Loading...
Pravdivost různých tvrzení nemá co dělat s jejich důvěryhodností. A naopak.
Některé příběhy jsou občas mozaikou, kterou ze střípků skládáme několik i let. Tento příběh je jedním z nich.
Sami jste to Vážení čtenáři už mockrát zažili. Večer, unaveni po horkém letním dni usednete do hospůdky. Popíjíte své pivečko, odpočíváte a posloucháte vyprávění štamgastů o třímetrových sumcích, padesátikilových kaprech, úhořích jak stehno a tiše se nad touto "rybářskou latinou" usmíváte pod vousy. Jeden z dědečků se rozpovídal, jak za války, jako desetiletý kluk, byl "tajně" na Vranovské přehradě, kam se za "Hitlera" nesmělo, a viděl věci nevídané. Vysoké stožáry s protibombovýmí sítěmi, protiletadlové kanony a ve čtyřech řadách před hrází námořní miny, jak se pohupovaly na hladině. Po válce prý přijeli Rusové a kulomety miny prostříleli a ty se potopily. Stožáry se sítěmi pak uřezali v šedesátých létech do šrotu a po kanonech zbyl jen betonový bunkr nad hrází.
Samozřejmě, chápu, že "nějak" asi přehrada chráněna byla, ale námořní miny, to se mi nezdálo.
Uběhlo pár let. Kochal jsem se jízdou v kánoi okolo břehů a vidím divné koule. Tak nějak mi připadaly jako větrníky nebo tlakové nádrže, ale moc jsem si je neprohlížel, příroda nabízela kouzelnější scenérie, přesto jsem si je letmo vyfotil.
Uběhlo několik měsíců, sedím doma, prohlížím fotografie z léta a na jedné vidím onu kouli a říkám si, vždyť to vypadá skoro jako mina. Pro jistotu se podívám na internet a našel jsem tento zajímavý článek: http://www.plavidla.cz/view.php?cisloclanku=2007100702&PHPSESSID=ad66eb717e1fac50f6648e061c358963.
Tento týden jsem měl chvíli a tak jsem se jel podívat, zda to co jsem viděl, by mohlo být to, co si myslím, ale posuďte sami.