NORSKO - Cesta za půlnočním sluncem - II.část

Z Oslo odjíždíme po silnici 7. Naším příštím cílem je sloupový kostelík v Borgundu, pak Jostedalsbreen a ptačí ostrov Runde.

Cesta vede krásnými údolími, dosti výrazně se lišícími zejména rostlinným porostem; lesy krásně zelené, rozkvetlé louky doslova hýří převážně žlutou, červenou a bílou. A podél silnic kvetoucí lupiny různých barev, zkrátka nádhera. Ale projedete průsmykem a hnedle se ocitnete v úplně jiné krajině, jste v tundře. A to ani nemusíte být daleko na severu. Stromů je málo, jsou nízké a pokřivené, zato drobné keříky vlochyní, brusinčí, výše pak nízká tráva, mechy a lišejníky.
Údolí byla v dávných časech modelována ledovcem a skutečně mají tvar U. Kdyby se po stranách nezvedaly strmé svahy, docela bych si připadala téměř jako u nás. Obyvatelé pole obdělávají; většinou měli posečeno, píci balili do bílých folií, místy políčka též zorali a touto dobou se na nich zelenalo obilí. A jahodníky, pole nádherných jahodníků.
Řeky v těchto údolích jsou široké a zdají se být mělké.

V provincii Laerdal zastavujeme v Borgundu. Čeká nás Borgund Stavkirke, to je jeden z nejhezčích, nejstarších a nejlépe zachovalých sloupových kostelů, s dračími hlavami venku a krásnou výzdobou uvnitř. Postaven byl kolem roku 1 150, střechu má krytou borovicovými šindeli, částečně obnovenými. Kostel patří mezi necelou třicítku dochovaných původních dřevěných kostelů. Měli jsme štěstí, pracoval tam mladý Čech. Díky němu jsme prohlíželi kostelík s českým výkladem a navíc dostali i několik dobrých rad na cestu. Vstupné 120 NOK se dá zaplatit platební kartou.
Od této chvíle jsme sháněli pitnou vodu s lístkem na němž stálo ,, Ek det drikkevann i krana?" anebo jenom ,,drikkevann fra krana". Neznám přesný překlad (snad mně ho někdo z vás doplní), ale každý se nad tím vždy usmál a ochotně natočil do lahví pitnou vodu anebo poradil, kam pro ni. Ale pozor, ,,ikke drikkevaten" znamená nepitnou vodu.

Jostedalsbreen ve stejnojmenném NP je svou rozlohou 487 km² největším ledovcem na evropské pevnině. Už cestou zdálky se objevují jeho splazy, které, to vlastně ještě nevíme. Míříme podle mapy k Briksdalsbreen. Jedeme až na poslední parkoviště, odtud pozvolna stoupáme asi 2 km až k ledovcovému jezeru. Pod námi po silnici jezdí autíčka s turisty. Ještě mohutný vodopád a zanedlouho se nám otevírá pohled na vytoužený ledovec. Ohromná masa ledu s velikými puklinami, modravým ledem v nich, na povrchu místy usazen tmavý prach. Úžas. Fotografujeme zdálky i zblízka, mnohokrát. Přesto jsme z ledovce byli tak trochu zklamáni, neboť zdaleka nedosahoval k ledovcovému jezeru tak, jak jsme vídali na fotografiích. Za několik posledních let se značně zmenšil, což je zachyceno na sérii fotografií na budově u parkoviště. Ale i tak zahrozil; s ohromným rachotem se z vršku řítily jako vodopád odlomené kusy ledu. Parkování bylo za 50 NOK. Trofejní fotka s ledovcem těsně za zády tedy není.

Ostrov Runde se nachází v oceánu západně od Alesundu. Skalnatý, kolem 300 m nadmořské výšky, s porostem tunder: mechy, vřesy, borůvčí či vlochyně, traviny, nahoře vrchovištní rašeliniště, suchopýr. Na vymezených místech pasoucí se ovce.
Na tento ptačí ostrov jsme jeli hlavně za papuchalky. Jsou to ptáci až 30 cm velcí, s barevným plochým zobákem. Přilétají sem jen v době hnízdění, zde žijí v koloniích na strmých svazích ostrova a v norách hlubokých i vice než 1 m v květnu snáší po jednom vejci. Malý papuchalk se vyklube za 42 dní, ale pak ho musí rodiče ještě jeden a půl měsíce živit. Přes den v moři loví rybky, přímo mistrovsky se pro ně potápí až do 60 metrů a po 20. hodině se navrací zpět. Zde na Runde požívají ochrany, nemusí se bát a tak není divu, že jsme je měli na dosah.
K ostrovu jsme přijížděli od Geirangerfjordu z Hellesyltu; nejdříve trajektem z Lekneset do Saebo, 88,- NOK, potom novým podmořským tunelem na první z ostrovů. Další ostrovy už jsou pak spojeny mosty, pod nimiž za přílivu i odlivu proudí značnou rychlostí mořská voda.
Na vysokých skalních útesech i dalších místech ostrova mají svá hnízdiště rackové, chaluhy, terejové, kajky a další ptáci.Na ostrově jsme strávili celý pohodový den; počasí nám přálo, ostrov jsme z větší části obešli, těšili se z vyhlídek po krajině i oceánu a pochopitelně fotografovali. Bílý den 16. června už byl velmi dlouhý, není divu, že jsme v 22 hod. odjížděli za světla. Trajekt přes Sulafjorden vyplouvá z Hareidu do Sulesundu každých 30 minut, platili jsme 115 NOK.

Míříme do Alesundu, pak projedeme Trollstigen ke Geirangerfjordu, na vyhlídku Dalsniby, Trondheim a vytoužený Severní polární kruh.