Loading...
PÁLAVA
27/10/16
Snad poslední cyklovýlet roku 2016. Den před státním svátkem 27.10.a počasí – celkem obstojné.No nevyužij to.Ještě nikdy jsem nebyl na kole kolem Nových Mlýnů – nikdy.Aj jsem to s klukama z práce plánoval,nikdy k tomu nedošlo.Vojta má malé děti a Tomáš – Tomáš nemá nikdy čas.Den před tím jsem sice byl vyjetý v Bílovicích a okolí – jenom tak se „provětrat“ – páč to počasí k vyjížďkám přímo vybízí.Ale zpět k přehradě.Přehrada je rozdělena na dvě části a my si vybrali tu spodní část(nebo vrchní ?)od Strachotína,směr Šakvice,Nové Mlýny,Pavlov…, že si ju objedem. Po pravdě věděl jsem že to je „taková babská trasa“,ale „naštěstí“ nás ke koncu – už při posledním úseku od Pavlova na cestu,která už vede zpět do Strachotína, čekal zákaz vjezdu i pro cyklisty i „bosé“…!! Nechtěli jsme riskovat další pokutu,neboť poslední dobou se s nimi roztrhl pytel….A tak nám nezůstalo nic jen se otočit takřka u konce přesáhodlouhé roviny a najet na cestu druhé nebo snad i třetí třídy – směr Pavlov,Horní Věstonice a nakonec Dolní. Cesta po hrázi však byla taková „hopsavá“ a snad ani ne moc záživná. Celou přehradu jen lemovali rybáři různých věkových hranic. Asi se blíží Vánoce a chlapci mají velké rodiny…,ale jooo,je to i koníček(já vím).Ale v této době spát ve spacáku,když ranní teploty budou už k nule – juj… Zlaté kolo,i když mi taky někdy přimrzaj nohy ke šlapátkám – jak na Východě Slovenska. Míjíme i dolní nádrž a zdá se,že když projedeme spodem Pavlova a Dolními Věstonicemi- nic mimořádného se neuděje . Narážíme však při výjezdě z Pavlova na nečekaný zákaz a my se i s parťačkou musíme chtě-nechtě vrátit nazpátek a objet tu „velkou horu“ Pálavu – kterou vídávám z dálnice a koukám na ni magicky. Nikdy bych nevěřil, že bych ji měl zdolávat a ani nikdy neměla být v plánu (jsou tam jiné ).Ale proč ne. Pavlov nás přivítal kopcem jako trám a já jsem jenom rád. Parťačka mně sice očima probodává a tak v půlce Pavlova radši zastavujeme a odskakujeme si na teplou polévku. Je tady hodně podniků,kde se dá najíst.Dáváme si jenom polévku – nic jiného před dalším stoupáním snad ani dát nejde. Pak už nasedám na kolo a jedu na jeden nádech až na samý vršek. Natrénováno z Tater mám a takovýto prďolák, mně jenom ještě víc rozhecuje. Odjakživa říkám, že každý kopec Tě obdaří tím krásným sjezdem, jaký byl i tady. Platí to bohužel i v životě „jednou si nahoře, jednou dole“. Čekám parťačku na samém vrchu a docela mám čas si všechno prohlídnout a vyfotit. I když se trošku zatáhlo a viditelnost byla slaboulinká. Pak už slaboulinký kopeček do Perné a pak dlouhatánský sjezd až do Věstonic…paráda. Konec už je jenom po rovince a tady se už fakt nic neuděje. Ale ego je naplněné a docela i spokojenost. Není nic lepšího než využít dovču na takovýto účel.I když jsem si dávno myslel,že bych měl kolo zazimovat…a nachystat běžky.Na jaro je v plánu druhá půlka...hned jak to bude možné :-)