Náchodsko a Broumovsko - 1.část ( Retro 1987)

1.den - procházka Náchodem

Brzo ráno sa potkávám se svojíma " kuřatama" - kamarádem Lojzů a jeho kamarádků Boženů, kerá je kamarádků mojí kamarádky Mařeny ... Všeci nastupujeme do brumovské "střely" a vyjížďáme na veliků cestu směr Čechy. V Lidči přestup na rychlík. V Chocni máme hodinu čas a tak sedíme v bufetě a pozorujem,jak venku léce po kolejách jakýsi psík a žalostno vyje -( asi mu ujel jeho pán) - a je nám ho moc líto... Do Týnišťa pokračujem poschoďovým vlakem, z tama už normálním a od Václavic vidíme ohromnů přehradu, kerá sa menuje Rozkoš. Konečně Náchod ! Batohy si necháváme v úschovně na nádraží a ideme sháňat nejaký nocleh. Napřeď to zkúšáme v " Itálii". " U Beránka" majů takéj obsazené, ale hodný recepční zdvihá telefón a zajišťuje nám nocleh v kempu v Bělovsi.

Ideme tam a nakonec je to lepší, než zme čekali - dostáváme 4 - lůžkovů větší chatku a jediné, co nás štve, že je to okolo samý Dédérák ( východní Němec) ! Po vybalení věcí odchod do města. Oblézáme si pěkné náměstí, překvapeno čumíme na kostel s divnýma dřevěnýma cibulovitýma vrškami věží a potem nás čeká 300 schodů hore k zámku. Vnitřek je zajímavý, ale mobiliář není až bůhvíco - všady hlavně tapisérie a obrazy. V jednom salónku nás ale čeká veliké překvapení - živá ukázka klasické hudby v provedení nekolika chlapíků ve starých frakoch.

Cestů do kempa sa eště stavujeme v jednom podniku - se vzornů obsluhů - na večeřu a všeci si dáváme přírodní řízek se šunků a vajicem a hranolkami a oblohů. Pak to eště zapit pivem a hurá do tábora ! Je tu v kempu aj bufet a obsluhuje tu správně ukecaný chlápek, hrozně rychlo mluví a je s ním sranda a tož si s ním dáváme štamprlu myslivca a pivo na úvítanů. Pak začíná pršat...

2.deň - Přes Dobrošov do Pekla a potom do "Rája" v Novém městě nad Metují

Ráno si kvůli počasí přikupujem další 2 noclehy - tentokráť do maléj pionýrskéj chatky a tož stěhovačka, snídaňa a protože už je pěkně, tož honem na výlet ! Napřeď si procházáme lázničky Běloves - majú tady dobrů kyselku Idu - pak po značce hore do kopca. Ale ztrácá sa nám potvora, a my sa moceme v blatě v jakémsi zarosteném údolím s blatem. Pak přelézáme kravský výběh, nacházáme 2 tyčky od elektr.hrazení a já vyzývám Lojzu na súboj. Enomže sem uklúzl, Lojzek ňa připichl "kordem" k zemi a já sa vzdávám ! A vypadám, jak gdybych sa rochnil v chlévku s prasaťem !! Nad lúků se stúpáním jak v Tatrách docházáme k malém bunkru ( řopíku) a vysvětlujem cérkám, nač to bylo a proč sa tehdy před válků všecky ty pevnosti okolo stavily . Máme aj pěkný výhled - na nebe sa radši ani moc nedíváme, protože to nám hrozí dalším deštěm - naproti ve stráni z trávy trčí další bunkřík.

Už zas po modréj značce prudko stúpáme až na samý vrchol Dobrošova a vycházáme z lesa ven. Hluboko pod nama je město Náchod, před nama na kopci Jiráskova chata s rozhlednů. Přes vrcholy sa převalujů mraky, je citelno zima a tak zme rádi, že majů ve vnitřku otevříté a my sa tam možeme jít ohřít. Je to tam všecko obložené dřevem a moc pěkné. Po malém občerstvení ideme dál...Božena sa zadívá do dálky a radostno volá: "Děcka, já vidím Vášeň " !!!" ( Má tým na mysli tú veliků přehradu Rozkoš, ale trochu sa jí to chudeře v hlavě poplétlo)...Z kopečka scházáme do dědinky Dobrošov a před sebů máme výhled na všecky pevnosti. Okolo palebného srubu " Jeřábu" sa dostáváme k " Zeleném" a tam vylezeme po schodoch na jeho temeno. Ze vnitřku - z plechovéj búdy - zrovna leze ven výprava a průvodce tu má dlúhý výklad, kerý aj my pozorno poslůcháme a dovídáme sa aj to, co zme eště nevěděli. Pak si ideme dolů k dědině do pokladny u další pevnosti kůpit lístky. Ale fííha !!! Zrovna je 12 hodina a polední přestávka - na to zme zapomněli - a protože sa nám tu nechce hodinu čekat, tož zas dál...

Vracáme sa k Jiráskově chatě a odsáď okolo skalky s křížem zestup mezi polama s pěknýma rozhledama do Jizbic. Kůsek za dědinů začíná velice Ostrý zešup do údolí k říce Metuji. Napřeď ideme lúkami - tady malá show : cérky přelézajů přes el.ohradník a pokope jich do rozkroku elektrika ! A pak strmá cesta dole lesem a přes fantasticky vyerodované koryto potoka. Dole v údolí nás čeká lúka se zralými třešňami na stromoch -" Mňam" , pionýrský tábor a pak už zme konečně v PEKLE !!( Ale naštěstí eště nee v tom doopravdickém, na to mám eště pár roků čas ...) Nazývá sa tak část údolí a hlavně velice pěkná chata, přestavěná D.Jurkovičem z bývalého mlýna a akorát nám nejde do hlavy, proč je na břehu malého rybníčka před chatů socha vodníka a né nejakého toho raracha. Vevnitřku je to takéj moc pěkné - tady už čertíky majů - a my si tu dáváme na oběd dobrého moravského vrabca. Pak sedíme venku a protože bus do Nového Města jede až za dlúho, tož jich všecky tahám na další tůru:

Ideme správným divokým údolím kolem říky Metuje, pak přecházáme mostek a serpentinama stúpáme do hrozného kopčiska lesem až k velikéj skale Koníček - z vrchu moc pěkný výhled dole do údolí na celé Peklo. ( On je celý Koníček skalnatý, není to enom jedna skala a místami zme šli aj po jištěných úsekoch). Zme vyfluslí jak myší hovénka a tož si dáváme chvílu oddech. Navíc Božku začíná bolet zub. Po okraji lesa a álejů na náves dědiny Příbyslav a já s Lojzů idem do hospody vyptat nejaké prášky pro Boženu.

Do Nového Města nad Metují už pěšo až na nádraží - je to naštěstí z kopca - a tam sa dozvídáme, že nám vlak před chvílů ujél. Další do Náchoda jede až za 2 hod a tož městsků dopravů do centra a prohlídka města. Vystupujem na bombastickém náměstí hore na kopci, všecky baráky kolem náměstí majů jednotné renesanční štíty ! Pak idem do zámku, ale na prohlídku už je moc hodin a tož aspoň do zámeckéj zahrady, gde sa ide přes údolíčko skrz dlúhý, krytý a pěkně vyřezávaný dřevěný most aj s okénkama. Super !! Jináč zme v zahradě viděli trpasličí a dosť bizarní sochy jak bývalých pánů, tak aj lidových " figurek" a majů tady aj pár vodotrysků...

Přes celé město sa pomály vracáme na nádraží - abych nezapomněl, viděli sme eště jeden krásný výhled z hradeb na skalnatý sráz a koryto Metuje - a pak už vlakem do Náchoda. Na večeřu už je takéj pozdě, eště že máme v táboře bufet a tak na " véču" párky a hodný kantýnský nám půjčuje taléřky sebů...Pak přichodí hrozná búřka a déšť - když sa člověk chce jít ven vyčurat, tož enom s deštníkem. A tá chatka je opravdu enom pro děcka - já aj Lojza spíme na vrchních postélkách a co obrat, to rana o strop do hlavy !!!

3. deň - lenošení

Budíček už v 11 hodin a místo snídaně ideme zrovna do města na oběd do " Itálie", gde si, aby to bylo trochu stylové, dávám španělského ptáka. Pak lozíme po obchodoch, já objevuju Antikvariát - ( a protože ostatní sú barbaři a analfabeti) - tož jich milostivě propůšťám a dávám si s nima schůzku až za hodinu. Celů ju strávím přehrabováním zajímavých knížek a doplněním energie z duševní stravy...

Pak chvilku do vinárny a návrat do tábora. K večeru sa idem projít za Běloves, najdeme tam veliký červený lom s terasami a jezírkem a domlůváme sa, že si tu na závěr uděláme táborák...

4. deň - Hurá na Ostaš

Ráno si napřed ideme na párky a pak si naposledy prodlužujeme pobyt až do soboty a stěhujem sa do pěkných 2- lůžkových chatek - tož to už je iné kafé - a pak utěkáme na vlak. Vystupujeme na zastávce Dědov. Procházáme přes krátký tunel a pak okolo rybníka s velice pěkným pionýrským táborem a vcházáme do lesů pod Ostašem. Nebe je zamračené a cosi z něho začíná odpádat - no zatým enom mží, sněh to není... Asi po 2 km vycházáme na lúku, gde sú k našém velikém úžasu vystavěné indiánské " týpíí". Kúsek dál majů místo jídelny Saloon aj s létacíma dveřama - tož takovýto " pionýrák", byt děckem - z fleku beru !!!

Začínáme stúpat, okolo nás nad údolím vyrůstajú první skaly. Směrem doleva jich přibývá a přecházajú ve skalní město - " Kočičí skály". Všady je tu lidí a všeci sbírajů borůvky. Přecházáme hřebeň a klesáme k bufetu, gde si kupujem občerstvení. Začíná přeháňka a tož pod střechů jednéj z chat čekáme, až " liša" přéjde a pak už enom za slabého mžení k vrcholu hory Ostaš. Cesta sa prudko lomí a vede nás po úbočí k " Vydří bráně", gde začíná okruh Horním skalním bludištěm. Před nam je výprava děcek z nejakého tábora, brzdíja " provoz" a tož postupujeme jak slimáci. To mně ale vůbec nevadí, protože je tady opravdu na co sa dívat : skalní útvary Zbrojnoš, Medvědi, Maska smrti, Zrádce, Cigánka s děckem a pak fantastická ďůravá skala Čertovo auto a to je teda bomba !!!!

Ze všeckých skal sú pěkné vyhlídky, ale tá nejlepší sa menuje Krtičkova a je úplně na samém vrcholku hory, zme na vrcholu 40 m vysokých skalních stěn a máme nádherný výhled do KRAJINY a na ty " Kočičince" hluboko pod nama ... Pak sa oblúkem přes les vracáme k bráně a bufetu. Odsáď krajem lesa až ke Žďáru n.Metují. Dědina nás více hrozným smradem z JZD a pak takéj smradem z polí, gde právě probíhá " velkohnojení" močůvků. Všecky slépky z dědiny pochodujů za traktorama s cisternami a vyžírajů ze země červíky !!

Po chvilce čekání vlakem do Teplic n.Metují na večeřu. V hustém dešti oblézáme restaurace - otevřená je jediná - a v ní si dáváme žebírko. A to eště nań mosíme hrozně dlúho čekat a potom utěkat na vlak. Enomže on nejede - oni normálně 1 spoj klidně vynechali !!! Místo vlaku "přijížďá" další poselství z nebes - liša jak blázen - a z nádražních okapů, keré to nestačíja brat, sú hneď Niagarské vodopády !! Naštěstí po hodině přijížďá další spoj. Za Dědovem přistupujů do vlaku trochu připité babky, drmolíja jedna přes druhů a jedna z nich hýká jak březí oslica - no aspoň nám cesta do Náchoda rychlo utěká...

4.deň - Do Babiččina údolí

Ráno je celkem schopně a tož honem na cestu ! Cestů k Babiččině údolí 2 x přestupujeme a to ve Václavicách a ve Starkoči.Tam takéj potkáváme davy správně vymaškařených děcek - ogaři sů vefrakoch a cérky v dlúhých šatách z minulého století... Hneď z nádraží je ve velkém oparu vidět Božčina " Vášeň". Pokračujem do centra České Skalice. Na náměstí si kupujem zmrzlinu a pak navštěvujeme starů školu, kde sa učila Božka Němcová. Chceme jít aj do muzea, ale to je zavříté a tož naše další kroky už vedú do Babiččina údolí. Přes krásné lúky a lesíky sa dostáváme do Ratibořického zámeckého parku a tady nás čeká veliké zklamání - zámek je v rekonstrukci a je zavřítý ! Co nám zbývá ? Ideme dál a docházáme k mlýnu a pak okolo náhonu k " Pánskéj hospodě" a tam sa stavujem na oběd.

Pak si fotíme sousoší Babičky s děckama a okolo strúhy docházáme ke slavném " Starém bělidlu". Tož tady je to opravdu moc pěkné !! Kúsek dál je Viktorčin splav a ten takéj stojí za vidění. ( Člověk na tu krásu okolo čumí a vzpomíná, co si eště všecko z knížky babička pamatuje. Moc toho není, enom jakési ty fragmenty a tož následuje bohulibý úmysl - po návratu dom si knížku přečíst znova... O tom mojém " hejnu" sa radši ani nebavím - z nich prý nedočetl knížku do konca ani jeden jediný !!!)

Přes " Bílý most" překračujeme řeku Úpu a po asfaltce začínáme stúpat k Rýzmburku. Začíná byt trošku hic...Nahoře na kopci v malinké dědince odbočujeme k Altánku, gde sa paní kněžna potkala s babičků a děckama. Cestů tam procházáme kolem divadla v přírodě, v amfiteátru zrovna jacísi chlapi stavíja a stlúkajů kulisy. Z altánku je moc pěkný rozhled, hlavně na tok Úpy hluboko pod nama. Pak letíme z kopca dole a přes " Červený most" míříme k Červené hoře.

Hrozí ně vzpúra - sú na mňa hrozně naštvaní, že prý moc chodíme a tak podobně - ale do Babiččina údolí přeca chtěli sami ..!!!!

Moc s nima nediskutuju. Z Červené hory Jedeme autobusem do města Červený Kostelec, gde opravdu majů kostel v téjto odpornéj barvě. Tady přestup na bus do Náchoda. Jedeme moc pěknů krajinů okolo kosteleckých rybníků, mojím "poddaným" sa zklidňujů hormóny a tož uzavíráme příměří a na dúkaz mojí dobré vůle jim na zitřek " uděluju" další odpočinkový deň - a já vypadnu v klidu na vysněné Broumovské stěny a prójdu, co enom budu moct v klidu a sám !!!

Ve Sportě si dáváme na večeřu karbanátek a po návratu do kempu eště všeci svorně posedíme u piva v bufetu a já sa potom idu nachystat na zitřek...