Návrat na Ukrajinu XII.

Předchozí díl k přečtení tady.

Lože na kolejích z Černovic do Lvova. Až doteď jsem to vlastně bral za reklamní trik pro cestování vlakem. Že ušetříte čas k přesunu za dne a za nocleh, pokud vyrazíte ubytovacími vozy. Ale teď se to hodí, na ta úžasná města jsme si vyhradili dobu žalostně krátkou. Jízda lůžkovým vagonem slibuje zážitek. Ježto jsme se k nákupu jízdenky odhodlali podle místních měřítek až téměř v posledním okamžiku (jinak, bylo to den předem), dostáváme pouze místa ve druhé třídě. A to ani ne do stejného kupé. Dříve to vážně nešlo. Tak buďme rádi, že poputujeme aspoň ve stejném voze, říkame si.

Mé kupé o čtyřech místech už je ze tří čtvrtin zaplněno pospávajícími Ukrajinci. Od dežurného (ano, skutečně to není žena a ani ten tvar se mi moc nezdá) fasujeme ložní prádlo. Tady si musíme sami oblékat. A oproti nám zde nedisponují oddíly ani umyvadlem. Kam by se také vešlo v našem počtu cestujících. Brzy zaspávám, protože do cíle dorážíme časně, jen chvíli po slepicích. Na nás čeká samovar marně. Sice by ke snídani čaj chybět neměl, my však jen vše rychle sbalíme, protože čas jsme raději věnovali spaní.

Co se týče nádražní budovy, je Lvov ještě hezčí než Černovice. A také frekventovanější. Přeci jen tu k milionu lidí chybí jen přidat černovickou populaci. Město má několik unikátů. Ten nejpříznivější-najdete tu na polovinu ze všech chráněných budov na Ukrajině. Další už není tak milý. Tvrdí se, že od nádraží do centra je dále než z letiště tam. Však to také zjišťujeme. S bágly se vydáváme do města. Koleje tramvají vedou sice až k svatostánku. Ale nějaký ten dopravní ruch nám zůstává skryt. Tak po svých.

Čekali jsme mnohé. Čekali jsme zmatek, povýšené chování policejních úředníků, nechuť místních ke komunikaci jinak než ukrajinsky/rusky. Ale Lvov nám bere dech. Chybí pořádné směrovky, informace o městě přímo na nádraží, chybí ubytovací zařízení. Rozkopané chodníky ospravedlňují přípravami na evropský šampionát v kopané, jenž se uskutečnil po naší návštěvě. Zoufalí nalézáme alespoň kavárničku pro tak potřebnou snídani. A uvažujeme, co dál. Musíme mu dát šanci, tomu Lvovu. Pravda, už tady se začínají krásné fasády. A to jsme ještě nedošli k nejlepšímu.