Noc na Kněhyni
Začalo to asi tak, Já i Robert jsme měli celý víkend volný, rozhodli jsme se tedy, že si vyzkoušíme přespání v zimě na nějakém vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Nejdříve byl navržen zalesněný vrchol bez chaty apod. „Smrk“ (1276,3m.n.m., druhý nejvyšší vrchol, po Lysé hoře, Moravskoslezských Beskyd), ale nakonec mi to Robert rozmluvil a zvolili jsme další variantu zalesněného vrcholu bez chaty a tím se stala „Kněhyně“ (1256,8m.n.m., třetí nejvyšší vrchol), jelikož Na Kněhyni ještě nebyl. Sraz jsme si dali u mě ve 13:00hod, je sobota 1.3.2003. Vydali jsme se tedy autem k úpatí Moravskoslezských Beskyd, konkrétně do obce Čeladná, jenž se stala naším výchozím bodem pro výstup. Cesta probíhala v poklidu a kolem 14:00hod. jsme byli na místě. Sálala z nás obou pozitivní energie pro poznání nepoznaného. Jaké to asi bude? Jaké bude na hoře počasí apod? Nicméně navlíkáme návleky, koukáme na rozcestník, který nám ukazuje, že na vrchol Kněhyně je to nějakých 6,5km. Ve 14:15hod. vyrážíme, auto zůstalo na parkovišti. Hned z kraje jsme tušili, že výstup nebude tak jednoduchý, odhadovali jsme, že je tak 40cm sněhu, který nebyl ani sypký, ani příliš těžký a mokrý. Venkovní teplotu dole jsme odhadovali něco klem nuly. K naší radosti, není příliš nepříznivé počasí, nefouká vítr….Naše batohy vážily kolem 12 kil, není divu, že jsme se začali ihned potit a postupně svlékat. Cestou na vrchol, po červené hřebenové turistické značce, jsme potkali celkem 6 lidí, shodou okolností samé páry. Kněhyně je zvláštní v tom, že není tolik obklopovaná turisty a i přesto nabízí krásný rozhled z vrcholu. Stoupání nám vcelku ubíhalo, čas letěl, a my dobře věděli, že do 17 hodin bychom měli být nejpozději na vrcholu, ať můžeme postavit stan ještě za světla. Povedlo se, i přes opravdu těžký terén, kde jsme se místy bořili po kolena, stanuli jsme na vrcholu v 16:45hod. Počasí bylo stabilní, akorát nahoře bylo už poněkud chladněji. Začali jsme tedy stavět stan. Postavili jsme jej hned u místní mohyly (památníku), který už je tam léta. U něj byl nejvhodnější prostor pro postavení stanu. Začali jsem si dělat večeři, oba jsme měli konzervy, a že nám taky pěkně vyhládlo. V mezi čase jsme udělali pár fotek, sdělovali si dojmy a koukali do údolí, kde začali krásně poblikávat světýlka z místních domovů. Robertovi to nedalo a hned po večeři začal vařit čaj, samozřejmě z tamního sněhu. Stále jsme však byli v očekávání, co nám přinese následující noc, jestli nám bude zima či nikoliv, zda se změní náhle počasí či ne….Po absolutním setmění jsme ulehli do stanu a já i Rob si četli. Vydrželo nám to asi 45 minut a vzalo nás spaní. Usnuli jsme něco kolem 19:00hod. Noc probíhala v klidu, bylo téměř bezvětří, teplota klesla počítám tak o 5 stupňů. Já spal ve spacáku tvaru „mumie“ od firmy „ROCK EMPIRE“, kde extrém tvoří teplota –15 stupňů. Rozhodl jsem se i přesto do něj vlézt svým klasickým a osvědčeným způsobem a to jen v trenýrkách, na nohách jsem měl teplé podkolenky, svrchní část tvořil pletený svetr. Rob měl spacáky dva, jejichž extrémní teplota dosahovala 0 stupňů. Spal ve spodkách a ve fleecocé bundě. Musím přiznat, že jsem se několikrát za noc probudil a to proto, že nerovnost terénu, na které jsme spali, mi způsobovala otlaky a ty mě probouzely. Hodně vše taky ovlivňovala karimatka (já měl jednovrstvou a Robert měl dvouvrstvou), pokud z ní člověk jen trochu sjel, bylo zle a šel cítit velký chlad od země… Probudil jsem se asi v 7:30 hodin, Rob postupně také…sdělovali jsme si dojmy z našeho vytouženého cílu. Vůbec se nám nechtělo ze spacáku, není divu, ráno bylo opravdu chladné. Následovala snídaně a opět vaření čaje na ráno a na sestup dolů. Počasí bylo stabilní, téměř bez větru, jen byla velká mlha, nešlo téměř nic vidět. Všude kolem šlo vidět trochu připadaného nového sněhu. Robert našel onu vytouženou vrcholovou kroniku, o které jsem mu vyprávěl, když jsem v roce 1995 Kněhyni navštívil, byla tam už tehdy zavedená. Našel ji schovanou a zabalenou v několika igelitových sáčcích pod pomníkem. Byla stará z roku 2001. Neváhali jsme a napsali jsem i my nějaký ten příspěvek a dojem. Sbalili jsme stan, všechny své věci a alou dolů. Cesta ubíhala vcelku rychle a v 9:15hod. jsme byli u auta. Cesta domů netrvala dlouho a já už v 10:15hod vychutnával teplou vodu ve vaně. Závěrem bych pronesl asi toto: „Je skvělé si vyzkoušet i tento extrém, který nám hodně dal a přinesl a my si dokázali něco, o čem jsme už dlouho jen mluvili…..“
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut