Německo Belgie-Londýn-jižní Anglie. Retro ´99 5.část.

Avebury - Long Barrow+Silbury Hill-Stonnehenge-Torquay-Paignton

Potloukáme-li se západně od Londýna, byl by hřích nenavštívit zdejších pár neolitických památek. Z Windsoru tedy jedeme 60mil (100km) na západ.  Nejdříve navštívíme poblíž Avebury 106 m dlouhý a 44 m vysoký komorový hrob West Kenneth Long Barrow z doby kamenné. Jeho půdorys připomíná některé chrámy na Maltě. V 5 vnitřních komorách bylo 30 hrobů 46 osob. Stáří nejstarších ostatků se odhaduje na 5700 let.

Nalezené úlomky keramiky jsou z doby kolem 2000 let př. n. l. Tento hrob je považovaný za největší v Anglii. Pohřbívat se tu přestalo před 4000 roky. U jeho vchodu stojí vztyčeno několik monolitů, podobných těm ze Stonehenge.

Na druhé straně silnice se zvedá o tisícovku let starší travnatý pahorek Silbury Hill, o kterém se tvrdí, že je největší pyramidou tohoto druhu v Evropě. Podle odhadů se srovnává s 10letou prací 700 lidí.

V blízkém okolí je však vícero podobných neolitických památek. Několik kamenných kruhů různých velikostí. Největší v Anglii, Stone Circle s 5 metry v průměru, vysokým 5m, sestává ze 700 kamenů.

Některé kamenné kruhy spojovala 2km dlouhá West Kenneth Avenue se 100 páry třímetrových kusů na jihovýchod od Avebury. Chtěl jsem tuhle lokalitu srovnat s megalitickým Carnacem ve Francii. Ale to vlastně nejde. Megalitická pole okolo Carnacu jsou přece jen větší a vlastně i komorových hrobů je tam více.

Abychom tedy dali korunu prohlížení megalitů, jedeme ještě 23 mil do Mekky těchto tajemných kamenných staveb, Stonehenge. Největší a nejznámější evropské prehistorické lokalitě z r. 3100 před n.l. Ovšem ještě o 4000 let dříve tu žili lovci a sběrači. Tento div leží 12 km severně od Salisbury. Bohužel se mi posunulo na foťáku nastavení expozice a obrázek nestojí za nic. Ale stejně ho všichni znáte.

Představte si, že tyto „kamínky“ o váze až 50 tun sem dopravovali tehdejší lidé ze 40km vzdálenosti. Teorii o transportu a montáži vypracoval, a to byste neřekli, Čech ing. Pavel Pavel ze Strakonic.

No nic, platím, tehdy 4 libry, beru infokecátko (bez češtiny) a jdu dovnitř. Zvenčí je areál ve  vzdálenosti 100m oplocený. Ani uvnitř se člověk nedostane až k megalitům. Vzhledem k relativně vysokému vstupnému jdu dovnitř sám. Manželka zvenčí natáčí na kameru. Velmi se podivuji, že nechuť k placení vstupného jsme neměli sami. U nás pochopitelné z valutového poměru. Ale celý obvod obcházelo množství turistů, a nejvíce šikmookých!

To mně teď připomnělo podobnou scénu z jedné westernové vesnice, v pouštní oblasti provincie Alméria ve Španělsku. Jenže tam jsme byli celá rodina za vstupné uvnitř, kdežto zvenčí přes plot fotili valutoví cizinci!

Závěrem se přiznám, že pro mě je zážitek ze Stonehenge z bezprostřední blízkosti skutečně silný. Ale nemohu se zase ubránit srovnávání s obrovskými rozlehlými menhirovými poli u Carnaku ve Francii. Zejména nelze srovnat námahu a práci množství tvůrců v tehdejší době. Obojí vzniklo tisíce let před naším letopočtem.

Naším nejzápadnějším cílem je protentokrát, dále centrum anglické riviéry, přímořské letovisko Torquay v Devonshire. Jme zvědavi, na tuhle teplou končinu.

Skutečně nás tu vítají krásné palmy a další subtropická květena v parcích. I když je květen, tak nás to překvapí. Je to tady jako v jižní Francii. Nechybí množství pláží palmami lemovaných. Nádherná je zahrada opatství Abbey Garden´s, a zřícenina kláštera.

Od Torquay dál na západ mají podobný charakter ještě další vedlejší města. Paignton a Brixham. Celý tenhle výčnělek anglické pevniny tu má podstatně teplejší podnebí.

Ještě tedy zajíždíme do Paigntonu - anglických Versailles. Také palmy, lázeňský park, zámek a pláž. Konáme procházku i po vyhlídkovém molu vedle maríny.

Dodatečně prosím o shovívavost s kvalitou starých fotografií, zejména stažených z VHS kamery, za což děkuji.