Noc kostelů 2015

Noc kostelů je akce která se pořádá každoročně. Vznikla v roce 2001 v Německu a do České republiky se rozšířila z Rakouska. Poprvé se tato akce v České republice konala 29. května 2009. Cílem tohoto počinu je umožnit široké veřejnosti nezávazné seznámení se s křesťanstvím. Je nám umožněno nahlédnout do zákristií i klášterních zahrad, vystoupat na kůr či na věže kostelů, nebo naopak sestoupit do krypt. Konají se nejen liturgie, ale i komentované prohlídky, koncerty a divadelní představení.

Noc kostelů připadla v roce 2015 na pátek 29.5. My se toho dne toulali po Vysočině a měli jsme tedy možnost navštívit několik kostelů v Havlíčkově Brodě, Jihlavě a Třešti. Nešlo nám o žádné rekordy, ale i tak jsme toho navštívili hodně.

Prvním navštíveným kostelem byl klášterní Kostel sv. Rodiny. Vybudován byl v letech 1679-96. Dnes slouží především ke koncertům vážné hudby. Jeden z koncertů právě skončil, když jsme do kostela vstoupili. Prohlédli jsme si barokní interiér hlavní lodi i kapli Božího hrobu, kterou nechala na severní straně kostela přistavět v roce 1724 hraběnka Terezie z Pöttingu. Kaple má osmiboké kamenné přízemí, na kterém stojí altánová arkádová stavba.

Ve vedle stojící budově bývalého kláštera bylo od roku 1815 gymnázium a v 19. století tu studovali např. Josef Dobrovský, Karel Havlíček Borovský, Bedřich Smetana a Václav Klofáč.

Druhou sakrální stavbou, kterou jsme navštívili, je budova Husova sboru. Modlitebna vybudovaná ve stylu regionálního funkcionalismu podle plánů ing. Františka Lišky byla dokončená v září 1927. Prohlédli jsme si vlastně jen kolumbárium, nacházející se pod samotnou modlitebnou. V kolumbáriu je zavěšen velký obraz Krista od havlíčkobrodského malíře Jana Jůzla.

Na okraji parku Budoucnost, jsme navštívili barokní Kostel sv. Trojice a Kaple sv. Kříže. Kostel byl postaven v roce 1720 a o něco později byla kupole vyzdobena figurální freskou, představující Nejsvětější Trojici v oblacích a boj archanděla Michaela s ďáblem, od uznávaného barokního malíře Ignáce Pěšiny z Čechorodu. Kostel tvoří šestiboká centrální stavba postavena podle návrhu stavitele Tomáše Schoppera, ke které byla v roce 1731, kvůli nestabilnímu podloží, přistavěna další dvě křídla, aby zabránily rozestupování zdí a klenby kostela. V první polovině 19. století pak byly opraveny terasy a schodiště vedoucí ke kostelu a provedena i okolní parková úprava. V současné době jsou opraveny venkovní fasády, bohužel interiér je stále spíše v dezolátním stavu.

Vedle stojící trojboká kaple sv. Kříže se šindelovou střechou byla v roce 1761 postavena na místě bývalé studánky údajně se zázračnou uzdravující vodou.

Podél rybníka Hastrman jsme došli ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie postavenému v raně gotickém slohu. Prohlédli jsme si barokní interiér, přičemž nás nejvíc zaujal raně barokní oltář s obrazem Anděla Strážce z roku 1661 a kopule vyzdobena freskami J. J. Stevense ze Steinfelsu.

Na gotickou věž s vyhlídkovým Ochozem jsme se nešplhali, ale prý se zde nachází jeden z nejstarších českých zvonů, zvon Vilém ze 14. století.

Pak už jsme pokračovali dále v cestě na Jihlavu. Zastavili jsme se v obci Štoky. Tento městys má asi 1000 obyvatel. Dominantou náměstí je Kostel sv. Jakuba většího. Kostel je jednolodní. Gotická věž je uzavřená barokní kopulí s věžními hodinami. Nad presbytářem se nachází sanktusová barokní věžička. Interiér má být barokní, bohužel dovnitř jsme se nedostali.

V Jihlavě jsme zaparkovali na Masarykově náměstí a hned si to zamířili do raně barokního kostela sv. Ignáce z Loyoly. Byl postaven italským stavitelem Jacopo Braschou a to v letech 1683–1689. jednolodní Kostel s třemi páry bočních kaplí a dvouvěžovým průčelím má Svoji předlohu v římském kostele Il Gesu. Průčelí kostela zdobí plastiky světců. jsou to sv. Alois, sv. Ignác z Loyoly, sv. František Xaverský, sv. Stanislav Kostka, sv. Josef, sv. Jan Křtitel, sv. Petr a sv. Pavel. Pod balkonem je soška Panny Marie.

V krásném interiéru bylo na co koukat. Pozornost upoutá oltář s obrazem sv. Ignáce od Ignáce Viktorina Raaba, rozměrná nástropní freska Karla Töppera z roku 1717 a také štuková výzdoba. V jedné z bočních kaplí je umístěna unikátní opuková plastika Piety z roku 1390.

Druhým námi navštíveným jihlavským kostelem byl kostel sv. Jakuba Většího. trojlodní chrám s dlouhým presbytářem a dvěma vysokými věžemi v průčelí, zasvěcený patronu horníků byl postaven ve 13. století v duchu pozdně románské baziliky. Původní baziliku ještě před dokončením zničil požár a již kolem roku 1250 byla stržena a nahrazena gotickým objektem. Dnešní podoba kostela je výsledkem puristické přestavby z konce 19. století.

Sálové trojlodí kostela je zaklenuto žebrovými klenbami a presbytář dvěma poli křížové žebrové klenby. Stěny presbytáře zdobí malby s výjevy ze života sv. Bernarda z roku 1898 od Karla Brachtela a Karla Jobsta. Hlavní oltář je z roku 1777. Vyzdoben sochami Václava Kovandy a monumentálním obrazem Stětí sv. Jakuba od Johanna Nepomuka Steinera z r. 1763. Zlacená pozdně renesanční křtitelnici kalichovitého tvaru byla vyrobena z měděného tepaného plechu norimberským zlatníkem Hansem Hirtzem r. 1599. V kostele jsou dvoje barokní varhany od Václava Potůčka. Zajímavé pro nás byly i sochy rozmístěné po interiéru. socha sv. Kateřiny Alexandrijské, kamenné sousoší Olivetské hory, dřevěná postava sv. Jakuba Většího a trůnící Bůh Otec z výjevu korunování Panny Marie.

Za 20,- Kč jsme se ještě vyšplhali do severní věže s vyhlídkovým Ochozem. Pokochali jsme se pohledem na město a vrátili se k autu.

Cílem našeho putování byla Třešť. Ubytovali jsme se v hotelu Harmony a pokračovali v naší cestě po kostelech Vysočiny. V goticko-renesančním kostele svaté Kateřiny Sienské probíhal varhanní koncert. Vyslechli jsme si dvě nám neznámé skladby a přeložili jsme si latinský nápis nad kněžištěm „Venite adorem dominum deum nostrum“ (Pojďme, uctívat Hospodina, našeho Pána).

V empírové synagoze, která byla vystavěna po požáru židovského ghetta v roce 1824, přednášel lektor Radek Hejret o židovství. Návštěvníkům bylo nabízeno k ochutnání košer jídlo a poslechnout jsme si mohli i židovské písně v podání rodinné kapely Hejretband.

Začínalo se šeřit, když jsme vstoupili do poslední sakrální stavby toho dne, do kostela sv. Martina. Tento kostel je nejstarší architektonickou památkou v Třešti. založen byl ve 13. století, dostavěn až ve druhé polovině 15. století, později byl barokně upraven. K zajímavostem kostela patří gotický náhrobek Jana z Hodic, renesanční náhrobek Kryštofa Vencelíka a pozdně gotická kamenná kazatelna. Na Noc kostelů byla mimořádně otevřena i zdejší kostnice a v bývalé konírně se podávalo občerstvení.

Na hotel jsme přišli za tmy, plní zážitků jsme ještě poseděli ve zdejší restauraci a tím pro nás Noc kostelů 2015 skončila. Pro příští rok je to dobrá inspirace.