Noc v Libochovicích

Pravidelně jednou do roka se naše společenství přátel z celé republiky i Slovenska, schází k dvoudenní akci, zaměřené duchovním směrem. Jelikož je třeba, ve spojení s touto aktivitou, někde přespat, posloužilo nám již po několikáté k tomuto účelu malebné městečko Libochovice, nacházející se na dolním levém břehu řeky Ohře, v podhůří Českého středohoří, na dohled památné Hory Říp, nebo majestátně vyhlížející zřiceniny hradu Hazemburku.

Historie Libochovic sahá do dávných časů, našly se zde artefakty, dokazující, že místo bylo již osídleno kdysi kmeny Markomanů a Bójů. Při strategicky významném brodu přes řeku Ohři, již v 13.století vznikla osada a v dalším století i gotická tvrz na místě dnešního zámku.

Do Libochovic jsme dorazili pozdě večer, akorád jsme se stihli ubytovat v hotelu Zlatý Zajíc, nedaleko Náměstí 5.května a na dohled od kostela Všech svatých. Ubytování sice nebylo nijak honosné, ale naším skromným požadavkům plně odpovídalo. Přesto jsme vzpomínali na loňské nocování přímo v zámecké ubytovně a hlavně na nezapomenutelné ráno, s romantickým popíjení nezbytné kávy přímo v zámeckém parku, s doplňující zvukovou kulisou v podobě křiku nóblesních pávů.

Když jsme se ubytovali, následovala tradiční společná večeře, tentokrát nám posloužila pizzeria Ristorante Pietro, prostředí,obsluha i podávané jídlo, zde bylo báječné a tak nebylo divu, že díky družné zábavě jsme tu zůstali dost dlouho. Ráno jsem nemohl dospat a protože nám zbývalo jen několik málo minut k odjezdu, rozhodl jsem se samozřejmě využít této příležitosti a vyrazit do ulic probouzejícího se městečka, pokochat se historickými památkami a samozřejmě pokusit se udělat ještě pár fotek.

Ráno bylo překrásné, blankytná obloha jak vymetená, strčil jsem do kapsy pár sušenek namísto snídaně a mohl jsem vyrazit. Před tím jsem se již z oken našeho malého pokojíku kochal nezvyklým pohledem přes romantická zákoutí starých dvorků, na nedaleký zámek. Cesta mě vedla okolo zmiňovaného kostela Všech svatých, který měl být založen již ve 14. století. Za kostelem jsem hned sešel ze silnice a ubíral se cestičkou vedoucí okolo zámku. Třpytící se vodní plocha vhodně ladila z rozsáhlými parky v okolí zámeckého objektu. Můj obdiv patřil sochám Světců, zrcadlící se v tiché hladině, první rybáři zaníceně pozorovali splávky svých udic. Samotný areál zámeckého parku byl bohužel ještě uzavřen, ale pokud budete mít tu možnost, rozhodně si tento skvost, vybudovaný zámeckým zahradníkem a architektem Janem Tulipánem, nenechte ujít. Původně byl park projektován jako francouzská zahrada, ale v 19.století byl přestavěn na tenkrát módní park anglického typu.

Majestátně vyhlížející zámek vypadal i od tepaného mřížoví obklopující park, přímo pohádkově. Vyrostl na místě původní tvrze, nejprve jako renesanční zámeček založený Jiřím Popelem z Lobkovic. Postupně se zde vystřídalo několik majitelů panství a zámku, jako třeba Šternberkové, jeden čas byl zámek spojen i s jménem nechvalně známého rodu Bathory. Nový majitel, Gundabor z Ditrichsteina, nechává koncem 17.století zámeček přestavět italským architektem Antoniem dela Porta , v honosné barokní šlechtické sídlo.

Vracel jsem se stejnou cestou okolo kostela, pomalu jsem prošel náměstí s barokním morovým sloupem, obdivoval barevné, udržované fasády měšťanských domů, až jsem došel ke vstupní bráně k zámku, kde se v malém parčíku tyčil pomník Jana Evangelisty Purkyně, který se zde v roce 1787 narodil zámeckému správci, aby se později proslavil jako lékař, profesor na pražské universitě a známý národní buditel.

Čas už značně pokročil, moji přátelé se už scházeli u aut a tak bylo nutné rozloučit se s tímto malebným městečkem a doufat, že se příští rok zase do Libochovic navrátím.