.Novohradsko české+rakouské,Blockheide,Hohe Wand,Barchan 7.díl

Po předchozím nezdaru vyjíždíme ve čtvrtek, po rychlém obědě, z Maiersdorfu k silnici Hohe-Wand Strasse s mýtem. K našemu překvapení z budky vybíhá muž a šermuje rukama, že dnes se neplatí, až o víkendu. Vyjíždíme tedy vzhůru. Před vrškem se projíždí polotunelem a několika ostrými serpentinami.

Hohe Wand sice na mapě vypadá na první pohled jako hřeben, ale tak úplně není. Ve skutečnosti se jedná o zvedající se horský hřeben, na jedné straně s podélně useknutým svahem, do tvaru velkého, kolmého, přes 200m vysokého skalního schodu, s délkou skoro 15 km.

Vyjíždíme nahoru šikmo stoupající silnicí, několika serpentinami a podjíždíme galerii. Nahoře, na křižovatce odbočujeme na Wandeckstrasse a jedeme až téměř na severní konec. Hledáme, jak sestoupit k ferratě Hanselklettersteig. Tu jsme si z mnoha, vybrali ke slezení. Loterie. Nesehnali jsme dostatek detailnějších informací. Co se nenajde na internetu, tady se určitě nedohoní.

Zpočátku sestupujeme nevábným lesem prudší lesní cestou, která se postupně úží, a je strmější a strmější. Za jednou skálou stromy definitivně končí a pěšina prudce klesá. No, spíše padá. Postupně se mění ve slézání skály mezi dvěma kolmými stěnami. Níže už jen jednou kolmou.

Zatím to jde. Používáme ručních úchytů. Chytáme se skalních výčnělků. Nejhorší však je opět drolivé podloží, jako byste šli po kamenných kuličkách. Nohy stále podjíždějí. Není to nad hlubinou pod námi nijak veselé. Řekl bych, že tohle je nejnebezpečnější úsek. I naše horská obuv po tom klouže.

Kousek níž už jsou pevná drátěná lana a kovové 20cm vyčnívající čepy, vetknuté do kolmé skály. Relativně nejpohodlnější jsou ocelové žebříky. I když velice namáhavé kvůli jejich nepříjemnému šikmému upevnění jedné strany tak, že noha položená na stup okamžitě sklouzne na bok a nezbývá pevné místo pro nohu druhou. A když ano, pak ta první nejde pod tlakem té první přendat. Špatně se to vysvětluje.

Nicméně na jedné kamenné galerii odpočíváme a kocháme se skvělým panoramatem pod námi. Dokonce se tu nachází stůl!

Další pokračování je prakticky podobné předešlému šplhu. Dole pod skalní stěnou hledíme nahoru, kudy se musíme vrátit. Se zkušeností ze sestupu. Vzhůru je to podstatně namáhavější, než dolů. Naše těla něco váží a musíme je stejnou cestou vynést zpátky kolmo nahoru. Takže je potřeba na rozdíl od sestupu, často odpočívat. Už nám také dávno není třicet, ani čtyřicet, …  Přesto všechno je to ale nádhera, když člověk zvítězí sám nad sebou. Skvělý pocit! Jó, adrenalin, to je droga!

Odsud popojíždíme směrem k jižnímu konci. Cestou bohužel míjíme krásný a zajímavý výhledový železný můstek Felsenpfad, na který jsme cestou nezahlédli žádnou ceduli a neměli o něm tedy tušení. Nikde tu o něm nebyla žádná zmínka, informace, či poutač. Podle nepřesné mapy nelze usoudit, co se pod kterým názvem skrývá. V celém Hohe Wandu je na stovku cest, pěšin a tras.

Mimo dvou základních souběžných, na okrajích hřebene. K tomu mnoho vyhlídkových míst a nespočet jeskyní ve skalách. Odhaduji to na minimálně 7 ferrat a stovku dalších tras s různou náročností. Ani všechny žebříky a jiná atraktivní místa nejde normálně identifikovat. Na důkladný osobní průzkum všeho by byly potřeba určitě 1 – 2 týdny. Určitě by to stálo zato. Mohu doporučit nejen dobrodruhům. Jezdí sem i běžné zájezdy.

Dál popojíždíme na parkoviště u Alpengasthaus Postl. Odsud je kousek na hranu rozeklané skalní stěny s krásnými výhledy. Hlavně chceme na známý výhledový můstek Skywalk, kde se zastavují i turistické zájezdy. Opravdu je z těchto míst skvostný výhled. Nejen na protější, o 500m nižší zalesněný hřeben, a údolí mezi nimi.

Kousek vedle Skywalku sledujeme horolezce, jak si čiperně počíná při lezení. Po odložení přílby zjistíme, že se jedná o ženu. Nad ní si rogalista chystá své křídlo. Vysvětluje, že ještě čeká na správný vítr.

Dále si jedeme prohlédnout jihozápadní konec Hohe Wandu. Tady najednou chtějí vstupné jen za to, že si chceme prohlédnout mapu za plotem. Neplatilo se dole, smířujeme se tedy, že zaplatíme tady za studium mapy. Otráveni jednáním baby Jagy se tu nezdržujeme a popojíždíme 400m dál nahoru na jiné parkoviště u gasthausu Kleinen Kanzel. S výhledem na 30km vzdálený, bílý vršek Reisalpe 1400 m n.m. na obzoru před St.Pölten. Chceme jen udělat pár snímků z tohoto výhledového místa. 

Při návratu k autu objevujeme parkovací automat. Nehodláme na každé pár stovce metrů stále platit. Nasedáme a mizíme. Ještě zkoušíme výhled na odbočce u Waldeggerhausu, pod vrcholem Kohlmaisu 1005 m n.m. Rovněž úchvatný daleký výhled na tisícovky okolo Pernitz. A v klidu. Nikde nikdo, horská chata je v opravě, parkoviště zdarma.

Tímhle hezkým, klidným místem se loučíme s Hohe Wandem a sjíždíme z Gutensteinerských Alp na Pernitz.