Na tajemnou Větrnou věž podruhé - Javorníky ( retro 2000 )

Ani neproteklo tolik vody v říčce Brumovce, ani se Zeměkoule nestačila mnohokrát zavrtět kolem své osy - prostě : než se minulý úplněk stačil proměnit v ten nový, vyrážím hledat tajemnou skálu, skrytou v hlubokých lesích Moravsko - slovenského pomezí, podruhé ... ( Nevím, jak je to u druhých lidí, ale já když něco hledám a nenajdu, tak mi to tak dlouho narušuje zdárnou funkci mých "myšlenkových poskoků", že s tím dřív nebo později musím něco udělat ! ) V H.Lidči od vlaku poklusem na bus na Senicu a tak jsem už před 8 hod ranní na konečné. U "Chladné studénky" snídaně a pak pokračuju dál údolím po asfaltové cestě - napřed mezi loukami, kol jedné hájovny a pak už lesem až na rozcestí pod Makytou. Po poradě s mapou si vybírám tu nejvhodnější lesní cestu a napřed prudším stoupáníčkem a poté už vcelku pohodlně na hřeben ke státní hranici a na modrou turist.značku. Zanedlouho se k ní ze slovenské strany připojí cesta v barvě žluté, od strany moravské pak i zelená. Tohoto znamení, barvy to naděje, se pak držím a stylem tatranské horské kozy zestup neuvěřitelně strmým srázem Makyty - mezi ukázkami krás horského pralesa a menšími i většími pískovcovými balvany - dolů do slovenské doliny nad osadou Skalité ... ( Tak tato část cesty v délce asi 1 km byla pro moje kolena asi tím nejotřesnějším zážitkem z celé cesty !!)

Pak už konečně stojím na pohodlné lesní cestě, probíhající vysoko nad dolinou po vrstevnici a já kráčím vstříc novým dobrodružstvím. Před prvním údolím s potůčkem mne předjíždí traktor, táhnoucí žebřiňák, na něm sedí jeden slovenský ujo a dvě tetky a všeci se navzájem hezky pozdravíme. Škoda tomu "umělému" rozpadu našeho státu, vyvolaného ambiciózními politiky - Slováci i Moraváci spolu byli vždy bratry ... Další zákruta a další dolina s mnohem strmějšími svahy a ještě čistším potůčkem. Poznávám místo, kde jsem se před necelým měsícem vzpamatovával z náletu bzučících "mesršmitů". Kousek před poslední zatáčkou do té "mojí doliny" si odskakuju na kraj lesa a beru do ruky pro sichr pořádnou haluz - co kdyby, že ?!? A pak už stojím za zatáčkou a hledím na panoráma překrásné a tajuplné doliny, v jejímž úbočí se někde nachází moje neznámá "Větrná věž" ... Je tu moc hezky, překračuju potůček a ústí toho močálovitého údolíčka, kde jsem se posledně utkal s tím nebezpečným hmyzem. Na stromě tu visí obrázek Panenky Marie, čehož jsem si tehdy v tom fofru nestačil ani všimnout ... Dneska na mne kupodivu žádný zlý hmyz nedotírá. Možná to bude tím, že dneska není takové sparno - teplota jen takových 20 stupňů, obloha polojasná, ale více pod mrakem - anebo "Hovada člověkožravá" už stačila nabrat dostatek tukových zásob a ulehla předčasně znavena k zimnímu spánku ...

Překračuju tedy potůček, tekoucí přes cestu a mířím mírným stoupáním do úbočí už na místa, kam ještě mé kopyto neotisklo svůj vzor. Po pravici se mi otevírá hezký pohled zpět na hlavní vrchol Makyty a její zalesněné podvrcholky, týčící se nad údolíčky, kterými jsem prošel. Po mé levici pak strmá Stráň, zarostená neskutečnou džunglí. Podle mapy zrovna někde tady má být ta paseka se skalní věží. Já se ale rozhoduju pokračovat dál po této pohodlné cestě, raději si o 1.5 km zajít a k té skále se pak spustit shora. Po chvíli se na té mojí komunikaci objevuje plochý balvan a nad ním vlevo ve Stráni jakýsi nizoučký skalní výchoz - takže teoreticky by tu "něco" být mělo ... Na dalším ohybu mne čeká krásný výhled hluboko dolů do útrob rozvětvené slovenské doliny, na louce tam stojí nějaká lovecká chata. Nad cestou, přímo nad mojí hlavou, pak začíná pás menších Skalek. Odhazuju somradlo a lezu je prozkoumat. Skalky přechází v asi 4 m vysokou, slepencovou skalní stěnu, pak se dostávám o něco výš a v předivokém terénu horského pralesa JI najednou vidím !! ANO - musí to být jedině ONA, VĚTRNÁ VĚŽ !!!

Silně vzrušen se vracím pro mé příruční zavazadlo a sovětský fotoaparát značky Smena a už se šplhám v té džungli ke "svému" objektu a fotím tu krásu nalevo i napravo !! Větrná věž viděná okem odborníka je ve skutečnosti Krátká skalní hradba široká 3 m, délce 20 m a výšce asi 10 metrů. Její čelo je sice trochu členité, zbytek skály ale protknut jen puklinami. Vypadá to, že hrubozrnný pískovec a slepenec, kterým je skalní masívek tvořen, je tady mimořádně tvrdý. Možná se na tato místa čas od času zatoulají i horolezci - na skalní stěně totiž zahlédnu i dvě skoby - myslím ale, že to bývá opravdu jen mimořádně. Kdo by kvůli jedné skále lezl do strmých slovenských kopců, když krajina našich bratří je těmito neživými krásami přírody doslova poseta a má tisíce pohodlněji dostupných horolezeckých laskominek ... Po půlhodinovém rozjímání - ( a svačině ) - rozloučení s "kamennou kráskou" a vyrážím na další pouť. Napřed notný kus přes džungli, než se vyšplhám na pohodlnou lesní cestu s hezkými výhledy a krásnými ukázkami toho Nej, co je v Javorníkách k vidění : horské louky pokryté pestrobarevnou květenou, ostrůvky s ukázkami zachovaného horského pralesa, fantastické tvary stromů ... atd ... Foťák přestávám brzy používat, protože zajímavý je snad každý druhý strom a film v něm vložený obsahuje jen 36 políček ... Podle mapy se nacházím na kótě jménem Štica, její vrchol je šíjí spojen s hlavním hřebenem, což je ještě pořád mohutný masív Makyty a tu se znovu ocitám na červené značce a na moravské straně hranice.

Nebe je sice ocelově šedé, přesto ale neodolám a volím zestup do mohutné propadliny mezi Makytou a hlavním hřebenem Javorníků - do tajemného Papajského sedla. Ztrácím snad 300 výškových metrů. Z úzké paseky, po které značka klesá, je výhled na Kohútku a Portáš, na horizontu odlesky od oken a střech rekreačních objektů. Papajské sedlo se v minulosti proslavilo tím, že tudy na sklonku 2.světové války prošli ze Slovenska na Moravu partyzáni z brigády J.Žižky, jinak tu toho kromě Loučky a důležitého tur.rozcestníku moc k vidění není ! Podle mapy si vybírám jednu lesní cestu, vracející se zpět k Senici po obvodu hory po vrstevnici přes šestero údolí. Místy mám výhledy do dolin směrem k Huslenkám, místy prokletý šotolinový povrch a přes podpatky tenisek cítím snad každý šutřík ! Asi po hodině putování - měl jsem cestou narazit na nějaký minerální pramen, ale ten nikde - přicházím na zelenou značku a brzy se ocitám v sedle, oddělujícím horu Makytu od Kyčery. Potkávám chlapíka, který se dvěma dcerami putuje k vrcholu Makyty, kde hodlají strávit dnešní noc. Pokecáme, povyměňujeme informace z cest a pak si navzájem popřejem šťastnou cestu a já stoupám pasekou, pokrytou převážně maliním s moc chutnými a velkými plody na vrcholek Valašské Kyčery.

Dává se do deště. Když se otočím, na chvilku se mi naskytá pohled na celou horu Makytu i s jejími podvrcholovými údolími, pak se Hora ukrývá za clonou padajících vodních kapek. Déšť by mi ani tak nevadil - zbytek zpáteční cesty vede převážně lesem, ale horší je, že tam, kde vede cesta přes paseky, tak tam mi záhy vysoká a mokrá tráva brzy promáčí tenisky, ponožky a posléze i kalhoty až na holou kůži !! Místy i v dešti hezký výhled na Vsetínské vrchy a Beskydy. Cesta pomalu, ale vytrvale klesá, míjím Butorky a blížím se k Šerklavě. Ještě před ní ale zestup už v prudším lijáku přes menší pískovcové skalní výchozy dolů na louku, v jejímž cípu se ukrývá romantický lesní rybníček. A pak pod pasekářskými usedlostmi, přes les a houštiny, cestou necestou - směr Senica ! Na mapu v tom dešti už ani nehledím - stejně nevím, gde su - a tak mne ani trochu nepřekvapuje, když se namísto původně plánovaného údolí s koupalištěm ocitám na konečné autobusu !! Do jeho odjezdu vybývá čas přesně na jednu cigaretu ...

( Větrná věž na mapě KČT samozřejmě zakreslena o 1 km vedle ! Co k tomu dodat - vrcholky kopců a i vodní toky během našich lidských životů nemění nijak často svá místa, měřítko mapy 1 : 50 000 tisícům pak umožňuje přesné zakreslení třebas širšího chodníku. Není to ale poprvé, kdy se u zakreslení skal ( anebo jiných objektů) objevuje do očí bijící nepřesnost ! A to už nemůže být omyl, ale lajdáctví, které kvůli "neschopnému" jednotlivci zbytečně snižuje prestiž jinak perfektních a jistě nejenom mnou oblíbených "zelených" turistických map !!!!!)