Norsko 2003 - část 1

Fotografie (4) • Foto: pavel

Norsko je bezpochyby považováno za jednu z nejkrásnějších zemí Evropy. Drsná severská příroda, do pevniny hluboko zařezané fjordy, bezpočet jezer, řek a vodopádů, nesčetná sněhová pole a ledovce. To vše dohromady vytváří neopakovatelnou atmosféru dalekého severu. Právě tato země byla cílem naší sedmnáctidenní výpravy… Pátek 25.7.2003 V 9:00 hodin odjíždíme z Ostravy směr Olomouc, Brno, Praha. Cestou se náš autobus postupně plní. Z Prahy pokračujeme směr Cínovec. Dále nás čeká noční přejezd Německa přes Drážďany, Berlín až Roztoku. Sobota 26.7.2003 Ráno kolem čtvrté hodiny celí rozlámaní přijíždíme do Roztoku. Dále nás čeká v 5:30 trajekt do Dánska. Moře bylo klidné a tak se trajekt obešel bez sebemenších problémů a více jak dvouhodinovou jízdu jsme si v klidu vychutnali. Počasí nám zatím nepřeje. Silný vítr a občas déšť. Stejné počasí nás provází celou dnešní cestu přes Dánsko, na trajektu do Švédska a ani ve Švédsku se sluníčko moc neukázalo. V podvečer končíme naši dnešní úmornou cestu pár kilometrů před hranicemi z Norskem. Na chvíli přestává pršet. Bleskově stavíme stany, rychlá večeře a honem do spacáků. Po dvou dnech strávených v autobuse se konečně trochu vyspíme. Neděle 27.7.2003 Odjezd je naplánován na 8:00 hodin. Počasí nám zatím nepřeje. Opět je zataženo a občas mrholí. Pokračujeme dále na sever až k hranícím s Norskem. V Norsku míjíme město Oslo a pokračujeme dále až k Lillehammeru. Po prohlídce olympijského areálu a centra města pokračujeme odpoledne opět na sever až k městu Otta. Počasí se trochu umoudřilo, občas svítí i sluníčko. V podvečer míjíme město Otta a začínáme prudce stoupat do pohoří Rondane až k osadě Mysusaeter. Po pák kilometrech prudkého stoupání překonáváme převýšení několik set metrů a nad osadou Mysuseater na odstavném parkovišti těsně před hranici Národního parku Rondane končí naše dnešní cesta autobusem. Zbývá nám posledních cca 800 metrů (už po svých) k řece Ula, kde bude naše tábořiště na následující 3 dny. Večer se opět kazí počasí, po sluníčko ani památka, citelně se ochladilo a navíc začíná opět mrholit. Zítřejší výstup na Rondslottet (nejvyšší vrchol pohoří Rondane, 2178 metrů) je nejistý. Po krátké poradě je zítřejší odchod naplánován na 8:00 hodin. Pondělí 28.7.2003 Ráno je rozhodnuto, že vyrazíme dle programu na Rondslottet i přes to, že je hustá mlha a okolní vrcholy si můžeme jen domýšlet. Kolem osmé hodiny je ale jasné, že dnešní rozhodnutí bylo správné. Mlha se pomalu rozplývá a před námi se vynořuje dosud utajený hřeben pohoří Rondane i s nejvyšším vrcholem Rondslottet (2178 metrů), našim dnešním cílem. Čeká nás téměř 30 kilometrů s převýšením 1200 metrů. Prvních 5 km jdeme po šotolinové silnici vedoucí k horské chatě Rondvassbu. Cesta zde téměř nestoupá a tak z celkového převýšení 1200 metrů ukrajujeme pouze pár výškových metrů. Od chaty už ale začínáme stoupat. Po první hodině, kdy se prudší úseky střídají s téměř rovnými pasážemi přicházíme pod prudký svah, tvořený obrovskými balvany. Následuje náročný výstup suťovištěm, kdy musíme překonat převýšení cca 600 metrů do sedla. Dále pokračujeme na vrchol Vinjeronden (2044 metrů), kde děláme pauzu na oběd. Část výpravy se vrací zpět, my ale neohroženě pokračujeme dále na vrchol Rondslottet. Nejprve však musíme klesnout do sedla a poté opět vystoupat do výšky 2178 metrů na Rondslottet. Počasí nám dnes přálo a tak jsme na nejvyšší vrchol pohoří Rondane vystoupili kolem 13:00 hodiny. Zpět se vracíme stejnou cestou. Posledních 5 km po šotolinové cestě od chaty Rondvassbu zpět do tábořiště se zdálo nekonečných. Do tábořiště nakonec přicházím až po 18:00 hodině večer. Fotografie z pohoří Rondane Úterý 29.7.2003 Po mrazivé noci se probouzíme do krásného slunečného rána. Před východem slunce je možné vidět na stanech jinovatku. Dnes nás čeká méně náročný turistický program. Z tábořiště odcházíme zpět do osady Mysuseater. Dále pak pokračujeme tundrou k jezeru Langevatnet. Celý den panuje nádherné slunečné počasí. Od jezera Langevatnet se vracíme zpět do osady Mysuseater. Zde následuje neplánovaná pauza, neboť se nám ztratil jeden člen naší výpravy. Zatoulal se v místních luzích při sběru hub. Po dvou hodinách pokračujeme všichni dále kolem řeky Ulla až na druhého průvodce, který se obětoval a na zatoulaného houbaře počkal. S plným košem křemenáčů se k nám oba připojili u řeky. Řeka Ulla překonává značný výškový rozdíl a díky tomu je k vidění celá řada vodopádů, kaskád a peřejí. Nádherný úsek řeky je dlouhý pouze 3km, ale za přispění krásného slunečného počasí nám tento úsek trvá projít téměř 2,5 hodiny. Není kam spěchat, počasí je téměř ideální a tak si zdejší přírodní bohatství náležitě užíváme… Fotografie řeky Ulla Středa 30.7.2003 Ráno balíme naše tábořiště a odjíždíme zpět do města Otta. Zde následuje tříhodinová přestávka a prohlídka suťových kuželů Kvitsriuprestine. Opět panuje celý den krásné slunečné počasí. Kolem poledne pokračujeme dále údolím Romsdal kolem řeky Raumy. Cesta stále klesá až do městečka Andalsnes a do nadmořské výšky 0m. Zde následuje asi dvouhodinová přestávka na nákupy a prohlídku města. Odpoledne pokračujeme dále až ke známe Cestě Trollů. Jedná se o silnici spojující města Andalsnes a Geiranger. Silnice zde překonává v klikatých serpentinách převýšení téměř 1000 metrů na pár kilometrech. V jednom místě je navíc most přes Vodopád Stigfoss. Cesta Trollů je velice známou a navštěvovanou atrakcí Norska. Nad vodopádem je vyhlídka na celé údolí a klikatou silnici. Zde děláme přestávku na prohlídku, případě koupi nějakého suvenýru. V podvečer popojíždíme ještě cca 5 kilometrů na naše dnešní tábořiště. Fotografie cesty Trollů Čtvrtek 31.7.2003 Dnes se probouzíme do krásného slunečného dne. Nádherné počasí opět vydrželo celý den. Čeká nás náročný výstup s převýšením cca 800 metrů. Z tábořiště proto vycházíme už 7:45 hod. Začátek výstupu vede kolem vyhlídky do údolí a kolem vodopádu Stigfoss. Zpočátku stoupáme prudkým suťovištěm. Po třech hodinách prudkého stoupání se zastavujeme v sedle na přestávku a malou svačinku. Za krásného slunečného dne si vychutnáváme pohledy na okolní zaledněné vrcholy. Dále cesta pokračuje přes sněhová pole až k ledovci. Ledovec není velký, ale je mírně nakloněn. Díky teplému slunečnému počasí led taje a na povrchu je možné vidět množství větších či menší potůčků, občas se objevují drobné trhliny. Přechod není nějak nebezpečný. Je to příjemné zpestření při cestě balvanitými svahy. Po překonání ledovce nás čeká výstup suťovištěm. Tentokrát už do sedla na svislou stěnou Trollů, kde přicházíme kolem poledne. Pohled do údolí pod námi (více jak 1000 metrů) je úchvatný. Otrlejší z nás se odvažují přiblížit se až ke kraji. Naši „běžci“ se s průvodcem vydávají dále na vrchol, nás čeká asi hodinové pauze sestup zpět stejnou cestou. Zastavujeme se u plesa na pár fotek ledových ker a okolní KRAJINY. Do tábořiště se postupně vracíme kolem 17:00 hodiny. Fotografie pohoří Romsdal .............................................................................. Pokračování článku, druhá část