu. Parkoviště tu také není, ale u lesa kousek od silnice by se zaparkovat nechalo. Ale kdepak Ota. Nedá si to vymluvit, jede dál, cesta necesta. Tak hrozné to není, ale kdyby auto mělo pusinku, určitě by se bránilo. Občas jsme dostali větvičkou i přes okno. Je to bývalá geodetická věž, kterou později využívali vojáci. Skoro vypadá spíš jako bývalá strážní vojenská věž, dveře jsou zamřížované a zamčené. Že by někdy mohlo být otevřeno, o tom nikde nepíšou.

Další je rozhledna nad obcí Kuníček. Kupodivu Ota parkuje na parkovišti a ještě se chválí, že dál nejede, i když tu není zákaz. Byl - jen o kousek dál i se závorou a s cedulí, že je dnes opět zavřeno. To nás však neodradilo. Zajímá nás i samotná stavba rozhledny. Tento výstup cca kilometr za tu námahu stál. Už cestou bylo vidět do okolí, rozhledna je skutečně pěkná. Je ukázkou toho, že i telekomunikační věž může vypadat zajímavě. Na rozhlednu nemůžeme, ale nechá se vyjít na ten nejspodnější ochoz. I tady je docela pěkný výhled. Samozřejmě z horní vyhlídkové plošiny je určitě výhled daleko lepší.

Na parkovišti pod rozhlednou začíná i zajímavá zdejší křížová cesta, kterou tvoří žulové kameny a do těch jsou vytesána jednotlivá zastavení. Některá jsou bohužel trochu méně už čitelná, byl to však zajímavý nápad. Cesta má být 2 km dlouhá. My jsme celou neprošli, došli jsme jen k 8. zastavení, které je na konci obce. V tom horku nám to docela stačilo.

Tím jsme se rozhodli dnešní program ukončit a najít si nějaké šikovné místečko na spaní, nejlépe s nějakou koupačkou. Jen asi 6 km za Sedlčany za Kosovou Horou je lom Obciny, kde je na mapě vyznačena možnost koupání. Tak to zkusíme. V Sedlčanech jsme si v pivovaru Krčín chtěli koupit na večer pivo, jenže hospoda je zavřená. Byl tam sice nějaký pán, ale natočené petky prý nemají. Až zítra. Ale to už budeme úplně jinde. Naštěstí v Kosově Hoře jsou tři hospody. Volíme jednu, kde točí pivo z pivovaru Vysoký Chlumec. Známe ho, pít se nechá.

Přímo k lomu se zajet nedá. S tím jsme ani nepočítali. Parkoviště je však v těsném sousedství rodinných domků. či spíše chat. Tady to však zrovna na přespání moc není. Nějaká široká cesta vede lesem, zákaz tam není, tak to zkusíme. Samozřejmě jsme odjeli co nejdál a pak se pěšky vraceli do lomu se vykoupat. Je to ale příjemná procházka lesem.
Lom není velký. I když je po 18. hodině, je tam spousta lidí, převážně mládeže. Tam asi večer bude veselo. Vstup do vody je dost náročný, kamenitý, resp. jsou tam žulové kostičky. Aspoň na té straně, kterou jsme si vybrali my. Na protější straně jsou vysoké schody, ale tam bylo docela plno. Voda byla úžasná, čistá a v tom horku nebyla ani tak ledová, jak tomu v lomech bývá.

Když jsme se vrátili k autu, čekalo nás překvapení. Jeden lesák tam kácel stromy a ořezával větve. A potěšil nás. Ráno v pět přijde parta kácet stromy a odvážet je. Chvíli přemýšlíme, co podniknout. Nechalo by se zajet kousek zpátky, jenže tam budou stejně jezdit. Na konec se rozhodneme to neřešit. Je tu krásně a když pán v osm odjel, tak ještě líp. Ptáci zpívají. Sluníčko zapadá, jinak klid od civilizace. Prostě nádhera. Myslím, že je jedno, jestli nás v půl pátý vzbudí ptačí štěbetání nebo v pět dřevorubci. Nějak to dopadne. Každopádně je krásné pozorovat, jak se zapadajícím sluncem jde les spát, jak vše utichá.
Pokud někoho zajímá pokračování a také, zda jsme přežili (viz komentář), tak se podívejte na pokračování.

Na Sedlčansko za rozhlednami i za turistikou – den 1. na mapě