Německo - Švédsko s Avií, Retro 95 II.část

Dál na sever od Skogdala se už občas projíždí pěknými severskými lesy. Neodbočujeme do Karlshamu, ale ještě před Karlskronou si zajíždíme směrem k ostrovu Hasslö. Před ním zastavujeme na relaxační zastávku. Jsou tu dvě rezervace. Nám se víc líbí Almönaturreservat. Nádherná příroda, obrovské přízemní skály s obrovskými balvany u jezera a porost jalovců. Krása. Jezero, co není jezerem, ale kus moře. Najednou na nás vybafne z houští buvol. Zřejmě zvyklý na lidi, protože je v klidu. Ale my ne, raději nenápadně mizíme nazpět mezi jalovce. 

 Odsud do Karlskrony je to 25km. Karlskrona má sice trochu historický základ, ale jen pár barokních domů a přístav jsou zapsány v UNESCO. Centrum hustě zabírá jeden ostrov a na ostatních okolo jsou další satelity jako náhrdelník. V centru se nedá zaparkovat pořádně ani s osobními auty, natož pak s Avií. Takže svištíme ještě 90km do Kalmaru.

Nejzajímavější objekt ve městě Kalmar je renesanční zámek Kalmar Slott, původně pevnost ze 12. stol., ležící nad hladinou kalmarské úžiny Baltského moře, na malém ostrůvku naproti ostrovu Öland. Od Starého města na pevnině ho dělí široký vodní příkop. Přitahuje turisty pohádkovým vzezřením s několika věžemi, krásnými sály a také tajnou chodbou.

V samotném městě je raritou hřbitov, jehož torzo spočívá v nepravidelně rozhozených náhrobcích. Leží tak, jak dopadly po odstřelení zdejšího kostela švédskými vojáky za války s Dánskem. Zajímavou expozici střeží od r.1980 místní zemské muzeum. V r. 1676 se nedaleko potopila válečná loď Kronan se 126 děly, 850 muži na palubě a se zlatým pokladem. Mimo toho je v muzeu ještě další množství pozůstatků z vraku.

Následující den vjíždíme na 7 km dlouhý most Ölandsbron z r.1972 na ostrov Öland. Na ten jsem se těšil. Sedm kilometrů jedeme nad mořem. Ostrov je turisticky zajímavý. Přes svou malou šířku 16 km a délku 137 km je druhým největším ve Švédsku. Svým charakterem se naprosto odlišuje od širokého okolí. Skutečně zvláštní krajina. A kupodivu na červenec málo lidí. Přitom krásné prázdné pláže. Nejsou-li písčité, pak kamenité ze samých zkamenělin. Místo koupání jsme je sbírali.

Nejprve míříme východním pobřežím k samému severu ostrova přes ölandské letovisko Böda s pěknými písečnými plážemi, a obvyklým turistickým zázemím. Tady se pochopitelně moc nezdržujeme a zajíždíme přes Nabbelund až na samý konec ostrova. Plochý kamenitý cíp hlídá maják Länge Erik na malém připojeném ostrůvku. Severní částí Ölandu nás provází nádherné borové lesy. Z konce ostrova se vracíme po západní straně a zastavujeme ještě před Byxelkrokem. Právě někde tady bereme slanou koupel a dcera nás vzápětí upozorňuje, že šlapeme po zkamenělinách. Navíc si připadáme jako v botanické zahradě, což je známo spíše o jižní části ostrova. Skvělé místo pro pohodový relax bez lidí s výhledem na nekonečný obzor moře. A to jen díky plochým břehům a šířce Kalmarského průlivu, která tu činí 20km. Využíváme zde dlouhého letního dne, kdy ještě hodinu před půlnocí je světlo.

Borgholm projíždíme přes centrální náměstí s kostelem. Jeho štíhlá gotická věž, stejně jako kostel sám, jsou až ze století devatenáctého. Za východním okrajem městečka stavíme před zříceninou hradu Borgolm z 12.stol. Dalšími historickými památkami pak hýří až jižní část ostrova.

Nejstarší nálezy jsou už ze 7. tis. před Kristem. Kolonizace počala o 3 tisíce let později, o čemž svědčí hroby z té doby. V době bronzové tu rozkvetl obchod. Poté se tu objevili stavitelé menhirů. Nehledě i na památky středověku vč. bývalých pevností a opevněných vesnic. Je tu rozseto 13.000 archeologických nalezišť. Není divu, že i kvůli unikátní krajině je skoro celá jižní část ostrova zapsána v památkách světového dědictví UNESCO. Při míjení starých dřevěných větrných mlýnů si tu člověk málem připadá jako v Holandsku.

Za přístavním městem Färjestaden najíždíme opět na Ölandsbron a loučíme se s zajímavým a tajemným klenotem Švédska. Dny se nám krátí a musíme už zamířit zase na jih. Ne stejnou cestou, ale trochu západněji. Na jednom turistickém odpočívadle zastavujeme na svačinku. Nebyli jsme tu sami. Společnost nám dělali komáři a jedna skupinka trpících turistů, protože neměli repelenty. Ty jsou tady důležité. Současně děláme rozbor zbytku trasy.  Rozhodujeme se přespat na parkovišti u červeného vodního hradu Sövdeborgs.

Od červeného hradu to máme pouhou hodinku do Trelleborgu k trajektu. Zbývající krátký čas trávíme procházkou s obdivováním subtropických palem kousek od přístavu. Mně se však dělají vrásky ze starosti, zda mně z trajektu nevyhodí. Předcházející den jsem totiž zjistil viditelný únik oleje z motoru. Na místech parkování po nás zůstává na zemi flek. Olej musím často kontrolovat.

Nalodění proběhlo v pořádku, regulovčíci mají jiné starosti. Naštěstí jsou v podpalubí napěchována auta těsně na sobě a není pod ně vidět.

Po 8 hodinách na moři popojíždíme z Travemünde pouhých 25 km do starého přístavního a hanzovního města Lübecku k přenocování. V podvečer konáme jen krátkou procházku. Ráno po snídani si ještě znovu prohlížíme některé památky, které jsme tady viděli už za totáče, kdy se nikam nesmělo. Stojí za zmínku, že symbolem města je známá městská brána Holstentor s muzeem z červených cihel a dvěma masívními věžemi po boku. Zajímavé jsou také vedlejší solnice – solné sklady, hospital Svatého ducha v centru, a samozřejmě gotická cihlová Radnice, Farní kostel Panny Marie, a celá čtvrť Koberg. Kvůli tomu je Lübeck také na seznamu památek UNESCO. Doporučuji navštívit.

Do Schwerinu nemusíme moc spěchat, máme to tam také jen něco přes hodinku. Historie hlavního města Meklenburska začíná už v 1. stol. Od té doby se město dopracovalo ke 100.tisícům obyvatel. Jeho hlavní atrakcí je romantický pohádkový vévodský zámek na ostrově s pěti křídly, fůrou věžiček a 650 pokoji. Překrásná je i místní barokní zahrada. V historickém centru hanzovního města patří mezi významné památky katedrála, Paulskirche ze 12.stol., Radnice a v křivolakých uličkách cihlové domy.

Výrazně pozorujeme, jak se cestou na jih krátí den při stejném čase. Tedy, slunce vychází později a zapadá dřív, než nahoře ve Švédsku. Vyvolává to v nás jakýsi pocit smutku z končícího léta, i když u nás léto v červenci rozhodně nekončí. Zastavujeme se ještě v Harzu, kde už jsme sice také dříve byli, ale chceme přespat v romantickém prostředí. Vybíráme si proto pro nás ještě neznámé město Aschersleben. V historickém centru stojí za prohlídku kostel sv.Štěpána z počátku 15.stol. dřevěný trh, Radnice ze 16.stol., věže Johanisturm a Rondel. Je vidět, že je na okraji Harzu a nevyrovná se těm hlavním.

Následně zastavujeme na zřícenině hradu Rothenburg, jehož jméno evidentně pochází od červených kamenů jeho stavby. V městečku Bad Frankenhausen jsme zvědaví, zda nejšikmější věž v Německu, Schiefe Turm z 15.stol. je šikmější než v Pise. Omrkneme také poblíž se nacházející zříceninu Hausmannturm.

Odtud už nás čeká jen přímá cesta domů. Na to, že jsme v té době, poměrně krátce po roce 89 nemohli být zmlsáni čtyřicetiletým půstem jinými delšími cestami po západní Evropě, jsme byli i přes potíže s Avií spokojeni. Dodnes nám zůstaly pěkné vzpomínky zejména na ostrov Öland. Zkameněliny už se ovšem někde ztratily.