Nejsevernější

Cestopisy

Nejsevernější bod ČR • Fotografie (11) • Foto: neratovak

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Třípanský kámen, trojmezí Čech, Saska a Horní Lužice

Dolní Poustevna, bývalý evangelický kostel

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Na prodloužený víkend jsme vyrazili do míst, odkud už to víc na sever v ČR nejde, do Šluknovského výběžku.
Při cestě na místo našeho víkendového pobytu, tj. do města Dolní Poustevna, jsme projeli nejsevernějším městem u nás, Šluknovem. Zde stojí za návštěvu hlavně místní renesanční zámek ze 16. století, který byl po několikaleté rekonstrukci po požáru v roce 1986 opět zpřístupněn v roce 2009 veřejnosti.
Naší další zastávkou na cestě byla obec Lipová. Zřícenina zdejšího barokního zámku, či krásný podstávkový dům, kde sídlí infocentrum jistě stojí za zhlédnutí. My jsme se však odsud vypravili za nejseverněji u nás položeným Třípanským hraničním kamenem, který leží na trojmezí historických zemí Čech, Saska a Horní Lužice. Ke kameni, který byl na toto místo umístěn v roce 1750 vede z Lipové modrá turistická značka. Cestu si však lze i zkrátit autem, kterým se dá dojet až ke státní hranici a z malého parkoviště u ní se k historickému hraničnímu kameni vydat.
Poté už jsme definitivně nabrali směr na Dolní Poustevnu. Po ubytování v penzionu U Krejsů jsme zbytek pátečního dnes strávili prohlídkou tohoto městečka ležícího přímo na hranici s Německem.
Dolní Poustevna je v písemných pramenech poprvé zmiňována v roce 1241 za vlády krále Václava I. Dalším významným datem v historii obce je rok 1779, kdy zde byl na návštěvě budoucí císař Josef II. V roce 1918 byla Dolní Poustevna posledním habsburským císařem Karlem I. povýšena na město. Z architektonických památek nacházejících se ve městě stojí za návštěvu novogotický kostel sv. Michaela archanděla z roku 1855, hřbitovní kostelík Panny Marie, či bývalý evangelický kostel. Ten v současnosti slouží jako místní Centrum setkávání, je v něm umístěno infocentrum a z jeho vyhlídkové věže je pěkný výhled do okolí.

Celou sobotu jsme si při našem pobytu v tomto nejsevernějším cípu republiky vyhradili pro návštěvu nejseverněji položené rozhledny u nás. Tou je rozhledna Tanečnice u Mikulášovic.
Do centra Mikulášovic jsme se z Dolní Poustevny dopravili vlakem a autobusem. Dominantou města Mikulášovice je barokní kostel sv. Mikuláše z poloviny 18. století. Za návštěvu jistě stojí i Muzeum nožířské tradice v místním infocentru. Kdo z nás by neznal legendární rybičku, kapesní nožík vymyšlený a vyráběný ve zdejší továrně Mikov.
U infocentra začíná i zelené turistické značení, po kterém jsme se vydali na rozhlednu Tanečnice. Do nadmořské výšky 598 metrů nad mořem, kde rozhledna na stejnojmenném vrchu stojí, nás následně dovedla modrá turistická značka.
Tanečnice, naše nejseverněji položená rozhledna, byla vystavěna v roce 1905 na místě, kde od roku 1886 stála dřevěná vyhlídková věž korunního prince Rudolfa, kterou v roce 1903 zničila vichřice. Současná osmiboká zděná stavba je 26 metrů vysoká a vede na ni 137 schodů. Poskytuje krásný kruhový výhled směrem k Jizerským horám a Krkonoším, na České Středohoří, Labské pískovce a Sasko. U rozhledny je i restaurace, kde se dá výborně občerstvit.
Nazpět do Dolní Poustevny jsme se z Tanečnice vypravili po žluté turistické značce přes německý Sebnitz. Ačkoli na německé straně není tak dokonalé turistické značení jako u nás, tak jsme nazabloudili a do Sebnitzu zdárně dorazili. V Sebnitzu jsme procházeli kolem pravěkého parku s mnoha plastikami lidí a hlavně zvířat z dob dávno minulých. Od parku to pak již byl kousek k mostu přes Vilémovský potok, za nímž jsme se ocitli nazpět v ČR, v Dolní Postevně.

Na neděli jsme si pak nechali vrchol našeho pobytu. Tím byla návštěva nejsevernějšího místa České republiky. Přes nejseverněji naší položenou obec Lobendavu jsme se autem dopravili na konec nejseverněji položené osady s příznačným názvem Severní. Zde jsme zaparkovali a pokračovali po zelené turistické značce k státní hranici. Na hranici zde stojí replika historického hraničního sloupu z období první republiky. Od něj jsme k nejsevernějšímu bodu pokračovali po žluté turistické značce. Poslední fáze cesty vede podél nejsevernějšího vodního toku u nás, kolem Severního potoka.
Nejsevernější bod naší republiky, který označuje velký kámen s pamětními deskami jsme tak zdárně dobyli.

No a protože odsud už to v ČR více na sever doopravdy nejde, tak pak následovala jen cesta nazpět k autu a domů, stále jižním směrem.