Nový Zéland, část druhá
Všechny fotografie z oblasti Nový Zéland (50) První část článku Ráno byl opar, začalo mžít a pršet. K chatě McKellar Hut jsme za 1.20 hod. došli podmáčenou trávou (voda místy až po kotníky) a rozbahněnou lesní cestou. Přes most z pletiva pokračovala pěšina podél levého břehu řeky jejím širokým, pastvinami pokrytým údolím k lesu. Déšť střídalo mrholení a naopak. Před zrušenou chatou Mid Greenstone Hut (nyní soukromá) byl opět pletivový most. Dobré. Odtud jsme přes Pastviny, kde se nepříjemně opíral vítr, a les došli k chatě Sly Burn Hut, nyní přejmenované na Greenstone Hut. McKellar Hut - Greenstone Hut 3,40 hod. V přejmenované a nově zrekonstruované chatě (listopad 2003) Greenstone Hut jsme za 10 NZD/os. přenocovali. Protože v chatě byla volná lůžka, nepotřebovali jsme ani předchozí rezervaci, která je jinak asi potřebná. Sušíme mokré věci, vaříme fazole, nudle, čaj a kávu. K tomu přišel k chuti myslivec a čokoláda. 9.1.2004 Celou noc pršelo a prší stále. Od chaty Greenstone Hut jsme přes les a okolo vodopádů za 3,50 hod. došli k parkovišti Greenstone trek. Přestalo pršet. Po druhé hodině odpoledne přijel malý autobus, který nás měl odvést až do kempu v Glenorchy. Protože přes cestu byly dva brody, vytrvalým deštěm zřejmě pěkně rozvodněné, v půlce cesty jsme přestoupili na loď a ta nás spolu ostatními převezla přes jezero Lake Wakatipu do vesnice Glenorchy. V recepci našeho kempu jsme zaplatili za tuto dobrodružnou jízdu (autobus+loď ) 15 NZD/os. Na parkovišti vedle kempu stálo naše auto, kterému se po dobu naší nepřítomnosti nic zvláštního nestalo. Naložili jsme mokré batohy a vyjeli. Asi 5 km za Queenstownem jsme se ubytovali na dva dny v kempu Arturs point holiday park, 11 NZD/os. Vyprali a usušili jsme naše věci a večer v klubovně pak zhodnotili náš trek. Náš skutečný plán treku: 1.den : Routeburn Shelter-Routeburn Flats Hut 2.den : Routeburn Flats Hut-Routeburn Falls Hut-Mackenzie Hut-Howden Hut- Greenstone Saddle 3.den : Greenstone Saddle-McKellar Hut-zrušená chata-Greenstone Hut 4.den : Greenstone Hut-parkoviště Greenstone 10.1.2004 Turistickým centrem jižního ostrova je město Queenstown, rozkládající se na břehu jezera Wakatipu, lemovaného horskými štíty. Nejlepší výhled na město je z vrcholku Bobs Peak (760m), na který vede lanovka a taky 3 km dlouhá cesta. Nedaleko od dolní stanice lanovky jsme navštívili Kiwi and Birdlife Park (15,5 NZD). Park připomíná malou zoologickou zahradu s řadou vzácných novozélandských ptáků. K nejpozoruhodnějším patří ptáci kiwi, živé symboly Nového Zélandu. Tato noční stvoření patří mezi ptáky, i když nelétají a jejich peří připomíná spíše srst. Protože jsou to noční živočichové a na Novém Zélandu jich žije už jen velmi malé množství, je obtížné je potkat ve volné přírodě, kde jsou jejich největším nebezpečím psi a kočky plenící hnízda s mláďaty. V oblastech s výskytem kiwi byly vystavěny kiwihouses. Jejich hlavním cílem je studium života těchto podivuhodných ptáků. V noci se jim svítí umělým sluníčkem a ve dne zase naopak umělým měsícem, aby kiwi mohli jíst a turisti se na ně mohli dívat. Queenstown a okolí je centrem adrenalinových sportů. Někteří z nás podnikli jízdu rychlým motorovým člunem po prudce tekoucí řece Shotover (89 NZD/os.- 30 min). Při cestě do kempu jsme absolvovali policejní kontrolu na alkohol v krvi řidiče. Foukne se do přístroje, malé množství je tolerováno. Udivilo nás velice slušné jednání policistů. 11.1.2004 Prvních pár dnešních kilometrů jsme projížděli regionem zlaté horečky a známou vinařskou oblastí Central Otago. Navštívili jsme Chard Farm Winery, kde jsme po ochutnávce a prohlídce sklepa zakoupili dvě láhve bílého vína. Odbočku k farmě jsme našli naproti mostu Kawarau, z něhož odvážlivci skákali na pružném laně. Do malého města Wanaka jsme přijeli za slunečného počasí. Mezi hlavní cestou a pláží u jezera je chodník, jenž lemuje pás s červených dlaždic. Na každé je letopočet se světovými či domácími událostmi. Z Wanaky jsme přes Haast k večeru dojeli do vesnice Franz Josef Glacier v národním parku Westland. Opět se zatáhlo a začalo mrholit, počasí je zde na Západním pobřeží hodně nestálé. Ubytovali jsme se na dvě noci ve Franz Josef holiday park, tentokrát v chatce- 20 NZD/os. 12.1.2004 Dnes jsme uskutečnili trek k ledovci pojmenovanému po císaři Františku Josefovi (ledovec byl totiž objeven Rakušanem) a na Roberts point. Hned u kempu před mostem je odbočka vpravo, asi za čtyři kilometry cesta končí parkovištěm poblíž ledovce. Ledovec je vidět hned za lesem, ke konci ledovce se jde kolem řeky přes kameny a šotolinu. U přístupové silnici k ledovci začíná několik turistických cest. Vydali jsme se na Roberts point trek, 9 km. Pěšina vede kolem malebného jezírka Peters pool a deštným lesem. Chůze je zpestřena několika přechody přes prudce tekoucí řeky a také výstupy po žebřících upevněných ve skále. Na vyhlídce Roberts point je docela pěkný pohled na ledovec. Večer jsme navštívili hospůdku ve vesnici. 13.1.2004 Oblačno, polojasno. Po ránu absolvovali někteří z nás vyhlídkový let vrtulníkem s mezipřistáním na ledovci (20 min- 150NZD/os.). Z Franz Josef Glacier jsme pokračovali po Západním pobřeží jižního ostrova dál na sever k Punakaiki. Městečko Punakaiki je proslavené svými Pancake rocks aneb Palačinkovými skálami. Dopřáli jsme si pohled na zajímavý přírodní útvar, vápencové skály totiž povětrnostními vlivy zvětraly do podoby vysokých věží jakoby poskládaných ze samých palačinek. Pod skálami vyhloubily mořské vlny jeskyně, do kterých za přílivu prudce pronikají proudy vody a následně tryskají do vzduchu protlačovány otvory ve stropě. U cesty jsou hospůdky s občerstvením a palačinkami (9,5 NZD). Asi 11 km od Murchisonu jsme udělali zastávku u kaňonu Buller Gorge, přes který je vystavěn nejdelší provazový most na Novém Zélandu (vstup 5 NZD). Nějak zvlášť nás ale nenadchnul. Když jsme dojeli do Richmondu a postavili stany v Richmond Top 10 holiday park (10 NZD/os.), začalo pršet. 14.1.2004 Už od rána bylo pěkné horko. Vyjeli jsme směrem na Motueku a dál k NP Abel Tasman. V Marahau je prý hospoda, jejíž vlastníkem je Čech, tu se nám ale nepodařilo najít. Směrem na Takaku vede cesta přes horu Takaka Hill a přilehlou vrchovinu, úzká silnička se kroutí jako had, každopádně jsme hřeben přejeli a 52 km jsme jeli dvě hodiny. Před příjezdem do Takaky je malé informační centrum. Ochotně nám poradili, co bychom měli v této oblasti vidět. Vyrazili jsme tedy na Waikoropupu springs, asi 5 km za městečkem. Jsou to největší novozélandské sladkovodní prameny. Voda vytékající z hlavního pramene je naprosto průzračná, takže lze snadno pozorovat množství rostlin rostoucích pod hladinou malého jezírka, jenž obklopuje vývěr. Je zde instalován periskop, díky jemuž je vidět až k samotnému pramenu, dokonalá iluze potápění se. Rezervace vznikla v místech, kde se v minulosti těžilo zlato. Východně od městečka u pláže leží kemp Pohara beach top 10 holiday park (12 NZD/os.), zatím největší kemp, který jsme navštívili. Při večeři jsme se opět seznámili se žravými muchničkami. 15.1.2004 Ranní deštík brzo vystřídala jasná obloha. Dopoledne někteří z nás strávili procházkou v NP Abel Tasman v okolí chaty Whariwharangi Hut a vesničky Totaranui. Odpoledne jsme se přesunuli přes Collingwood do kempu v Pakawau (15 NZD/os.). Nejdražší kemp byl nic moc. 16.1.2004 Dnešní ráno nám zpříjemnila návštěva pláže Wharakiri beach a nejsevernějšího bodu jižního ostrova Cape Farewell. Okolní louky spásají spokojeně ovce. Cestou od písečné kosy Farewell Spit (výpravy jen s průvodcem) jsme se vraceli zpět, v Motuece jsme v KFC provedli krátké zhodnocení. Přes Nelson a Havelock jsme dojeli do Pictonu klikatou cestou, nazývanou Scenic Drive. Picton je město z jedné strany sevřeno vysokými kopci a z druhé ohraničeno mořem. Do zdejšího přístavu připlouvají trajekty směřující ze severního ostrova. V supermarketu jsme nakoupili potraviny, maso poté upekli na roštu v kempu Parklands Marina holiday park, Waikawa rd. (10 NZD/os.), 3 km od centra města. 17.1.2004 Jasno, vydali jsme se do okolí Pictonu. Treky začínají od lodi Echo, na jejíž palubě je kavárna. V trupu pod schody je okno se zmrzlinou. Šli jsme asi 10km po pěšině Harbour View a Snout track. Pěšiny prochází místy, z nichž je pěkný výhled na břeh moře, terminál trajektů a celou zátoku. K večeru nám přišlo k chuti kuře s rýží v čínském bistru v centru města. Dávají docela velké porce, které nejdou ani sníst a tak zbylo i na kachny v parku před přístavem. V kempu Parklands Marina je venkovní bazén, čehož někteří využili. 18.1.2004 Doplnili jsme pohonné hmoty a opustili zamračený Picton směrem na jih. Silnicí vedoucí podél pobřeží jsme dojeli do Kaikoury. Je známá tím, že u jejích břehů se přirozeně a ve velké koncentraci vyskytují různé druhy mořských živočichů a ptáků - např. delfínů, velryb, rybáků nebo albatrosů. Tuto lokalitu si prý oblíbili díky vhodně profilovanému dnu pobřeží. Kdo ví. My máme ale smůlu a dovídáme se nemilou zprávu: pro špatné počasí jsou výpravy za velrybami skoro zrušeny až na jednu loď, a ta ještě neví, zda vůbec vypluje. Odjíždíme z Kaikoury a pokračujeme do Hanmer Springs, termální oblasti jižního ostrova. Lázeňské město Hanmer Springs leží asi 130 km od Christchurch. Termální prameny jsme našli na Amuri Av., jednorázový vstup 10 NZD/os. Teplota vody se v bazéncích pod širým nebem pohybuje v rozmezí 36-42°C. Hodinu a půl jsme strávili lenošením v teplé vodě a poté odjeli do Christchurch, kde bylo pěkně větrno. V kempu All seasons holiday park (10 NZD/os.) jsme naposledy na Novém Zélandu rozbili své stany. 19.1.2004 Po ránu jsme se sbalili a odjeli na benzínku doplnit plnou nádrž a hlavně vyluxovat naše auto. V půjčovně Budget, 15 Lichfield St. jsme jej pak vrátili. Náklady jsou 75 NZD půjčení a 16 NZD pojistka na den. Najeli jsme zhruba 3600 km, tzn., že celkové náklady za auto včetně benzínu a půjčovného pro naší pětičlennou skupinu činí 41 000 Kč. Šmejdili jsme po centru Christchurch, na náměstí hráli borci obří šachy. Začátkem 20.století se ve městě poprvé objevila tramvaj, dnes jezdí zrekonstruovaná historická tramvaj po 2,5 km okruhu městem a má devět zastávek. Autobusy k letišti jezdí od zastávek v centru naproti katedrály (15 NZD/os.). Vedle stojí malé dodávky, řidič nám nabídl cenu 20 NZD za všechny a nebylo co řešit. Po odbavení batohů jsme měli ještě čas a tak jsme navštívili Antarktickou expozici 10 minut od letiště, 20 NZD. Začalo pršet. Blížil se čas našeho odletu. Zaplatili jsme odletovou taxu 25 NZD proti potvrzení na letence. Za zbylé mince jsme si v meziprostoru koupili zmrzlinu a zbytek věnovali charitě. Ve 20.10 jsme odletěli do Soulu, vyplnili jsme korejské vstupní kartičky. V letadle bylo málo lidí, každý jsme měli pro sebe prostřední čtyřku. 20.1.2004 Brzo ráno korejského času jsme přistáli v Incheonu, letišti na ostrově v blízkosti Soulu. Protože do odletu našeho letadla do Zurichu zbývalo 9 hodin, vstoupili jsme do Korei a navštívili Soul. Po výměně místní měny, jíž je Jihokorejský won, jsme využili informační středisko na letišti, kde nám človíček poradil, jak se dostat do centra a co tam vidět. Před letištní halou jsou autobusová nástupiště. Do centra města na zastávku City Hall jezdí č. 601 z nástupiště 5B, cena 6500 W, interval 30 min., nebo č. 605 z nástupiště 6B, cena 7000 W, interval 20 min. Nastoupili jsme do prvního ranního spoje č. 601 v 5.18 a za hodinu jsme byli v centru. Byla zima -4°C a tak jsme čekali na sedmou hodinu, kdy se otevře jedna z kaváren. Posnídali jsme kávu, housku a sýr (4500 W/os.) a mezitím se rozednilo. Podle informací a mapy z letiště jsme se prošli centrem města: Sungnyemun (South gate), City Hall, Unified government bldg., Gyeongbokgung palace, Changdeokgung palace, Tapgol park, City Hall, Deoksugung palace. Posledně jmenovaný palác byl jediný otevřený a tak jsme zaplatili za vstup 1000 W/os. Uvnitř byly typické historické budovy a socha významného vladaře, který je i na jedné z korejských bankovek. Celkový dojem však nikterak zvláštní. Zpět na letiště Incheon jsme odjeli od zastávky před City Hall autobusem č. 605. Tato linka jede jinou trasou, než č. 601. Za hodinu jsme byli na letišti a po pasovce jsme si zbylé Wony vyměnili za euro. Po startu letadla ještě pilot chvíli laškoval u severokorejské hranice, ale potom nabral správný směr a my jsme přes Mongolsko, Rusko a s přestupem ve Švýcarsku přiletěli v 22.40 do Prahy. První část článku Všechny fotografie z oblasti Nový Zéland (50)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut