Novohradské hory
Oblast Novohradských hor se nachází na hranicích s Rakouskem v polozapomenutém koutu jižních Čech. Větší část pohoří zasahuje právě do Rakouska, kde se též nachází nejvyšší bod těchto hor – Viehberg (1112 m.n.m.). Na české straně jsou nevyšší: Kamenec (1072 m) a Myslivna (1040 m). Do konce druhé světové války tyto končiny obývalo výhradně německé obyvatelstvo, a proto jsou pomístní názvy na české straně většinou uměle počeštěny. Německý název hor je Gratzener Bergland, či nověji Freiwald. Po odsunu obyvatelstva po roce 1946 byla přervána jejich staletá historie a vývoj, a i přes pokus znovuosídlení osadníky ze Slovenska byla bohatá historie tohoto území odsouzena k zániku. Noví obyvatelé nikdy nezískali vztah k tomuto kraji, postupně odcházeli, a navíc zde bylo po roce 1950 komunistickým režimem zavedeno hraniční pásmo, které hory učinilo fakticky nepřístupnými. Mnohé osady a vesnice zanikly a připomínají je již jen názvy na mapě, či rozvaliny na horských loukách. Až po roce 1989, kdy byly odstraněny nesmyslné zábrany z doby nesvobody (a to jak drátěné, tak i úřední), objevují krásu Novohradských hor opět milovníci přírody. Avšak zatímco na rakouské straně jsou krásná horská letoviska s lyžařskými vleky, běžeckými tratěmi, hustou sítí turistických stezek a zavedenou infrastrukturou služeb, na české straně i po 13 letech svobody nacházíme především nedotčenou panenskou přírodu a liduprázdnou krajinu typickou pro tzv. Sudety. Jistě i proto je zde nabídka služeb pro turisty teprve na počátku své éry, ale s velmi dobrou úrovní. Též hustá síť bývalých vojenských silniček čeká na svoje turistické označení. Zdejší terén je tak mimo jiné ideální v létě pro cykloturistiku a v zimě pro běžecký sport. Při zmínce o panenské a nedotčené přírodě je však třeba věc uvést trochu na pravou míru: je v příkrém kontrastu s všudypřítomností typické komunistické devastace v podobě rozvalin (např.Pohoří na Šumavě) a opuštěných a chátrajících rot pohraniční stráže. Inu, Novohradské hory na svoji prosperitu a turistický ruch teprve čekají. Jejich návštěva však rozhodně stojí za to! Po okolí Hojné Vody (náročná vycházka) Několik ubytovacích možností je především v osadě Hojná Voda. Nachází se zde malý hotel, penzion, několik privátů a v kilometr vzdáleném Mlýnském Vrchu stejnojmenný penzion. Právě okolí Hojné Vody skýtá v letním období několik možností vycházek, které jsou však vzhledem ke členitosti terénu náročnější. Speciální vycházkový okruh nás zavede například na horu Vysoká vypínající se nad osadou do výšky 1034 m.n.m. (cca 5 km). Za návštěvu v každém případě stojí i osada Dobrá Voda s monumentálním poutním kostelem Panny Marie. Toto místo je považováno za bránu do Novohradských hor. Od kostela je nádherný výhled do třeboňské roviny a přímo pod kostelem pramení známá Dobrá Voda, kterou jinak kupujeme v PET-lahvích v každém obchodě. Jak Hojnou Vodu, tak i Dobrou Vodu, lze využít jako východisko k naší horské vycházce. Z obou osad vede zelená turistická značka, aby se posléze spojila k závěrečnému stoupáku na vrchol Kraví hory. Posledních 500 metrů je opravdu náročných: příkrá stezka vede suťovým polem. Ovšem po výstupu na 953 metrů Vysokou kótu budeme patřičně odměněni. Nachází se zde totiž zbrusu nová telekomunikační věž operátora sítě mobilních telefonů, která je vybavena točitým schodištěm a je zdarma přístupná veřejnosti. Dle cedulky u vchodu byla zprovozněna v červnu roku 2001, tudíž se ještě nenachází zaznačena na turistické mapě, ani ve známé publikaci “Rozhledny Čech, Moravy a Slezska”profesora Nouzy. Výstup na vyhlídkovou plošinu stojí za to: budete odměněni nádherným kruhovým rozhledem do širokého a vzdáleného okolí. Pod věží je postaven dřevěný odpočinkový přístřešek pro turisty. Na Kraví hoře můžeme obdivovat též několik mohutných skalních útvarů, z nichž jeden údajně připomíná Napoleona a nese název Napoleonova hlava. Ani při notné dávce fantazie jsme si však Napoleona neuměli na žádné z mnoha skal představit. Z Kraví hory sestoupíme pod vrchol na rozcestí červené a zelené značky. Ti, které výstup na Kraví horu natolik zmohl, že se chtějí co nevidět občerstvit v hospůdce v Hojné Vodě, zvolí krátký příkrý sestup do osady. Stojí však za to pokračovat dál po červené značce. Ta se po kilometru spojí se zelenou a po několika dalších minutách můžeme opět volit další výstup, tentokrát na Kuní horu (925 m.n.m.). Ten je opět náročný, ale i Kuní hora skrývá na svém vrcholu několik zajímavých skalních útvarů. Zde si lze odpočinout a pokračovat dále po hřebeni. Pozor, zde značka uhýbá vpravo a značení není zrovna přehledné, Pokud však máme v rukou mapu, ani opuštění značky nevadí. Tak jako tak se buď napojíme na zelenou značku, případně po neznačené cestě dojdeme na horskou louku, a pod sebou již uvidíme osadu Staré Hutě. Jí pro změnu prochází modrá značka, která nás již po pohodlné asfaltce dovede do Hojné Vody. K Žofínskému pralesu (vycházka): Východiskem vycházky je osada Žofín, ze které zbylo několik objektů. Ty jsou postupně novými majiteli opravovány. V bývalé myslivně se nachází bufet s příjemným posezením pod mohutnými stromy a dokonce s možností ubytování. Cesty zde bohužel nejsou značeny a je proto nutné mít mapu. Zelená značka se stáčí jižním směrem k zaniklé osadě Terčí Huť. Kolem poslední chalupy se vydáme po pohodlné úzké asfaltce, která se stáčí po vrstevnici podél Tisového potoka. Asi po kilometru dojdeme k mohutné dřevěné ohradě, mostku přes potok a nemůžeme si nevšimnou tabulky se státním znakem. Jsme u Žofínského pralesa, jež založil v roce 1838 hrabě Buquoy, a je to tudíž nejstarší chráněné území ve střední Evropě. Vrata jsou na zámek, neboť území je přísně chráněno a pohyb člověka je v něm nepřípustný a narušil by vnitřní podmínky pro prales typické. Nedotčený původní lesní porost tak můžeme obdivovat pouze zvenčí. U vchodu se nachází mohutný žulový balvan s pamětná deskou z roku 1988. Prales se dá obejít jižním směrem a dojít tak do bývalé Terčí Huti a Huťskému rybníku. Odtud se již po zelené značce dostaneme zpět do východiště vycházky, do Žofína. My jsme však zvolili směr severní, kdy lze po chvíli narazit na průsek rovný jako podle pravítka. Zde se nacházely nechvalně známé pohraniční zátarasy. Hranice s Rakouskem je odtud již vzdálená asi 500 metrů. Hluboké pohraniční lesy skrývají nepředstavitelné množství hub, především pravých hřibů. Hraniční mezníky jsou dobře viditelné, proto si dejme pozor na překročení hranice – mohli bychom se dostat do nepříjemností s hraniční policií naší či rakouské republiky. Je to trochu divný pocit, procházet se bezprostředně u hraničních mezníků s vědomím, že ještě před 13 lety by se sem normální smrtelník neměl absolutní šanci dostat. Pro návrat do Žofína jsme se museli orientovat dle mapy: zde jsou v mapě zaznačeny lesní cesty. Jedna vede po hřebeni, druhá údolím potoka Černé (Swarzaubach). Zde se až do srpna 2002 nacházela rozlehlá nádrž, tzv. Zlatá Ktiš, na jejímž břehu až do konce války ležela vesnička. Při katastrofálních povodních však vzala za své i nádrž: lze spatřit již jen spoušť po velké vodě a protrženou hráz, jejíž fotografie se objevila i v denním tisku. V Žofíně se lze občerstvit již ve zmíněném bufetu. Ochotný pan vedoucí nám prozradil, že v zimě se zde skýtá možnost několika zajímavých běžeckých tras. Škoda jen, že tato jižní část Novohradských hor ještě není protkána sítí turistických značených cest. Též povodně zcela odřízly od světa bývalou vesnici Pohoří na Šumavě, názornou ukázku nesmyslné komunistické devastace tohoto území. V osadě Leopoldov velká voda strhla most, takže značně vzdálené Pohoří s hraniční horou Kamenec je přístupné snad jen na kole po lesních cestách. Závěrem: Jak jsme se při několikadenním pobytu přesvědčili, Novohradské hory skrývají dostatek inspirace k vycházkám, vyjížďkám na kole a v zimě k běžkařskému sportu. Blízké okolí (městečko Nové Hrady, Terčino údolí…) jsou pro návštěvu taktéž velmi zajímavá. Pro nenáročné turisty, kteří preferují klid a drsnou ale nedotčenou přírodu, je tato lokalita velmi zajímavá. Ubytovací a stravovací kapacity se zde nacházejí a s jejich úrovní jsme byli velmi spokojeni. K orientaci je nezbytně nutná mapa KČT č.74 “Novohradské hory” - a jak je již zvykem, na její zadní straně nalezneme dostatek informací k místním zajímavostem. Na několika místech v horách (restaurace, ubytovaní) lze narazit na velmi zajímavou brožovanou publikaci od jihočeského historika Pavla Koblasy “Místopis Novohradských hor”. Její koupi za cca 30 korun vřele doporučujeme. Pobyt lze obohatit návštěvou rakouské části pohoří, například přes malé přechody v Šejbách či Nových Hradech. Věříme, že se vám v tomto zapomenutém koutu Čech bude líbit, a že již dlouho “zapomenutým” nezůstane… Ivo Krčmář (1.9.2002)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut